78 Az 9/2025 – Krajský soud v Ostravě

78 Az 9/2025- 14 - text  6 78 Az 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Berkovou ve věci žalobce: M. A., narozený dne X státní příslušnost: Ruská federace t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty zastoupený Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s., IČO 45768676 sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem pošt. schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2025, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Žalobce byl jako žadatel o mezinárodní ochranu ubytován v Pobytovém středisku Zastávka, později přemístěn do střediska Havířov, nyní se nachází v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty (dále „ZZC“). První žádost žalobce o mezinárodní ochranu byla shledána nepřípustnou. Dne 21. 8. 2025 podal žalobce opakovanou žádost, o které zatím žalovaný nerozhodl. 2. Rozhodnutím ze dne 20. 11. 2025, č. j. X, žalovaný zajistil žalobce v ZZC podle § 46a odst. 1 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. V rozhodnutí popsal žalovaný několik případů agresivního chování žalobce v Pobytovém středisku Havířov i mimo něj a ignorování či přímého porušování ubytovacího řádu azylového zařízení, v nichž shledal důvod domnívat se, že by mohl žalobce představovat nebezpečí pro veřejný pořádek, takže je žádoucí jej po dobu probíhajícího řízení ve věci mezinárodní ochrany zajistit do režimu ZZC. Dobu trvání zajištění podle § 46a odst. 5 zákona o azylu stanovil žalovaný na 30 dnů, tj. do 19. 12. 2025. B) Shrnutí obsahu podání účastníků řízení Žaloba 3. Žalobce požadoval, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil, neboť je nezákonné pro nesprávný závěr žalovaného, že žalobce představuje nebezpečí pro veřejný pořádek ve smyslu § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu. S odkazem na výklad pojmu „veřejný pořádek“ v několika rozsudcích Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) označil za klíčové posouzení, jestli jeho chování představuje dostatečně závažné ohrožení základních zájmů společnosti, jež ale žalovaný podle žalobce ani neprovedl a závažností chování právě třeba v kontextu judikatury NSS se nezabýval, což činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost. 4. Dále žalobce namítl, že i pokud by rozhodnutí přezkoumatelné bylo, nedosahovalo by jeho jednání závažnosti způsobilé být nebezpečím pro veřejný pořádek. Uznal, že sice neplnil některé povinnosti žadatele o mezinárodní ochranu a některé jeho chování bylo v rozporu se zásadami slušnosti a pravidly občanského soužití, ale zdůraznil, že se ve všech případech jednalo o skutky, které by mohly být považovány maximálně za přestupky, přičemž žádné rozhodnutí o spáchaném přestupku ani vydáno nebylo. NSS podle žalobce obvykle považuje za chování způsobilé být nebezpečím pro veřejný pořádek jednání v rovině trestněprávní, žalobce se ale žádného trestného činu nedopustil. Jeho jednání mělo obdobnou (či nižší) intenzitu jako jednání cizinců posuzované v rozsudcích, v nichž NSS dospěl k závěru, že k ohrožení veřejného pořádku nedošlo. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Napadené rozhodnutí je podle něj zákonné, založené na dostatečně zjištěném stavu věci a relevantních informacích. Přijaté řešení podle žalovaného odpovídá konkrétním okolnostem případu a je patřičným způsobem odůvodněno. C) Posouzení věci krajským soudem 6. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel krajský soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného [§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“)], neboť neshledal důvod odchýlit se od této zásady z důvodu pozdější změny stavu a nezbytnosti poskytnutí účinné soudní ochrany (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 9. 2019, č. j. 9 Azs 193/2019-48, č. 3933/2019 Sb. NSS). Napadené rozhodnutí přezkoumal soud na základě uplatněných žalobních bodů a v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále „SDEU“) ze dne 8. 11. 2022, ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, též zkoumal, zda napadené rozhodnutí není stiženo jinými v žalobě neuplatněnými vadami či nezákonnostmi (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2022, č. j. 34 Az 36/2022-32, č. 4439/2023 Sb. NSS), avšak existenci takových v žalobě neuplatněných vad či nezákonností, které by měly vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, neshledal. O žalobě rozhodl podle § 46a odst. 8 věty čtvrté zákona o azylu bez jednání. 