2 As 322/2016 — Nejvyšší správní soud

19 A 8/2025- 35 - text  9 19 A 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: S. I. R. státní příslušnost Bangladéšská lidová republika zastoupený Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem sídlem 702 00 Ostrava, Stodolní 834/7 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem 140 21 Praha 4, Náměstí Hrdinů 1634/3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 5. 2025 č. j. MV-42562-4/SO-2025, o vydání povolení k přechodnému pobytu takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 6. 5. 2025 č. j. MV-42562-4/SO-2025 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 16 269,40 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 15. 1. 2025 č. j. OAM-2081-34/PP-2024, kterým byla I. podle § 87e, odst. 1 písm. a) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území České republiky, neboť žalobce nepředložil náležitosti uvedené v § 87b odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., II. podle § 87e odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., stanovena žalobci lhůta k vycestování z území České republiky 30 dnů od právní moci rozhodnutí a uvedené rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. 2. Žalobce namítal, že v napadeném rozhodnutí se žalovaná nedostatečně vypořádala s namítanou procesní vadou a vyslovil přesvědčení, že nebyl řádně vyzván k doložení tvrzených chybějících náležitostí žádosti, tj. dokladu prokazujícího pojištění na území České republiky, neboť proces doručení byl v rozporu se zákonem. Žalobce uvedl, že žalovaná v napadeném rozhodnutí sama připouští, že obě poštovní zásilky, tedy jednak obsahující výzvu k doložení chybějící náležitosti a také k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, se nepodařilo doručit přímo na adrese pobytu. Dle údajů na vrácených zásilkách byly uloženy na příslušné pobočce České pošty a žadateli bylo zanecháno údajně poučení s výzvou k vyzvednutí, přičemž mu byly zásilky z důvodu nevyzvednutí doručeny fikcí postupem podle §24 odst. 1 správního řádu a následně měly být zásilky vloženy do schránky žalobce, nicméně však byly vráceny zpět správnímu orgánu I. stupně s poznámkou, že adresát nemá poštovní schránku. Uvedené svědčí samo o sobě o vadném postupu provozovatele poštovních služeb při doručení. Samotná komise připouští, že žadatel byl vyzván k vyzvednutí zásilek a bylo mu zanecháno poučení, na druhou stranu uvádí, že žalobci nebylo možné zásilky ani po doručení fikcí doručit z důvodu neoznačené schránky, což je v příkrém rozporu a je zjevné, že pokud bylo možné provozovatelem poštovních služeb údajně zanechat žalobci výzvu k vyzvednutí zásilek spolu s poučením, pak zcela jistě musela být poštovní schránka žalobce tomuto doručovateli známa. Je tedy s podivem, že při údajném následném opětovném doručení zásilek nebylo možné tyto vhodit do schránky a byly vráceny zpět. Uvedené naopak osvědčuje laxní přístup doručovatele, který se nenamáhal zásilky opětovně doručit po údajném doručení fikcí a rovnou přistoupil k jejich vrácení správnímu orgánu, což nelze klást k tíži žalobce. Pokud tedy je tvrzeno, že neměl označenou schránku, nebylo logicky možné mu v daném případě zanechat ani řádnou výzvu k vyzvednutí spolu s poučením, a tudíž z důvodu absence řádného poučení a výzvy nemohlo dojít po právu k doručení výzvy fikcí postupem dle §24 odst. 1 správního řádu s následky zamítavého rozhodnutí. 3. Nadto pokud žalovaná vychází při svém rozhodnutí ze závěru, že skutečnost, že žadatel neměl označenou schránku, byla osvědčena i poslední provedenou pobytovou kontrolou, je nutné mít na zřeteli, že tato kontrola však předcházela rozhodnutí správního orgánu I. stupně v meritu věci a pouze lhostejnost či alibismus by mohl bránit kontrolujícímu úředníkovi při tomto zjištění upozornit žalobce na neoznačenou schránku nadto v situaci, kdy z obsahu spisu bylo zjevné, že žádost dle závěru správního orgánu trpí vadou chybějící náležitosti a bylo na místě předpokládat, že bude vyzván k seznámení se s podklady rozhodnutí a bude zapotřebí mu za tímto účelem doručit oznámení k uplatnění tohoto práva. Proto je nabíledni, že bylo naopak záměrem správního orgánu toliko formálně dostát procesním povinnostem, ale již při kontrole bylo kontrolujícímu úředníkovi zřejmé, že by bylo nemožné v případě neoznačené schránky doručit žalobci zásilku, natož výzvu k jejímu vyzvednutí a poučení, aby bylo možné doručit zásilku fikcí v souladu s platným právem. Takový postup správního orgánu nemůže požívat právní ochrany, když se jedná zjevně o záměrné a vědomé krácení procesních práv žalobce, které však mají za následek velmi citelný zásah do jeho rodinného života vlivem negativního rozhodnutí vydaného v důsledku přepjatého formalismu při striktní aplikaci zákonných norem bez přihlédnutí k přiměřenosti takového rozhodnutí tam, kde je zjevně nepřiměřené. 