4 Aps 6/2013 — Nejvyšší správní soud

45 A 21/2016- 34 - text 8 45A 21/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a JUDr. Milana Podhrázkého, PhD., ve věci žalobce: V. B., narozen X, státní příslušník U. bytem P., N. proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 1. 2016, č. j. MV-39547- 4/SO/sen-2014, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 29. 1. 2016, č. j. MV-39547-4/SO/sen-2014, a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 12. 2. 2014, č. j OAM-53292-8/DP-2013, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna žalobci zaplatit ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 4 000 Kč. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou osobně dne 7. 3 2016 domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 29. 1. 2016, č. j. MV-39547-4/SO/sen-2014, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“), ze dne 12. 2. 2014, č. j OAM-53292-8/DP-2013. Rozhodnutím ministerstva bylo podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zastaveno řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání podle § 44a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb. (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce k žádosti nedoložil ani po výzvě veškeré náležitosti, a to originál cestovního dokladu a doklad o zajištění ubytování po dobu pobytu na území podle § 31 odst. 7 zákona o pobytu cizinců. V odvolacím řízení žalovaná dala za pravdu žalobci, že doklad o zajištění ubytování po dobu pobytu na území podle § 31 odst. 7 zákona o pobytu cizinců byl předložen již před prvostupňovým rozhodnutím ve věci, zároveň ale konstatovala, že žalobce skutečně nedoložil originál cestovního dokladu, a proto odvolání žalobce zamítla napadeným rozhodnutím, neboť byly splněny podmínky pro zastavení řízení. 2. Žalobce namítá, že není pravdou, že by v řízení nepředložil originál cestovního dokladu, naopak jej v průběhu správního řízení správnímu orgánu předložil hned dvakrát. Poprvé dne 5. 11. 2013, kdy mu byl do cestovního dokladu vyznačen překlenovací štítek povolení k pobytu č. X, podruhé pak dne 5. 2. 2014, kdy mu byl vyznačen překlenovací štítek povolení k pobytu č. X. Uvedené žalobce dokládá kopiemi ze svého cestovního pasu a podotýká, že mu není známo, proč tyto skutečnosti nebyly ve spisovém materiálu řádně vyznačeny, považuje to však za administrativní pochybení správního orgánu. Žalobce popisuje, že vyznačení překlenovacího štítku pobytu do cestovního dokladu v praxi probíhá tak, že je cizincem do rukou pracovníka správního orgánu předán originál cestovního dokladu a tento pracovník sestaví záznam o vydání překlenovacího štítku, který nechá cizinci podepsat. Pracovník následně vylepí překlenovací štítek do cestovního dokladu, cestovní doklad s vyznačeným štítkem okopíruje a založí do spisu a nakonec cestovní doklad i s vylepeným překlenovacím štítkem vrátí cizinci. Vyznačené překlenovací štítky jsou podle žalobce jednoznačným důkazem toho, že originál jeho cestovního dokladu byl správnímu orgánu v průběhu řízení předložen a že napadené rozhodnutí i rozhodnutí ministerstva jsou nezákonná. 3. Dále žalobce namítá, že po něm nebylo možné požadovat, aby originál svého cestovního pasu přiložil již ke své žádosti o prodloužení pobytu. Cestovní pas je totiž veřejnou listinou, která je zpravidla ve vlastnictví státu, který tento pas vydal, a je jeho držiteli pouze zapůjčen pro účely cestování. Není tak možné, aby se cestovní pas stával navždy součástí spisového materiálu žádosti o pobytové oprávnění. Kromě toho není ani dovoleno, aby kterýkoliv správní orgán prováděl ověřování shory originálu cestovního pasu s jeho fotokopií. Zde žalobce poukazuje na ustanovení § 9 písm. a) zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování), které zakazuje vidimaci cestovních dokladů. Pokud ministerstvo v praxi na jím pořízené kopie cestovního pasu vyznačuje razítko „fotokopie souhlasí s originálem“ a fakticky tak provádí ověření shody kopie pasu s originálem, jedná podle žalobce nezákonně. S ohledem na zákonnou úpravu není možné operovat s pojmy ověřená, resp. neověřená kopie cestovního dokladu. V takové situaci proto podle žalobce