2 Afs 234/2014 — Nejvyšší správní soud

25 Af 25/2024- 30 - text  7 25 Af 25/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobkyně: KONREO, v.o.s., IČO 04706498 sídlem Dobrovského 1310/64, Královo Pole, 612 00 Brno zastoupena advokátem JUDr. Alfrédem Šrámkem sídlem Českobratrská 1403/2, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Celní úřad v Ostravě sídlem nám. Sv. Čecha 547/8, 702 00 Ostrava - Přívoz o žalobě proti rozhodnutí Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 28. 6. 2024, č. j. 231691-3/2024-570000-42, ve věci úroků z neoprávněného jednání takto: I. Rozhodnutí Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 28. 6. 2024, č. j. 231691-3/2024-570000-42, se zrušuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 572,70 Kč, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího právního zástupce JUDr. Alfréda Šrámka, sídlem Českobratrská 1403/2, 702 00 Ostrava. Odůvodnění: 1. Žalobou ze dne 9. 9. 2024, doručenou soudu téhož dne, se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného o námitce žalobkyně ze dne 28. 6. 2024, č. j. 231691-3/2024-570000-42, kterým byla zamítnuta námitka žalobkyně ze dne 3. 6. 2024, (dále také „napadené rozhodnutí“). 2. Žalovaný vydal zajišťovací příkaz ze dne 23. 9. 2016, č. j. 116934/2016-570000-32.4, kterým uložil žalobkyni, aby ve prospěch žalovaného zajistila úhradu dosud nestanovené spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období srpen 2016 složením jistoty ve výši 200 860 667 Kč a zajišťovací příkaz ze dne 30. 9. 2016, č. j. 120063/2016-570000-32.4, kterým uložil žalobkyni, aby ve prospěch žalovaného zajistila úhradu dosud nestanovené spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období září 2016 složením jistoty ve výši 143 161 745 Kč. Proti oběma zajišťovacím příkazům podala žalobkyně odvolání, načež žalovaný vydal rozhodnutí o odvolání ze dne 10. 11. 2016, č. j. 54806-2/2016/900000-302, kterým byl zajišťovací příkaz ze dne 23. 9. 2016, č. j. 116934/2016-570000-32.4, změněn co do lhůty splatnosti a ve zbytku potvrzen, a dále rozhodnutí o odvolání ze dne 12. 12. 2016, č. j. 62317-3/2016/900000-302, kterým byl zajišťovací příkaz ze dne 30. 9. 2016, č. j. 120063/2016-570000-32.4, změněn co do lhůty splatnosti a ve zbytku potvrzen. 3. Žalobkyně podala proti oběma odvolacím rozhodnutím žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který obě řízení spojil ke společnému řízení a následně rozhodl rozsudkem ze dne 22. 9. 2017, č. j. 22 Af 8/2017-68, tak, že se obě odvolací rozhodnutí zrušují. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který rozsudkem ze dne 28. 2. 2018, č. j. 10 Afs 303/2017-58, rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud opětovně rozhodl rozsudkem ze dne 22. 5. 2018, č. j. 22 Af 8/2017-113, který nabyl právní moci dne 25. 5. 2018, o zrušení odvolacích rozhodnutí žalovaného (kasační stížnost žalovaného proti tomuto rozsudku byla poté Nejvyšším správním soudem ze dne 22. 5. 2018, č. j. 10 Afs 172/2018-42, zamítnuta). 4. Jelikož žalovaný z úřední činnosti a v souladu se zákonem nepředepsal úrok ze svého neoprávněného jednání (coby správce daně), podala žalobkyně dne 19. 4. 2024 k žalovanému žádost o vyplacení úroku z neoprávněného jednání žalovaného, kterou bylo mj. žádáno o přiznání úroku z úroku z neoprávněného jednání žalovaného z titulu včasného nepřiznání a nevyplacení úroku z neoprávněného jednání žalovaného, a to tak, že: - Jistinu požadovaného úroku z úroku neoprávněného jednání žalovaného tvoří úrok z neoprávněného jednání žalovaného vzniklý v souvislosti s nezákonným vymáháním finančních prostředků na základě nezákonných zajišťovacích příkazů za časové období do 25. 5. 2018 - Úrok z úroku z neoprávněného jednání žalovaného požadoval až do okamžiku vyplacení finančních prostředků odpovídajících úroku z neoprávněného jednání žalovaného, protože k jeho přiznání ani vyplacení ke dni žádosti nedošlo. 5. Dne 2. 5. 2024 bylo žalobkyni doručeno vyrozumění o předepsání úroků z nesprávně stanovené daně, kterým byl žalobkyni přiznán úrok z pozdního připsání úroku z nesprávně stanovené daně ve výši 9 695 Kč. Ve vyrozumění je uvedena tabulka, z níž je patrné, že částka 9 695 Kč představuje úrok ve výši repo sazby zvýšené o 14 % bodů ročně z částky 24 635 Kč za období od 12. 6. 2018 do 31. 12. 2020. Proti tomuto vyrozumění podala žalobkyně námitku, kterou žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 6. 