9 Ads 83/2014 — Nejvyšší správní soud

45 A 22/2014- 42 - text 6 Č. j.: 45 A 22/2014 - 42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobce: K.K C. f., s. r. o., se sídlem K., M. K., zastoupeného Mgr. Erikem Zemanem, advokátem se sídlem Slavíkova 1568/23, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2014, č. j. 2013/65375-421, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů. Odůvodnění: Shora označeným rozhodnutím zamítl žalovaný odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Příbrami (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 28. 8. 2013, č. j. MPSVUP/7872660/13/AIS-ZAM, jímž nebyl žalobci poskytnut příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě za 2. čtvrtletí roku 2013 (dále jen „příspěvek“), a to z důvodu nesplnění podmínky bezdlužnosti stanovené § 78 odst. 4 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Toto rozhodnutí žalobce napadá žalobou, ve které namítá jeho nezákonnost. Žalovaný podle žalobce především nepostupoval v souladu se základními zásadami správního řízení stanovenými v § 2 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), tedy se zásadou ochrany dobré víry, zásadou ochrany veřejného zájmu a zásadou nestrannosti. Žalobce připouští, že se dne 22. 4. 2013 dostal do prodlení s úhradou splátky daně, jednalo se však o prodlení pouze jednodenní způsobené administrativní chybou. S ohledem na poučení obsažené v rozhodnutí o posečkání úhrady daně, v němž je uvedeno, že „není-li dodržena některá z podmínek rozhodnutí o posečkání, pozbývá toto rozhodnutí účinnosti dnem jejího nedodržení; správce daně o tom vydá rozhodnutí“, má žalobce za to, že příslušný finanční úřad měl vydat předmětné rozhodnutí bezprostředně po nedodržení podmínky a následně ho bezodkladně doručit žalobci. Namísto toho došlo k vydání rozhodnutí až poté, co žalobce podal žádost o vydání potvrzení o bezdlužnosti. Až do vydání předmětného rozhodnutí setrval žalobce v dobré víře, že rozhodnutí o posečkání s úhradou daně je stále účinné a řádně plnil dle splátkového kalendáře (v té době již neplatného). Ihned, jak se dozvěděl o neúčinnosti posečkání úhrady daně, podal žádost o nový splátkový kalendář, který rovněž řádně plnil. Napravil tak nastalou situaci neprodleně poté, co se o vzniklém nedopatření dozvěděl. Ve svém odvolání žalobce uvedl, že nepřiznání příspěvku by pro něj bylo téměř likvidační, žalovaný však v napadeném rozhodnutí oponoval pouze konstatováním zpětného charakteru příspěvku, který není určen k pokrytí v budoucnu vynaložených prostředků. To však dle názoru žalobce nic nemění na možných nepříznivých budoucích následcích plynoucích z neposkytnutí příspěvku. Žalobce je přesvědčen, že odepření předmětného příspěvku z důvodu jednodenního opoždění jedné splátky daně, by bylo výrazem nepřiměřené tvrdosti zákona a bylo by v rozporu se základními principy správního řízení. V závěru žaloby žalobce také namítá, že žalovaný neuvedl důvody, proč nemohl vzít v potaz žalobcem uváděné významné okolnosti věci popsané shora. Proto navrhuje, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření nejprve shrnuje průběh správního řízení, jež se shoduje se skutkovým stavem popsaným žalobcem. Dále uvádí, že žalobce nenaplnil podmínky stanovené § 78 odst. 4 zákona o zaměstnanosti, protože měl podle sdělení finančního úřadu ke dni 30. 6. 2013 daňový nedoplatek vůči územním finančním orgánům České republiky. Skutečnost, že bylo žalobci vydáno rozhodnutí o posečkání úhrady daně, jež následně pozbylo účinnosti, bylo pro správní orgán I. stupně irelevantní. Stejně tak nebylo jeho povinností zkoumat, z jakého důvodu a kdy k tomuto pozbytí účinnosti došlo, či kdy se o dané skutečnosti žalobce dozvěděl. Nové rozhodnutí o posečkání bylo vydáno až na základě nové žádosti žalobce ze dne 19. 7. 