— Nejvyšší správní soud

43 Ad 5/2015- 22 - text - 7 - Jednací číslo: 43Ad 5/2015 – 22 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Dalilou Marečkovou v právní věci žalobkyně: Ing. A. F., nar. x, bytem x zastoupené JUDr. Zdeňkem Navrátilem, advokátem se sídlem ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ PELÍŠEK, NAVRÁTIL & PARTNEŘI s. r. o., se sídlem Bašty 416/8, 602 00 Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště pro Prahu a Střední Čechy, se sídlem Sokolovská 855/225, 190 00 Praha 9, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23.10.2014, č.j. 42000/008523/14/010/NT, t a k t o : I. Rozhodnutí žalované ze dne 23. 10. 2014, č. j. 42000/008523/14/010/NT, se z r u š u j e a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4.719,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. Zdeňka Navrátila, advokáta. O d ů v o d n ě n í Pravomocným usnesením ze dne 12. 12. 2014 č. j. 2 Ad 40/2014-7, byla Krajskému soudu v Praze, jako soudu věcně a místně příslušnému, postoupena žaloba ve výše uvedené věci. Žalobkyně se tak domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaná podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla její odvolání a potvrdila rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Praha-východ ze dne 11. 9. 2014, č. j. 42009/028416/14/110/CP/ND-1. Tímto prvoinstančním rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně o peněžitou pomoc v mateřství s tím, že žalobkyni podle § 15 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 187/2006 Sb.“) nevznikl nárok na peněžitou pomoc v mateřství z důvodu marného uplynutí ochranné lhůty 180 dnů od zániku pojištění. Žalobkyně v žalobě namítla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem, neboť jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, navíc trpí vážnými vadami řízení. Úvodem žalobkyně shrnula dosavadní průběh správního řízení. Uvedla, že jí byla Okresní správou sociálního zabezpečení Praha - východ (dále jen „OSSZ“) vrácena žádost o peněžitou pomoc v mateřství, jelikož dle tvrzení OSSZ nesplňuje zákonnou podmínku dle § 15 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., když pracovní poměr žalobkyně ve společnosti PP Hospitals, s. r. o. byl ukončen ke dni 31. 3. 2010. S tímto tvrzením OSSZ však žalobkyně nesouhlasila, a proto se na OSSZ obrátila svým „Vyjádřením k oznámení o nesplnění podmínky pro výplatu PPM“ ze dne 19. 8. 2014. Na to jí bylo dne 11. 9. 2014 doručeno rozhodnutí OSSZ, dle kterého nemá nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 22. 9. 2014 odvolání, které však žalovaná zamítla, když dospěla k závěru, že její námitky jsou nedůvodné, neboť žalobkyně byla zaměstnána, tedy i pojištěna u společnosti PP Hospitals s. r. o. pouze v období od 2. 7. 2007 do 31. 3. 2010. Žalobkyně zrekapitulovala skutkový stav a uvedla, že pracovní poměr mezi žalobkyní jako zaměstnancem a společností PP Hospitals s. r. o., IČ x, se sídlem x (dále jen „PP Hospitals s. r. o.“), jako zaměstnavatelem vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 28. 6. 2007. Dne 25. 3. 2010 byla uzavřena smlouva o prodeji části podniku mezi společností PP Hospitals s. r. o. a společností Dentimed s. r. o., IČ x, se sídlem x (dále jen „Dentimed s. r. o.“). Podle čl. II bodu 7 této smlouvy přecházejí na základě prodeje části podniku na nabyvatele i práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům v pracovním poměru k prodávajícímu, tedy ke společnosti PP Hospitals s. r. o., vztahující se k části podniku, a to v souladu s § 338 a násl. zákoníku práce. Dále byla dne 25. 3. 2010 mezi stejnými smluvními stranami (tj. mezi společností PP Hospitals s. r. o. a společností Dentimed, s. r. o.) uzavřena Smlouva o převodu činnosti, přičemž podle čl. II bod II. 2 se touto smlouvou převádí činností související s poskytováním zdravotní péče ze společnosti PP Hospitals, s. r. o. na společnost Dentimed s. r. o. ve smyslu uzavřené Smlouvy o prodeji části podniku, jak je uvedeno výše, a dále přechází práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů zaměstnanců společnosti PP Hospitals, s. r o. v souladu s touto smlouvou na společnost Dentimed s. r. o., když dle čl. II. odst. II 3 této smlouvy se společnost Dentimed s. r. o. zavazuje, že převezme všechny zaměstnance, kterým bude trvat pracovní vztah ke dni účinnosti této smlouvy. Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 19. 6. 