2024, č. j. 231691-3/2024-570000-42, zamítl (právě napadeným rozhodnutím). 6. Žalobkyně namítá nesprávnost a nezákonnost stanovení výše úroku z úroku z neoprávněného jednání žalovaného, resp. nesprávné určení úročení částky a nesprávné určení konce období, za nějž je úrok počítán. Dle žalobkyně žalovaný předepsal úrok z úroku nesprávně, když úrok počítal z částky 24 635 Kč, přičemž tato částka nebyla určena správně, a proto tak ani úrok z této částky nemůže být správný (rozhodnutí, nímž žalobkyně brojí proti přiznání úroku ve výši 24 635 Kč je poté napadeno samostatnou správní žalobou). Žalobkyně je poté názoru, že jistina úroku má být úročena za časové období od 12. 6. 2018 až do okamžiku, kdy žalovaný skutečně předepsal jistinu úroku do daňové evidence daňového subjektu. Žalovaný poté držel minimálně do dne 26. 4. 2024 jistinu úroku bez právního důvodu, a proto je potřeba úročit celé časové období, kdy správce daně držel jistinu úroku neoprávněně. Žalobkyně rovněž nesouhlasí s tím, že by novelizací daňového řádu, týkající se úroků hrazených správcem daně, mělo úročení jistiny úroku skončit ke dni 31. 12. 2020. Žalobkyně tedy namítá, že nezákonný stav, spočívající v prodlení žalovaného s výplatou jistiny úroku neskončil dne 31. 12. 2020, nýbrž až okamžikem předepsání jistiny úroku do osobní daňové evidence, k čemuž nedošlo dříve než 26. 4. 2024. Tuto skutečnost měl žalovaný zohlednit a úrok z vratitelného přeplatku žalobkyni přiznat (pro úplnost žalobkyně dodává, že jistina úroku představuje daň ve smyslu závěrů plynoucích z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Afs 382/2020-51, resp. následně přeplatek na dani, který měl žalovaný řádně a včas převést v prospěch osobního daňového účtu žalobce). Jestliže tedy žalovaný jistinu úroku nepřevedl ve prospěch osobního daňového účtu žalobkyně včas, založil tím žalobkyni nárok na úrok z neoprávněného jednání správce daně za časové období od 12. 6. 2018 do 31. 12. 2020 a na úrok z vratitelného přeplatku za období 1. 1. 2021 minimálně do 26. 4. 2024. 7. S ohledem na výše uvedené proto žalobkyně soudu navrhla, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu projednání. 8. Žalovaný ve vyjádření ze dne 13. 12. 2024 uvedl, že činí nesporným, že zajišťovací příkazy byly vůči žalobkyni vydány nezákonně. Žalovaný má však za to, že došlo k prekluzi práva žalobkyně na úrok z nesprávně stanovené daně, když úrok z nesprávně stanovené daně lze (v souladu s komentářovou literaturou) požadovat ve lhůtě pro placení daně, která v souladu s § 160 daňového řádu, činí 6 let. Jelikož rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2018, č. j. 22 Af 8/2017-113, kterým byl zrušen zajišťovací příkaz, nabyl právní moci dne 25. 5. 2018, byl správce daně, v souladu s § 254 odst. 3 daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2020, povinen předepsat úrok na účet žalobkyně do 15 dní ode dne účinnosti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí o stanovení daně zrušeno nebo prohlášeno za nicotné, anebo ode dne prohlášení neoprávněného vymáhání. Dne 12. 6. 2018 mohla žalobkyně poprvé učinit kroky k tmu, aby jí byl úrok přiznán a předepsán. Až do 24. 1. 2024 však zůstala žalobkyně pasivní (toho dne zaslala žalovanému písemnou žádost s názvem „Žádost o sdělení informace v souvislosti se zrušením zajišťovacích příkazů správce daně pro jejich nezákonnost“). Dne 19. 4. 2024 zaslala žalobkyně žalovanému písemnou žádost o vyplacení úroků z neoprávněného jednání správce daně, na základě níž bylo žalobkyni vyplaceno celkem 24 635 Kč (coby úrok z nesprávně stanovené daně), o čemž byla žalobkyně informován písemností č. j. 231444/2024-570000-42 ze dne 26. 4. 2024 a rovněž byl žalobkyni připsán úrok z úroku ve výši 9 695 Kč, o čemž byla informována písemností č. j. 231691/2024-570000-42 ze dne 26. 4. 2024. Dle názoru žalovaného však došlo dne 12. 6. 2024, k prekluzi práva žalobkyně na přiznání a předepsání úroku z nesprávně stanovené daně. Ačkoliv si je žalovaný vědom toho, že nedošlo z jeho strany ke splnění povinnosti předepsat úrok z nesprávně stanovené daně na účet žalobkyně (do 15 dnů od právní moci rozhodnutím, kterým byl zrušen zajišťovací příkaz), nicméně pokud zákon a judikatura dlouhodobě uznává vznik úroku z úroku z nesprávně stanovené daně, je nutné uznat rovněž to, že právo na úrok z nesprávně stanovené daně podléhá prekluzivní lhůtě, která počala běžet dne 12. 6. 2018. Nedošlo rovněž k žádné skutečnosti, která by měl