7. Krajský soud se se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozhodnutí žalovaného, neboť důvodnost takové námitky by bránila jeho meritornímu přezkumu. 8. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí představuje objektivní překážku znemožňující jeho přezkum. Nepřezkoumatelným může být rozhodnutí správního orgánu podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů. 9. Nesrozumitelným je takové rozhodnutí, jemuž nelze porozumět, tedy z něhož vůbec nelze seznat, jak správní orgán rozhodl - např. chybí výrok, jazykové vyjádření výroku je vadné nebo je výrok vnitřně rozporný, popřípadě i tehdy, pokud odůvodnění rozhodnutí vůbec neodpovídá výroku, nebo je-li odůvodnění rozhodnutí stiženo formulační nesrozumitelností do té míry, že nedává smysl, který by svědčil o skutkových a právních důvodech rozhodnutí (srov. rozsudky NSS ze dne 24. 9. 2003, č. j. 7 A 547/2002-24, ze dne 12. 12. 2003, č. j. 2 Ads 33/2003-78, č. 523/2005 Sb. NSS, nebo ze dne 29. 5. 2003, č. j. 7 A 181/2000-29, č. 11/2003 Sb. NSS, všechny dostupné na www.nssoud.cz). Žalobce sice označil žalobou napadené rozhodnutí za nesrozumitelné, avšak z vylíčení vad, jimiž podle žalobce trpí jeho odůvodnění, je zřejmé, že ve skutečnosti považoval toto odůvodnění za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 10. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v chybějícím odůvodnění je však vyhrazeno těm nejzávažnějším případům, kdy pro absenci důvodů skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat (viz např. rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, bod [28]). O takový případ se však podle krajského soudu v posuzované věci nejedná. 11. Žalobce v rozhodnutí žalovaného postrádal hodnocení závažnosti jeho chování v kontextu judikatury NSS. K tomu krajský soud uvádí, že z rozhodnutí musí být zřejmé, jakou právní normu správní orgán na věc aplikoval, jak ji vyložil a z jakých důvodů má za to, že s ohledem na skutkové okolnosti daného případu na něj lze tuto normu použít. Využít při právním hodnocení k podpoře správnosti zaujatého výkladu aplikované právní normy judikaturu nejvyšších soudů je sice možné, nikoli však nutné. Absence odkazů na rozhodnutí soudů o podobné právní otázce ale nečiní rozhodnutí nepřezkoumatelným. 12. Hodnocení, zda chování žalobce představuje dostatečně závažné ohrožení základních zájmů společnosti, krajský soud v napadeném rozhodnutí nalezl. 13. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí nejprve popsal poznatky o chování žalobce, které se dostaly do jeho dispozice. Zmínil žalobcovo opakované neuposlechnutí výzev pracovníků Pobytového střediska Havířov k dodržování povinností žadatele o mezinárodní ochranu ubytovanému ve středisku, jeho verbální a fyzický útok na vedoucího pracovníka Pobytového střediska Havířov, verbální útok na spolužadatele z dřívějšího řízení, aroganci žalobce a verbální vydírání sociálních pracovníků v případě, že nebudou splněny jeho požadavky, agresivní chování žalobce ve veřejném prostoru k revizorce v hromadné dopravě a také naprostou ignoraci žalobce vůči apelu na dodržování podmínek společného ubytovacího zařízení pro cizince, přičemž tyto v rozhodnutí konkrétně a podrobně popsané případy chování žalobce vyhodnotil žalovaný jako opakované porušování povinnosti stanovené v § 48 zákon o azylu závažným způsobem zakládající důvod domnívat se, že by žalobce mohl představovat nebezpečí pro bezpečnost státu nebo veřejný pořádek, zvláště v situaci, kdy jeho agresivní jednání graduje. Dále žalovaný označil žalobce za osobu trpící poruchovým chováním a jednáním, jež se nezlepšilo ani přes udělené domluvy a vedení sociálních pohovorů k nápravě jeho chování, naopak podle žalovaného dochází ze strany žalobce k dalšímu porušování ubytovacího řádu. Žalobce tedy podle žalovaného závažným způsobem svým chováním a jednáním porušuje ubytovací řád pobytového střediska a lze se podle něj důvodně domnívat, že naprosto ignoruje doporučení zaměstnanců střediska vůči jeho osobě v této souvislosti směřovaná. 14. Na základě uvedeného pak žalovaný uzavřel, že lze žalobce označit za osobu, která svým jednáním ohrožuje veřejný pořádek. Interpretaci pojmu veřejný pořádek označil žalovaný za závislou na době, v níž je činěna, na společenské i politické situaci a mnoha dalších aspektech s tím, že vymezení veřejného pořádku nemusí vyplývat jen z předpisů právních, nýbrž mů