8 As 9/2013 — Nejvyšší správní soud

46 A 45/2014- 49 - text - 2 - 46 A 45/2014 - 49 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Olgy Stránské a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jana Čížka v právní věci žalobce: R.J., a.s., se sídlem n. S., B., zastoupeného JUDr. Ondřejem Doležalem, advokátem se sídlem Koliště 1912/13, Brno - Černá pole, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2014, č. j. MV-21800-6/ODK-2014, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2014, č. j. MV-21800-6/ODK-2014. Žalovaný tímto rozhodnutím v části výroku za první odrážkou zrušil v bodech 1a, 1d a 1e rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 10. 3. 2014, č. j. 044210/2014/KUSK, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V části výroku rozhodnutí za druhou odrážkou žalovaný zamítl v bodě 3 odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Krajský úřad Středočeského kraje (dále též „povinný subjekt“) svým prvostupňovým rozhodnutím rozhodl tak, že nevyhověl v části týkající se bodů 1a, 1d, 1e a 3 žádosti žalobce a poskytnutí informací v této části odmítl. Žalobce uvedl, že požádal povinný subjekt o poskytnutí informací, které se týkaly hrazení prokazatelné ztráty společnosti Č. d., a.s. (dále jen „dopravce”) z provozování železniční osobní dopravy na základě smlouvy o závazku veřejné služby v drážní dopravě ze dne 1. 12. 2009 (dále jen „smlouva o závazku“). Rozhodnutí žalovaného napadá v rozsahu výroku, kterým bylo odvolání zčásti zamítnuto a potvrzeno rozhodnutí povinného subjektu. V prvním žalobním bodě žalobce namítl, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Nedostatek odůvodnění spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí není dostatečně podrobné a nejsou z něj zřejmé úvahy, které žalovaného vedly k zamítnutí odvolání. Žalovaný pouze převzal úvahy povinného subjektu, aniž by provedl vlastní úvahu a zhodnocení. V rámci druhého žalobního bodu žalobce namítá, že žalovaný dospěl k nesprávnému závěru o tom, že neexistuje zákonná či smluvní povinnost povinného subjektu vést výkazy příjmů, nákladů a dotací v členění podle jednotlivých linek. Forma výkazů je stanovena vyhláškou Ministerstva dopravy č. 241/2005 Sb. a nově jejich formu stanoví zákon č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících, a vyhláška č. 296/2010 Sb., o postupech pro sestavení finančního modelu a určení maximální výše kompenzace. Vyhláška sice nestanoví povinnost vést výkazy v členění podle linek, to však vyplývá z povahy rozdílné ekonomiky jednotlivých linek. Žalobce poukazuje na skutečnost, že podle smlouvy o závazku má dopravce povinnost vést výkazy. Pokud povinný subjekt výkazy v podrobnějším členění nepožaduje, svědčí to o porušení povinnosti řádného hospodáře. Požadované výkazy příjmů, nákladů a dotací jsou totiž nezbytným podkladem pro posouzení, zda kompenzace byla vyplacena oprávněně, zejména za situace, kdy při uzavření smlouvy o závazku nebyla splněna kriteria stanovená v judikatuře ESD (rozsudek Soudního dvora ze dne 24. července 2003, Altmark Trans GmbH, ve věci C-280/00), neboť vyplácení kompenzací může představovat nedovolenou veřejnou podporu. Závěrem žalobce dodal, že požadované informace se týkají hospodaření s veřejnými prostředky a hospodárnosti jejich využití. Poskytnutí informací je proto v souladu s § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť vyžádané informace slouží jako podklad pro stanovení výše úhrady na vyrovnání prokazatelné ztráty, která je hrazena z veřejných prostředků. Tyto informace nelze utajovat s odkazem na ochranu obchodního tajemství. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě namítl, že žalobce v petitu žaloby navrhl zrušení celého napadeného rozhodnutí, ačkoliv tímto rozhodnutím bylo částečně zrušeno rozhodnutí povinného subjektu (výroku za první odrážkou). Podle jeho názoru je proto žaloba zčásti nepřípustná a měla být v této části odmítnuta. Ve zbylé části je žaloba nedůvodná a žalovaný navrhl její zamítnutí. K prvnímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že rozhodnutí splňuje požadavky podle § 68 odst. 3 správního řádu a není tudíž nepřezkoumatelné. Potvrdil-li žalovaný zčásti rozhodnutí povinného subjektu, znamená to, že se ztotožnil s jeho odůvodněním, na které je tudíž nutné pohlížet jako