plně postačovalo, pokud k žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání byla předložena prostá kopie jeho cestovního pasu, obzvláště když z výpisu z evidence cizinců s povoleným pobytem na území České republiky založeného ve spise je zřejmé, že žalobcův cestovní pas č. X je evidován a byl již správnímu orgánu v různých řízeních opakovaně předkládán. Ostatně samotné ustanovení § 31 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců výslovně neuvádí, že by cizinec musel ke své žádosti předkládat originál cestovního dokladu. V řadě případů je totiž v průběhu řízení správnímu orgánu na jeho pracovišti cizincem cestovní doklad za účelem prokázání totožnosti opakovaně předkládán, např. při obdržení překlenovacího víza, odevzdání biometrických údajů či převzetí biometrického průkazu (ePkP). 4. Žalobce též zpochybňuje, že by nepředložení originálu cestovního dokladu v situaci, kdy byla předložena jeho kopie, mohlo představovat podstatnou vadu žádosti ve smyslu § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Předložená prostá kopie naprosto odpovídala originálu a obsahovala všechny identifikační údaje potřebné pro správní orgán, proto sice mohlo jít o vadu, ne však podstatnou. Správní orgány tak podle žalobce zcela nesprávně aplikovaly ustanovení § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Žalobce má za to, že všechny náležitosti žádosti předložil (včetně cestovního dokladu, byť jen formou jeho neověřené kopie), takže nešlo o vadu žádosti, nýbrž o vadu cestovního dokladu. Správní orgány tak měly aplikovat jako lex specialis ustanovení § 37 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců s tím, že ve stanovené lhůtě nebyly předloženy doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti, a v rámci rozhodnutí o zamítnutí žádosti se zabývat dopadem rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Vzhledem k tomu, že žádost žalobce měla být na základě uváděných důvodů zamítnuta, měla mu také být dána možnost v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 správního řádu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí tak, aby mohl ovlivnit výsledek řízení. Taková možnost však žalobci dána nebyla a žalobce tak nemohl reagovat na pochybení správního orgánu, který do správního spisu nezaložil fotokopie cestovního dokladu pořízené při výdeji překlenovacího víza dne 5. 11. 2013 a 5. 2. 2014. V takové situaci by žalobce neprodleně předložil originál cestovního dokladu a požádal by ministerstvo o jeho okopírování a založení do spisu. 5. Žalovaná ve svém vyjádření konstatovala pouze to, že záznamy o namítaných skutečnostech (předložení cestovního dokladu při vylepení překlenovacích štítků) nejsou prokazatelně součástí spisového materiálu a že je přesvědčena, že k žádnému administrativnímu pochybení nedošlo. Třebaže zákon vidimaci cestovního dokladu nepřipouští, doložení originálu cestovního dokladu je bezpodmínečně nutné pro ověření totožnosti cizince, a proto jeho nepředložení je podstatnou vadou žádosti odůvodňující postup podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Žalovaná má za to, že výrok napadeného rozhodnutí řádně odůvodnila a že stav věci zjistila v souladu s ustanovením § 3 správního řádu. Nedoložení dokladu podstatného pro posouzení žádosti je podle žalované důvodem k zastavení řízení o žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. V takovém případě pak není použití ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu namístě, neboť se vydává usnesení ryze procesního charakteru, při němž se nerozhoduje v meritu věci a neprobíhá ani dokazování [zde žalovaná odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 7. 8. 2013, č. j. 1 As 54/2013-50]. Žalovaná tedy trvá na tom, že žalobce neodstranil v určené lhůtě podstatné vady žádosti spočívající v nedoložení originálu cestovního dokladu, ačkoliv k tomu byl vyzván, a navrhuje žalobu zamítnout. 6. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 22. 10. 2013 žalobce požádal o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání. K vyplněnému formuláři žádosti přiložil (vedle plné moci pro obecnou zmocněnkyni) čitelnou černobílou kopii příslušné stránky s