2013. K poslednímu dni příslušného kalendářního čtvrtletí tedy nebylo posečkání daně povoleno. Správní orgány jsou povinny postupovat v souladu se zákonem a při aplikaci účinné právní úpravy nejsou oprávněny činit výjimky. Žalovaný tak postupoval zcela v souladu se zákonem o zaměstnanosti i správním řádem, včetně ustanovení § 2 odst. 3 a 4 správního řádu. V dalším žalovaný odkazuje na obsah žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobu žalovaný považuje za nedůvodnou a navrhuje, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Krajský soud v Praze přezkoumal v žalobou vymezeném rozsahu napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Učinil tak, aniž by nařizoval ústní jednání, neboť s takovým postupem soudu účastníci řízení vyslovili konkludentní souhlas, protože ve lhůtě soudem stanovené nesdělili, že na nařízení jednání trvají [§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Soud se nejprve zabýval námitkou, že žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí neuvedl, proč nemohl vzít v potaz žalobcem uváděné významné okolnosti věci. Tuto námitku soud posoudil jako námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Podle ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu „se v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.“ Podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu „ odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.“ Požadavky na řádné odůvodnění rozhodnutí správních orgánů plynou z citovaných ustanovení správního řádu a také z rozhodnutí správních soudů, dle nichž je třeba, aby se správní orgán vypořádal se všemi námitkami účastníků řízení, a to takovým způsobem, aby z odůvodnění jeho rozhodnutí bylo možné dovodit, z jakého důvodu považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné anebo vyvrácené (stejně v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008-109). Pokud odůvodnění rozhodnutí správního orgánu nesplňuje dostatečně zmíněné požadavky, může být zatíženo nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Tento závěr se uplatní i pro odvolací řízení, kdy nevypořádání se s uplatněnými odvolacími námitkami způsobuje nepřezkoumatelnost dle citovaného ustanovení. Žalobce ve svém odvolání namítal, že se o zrušení splátkového kalendáře dozvěděl až poté, co podal žádost o vystavení potvrzení o bezdlužnosti, a ihned požádal o nový splátkový kalendář, který vzhledem k pokračujícím plněním žalobce navazuje na předchozí splátkový kalendář. Dále žalobce potvrzením finančního úřadu doložil, že tento splátkový kalendář řádně plní. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že tyto skutečnosti nelze v daném případě zohlednit. Dále uvedl, že podmínky pro přidělení příspěvku jsou jasně stanoveny § 78 zákona o zaměstnanosti, žalobce je nesplnil a správní orgán I. stupně tedy nepochybil, jestliže žalobci příspěvek nepřiznal. Žalobce v odvolání dále argumentoval tím, že je v těžké ekonomické situaci a neposkytnutí příspěvku pro něj bude takřka likvidační. Žalovaný k tomu uvedl, že tuto námitku rovněž nelze zohlednit, jelikož příspěvek se poskytuje za již v minulosti vynaložené prostředky na mzdy a platy osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě a nemá pokrývat prostředky zaměstnavatele vynaložené v budoucnu. Nad to žalovaný dodal, že správní orgán je mimo zákon o zaměstnanosti při rozhodování o přidělení příspěvku podle § 78 tohoto zákona vázán rovněž zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), v souladu se kterým musí postupovat efektivně, hospodárně a účelně. Žalobce nesplnil podmínky pro poskytnutí příspěvku a ani nebyla naplněna žádná z výjimek stanovených tímto ustanovením, nebylo tedy možné žalobci příspěvek přiznat. Žalovaný se tedy se všemi námitkami žalobce vypořádal. Z odůvodnění je zřejmé, z jakých podkladů vycházel a jakými úvahami byl při posouzení žalob