2012, č. j. 8 C 171/2011 – 90, zamítl žalobu žalobkyně, jíž se domáhala určení, že pracovní poměr ke společnosti Dentimed s. r. o. jako žalované trvá. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že na společnost Dentimed s. r. o. přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům v pracovním poměru s místem výkonu v organizační složce Dačice. Jelikož žalobkyně nikdy v této organizační složce nepracovala a jejím místem výkonu práce je x, nelze dovodit, že by na společnost Dentimed s. r. o. převodem části podniku přešel pracovněprávní vztah k žalobkyni. Vzhledem k výše uvedenému je tedy zřejmé, že žalobkyně je stále zaměstnankyní PP Hospitals s. r. o. K doložení skutečnosti, že žalobkyně je opravdu i nadále v pracovním poměru ke společnosti PP Hospitals s. r. o. byl žalované předložen také Záznam z osobního jednání s Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnou ze dne 21. 5. 2013. Z tohoto dokumentu plyne, že právě společnost PP Hospitals s. r. o. za žalobkyni platila pojistné, což by jistě nečinila, pokud by k tomu nebyla zavázána právě v důsledku existence pracovněprávního poměru. Dále byl přiložen také email Ing. T. C., samostatného odborného referenta výběru pojistného České průmyslové zdravotní pojišťovny ze dne 2. 6. 2014, z něhož je patrné, že žalobkyně je evidována jako zaměstnanec společnosti PP Hospitals s. r. o. u České průmyslové zdravotní pojišťovny, a to v období od 6. 12. 2010 do 13. 05. 2011 a také v období od 25. 6. 2013 dosud. Žalobkyně namítla, že v rámci prvostupňového i odvolacího řízení předložila správním orgánům výše uvedené (věrohodné) důkazní prostředky, na jejichž podkladě lze dospět k závěru, že žalobkyně má na základě pracovního poměru k zaměstnavateli PP Hospitals, s. r. o. nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství. Zejména z rozsudku Okresního soudu v Náchodě pak lze dovodit, že pracovní poměr žalobkyně ke společnosti PP Hospitals s. r. o. i nadále trvá, což společnost popírá. Tím, že žalovaná vzala tvrzení společnosti za prokázané, došlo k nesprávnému rozhodnutí ve věci, resp. žalovaná vyhodnotila nesprávně důkazy, a proto také řízení trpí závažnými vadami. Závěrem žalobkyně namítla, že se žalovaná nevypořádala s protichůdností vyjádření České průmyslové zdravotní pojišťovny ze dne 29. 8. 2014, podle něhož žalobkyně pracovala u společnosti PP Hospitals s. r. o. v období od 2. 7. 2007 do 31. 3. 2010, stejně jako s důkazy předloženými žalobkyní (záznamem z osobního jednání u České průmyslové zdravotní pojišťovny ze dne 21. 5. 2013 a emailem Ing. T. C., samostatného odborného referenta výběru pojistného České průmyslové zdravotní pojišťovny ze dne 2. 6. 2014). Dle žalobkyně tak došlo k porušení jejích práv, když žalovaná vzala za prokázané tvrzení, že žalobkyně není v současné době zaměstnankyní PP Hospitals s. r. o., aniž by svůj závěr jakkoliv odůvodnila. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobkyně uplatnila u OSSZ nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství v trvání od 7. 7. 2014. Při posouzení nároku OSSZ zjistila, že dle ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb. nemá žalobkyně nárok na peněžitou pomoc v mateřství z ochranné lhůty, neboť pracovní poměr jí byl ukončen 31. 3. 2010. Dne 19. 8. 2014 podala žalobkyně žádost o zahájení řízení o dávce. Podle ustanovení § 44 správního řádu a ustanovení § 153 odst. 6 zákona č. 187/2006 Sb. zahájila správní řízení ve věci nároku na peněžitou pomoc v mateřství. Dne 11. 9. 2014 OSSZ rozhodla, že žalobkyně nemá nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství, neboť byla pojištěna u zaměstnavatele PP Hospitals s. r. o. v době od 2. 7. 2007 do 31. 3. 2010. Dle ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb. ochranná lhůta pro výplatu peněžité pomoci v mateřství skončila žalobkyni dnem 27. 9. 2010. Tvrzení, že pracovní poměr žalobkyně u společnosti PP Hospitals s. r. o. stále trvá, nelze akceptovat, neboť dne 12. 9. 2011 bylo zaměstnavatelem podáno oznámení o ukončení zaměstnání žalobkyně ke dni 31. 3. 2010. Zaměstnavatel byl OSSZ vyzván, aby se vyjádřil, zda je žalobkyně jeho zaměstnancem. Zaměstnavatel ve svých vyjádřeních ze dne 29. 7. 2014 a ze dne 28. 8. 2014 uvedl, že se žalobkyní byl dne 31. 3. 2010 ukončen pracovní poměr. Dne 29. 7. 2014 zaslala OSSZ dotaz České průmyslové zdravotní pojišťovně, v jakém období byla žalobkyně v evidenci u zaměstnavatele PP Hospitals s. r. o. Dne 29. 8. 2014 obdržela OSSZ vyjádření České průmyslové zdravotní pojišťovny, v