— Nejvyšší správní soud

45 A 24/2014- 17 - text 4 Jednací číslo: 45A 24/2014 - 17 U S N E S E N Í Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a Mgr. Ing. Petra Šuránka v právní věci žalobce: J. K., IČ: , se sídlem , proti žalovanému: předseda Městského soudu v Praze, se sídlem Spálená 2, 120 00 Praha 2, o žalobě na ochranu proti nečinnosti, t a k t o : I. Žádost žalobce o ustanovení právního zástupce se se zamítá. II. Žaloba se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2014, č. j. Nad 52/2014-11, bylo ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) projednání a rozhodnutí žaloby podané původně u Městského soudu v Praze přikázáno zdejšímu soudu, který přikázanou věc obdržel dne 11. 4. 2014. Žalobce se v žalobě domáhá, aby soud přikázal žalovanému vyvěsit usnesení žalovaného ze dne 20. 10.1998, č. j. 52 K 92/97-83, kterým byl na žalobcův majetek prohlášen konkurs (dále jen „usnesení o prohlášení konkursu“), a to tak, aby bylo zřejmé, kdy se tak stalo, a to spolu s tím, že po uplynutí zákonem stanovené lhůty, po kterou musí být tato písemnost vyvěšena, se přikazuje žalovanému tuto písemnost sejmout z úřední desky soudu, vyznačit na ní den, kdy byla sňata, a následně odevzdat k založení do příslušného spisu. Žalobce dále upřesňuje, že dne 10. 12. 2013 podal žádost o provedení opatření podle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“), v níž se na žalovaném domáhal učinění takového opatření (rozhodnutí), jímž by byla žalovanému uložena povinnost, aby neprodleně vyvěsil usnesení o prohlášení konkursu na úřední desce, a to nejpozději do 3 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí spolu s tím, že se musí jednat o vyvěšení předmětného usnesení řádně a předpisům vyhovujícím způsobem. Žalovaný však výše popsaný návrh pouze zaznamenal do spisu vedeného pod sp. zn. 52 K 92/97, aniž by podnikl jakákoli další opatření, resp. aniž by se tímto návrhem jakkoli zabýval. Žalobce je toho názoru, že usnesení o prohlášení konkursu nebylo vyvěšeno řádně ve smyslu ustanovení § 13 odst. 6 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění účinném ke dni vydání usnesení o prohlášení konkursu (dále jen „zákon o konkursu a vyrovnání“), čímž mohlo být porušeno právo žalobce na skutečné a zákonu vyhovující uspořádání jeho majetkových poměrů a zároveň mohla být dle názoru žalobce porušena práva dalších osob na spravedlivý proces. Žalobce současně žádal, aby mu byl pro toto řízení ustanoven právní zástupce k ochraně jeho zájmů, neboť je v současné době v takové majetkové situaci, která toto postavení odůvodňuje. Krajský soud v Praze shledal, že žaloba je včasná a obsahuje potřebné náležitosti, proto se dále zabýval otázkou její přípustnosti: Dle ustanovení § 79 odst. 1 s. ř. s. se může ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Dle odst. 2 téhož ustanovení je žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení. Dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. se správním orgánem rozumí orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzická nebo právnická osoba nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Dle ustanovení § 126 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), předseda krajského soudu vykonává státní správu krajského soudu a okresních soudů v jeho obvodu. Vedle toho podle odst. 2 téhož ustanovení předseda krajského soudu dbá o důstojnost jednání a dodržování zásad soudcovské etiky v řízeních, vedených u krajského soudu a u okresních soudů v jeho obvodu, a o to, aby v těchto řízeních nedocházelo ke zbytečným průtahům. K tomu účelu, a to i s využitím elektronické evidence věcí, vedených u krajského a okresních soudů, provádí prověrky soudních spisů, dohlíží na úroveň soudních jednání a vyřizuje stížnosti. Dle ustanovení § 119 je za správu soudů odpovědné Ministerstvo spravedlnosti (srov. též ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Z koncepce zavedené v zákoně o soudech