5 Afs 61/2008 — Nejvyšší správní soud

47 Af 21/2012- 52 - text - 25 - 47Af 21/2012 – 52 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petr Šuránka a Mgr. Jitky Zavřelové ve věci žalobce: T. IČ: , se sídlem , právně zastoupen JUDr. Arturem Ostrým, advokátem se sídlem Arbesovo náměstí 257/7, 150 00 Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno – Střed, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 5. 9. 2012, č. j. 3985/12-1300-203500, takto: I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 5. 9. 2012, č. j. 3985/12-1300-203500, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 12.922 Kč, a to k rukám jeho právního zástupce, JUDr. Artura Ostrého. Odůvodnění: Žalobou ze dne 6. 11. 2012 se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzen platební výměr Finančního úřadu v Berouně (dále jen „finanční úřad“) ze dne 15. 12. 2011, č. j.109796/10/026911205667 (dále jen „platební výměr finančního úřadu“), jímž byla žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“) za březen 2010. Žalobce v žalobě nejprve popsal skutkový základ věci. Uvedl, že se společností N. (dále jen „N.“) uzavřel dne 1. 4. 2009 rámcovou kupní smlouvu na dodávku pohonných hmot, kdy vlastní objednávky realizované na základě této smlouvy probíhaly dle ustálené praxe obou stran mnohdy pouze telefonicky. Mezi stranami tak platilo, že objednávka je potvrzena a obchodní podmínky dohodnuty zasláním zálohové faktury dodavatelem a akceptace ze strany odběratele pak proběhla následným uhrazením této zálohové faktury. Prostřednictvím shora popsaného postupu žalobce koupil od N. v březnu 2010 letecký petrolej JET A1 v množství 1035,760 Mg (dále též jen „zboží“), kdy žalobce svou objednávku provedl telefonicky a společnost N. podmínky této objednávky potvrdila vydáním zálohové faktury, kterou žalobce následně uhradil. Žalobce od společnosti N. kupoval zboží za účelem jeho dalšího prodeje společnosti P., s. r. o., IČO: , se sídlem (dále jen „P.“). Žalobce se se svým dodavatelem společností N. i se svým odběratelem společností P. dohodli, že zboží bude dodáno dle Mezinárodních obchodních pravidel INCOTERMS 2000 na paritě DDU okamžikem jeho fyzického dodání do daňového skladu na pražském ruzyňském letišti provozovaném společností L. A. C., s. r. o., IČO: , se sídle (dále jen „L“). Žalobce dále poukazuje na smysl doložek I. sloužících v rámci mezinárodního obchodu k jasnému vymezení práv a povinností kupujícího a prodávajícího, kdy není třeba rozsáhlé smluvní úpravy, nýbrž postačí využít jednotlivé doložky, jejichž obsah je jasně definován a obecně znám. Doložka DDU (Delivered Duty Unpaid) znamená pro prodávajícího dodat zboží na místo určené kupujícím (v daném případě daňový sklad společnosti L.), kde také dochází k přechodu nebezpečí škody, a prodávající zároveň není povinen hradit za zboží clo. Smluvní závazkové vztahy mezi žalobcem a jeho obchodními partnery byly součástí širší obchodní transakce, přičemž konečným uživatelem zboží měla být společnost L. Na samém počátku této transakce stál prvotní dodavatel, zahraniční obchodní společnost G. L. S., se sídlem ul. E. a (dále jen „G.L.“), v jehož daňovém skladu bylo zboží dne 5. 3. 2010 fyzicky naloženo do železničních cisteren a následně odesláno jako jedna ucelená vlaková dodávka dle Mezinárodních obchodních pravidel INCOTERMS 2000 na paritě DDU do daňového skladu společnosti L. na letišti Praha-Ruzyně, kdy k samotnému přijetí zboží v uvedeném daňovém skladu došlo dne 17. 3. 2010 (rozdíl mezi datem nakládky zboží a jeho přijetím v daňovém skladu je dán průjezdností a výlukami zvolené železniční trati, jakož i kapacitními a logistickými možnostmi ruzyňského letiště). K dodávce tohoto zboží se mají vztahovat čtyři průvodní doklady (avíza) s čísly cisteren WWR 102617 (56,080 Mg), WWR 102618 (55,860 Mg), WWR 102619 (834,480 Mg) a WWR 102620 (89,340 Mg). Celkové množství dodaného zboží činící 1035,760 Mg je uvedené ve faktuře společnosti N. evidované pod č. FP 2010023. K těmto avízům a AAD dokladům (doklad pro přepravu zboží s dočasným osvobozením od spotřební daně) žalobce dodává, že je na nich s ohledem na běžnou obchodní praxi uveden vždy jen provozovatel daňového skladu, ze kterého zboží bylo fyzicky odesláno (G. L.) a provozovatel konečného přijímacího zařízení, do kterého bylo zboží