4. Žalobce dále namítal, že žalovaná dospěla k nesprávnému závěru o tom, že rozhodnutí se jeví přiměřeným, s argumentací, že žadatel má možnost podat si opětovně žádost o povolení přechodného pobytu a doložit zákonem stanovené náležitosti, případně má možnost požádat si o jiný typ pobytového oprávnění. Takovou možnost totiž bez fatálních následků ve sféře rodinného života nemá, neboť s ohledem na stanovení lhůty 30 dnů k vycestování z území je nucen svou rodinu opustit a vrátit se do země původu. Tam by procedura takové opětovné žádosti o povolení k přechodnému pobytu či vyřízení jiného pobytového oprávnění byla zdlouhavá nadto s nejasným výsledkem. Zejména nezletilý syn by tak byl vystaven odloučení na nepřiměřeně dlouhou dobu, což nelze akceptovat a považovat za únosnou míru zásahu do rodinného života a především zájmu nezletilého syna na stálou péči otce. Přitom nemá, s ohledem na povinnost opustit území a vycestovat ve stanovené lhůtě, žádnou možnost si legalizovat svůj pobyt na území opětovnou žádostí o jakýkoliv typ pobytového oprávnění, neboť její podání prostřednictvím příslušného správního orgánu zde na území za současného setrvání s rodinou bez nutnosti opustit území je zákonem o pobytu cizinců vyloučeno. 5. Žalobce uvedl, že rozhodnutí žalované je v rozporu s čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť jak již bylo zmíněno, za dlouhou dobu pobytu si žalobce vybudoval soukromé a ekonomické zázemí v České republice, jeho rodinný život pak poznamenává rozhodnutí správního orgánu tím, že žalobce by zpřetrhal vazby se svým nezletilým synem, svou družkou, ale i otcem a bratry, tedy nejbližšími příbuznými, kteří žijí všichni v České republice a se kterými má velmi blízký vztah, často je navštěvuje a udržuje s nimi blízký kontakt. 6. Správní orgány měly povinnost provést test proporcionality, tedy určit, je-li rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu na území účastníku přiměřené a nezbytné vzhledem k právu účastníka a jeho rodiny vést rodinný život. Tato úvaha v rozhodnutí o nevydání povolení k přechodnému pobytu chybí, což je činí nepřezkoumatelným a Komise nesprávně a zcela účelově bagatelizuje toto posouzení s odkazem na chybějící námitky. Nemohl zjevně předpokládat negativní rozhodnutí, aby již v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně dotvrdil skutečnosti odůvodňující nepřiměřenost takového rozhodnutí. Rovněž není pravdou, že by v odvolání neposkytl dostatečně konkrétní důvody nepřiměřenosti zamítavého rozhodnutí, které nelze dovozovat ani z provedených pobytových kontrol, když naopak osvědčení společného soužití s družkou a nezletilým synem odůvodňuje citelný zásah do jeho rodinného života v případě, že dojde k jejich odloučení na dlouhou dobu bez možnosti pravidelně o syna pečovat, který je na jeho péči fixován. 7. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Vyslovila názor, že žalobce byl správním orgánem I. stupně řádně vyzván podle § 45 odst. 2 správního řádu k odstranění vady žádosti i k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Obě poštovní zásilky byly vzhledem k tomu, že se je nepodařilo doručit na adrese pobytu žalobce, podle údajů uvedených na vrácených zásilkách uloženy na příslušné pobočce České pošty, s. p., žadatel byl vyzván k jejich vyzvednutí a bylo mu zanecháno poučení. Vzhledem k tomu, že si žadatel zásilky v zákonné lhůtě nevyzvedl, bylo mu doručeno fikcí podle § 24 odst. 1 správního řádu. Následně měly být zásilky vloženy do poštovní schránky žadatele, byly však vráceny zpět správnímu orgánu I. stupně s poznámkou, že adresát nemá poštovní schránku. Tuto skutečnost potvrzuje i poslední pobytová kontrola provedená v místě pobytu žadatele, kdy bylo zjištěno, že schránka v domě je označena pouze jménem paní F. 8. Absence označené pošt