8 Afs 51/2007 — Nejvyšší správní soud

46 A 19/2015- 66 - text - 7 - pokračování 46A 19/2015 46 A 19/2015 – 66 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobkyně V., S. S. spol. s r.o., se sídlem x, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.2.2015, sp. zn. SZ 167719/2014/KUSK REG/Ha, č.j.: 013060/2015/KUSK, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) odeslanou dne 26. 2. 2015 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2015, sp. zn. SZ 167719/2014/KUSK REG/Ha, č. j. 013060/2015/KUSK. Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Beroun, odboru výstavby, (dále jen „stavební úřad“) ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 12621/2014/VÝST, č. j. MBE/73139/2014/VÝST-SaL, kterým byla zakázána změna užívání stavby „prodejní hala pro malou a středně velkou stavební mechanizaci vč. zpevněné plochy pro vozidla, ozelenění a přípojky NN, vody a kanalizace“ (dále jen „předmětná stavba“) na pozemcích p. č. x a st. x, vše v k. ú. a obci Beroun (dále jen „dotčené pozemky“). V rámci navrhované změny žádala žalobkyně prodloužení doby trvání předmětné stavby z konce roku 2013 do konce roku 2100. Žalobkyně v žalobě namítá, že se žalovaný (resp. stavební úřad) dopustil mnoha pochybení, a domáhá se proto zrušení napadeného rozhodnutí. Nejprve napadá odůvodnění napadeného rozhodnutí a ohrazuje se proti slovu „obstrukční“, kterým žalovaný v napadeném rozhodnutí označil její, v pořadí třetí žádost o prodloužení doby, po kterou je předmětná stavba povolena. Žalovaný tím dle žalobkyně odvádí pozornost od merita věci. To, že žalobkyně byla nucena podat žádost třikrát, není její chybou, postupovala podle pokynů starosty města Beroun v dopise ze dne 3. 7. 2006. Dále se ohrazuje proti hodnocení žalovaného, že prodloužení trvání stavby do roku 2100 se fakticky rovná změně na stavbu trvalou. Argumentuje, že: „Konečně celá věc není o životnosti stavby (haly), nebo o tom, že „by v současné době neměla reálně existovat“, ale o tom, aby v době stavby nové komunikace [žalobkyně] na svoje náklady musela halu odstranit a to bez dalších nároků vůči městu Beroun. Z toho musí vyplývat (dle soudu žalobce), nedojde-li nakonec ke stavbě komunikace, není důvod k tomu, aby stavba byla odstraněna.” Žalobkyně dále napadá argument žalovaného, že nelze předmětnou změnu trvání stavby povolit, neboť to nedovoluje území plán obce. Žalobkyně je přesvědčena, že „oznámená změna je pouze věc času, a že žádné prodloužení doby nemůže být v rozporu s [územním plánem], neboť nestanovuje žádné časové termíny.” Ani z vyjádření Městského úřadu Beroun, odboru územního plánování a regionálního rozvoje, (dále jen „odbor územního plánování“) ze dne 13. 10. 2014 podle ní nevyplývá, že zamýšlená stavba budoucí komunikace bude realizována před rokem 2100. Žalobkyně se domnívá, že má-li být prokázáno, že doba trvání předmětné stavby odporuje územnímu plánu, musí být územní plán nejdříve v tomto smyslu upřesněn. K územnímu plánu města Beroun pak žalobkyně dodává, že má docházet k jeho aktualizaci každé 4 roky, což se však neděje. Město Beroun nemá v úmyslu územní plán dodržet, což lze doložit dopisem ze dne 18. 4. 2013 zaslaným žalobkyni odborem územního plánování. Zároveň z konceptu nového územního plánu vyplývá, že budoucí komunikace nemá být vedena prostřednictvím výhledových os, kvůli kterým nebylo prodlouženo trvání předmětné stavby, ale formou okružní křižovatky. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v tom smyslu, že předmětná stavba byla povolena a kolaudována s dobou trvání do roku 2013. O tomto není sporu. K dopisu starosty města Beroun ze dne 3. 7. 2006 se nemůže vyjádřit, neboť nikdy nebyl obsahem správního spisu. V otázce užití slova obstrukční ve větě „Stavební úřad se i s tímto obstrukčním podáním řádně vypořádal“, žalovaný setrvává na názoru, že bylo toto označení užito odůvodněně, neboť je zřejmé, že žalobkyně věděla o tom, že užívání stavby nelze prodloužit dle jejího návrhu. Zároveň se žalovaný domnívá, že bylo na místě, uvést v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že předmětná stavba již neměla k datu podání projednávaného návrhu reálně existovat, neboť její životnost byla stanovena do roku 2013. Žalovaný v tomto případě postupoval v souladu s § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), který ukládá správnímu orgánu uvést důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Žalovaný dále odmítá dle něj tendenční argumentaci, že celá věc není o životnosti předmětné stavby, ale o tom, aby v době stavby nové komunikace musela žalobkyně předmětnou stavbu prodejní haly na svoje náklady odstranit, a to bez dalších nároků vůči městu Beroun. Dočasnost stavby byla totiž řádně projednána ve stavebním řízení, žalobkyně s ní souhlasila již v době povolení stavby a s tím i přijala budoucí povinnost stavbu odstranit na své náklady. Žalovaná věděla o skutečnosti, která brání prodloužení dočasnosti stavby, protože z vyjádření odboru územního plánování ze dne 13. 10. 2014 jasně vyplynulo, že na základě schváleného územního plánu nelze předmětnou změnu užívání stavby povolit. Podle platného územního plánu obce je v místě předmětné stavby vymezen prostor pro výhledovou komunikaci, což odpovídá pojmu „územní rezerva pro komunikaci“. Tento prostor je ve formě koridoru. Koridor pro budoucí komunikaci, pokud pro ni není dosud zpracovaná podrobnější projektová dokumentace, musí být v územním plánu vymezen s takovou rezervou, aby byl pro realizaci stavby dostatek místa, i když může konečná podoba komunikace mít menší šířku. Žalovaný dále uvádí: „V současné chvíli lze konstatovat, že stávající dočasná stavba na pozemku parcelní číslo st. x v katastrální území Beroun, je koridorem pro tzv. jižní obchvat a jeho křižovatku se silnicí II/116 přímo dotčena a nelze ji proto překvalifikovat na stavbu trvalou, a to po celou dobu platnosti územního plánu nebo do doby realizace plánované stavby.“ Požadavek žalobkyně, aby byl územní plán upřesněn, není založen na žádném zákonném podkladu. Žalobkyně se mohla účastnit procesu projednávání předmětného územního plánu a zde mohla dle § 22 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 257/2013 Sb. (dále jen „stavební zákon“) vznést své námitky a připomínky, které by mohly vést k tomu, že by předmětnou stavbu bylo možno povolit jako stavbu trvalou. Proto žalovaný nepovažuje žalobu za důvodnou a navrhuje, aby ji soud zamítl. Žalobkyně v replice uvedla, že dle jejího názoru nemá na platnost vyjádření starosty města Benešov v dopise ze dne 3. 7. 2006 vliv to, jestli byl nebo nebyl součástí spisu. Dále žalobkyně odmítá, že by věděla, že užívání či dočasnost stavby nelze prodloužit do roku 2100. Naopak se domnívá, že na základě územního plánu nelze stavbu v čase vůbec omezit. Pro přesnost pak dodává, že platnost předchozího územního plánu byla omezena na 10 let. K ostatním bodům vyjádření žalovaného konstatuje, že je považuje za „vesměs nepravdivé, nebo nepatřičné“. Ke své replice žalobkyně zároveň doložila dopis ze dne 22. 6. 2015, kterým tajemník Městského úřadu Beroun jednateli žalobkyně mj. sdělil, že konečné rozhodnutí o podobě plánované komunikace bude známé až po schválení nového územního plánu zastupitelstvem města. Žalobkyně k tomu dodává, že město Beroun tak nemá zjevně pro dané místo územní plán, který by uváděl, co se má stavět a kdy k tomu má dojít. Zároveň je zřejmé, že stávající územní plán nepovažuje město Beroun pro sebe za závazný. V průběhu jednání žalobkyně zdůraznila, že stávající územní plán města Beroun zachycuje pouze dvě variantní osy výhledových komunikací, aniž by stanovil, kdy a co se má stavět, a tento stav trvá již 14 let bez jakékoliv změny. Za těchto okolností podle ní nemůže být územní plán překážkou prodloužení doby dočasnosti stavby, ostatně žalovaný sám uvedl, že jeho stavba může být za určitých podmínek stavbou trvalou. Žalobkyně také namítala, že ve stávajícím územním plánu žádný koridor pro komunikace neexistuje a že je uveden až v návrhu nového územního plánu a vede mimo stavbu haly. Již v době povolování stavby se její jednatel dotazoval na možnou šíři komunikace, avšak bylo mu sděleno, že její šíři může určit pouze stavební projekt a že v územním plánu je zanesena pouze osa případné budoucí komunikace. Žalovaný naopak argum