19 Az 2/2026 – Krajský soud v Ostravě

19 Az 2/2026- 30 - text  6 19 Az 2/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: D. T. N. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2025 č. j. OAM-944/VL-VL12-VL11- PZ2-2025 ve věci zajištění v zařízení pro zajištění cizinců takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto, že žalobce je podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Doba trvání zajištění byla podle § 46a odst. 5 zákona o azylu prodloužena do 16. 2. 2026. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neurčité a právně vadné. K tomu odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2025 č. j. 62 Az 28/2025-20, z něhož citoval a uvedl, že nebude-li mu mezinárodní ochrana poskytnuta, bude přezajištěn dle zákona o pobytu cizinců a samotná realizace případného vyhoštění proběhne dle zákona o pobytu cizinců, nikoliv dle zákona o azylu. Dále žalobce namítal, že žalovaný dostatečně neposoudil v rámci prodloužení doby zajištění možnost uložení zvláštního opatření podle § 47 zákona o azylu. Uvedl, že má nadále zajištěno ubytování na adrese X, byt číslo X. Neobstojí tak argument žalovaného ohledně nestabilního zázemí. Má tak dlouhodobě zajištěnou adresu, na které může pobývat. Žalovanému dále nic nebrání v tom, aby jej přemístil do pobytového střediska. Nemá zájem volného režimu v pobytovém středisku zneužívat. Tím by mohla být dodržena ohlašovací povinnost dle § 47 odst. 1 zákona o azylu, neboť má-li zajištěné bydlení, případně pobytové středisko, bude pro správní orgány i soud nadále dosažitelný, a tedy lze předpokládat, že s nimi bude spolupracovat. Nemožností uložit zvláštní opatření se žalovaný nezabýval řádně, úvaha žalovaného je velmi stručná, formalistická a nepřezkoumatelná. Žalobce poukázal na to, že v zařízení pro zajištění cizinců neměl žádné kázeňské problémy. Naopak opakovaným prodlužováním zajištění se velmi zhoršil jeho zdravotní stav. Upadá do deprese, opakovaně trpí silnými migrénami. Má za to, že jsou zde dány důvody, aby bylo využito zvláštní opatření podle § 47 zákona o azylu. V žalobě žalobce rovněž poukázal na mimořádnost institutu zajištění cizince. Uvedl, že zajištění musí být účelné, přičemž pokud zajištění nenaplňuje svoji funkci a se zřetelem ke sledovanému cíli, ztrácí na přiměřenosti, pak přestává být oprávněné. V tomto případě je jiné prodloužení zcela nestandardní a nelze jej „trestat“ za skutečnost, že jeho žaloba ve věci mezinárodní ochrany podaná u Krajského soudu v Ostravě není pravomocně ukončena a nelze jen z tohoto titulu prodlužovat jeho zajištění až na maximální dobu 180 dnů. Žalobce prohlásil, že pokud by bylo využito některé ze zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu, jistě by je dodržoval. Má za to, že veřejný zájem na dodržování právních předpisů stěží vyvažuje újmu, kterou mu zajištění způsobuje. Prohlásil, že na území České republiky nehodlá páchat trestnou ani jinou protiprávní činnost a nehodlá jakýmkoli jiným způsobem narušovat veřejný pořádek. 2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož citoval. Z rozhodnutí je dle žalovaného jasně seznatelné, z jakých podkladů vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Popsal skutkový stav a též zdůvodnil, z jakých konkrétních a individualizovaných důvodů shledal naplnění podmínek pro zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců stanovených v § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a přezkoumatelným způsobem uvedl také jednotlivé skutečnosti z předchozí pobytové historie žalobce, z nichž vycházel a které nenasvědčují tomu, že by se jednání žalobce mělo do budoucna zásadním způsobem změnit a proč v případě žalobce nelze přistoupit k uložení zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu. Tvrzení žalobce, že je připraven pobývat na soukromé adrese, neobstojí. 3. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s § 46a odst. 8 zákona o azylu, neboť žalobce nařízení jednání nenavrhl. 4. Ze správního spisu se podává, že rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje ze dne 18. 8. 2025, které téhož dne nabylo právní moci č. j. KRPB- 165663-27/ČJ-2025–060022-SVZ bylo rozhodnuto o zajištění žalobce podle § 124, odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění byla stanovena na 80 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, to je od 16. 8. 2025 do 3. 11. 2025. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje ze dne 18. 8. 2025 č. j. KRPB-165663-25/ČJ-2025-060022-SV bylo žalobci uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace v délce 3 let. Důvodem byl jeho pobyt na území České republiky bez platného cestovního dokladu a bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Žalobce do protokolu o výslechu před orgány policie dne 17. 8. 2025 uvedl, že z Vietnamu odcestoval v roce 2020 do Ruska a následně v roce 2021 na Ukrajinu. Z Ukrajiny vycestoval do Polska. Na území Polska vstoupil 15. 9. 2023. Následně odcestoval vlakem do České republiky. Zde přijel 1. 10. 2023. Stálou adresu v České republice nemá. Neměl v České republice práci, žebral na ulici a pak si našel práci na stavbě. Pobývá různě u Vietnamců a v jejich restauracích. Během policejní kontroly v restauraci v Brně se žalobce ukryl v úložném prostoru postele. K tomu žalobce sdělil, že je v České republice nelegálně a bál se. Policejní hlídce následně uvedl i jinou totožnost s tím, že si myslel, že ten druhý Vietnamec má povolený pobyt, a tak se za něho vydával, aby ho policie nezadržela. K návratu do vlasti uvedl, že mu v tom nic nebrání, nic mu tam nehrozí, ale chtěl by zpět na Ukrajinu. Dne 21. 8. 2025 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky. Rozhodnutím ze dne 22. 8. 2025 č. j. OAM-944/VL-VL12-VL14-Z-2025 byl žalobce zajištěn podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu v zařízení pro zajištění cizinců, doba trvání zajištění byla podle § 46a odst. 5 zákona o azylu stanovena do 8. 12. 2025. Proti tomuto rozhodnutí žalobce nepodal žádný opravný prostředek. Následně žalovaný rozhodnutím č. j. OAM-944/VL-VL12-VL15-PZ-2025 ze dne 28. 11. 2025, které nabylo právní moci dne 1. 12. 2025, prodloužil dobu zajištění žalobce podle § 46a zákona o azylu z důvodu stále probíhajícího správního řízení ve věci žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to do 3. 1. 2025. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. Rozsudkem ze dne 19. 12. 2025, který nabyl právní moci 23. 12. 2025 č. j. 74 Az 9/2025-19 zdejší soud žalobu zamítl. 5. Ze správního spisu se dále podává, že rozhodnutím ze dne 6. 10. 2025 č. j. OAM-944/VL-VL- 12-HA15-2025 žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu. Proti uvedenému rozhodnutí žalobce podal 30. 10. 2025 žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. Z informačního systému zdejšího soudu se podává, že o žalobě žalobce zatím není rozhodnuto. 6. Podle ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, Ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve. 7. Podle ust. § 47 odst. 1 zákona o azylu zvláštním opatřením se rozumí rozhodnutí ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené. 8. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu, ministerstvo v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění, kterou lze prodloužit, a to i opakovaně, nejdéle na 180 dnů. 9. V žalobou napadeném rozhodnutí ze d