65 A 12/2024 – Krajský soud v Ostravě

65 A 12/2024- 50 - text  10 65 A 12/2024 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň JUDr. Markéty Fialové a Mgr. Barbory Berkové ve věci žalobce: Ing. T. P., narozený dne X bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Alexandrou Langošovou sídlem Pavelčákova 20, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc za účasti: P. K. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2023, č. j. KUOK 132221/2023, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 5. 12. 2023, č. j. KUOK 132221/2023 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Alexandry Langošové, advokátky sídlem Pavelčákova 20, 779 00 Olomouc. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Městský úřad Šternberk (dále „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 11. 1. 2023, č. j. MEST 4044/2023 zamítl podle § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) žádost žalobce o dodatečné povolení „souboru staveb umístěného na pozemku parc. č. X, orná půda, v k. ú. X se stavbou rodinného domu jako stavbou hlavní“. Důvodem zamítnutí žádosti žalobce bylo negativní závazné stanovisko orgánu územního plánování, jež shledalo záměr nepřípustným pro jeho rozpor s Územním plánem (dále „ÚP“) H., konkrétně pro rozpor s podmínkou prostorového uspořádání plochy B – bydlení (venkovského charakteru) a urbanistickou koncepcí, jež ukládají zachovat skon střechy s maximální odchylkou 10 % oproti původní nebo okolní zástavbě. Rodinný dům, který je hlavní stavbou záměru, je totiž zastřešen plochou střechou, zatímco okolní zástavba má střechy sedlové nebo valbové. 2. Žalovaný ve výroku označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. B) Shrnutí obsahu podání účastníků Žaloba 3. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, které podle něj vychází z nesprávných stanovisek orgánů územního plánování. Požadavky ÚP H. na zastřešení staveb vyložily tyto orgány k újmě žalobce extenzivně a zároveň při porovnání okolní zástavby vycházely ze skutkového stavu, který nebyl řádně zjištěn. ÚP H. nestanoví podmínku šikmého sklonu střechy, jak nesprávně uvedlo ve svém stanovisku Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (dále „MMR“), nýbrž pouze požadavek na dodržení výšky a sklonu střech s max. odchylkou 10 % oproti původní nebo okolní zástavbě. Z ÚP H. tak nelze dovodit, že by byla plochá střecha a priori vyloučena. Je nutné zkoumat podobu zastřešení v okolní zástavbě a tuto srovnat s posuzovaným stavebním záměrem, což ale orgány územního plánování neučinily. 4. MMR ve stanovisku uvedlo, že záměr posoudilo z ortofoto snímků nejbližšího území, avšak již neuvedlo, co z ortofoto snímků zjistilo, a také není zřejmé, z jakého zdroje a kdy byly ortofoto snímky užity (pravděpodobně nebyly aktuální). Dále MMR odkázalo na územní studii lokality A. – Z., v níž je stanovena podmínka sedlových střech, tato studie se ale nevztahuje na projednávanou lokalitu. V těsné blízkosti posuzovaného záměru, dokonce v téže ulici U P. na pozemku parc. č. XB v k. ú. X, stojí 3 domy s plochou střechou, k nimž bylo již v roce 2018 vydáno kladné závazné stanovisko orgánu územního plánování a stavební povolení. V sousední J. ulici pak stojí takřka 10 povolených domů s plochou střechou, další stojí v přilehlé ulici L. Posuzovaný záměr tedy v porovnání s okolní zástavbou není svou plochou střechou nijak výjimečný ani ojedinělý a požadavek na max. 10 % odchylku sklonu střechy splňuje. 5. Předmětná část lokality obce H. nemá podle žalobce jednotnou urbanistickou strukturu jak z hlediska uliční čáry, tak charakteristiky výstavby – jsou zde umístěny hmotově i tvaroslovím rozdílné objekty rodinných domů (typu bungalov, RD se sedlovou střechou, RD s mansardovou střechou), nejedná se pouze o zástavbu vesnického charakteru vyžadující šikmé zastřešení. 6. Závěrem žalobce namítl, že se žalovaný dopustil i procesního pochybení, neboť v rozporu s § 34 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nedoručoval písemnosti právnímu zástupci žalobce (vyrozumění o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí ani napadené rozhodnutí). Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný požadoval zamítnutí žaloby, přičemž zdůraznil svou vázanost závazným stanoviskem. K žalobcem namítaným stavbám s plochou střechou v lokalitě uvedl, že v J. ulici jde převážně o 6 na sebe navazujících rodinných domů tvořících řadovou zástavbu na konci ulice a v L. ulici jde o jediný dům. Dále uvedl, že jiné stavby nejsou předmětem daného řízení a že nelze prosazovat záměr, který je v rozporu s veřejným zájmem chráněným dotčeným orgánem s odkazem na již existující stav a tím negativní stav v území prohlubovat. Kladné závazné stanovisko by nadto vytvořilo precedens. Orgány územního plánování se podle žalovaného posouzením záměru žalobce ve vztahu k okolním stavbám zabývaly odkazem na územní studii A. – Z. Formulace příslušného regulativu v ÚP H. podle žalovaného svědčí o tom, že jeho tvůrce počítal se šikmým sklonem střech v souladu s původní zástavbou, kterou lze nalézt především na ulici H. a na ni navazujících ulicích A. a L., a tudíž nelze vycházet jen ze současné okolní zástavby v blízkosti záměru. K namítané procesní vadě podle žalovaného sice došlo, avšak tato nemohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť zástupkyně žalobce před jeho vydáním nahlížela do spisu, pořídila si kopii stanoviska MMR a včas podala žalobu. C) Posouzení věci krajským soudem 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání, a nadto shledal důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Vadné doručování 9. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce předložil stavebnímu úřadu plnou moc udělenou advokátce Mgr. A. L. pro své zastupování v řízení ze dne 18. 7. 2022 spolu s žádostí o přerušení řízení ze dne 19. 7. 2022. Žalovaný ale v odvolacím řízení zaslal vyrozumění o doplnění podkladu rozhodnutí (závazného stanoviska MMR) dne 4. 9. 2023, č. j. KUOK 98510/2023 a o možnosti vyjádřit se ve lhůtě 7 dnů k podkladům rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, pouze žalobci samotnému (viz doručenka o doručení této písemnosti do datové schránky žalobce X dne 6. 9. 2023), nikoli jeho zmocněnkyni. A stejně tak postupoval i při doručování napadeného rozhodnutí (viz doručenka ze dne 8. 12. 2023). Z uvedeného vyplývá, že žalovaný porušil ustanovení o řízení, konkrétně § 34 odst. 2 správního řádu, podle něhož s výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci, jinými slovy, zatížil řízení procesní vadou. 10. Z ustálené judikatury správních soudů ale vyplývá, že ne každá zjištěná vada správního řízení musí vést automaticky ke zrušení napadeného správního rozhodnutí. V kontextu § 65 odst. 1 s. ř. s. je totiž vždy třeba zkoumat, zda mohl být v důsledku porušení procesních předpisů žalobce zkrácen na svých (hmotných) právech. Porušení § 36 odst. 3 správního řádu je důvodem ke zrušení odvolacího správního rozhodnutí pouze tehdy, pokud mohlo mít vliv na jeho zákonnost (srov. rozsudky NSS ze dne 28. 6. 2005, č. j. 8 As 3/2005-86, ze dne 26. 11. 2008, č. j. 2 As 54/2008-80, ze dne 22. 1. 2009, ze dne 26. 2. 2010, č. j. 8 Afs 21/2009-243, č. 2073/2010 Sb. NSS, ze dne 15. 6. 2011, č. j. 2 As 60/2011101, či ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 As 24/2013-28), přičemž na žalobci je, aby v řízení před soudem tvrdil a doložil, jak se nerespektování § 36 odst. 3 správního řádu konkrétně jeho práv dotklo (rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2011, čj. 8 As 28/2011-78). 11. Tuto povinnost ale žalobce podle krajského soudu nesplnil, neboť pouze zmínil, že k popsané procesní vadě došlo, aniž jakkoli specifikoval dopad této vady do svých práv. Naopak žalovaný ve prospěch svého tvrzení o absenci uvedené vady na zákonnost napadeného rozhodnutí poukázal na seznámení se zástupkyně žalobce s předmětným stanoviskem při nahlížení do spisu a na skutečnost, že žalobce včas podal žalobu. Krajský soud proto ve správním spisu z úředního záznamu ze dne 13. 9. 2023, č. j. KUOK 104536/2023 ověřil, že dne 11. 9. 2023 se k žalovanému dostavila zmocněnkyně žalobce Mgr. L., nahlédla do spisu a ke své žádosti obdržela kopii závazného stanoviska MMR ze dne 17. 8. 2023. Po tomto datu pak již žádné další podklady do spisu nepřibyly a napadené rozhodnutí byl vydáno až dne 5. 12. 2023. Zástupkyně žalobce se tak s novým podkladem rozhodnutí fakticky