fyzicky dodáno (L.); uvedené doklady nikterak nedokládají vlastnické právo k přepravovanému zboží, slouží výhradně pro účely jeho dopravy, předání a převzetí. Žalobce rovněž zdůrazňuje, že zboží po dobu své přepravy z uvedených skladů neprošlo žádným daňovým či nedaňovým skladem provozovaným třetími osobami, ani s ním nebyl během přepravy nijak manipulováno. Okamžikem fyzického dodání zboží do daňového skladu L. tak došlo k právnímu dodání zboží ze strany společností G. L. společnosti N. zboží na paritě DDU dle INCOTERMS 2000. Za stejných podmínek měl i žalobce dodat zboží svému odběrateli, společnosti P.. Žalobcova povinnost dodat zboží a převést vlastnické právo k němu byla proto splněna ve stejném okamžiku, kdy zboží dorazilo do cílového celního skladu v cisternách zajištěných původně prvotním dodavatelem, což má potvrzovat listina – Dílčí výpis evidence vlakových dodávek společnosti M. /P., na které je dodávka předmětného zboží společností P. uvedena pod datem expedice 17. 3. 2010. Pokud jde o provedené platby, žalobce uvádí, že dne 9. 2. 2010 uhradil společnosti N. částku ve výši 16.500.000, Kč vyjádřené zálohovou fakturou č. 100800013. Po samotném splnění dodávky zboží společnost N. vystavila fakturu č. 100100017 (finančními orgány evidovanou pod č. FP 2010023) znějící na částku 15.924.810,- Kč včetně DPH, zohledňující předchozí úhradu zálohy. Žalobce vysvětluje, že tento způsob platby byl dán kvůli kolísající ceně pohonných hmot, přičemž právě díky předchozímu uhrazení zálohy ze dne 9. 2. 2010 mu u společnosti N. vznikl nárok na výhodnější cenu. Žalobce po následném prodeji dodaného zboží společnosti P. vystavil této společnosti dne 22. 3. 2010 fakturu č. FV 2010013 na částku ve výši 16.157.856,- Kč včetně DPH. Dne 21. 4. 2010 uzavřel žalobce se společností P. dohodu o vzájemném započtení pohledávek, v důsledku čeho společnost P. hradila na fakturu č. FV 2010013 zbývající částku ve výši 6.157.856,- Kč. Po předání zboží a následném vyrovnání finančních závazků mezi žalobcem a společnostmi N. a P. byla celá obchodní transakce z hlediska žalobce ukončena. Na přehled skutkového stavu žalobce navazuje popisem průběhu řízení před finančními orgány. Uvádí, že dne 26. 4. 2010 uplatnil u finančního úřadu odpočet daně z přidané hodnoty za měsíc březen 2010, a to mj. na základě daňového dokladu č. FP 2010023 ze dne 17. 3. 2010. Přestože při ústním jednání na finančním úřadě předložil veškeré důkazy k prokázání oprávněnosti odpočtu DPH, zejména potvrzení dodávky zboží s razítkem a podpisem pracovníka Celního úřadu Kladno, finanční úřad plnění uplatněné na základě výše uvedeného dokladu z přijatých daňových plnění za období březen 2010 vyloučil. Následně finanční úřad vydal svůj platební výměr, proti němuž žalobce podal odvolání k Finančnímu ředitelství v Praze, které žalobou napadeným rozhodnutím jeho odvolání zamítlo. Žalobce má za to, že výrok rozhodnutí Finančnímu ředitelství v Praze vychází z vadného zjištění skutkového stavu a nesprávného právního posouzení, což podrobněji popsal v jednotlivých žalobních bodech. Žalobce předně nesouhlasí se závěry Finančního ředitelství v Praze, které výše popsanou obchodní činnost považuje za poskytnutí finančních prostředků, tedy finanční činnost ve smyslu § 54 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o DPH“). Vytýká finančním orgánům, že v průběhu řízení na obou stupních nezohlednily jím předložené důkazy (zejména potvrzení Celního úřadu Kladno) a setrvaly na závěru, že v dané věci reálně nešlo o uskutečnění zdanitelného plnění v rozsahu uvedeném v daňovém dokladu č. 100100017, ale o poskytnutí finančních prostředků (půjčky), což vyvozoval z výpovědi jednatelky žalobce, paní Ing. M. S. (dříve Š., dále jen „jednatelka“), ze dne 13. 4. 2011 a též z vyjádření žalobce ze dne 16. 5. 2011. Žalobce namítá, že pokud by skutečně mělo jít z jeho strany o poskytnutí půjčky, pak by z jeho strany musela být fakturována finanční služba a úrok z této služby, a proto by nemohl na výstupu fakturovat cenu za dodání zboží. Společnost P., která od žalobce zboží odkoupila, by tudíž nemohla na vstupu uplatnit nárok na její odpočet, což dle žalobce mutatis mutandis platí i ve vztahu ke všem dalším subjektům v dodavatelském řetězci – Č., a.s., IČO: , se sídlem (dále jen „Č.“) až ke konečnému odběra