9 As 72/2008 — Nejvyšší správní soud

65 A 3/2025- 63 - text  7 65 A 3/2025 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobců: a) Ing. P. K. b) G. K. oba bytem X oba zastoupeni advokátkou Mgr. Barborou Klouda Jestřábovou sídlem Hlinky 57/142a, 603 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 1191/40a, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2024, č. j. R/2024/59958/7 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Žalobci mají ve společném jmění manželů stavbu kryté jízdárny pro koně – budovy bez č. p./č. e., která je součástí pozemku parc. č. st. X, k. ú. X, obec X. Tato stavba je součástí rozsáhlého areálu společnosti K. S., s. r. o., nacházejícího se na pozemcích ve společném jmění žalobců a nově z části také ve vlastnictví jejich syna. Jízdárna byla umístěna, povolena a zkolaudována Městským úřadem Prostějov v roce 1998 v rozměrech 28,5 m x 18 m. Poté žalobci mezi lety 1998 a 2009 přístavbou jízdárnu prodloužili na 40,5 m. Magistrát města Olomouce (dále „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 16. 7. 2024 nařídil žalobcům přístavbu jízdárny (jako změnu dokončené stavby jízdárny) odstranit. Odvolání žalobců žalovaný zamítl a toto rozhodnutí potvrdil a žalobci neuspěli ani u soudu, který rozsudkem ze dne 27. 5. 2025, č. j. 65 A 108/2024-93 zamítl jejich žalobu proti rozhodnutí žalovaného. 2. Ještě před nařízením odstranění předmětné přístavby jízdárny stavební úřad rozhodnutím ze dne 2. 10. 2024, č. j. R/2024/20343/4 nařídil žalobcům podle § 294 odst. 1 písm. c) zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, aby bezodkladně, nejpozději do 1 týdne ode dne oznámení rozhodnutí, ukončili její užívání, neboť tato ke své existenci a užívání vyžaduje povolení stavebního úřadu a kolaudační rozhodnutí, která však vydána nebyla, a tudíž nemůže být ani po právu užívána. 3. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobců a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. B) Shrnutí argumentace účastníků 4. Žalobci žalobou požadovali zrušení rozhodnutí žalovaného i stavebního úřadu. Podstatu žalobních bodů (uplatněných v žalobě a jejím rozšíření došlým soudu ve lhůtě podle § 306 odst. 2 stavebního zákona) soud shrnuje takto: a) Řízení bylo žalovaným nezákonně a nedůvodně delegováno na stavební úřad, čímž žalobci přišli o právo na posouzení věci místně příslušným Magistrátem města Prostějova, a následně bylo v důsledku odlišné místní příslušnosti soudu porušeno i jejich právo na zákonného soudce. Proti usnesení žalovaného o delegaci se navíc nemohli bránit odvoláním, neboť jim nebylo doručeno. Nadto řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, nespadalo do rámce delegace. b) Nebyly splněny podmínky pro vyslovení zákazu užívání přístavby jízdárny, neboť tato byla povolena souhlasem Městského úřadu v Prostějově se změnou v užívání stavby ze dne 21. 1. 2009, jehož součástí je ověřená projektová dokumentace obsahující zakreslení přístavby jízdárny, přičemž žalobci byli v dobré víře ve správnost postupů tohoto správního orgánu. c) Žalobci přístavbu jízdárny neužívali a správní orgány užívání k jejímu účelu, tj. k jízdě na koni, žalobcům neprokázaly. d) Přístavba jízdárny nevyžadovala po celou dobu své existence kolaudaci, v období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2012 postačovalo pouhé oznámení, které proběhlo. 5. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Proti usnesení o delegaci se podle něj žalobci mohli bránit odvoláním, avšak neučinili tak. Ve zbytku označil žalovaný žalobní body za shodné s odvolacími námitkami, s nimiž se v napadeném rozhodnutí vypořádal. Rovněž zdůraznil, že žalobcům bylo pravomocně nařízeno přístavbu jízdárny odstranit, a tudíž měli námitky jejího povolení uplatnit v řízení o odstranění stavby. C) Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. Nezákonnost delegace 7. Podle § 131 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nadřízený správní orgán usnesením pověří k projednání a rozhodnutí věci jiný věcně příslušný podřízený správní orgán ve svém správním obvodu, jestliže podřízený správní orgán není z důvodu vyloučení všech úředních osob (§ 14) tohoto orgánu nebo členů orgánu, který rozhoduje ve sboru (dále jen „kolegiální orgán“), způsobilý věc projednat a rozhodnout; v tomto případě nadřízený správní orgán pověří správní orgán, jehož správní obvod sousedí se správním obvodem nezpůsobilého správního orgánu. 8. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že unesením ze dne 23. 8. 2022, č. j. KUOK 89996/2022 pověřil žalovaný podle výše citovaného ustanovení stavební úřad projednáním podnětu Magistrátu města Prostějova k zahájení řízení o odstranění přístavby jízdárny, a za tím účelem „prověřením a posouzením legálnosti“ přístavby jízdárny, a to v souladu se stavebním zákonem a předpisy souvisejícími, „k čemuž je oprávněn využít nástrojů a institutů správního řádu a stavebního zákona“, a dále „na základě učiněných zjištění případným uplatněním prostředků stavebního zákona k náprav závadného stavu, včetně kontroly jejich plnění a využití institutů k vymožení uložených povinností, tedy zejména využitím kontrolních prohlídek dle § 133 a násl. stavebního zákona včetně výzvy ke zjednání nápravy dle § 134 odst. 2 stavebního zákona, a případně nařízení odstranění stavby dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona a také případně provedení řízení o přestupcích dle § 178 a násl. stavebního zákona odpovídajících zjištěnému skutkovému stavu“. V odůvodnění tohoto usnesení žalovaný uvedl, že byl vyrozuměn tajemníkem Magistrátu města Prostějova o tom, že na tomto úřadě nelze ve smyslu § 14 odst. 5 správního řádu určit žádnou oprávněnou úřední osobu, neboť se za podjatého označil vedoucí odboru stavebního úřadu a následně sdělily pochybnosti o své nepodjatosti i další určené odborně způsobilé úřední osoby z jiných odborů, a to buď s odkazem na pravděpodobné zastoupení některých potenciálních účastníků řízení Ing. arch. Z., který činnost Magistrátu města Prostějova dlouhodobě veřejně kritizuje, nebo s odkazem na rodinné vazby k žalobcům. S tím se žalovaný ztotožnil a postupoval dle citovaného § 134 odst. 2 správního řádu. Závěrem pak ještě žalovaný uvedl, že při oznamování tohoto usnesení postupoval v souladu s § 131 odst. 7 věty druhé správního řádu a oznámil jej vyvěšením na své úřední desce, neboť předmětné řízení dosud nemá stanovený okruh účastníků, a tudíž doručení veřejnou vyhláškou působí vůči všem potenciálním účastníkům. 9. Námitku žalobců, že řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, nespadalo do rámce usnesení o delegaci, shledal soud nedůvodnou, neboť je z citovaného obsahu delegačního usnesení zřejmé, že jím byl stavební úřad pověřen nejen ke zjištění legálnosti přístavby jízdárny, nýbrž i k případnému uplatnění prostředků stavebního zákona k nápravě závadného stavu, včetně kontroly jejich plnění a využití institutů k vymožení uložených povinností, mezi něž bezesporu náleží provedení kontrolní prohlídky, vydání výzvy k neužívání přístavby i zákaz jejího užívání, neboť cílem všech těchto úkonů je právě zjištění, zamezení a náprava nezákonného stavu vyvolaného existencí předmětné přístavby jízdárny. 10. Nad rámec uvedeného však soud neshledal důvod se namítanou procesní vadou podrobněji zabývat. Podle ustálené judikatury totiž platí, že ne každá zjištěná vada správního řízení musí vést automaticky ke zrušení napadeného správního rozhodnutí, neboť je v kontextu § 65 odst. 1 s. ř. s. vždy třeba zkoumat, zda mohl být v důsledku porušení procesních předpisů žalobce zkrácen na svých (hmotných) právech. Otázka důsledků rozhodnutí věci místně nepříslušným správním orgánem byla přitom již opakovaně řešena judikaturou NSS. Zmínit lze např. rozsudek ze dne 24. 6. 2008, č. j. 2 Afs 159/2006-138, ze kterého vyplývá, že takové pochybení nezasáhne do veřejných subjektivních práv adresáta tohoto aktu, neboť pro jeho právní sféru není podstatné, zda bylo rozhodnutí vydáno místně příslušným orgánem či nikoli. Rozdělení věcně příslušných správních orgánů k rozhodování podle místní příslušnosti má podle NSS za cíl přiměřeně rozložit určitou agendu mezi více správních orgánů podle určitého územního klíče a zejména zpřístupnit správní orgán účastníkům příslušných správních řízení, tedy zajistit rychlost a hospodárnost řízení. V rozsudku ze dne 4. 6. 2009, č. j. 9 As 72/2008-69 pak NSS uvedl, že pochybení prvostupňového správního orgánu spočívající v tom, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný správní orgán, je vadou, resp. podstatným porušením ustanovení o řízení před správním