na součást odůvodnění rozhodnutí žalovaného. K druhému žalobnímu bodu uvedl, že dopravce předkládá výkazy nákladů a výnosů z přepravní činnosti ve veřejné drážní osobní dopravě podle čl. VI odst. 7 smlouvy o závazku, tyto souhrnné výkazy povinný subjekt neposkytl s odkazem na obchodní tajemství. Žalovaný ovšem v části týkající se poskytnutí těchto souhrnných výkazů (jednalo se o část výroku rozhodnutí žalovaného za první odrážkou – pozn. soudu) rozhodnutí povinného subjektu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Není tedy zřejmé, z jakého důvodu neposkytnutí souhrnných výkazů nákladů a výnosů z přepravní činnosti žalobce v tomto rozsahu napadá v žalobě. Smlouva o závazku v čl. VI odst. 7 nestanoví povinnost vést evidenci nákladů a výnosů z přepravní činnosti podle linek, nýbrž stanoví dopravci povinnost prokázat výši celkové prokazatelné ztráty dle jednotlivých kalendářních čtvrtletí formou výkazů nákladů a výnosů z přepravní činnosti, jakož i povinnost předložit výkaz o využití jednotlivých spojů na tratích. Žalovaný dospěl k závěru, že požadované informace (výkazy v členění požadovaném žalobcem – pozn. soudu) se u povinného subjektu nenachází a povinný subjekt nemá zákonnou ani smluvní povinnost tyto informace mít. Žalovaný souhlasil, aby soud rozhodl ve věci samé bez ústního jednání. Pokud by však žalobce na jednání trval a v řízení měl nakonec úspěch, pak navrhl, aby byla žalobci přiznána náhrada nákladů spojených s tímto jednáním pouze tehdy, pokud do řízení vnese nové skutečnosti. V opačném případě nelze považovat náklady spojené s tímto jednáním za důvodně vynaložené. Žalobce v replice uvedl, že v žalobě namítá nedostatečnost odůvodnění rozhodnutí a dále rozporuje žalovaným tvrzenou neexistenci zákonné a smluvní povinnosti vést výkazy v požadovaném členění. Čl. VI odst. 7 smlouvy o závazku výslovně neukládá povinnost vést výkazy nákladů a výnosů v členění podle linek, avšak dopravce má povinnost vést výkazy. Žalobce však žádal o vysvětlení, jakým způsobem povinný subjekt jako řádný hospodář organizuje veřejnou dopravu v kraji a kontroluje výdaje na zajištění regionální osobní drážní dopravy. Přestože tato formulace neobsahuje výslovně pojmy doklad či výkaz, je zjevné, že žádal o doložení hospodaření, přičemž formu ponechal na žalovaném. Povinný subjekt měl s ohledem na tuto část žádosti poskytnout výkazy alespoň v takovém členění, v jakém mu je poskytuje dopravce. Povinnost disponovat výkazy v členění podle jednotlivých linek (či obdobném členění) žalobce dovozuje z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007, o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici, a ze závazných rozpočtových pravidel [§ 2 písm. l) a m) a § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů]. Pro kontrolu hospodaření a posouzení hospodárnosti, účelnosti a efektivity je nezbytné, aby kraj měl k dispozici evidenci ve vztahu k jednotlivým provozovaným linkám. Pouze tak lze ověřit, zda je kompenzace poskytována v řádné výši a nedochází k překompenzaci. Výkazy nákladů, příjmů a dotací jsou nezbytným podkladem pro transparentní zjištění, zda vyplacená kompenzace odpovídá poskytnutým dopravním službám a je v souladu s uvedeným nařízením. Podle podmínek stanovených v rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci Altmark musí být kompenzace stanovena transparentně způsobem, který zabraňuje nadměrnému poskytnutí kompenzací, které by při nedodržení stanovenych podmínek představovaly nepovolenou státní podporu, tedy pouze k pokrytí tzv. čistého finančního efektu. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobce požádal povinný subjekt dne 21. 11. 2013 podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném do 31. 12. 2014 (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). V žádosti uvedl, že žádá o poskytnutí informací za účelem posouzení, zda kompenzace vyplacené společnosti Č. d., a.s. na základě smlouvy o závazku veřejné služby v drážní dopravě uzavřené mezi Středočeským krajem jako objednatelem a Českými dráhami, a.s., jako dopravcem ze dne 1. 12. 2009 nepředstavují protiprávní veřejnou podporu. V bodě 3. žádosti, který byl upřesněn žalobcovým podáním ze dne 5. 12. 2013, se domáhal žalobce poskytnutí informací, které formuloval takto: „3. Výkazy příjmů, nákladů a dotací podle li