a soudcích je zřejmé, že v činnosti soudů je třeba rozlišovat případy, kdy je soudci a pracovníky soudu vykonávána moc soudní (tzv. jurisdikční složka) a případy, kdy pracovníci soudu jednající z pověření orgánu státní správy soudů vykonávají správní činnost a kdy je tedy jejich jednání považováno za úkon správního orgánu. Soud proto zkoumal, do které z výše uvedených činností soudu (tj. zda do jurisdikční nebo do výkonu státní správy) by měl spadat úkon, jehož provedení se domáhá žalobce. V nyní projednávané věci se žalobce domáhá vyvěšení usnesení o prohlášení konkursu na úřední desce soudu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 4 a 5 zákona o konkursu a vyrovnání [pozn.: žalobce sice ve svém návrhu odkazuje na § 13 odst. 6 zákona o konkursu a vyrovnání, jím zmiňovaný odst. 6 však byl do zákona zařazen až novelou č. 105/2000 Sb., v době vydání předmětného usnesení o prohlášení konkursu – tj. ke dni 20. 10. 1998 – však platilo znění novely č. 94/1996 Sb., kdy úprava vyvěšení na úřední desce soudu byla obsažena v odst. 4 a 5]. Usnesení o konkursu bylo ve smyslu ustanovení 13 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání rozhodnutím, jímž soud prohlašoval konkurs na majetek dlužníka, a které vydal tehdy, pokud zjistil, že jsou splněny zákonem vyžadované podmínky pro prohlášení konkursu. Vedení konkursního a vyrovnávacího řízení bylo v době tehdejší právní úpravy výlučnou pravomocí soudu (§ 2 zákona o konkursu a vyrovnání), ostatně stejně je tomu i v případě současné úpravy insolvenčního řízení (srov. zejm. § 1 a § 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů). Vydáním usnesení o prohlášení konkursu soud určí způsob řešení úpadku dlužníka, čili závazným způsobem rozhoduje o právech o právech a povinnostech určité osoby, a proto není nejmenší pochyb, že vydání tohoto typu usnesení probíhá v rámci jurisdikční činnosti soudu. Pokud jde o žalobcem požadované vyvěšení usnesení o prohlášení konkursu na úřední desce soudu, zákon vyžadoval provedení tohoto úkonu jako nezbytnou podmínku k tomu, aby mohly nastat účinky konkursu (srov. § 13 odst. 4 a odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání). Šlo tedy o úkon, který bezprostředně navazoval na samotný rozhodovací proces. Vyvěšení usnesení o prohlášení konkursu na úřední desce je tedy činností, která je nedílně spjata s jeho vydáním. Právě kvůli této těsné spojitosti s rozhodovací činností soudu je nutno na vyvěšení usnesení o prohlášení konkursu na úřední desku nahlížet jako na ryze jurisdikční činnost, a v žádném případě jej nelze směšovat s vyvěšením rozhodnutí na úřední desce ve smyslu ustanovení § 25 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů [srov. též závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2005, č. j. 8 Ans 2/2005 – 63: „Výkonem soudní moci je nejen přímé rozhodování soudu, ale i výkon takových činností, které sice nejsou přímou jurisdikční činností, nicméně jsou s jejím výkonem bezprostředně spjaty.“] Vzhledem k výše uvedeným důvodům proto nelze souhlasit s názorem žalobce, že na vyvěšení usnesení o prohlášení konkurzu na úřední desce soudu lze nahlížet jako na úkon správního orgánu. Soud naopak dospěl k závěru, že daný úkon je svou povahou aktem moci soudní, a z tohoto důvodu jej nelze podřadit pod nečinnost správního orgánu ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 s. ř. s. za použití § 4 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Z tohoto důvodu není dána pravomoc správních soudů v této věci rozhodovat a Krajský soud v Praze proto musel návrh žalobce jako zjevně nepřípustný odmítnout [§ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ]. Jelikož předmětný žalobní návrh nelze v soudním řízení správním vůbec projednat, dospěl soud k závěru, že není důvod ustanovovat žalobci k ochraně jeho práv advokáta, a proto jeho žádost o ustanovení právního zástupce zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje N