7 Afs 11/2014 — Nejvyšší správní soud

45 A 48/2016- 80 - text 7 45 A 48/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Ž., spol. s r. o., se sídlem D., K., zastoupená advokátkou Mgr. Taťánou Kolářovou, se sídlem Bělehradská 1191/9, 400 01 Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: D + D P. K. a. s., se sídlem L., V., zastoupená advokátem JUDr. Václavem Krondlem, se sídlem Jiráskova 2, 360 01 Karlovy Vary, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2016, č. j. MMR-4915/2016-83/219, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru regionálního rozvoje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 19. 11. 2015, č. j. 152258/2015/KUSK (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a řízení o obnově zastavil. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně o obnovu řízení ukončeného pravomocným rozhodnutím krajského úřadu ze dne 31. 5. 2013, č. j. 078260/2013/KUSK (sp. zn. SZ 052653/2012/KUSKREG/LS), jímž bylo v odvolacím řízení potvrzeno usnesení Městského úřadu Kosmonosy, stavebního odboru, ze dne 10. 2. 2012, č. j. st. 153/2011-14-328-A, kterým bylo rozhodnuto, že žalobkyně není účastníkem řízení ve věci žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby D. D. P. K. – montážní a skladový areál, kterou podala osoba zúčastněná na řízení a o níž bylo vedeno řízení u Městského úřadu Kosmonosy pod sp. zn. st. 153/2011. 2. Žalobkyně v žalobě nejprve rekapituluje průběh všech souvisejících řízení. Uvádí, že osoba zúčastněná na řízení podala žádost o vydání výše uvedeného územního rozhodnutí o umístění stavby D. D. P. K. – montážní a skladový areál. Umístění této stavby by se ovšem dotklo melioračních zařízení ve vlastnictví žalobkyně zabudovaných v pozemcích p. č. X, p. č. X, p. č. X, p. č. X a p. č. X v katastrálním území K., které jsou ve vlastnictví žalobkyně (stavba měla být umístěna na těchto pozemcích). Žalobkyně se proto dne 6. 1. 2012 přihlásila jako účastník tohoto územního řízení, avšak Městský úřad Kosmonosy rozhodnutím ze dne 10. 2. 2012, č. j. st. 153/2011-14-328-A, rozhodl, že žalobkyně účastníkem řízení není. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobkyně potvrzeno rozhodnutím krajského úřadu ze dne 4. 5. 2012, č. j. 071151/2012/KUSK, které Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2012, č. j. 47 A 23/2012 – 143, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení s tím, že meliorační stavby jsou podle § 56 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, samostatnými věcmi, které mohou být ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, a uložil krajskému úřadu provést další dokazování ohledně vlastnického práva k melioračním zařízením. Krajský úřad tento rozsudek napadl kasační stížností, přičemž Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem ze dne 31. 10. 2013, č. j. 9 As 179/2012-47, rozsudek krajského soudu zrušil; zrušil současně také rozhodnutí krajského úřadu ze dne 4. 5. 2012. NSS se stotožnil s hodnocením krajského soudu, že krajský úřad pochybil, pokud nevypořádal námitku týkající se vlastnického práva k melioračním zařízením, neztotožnil se však s názorem soudu ohledně dalšího postupu správních orgánů. Spor o vlastnické právo totiž může podle NSS rozhodnout pouze civilní soud, nikoli správní orgán. NSS tedy v souladu se závěry zvláštního senátu ze dne 27. 7. 2011, č. j. Konf 10/2011 – 7, zavázal krajský úřad k tomu, aby se pokusil vést účastníky řízení k dohodě a pokud k ní nedojde, aby řízení přerušil a žalobkyni odkázal na občanské soudní řízení. 3. Krajský úřad však ještě před vydáním popsaného rozsudku NSS vydal dne 31. 5. 2013 pod č. j. 078260/2013/KUSK nové rozhodnutí o účastenství žalobkyně v územním řízení, přičemž se řídil chybným právním názorem vyplývajícím ze (záhy zrušeného) rozsudku zdejšího soudu a spornou otázku vlastnického práva k melioračním zařízením posoudil sám, namísto toho, aby řízení přerušil a odkázal účastníky na občanské soudní řízení. Vydal tedy rozhodnutí, k němuž nebyl věcně příslušný a zasáhl tak do práva žalobkyně na spravedlivý proces a v důsledku také do jejího vlastnického práva k melioračním zařízením (které žalobkyně tvrdí a je připravena je prokázat v občanském soudním řízení). Jelikož je toto nové rozhodnutí o odvolání žalobkyně založeno na chybném právním názoru a současně toto rozhodnutí nebylo možno napadnout řádným opravným prostředkem, má žalobkyně za to, že jsou naplněny zákonné podmínky pro obnovu řízení. Na obnově řízení v dané věci je veřejný zájem, protože účastenství žalobkyně bylo posouzeno vadně, a byla přitom porušena zásada, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon [vyjádřená v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, analogicky v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a na zákonné úrovni v § 2 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“)] a zásada zákonnosti činnosti veřejné správy vyjádřená v § 2 odst. 1 správního řádu. 4. Žalobkyně dále uvádí, že krajský soud se k vzniklé situaci vyjádřil v usnesení ze dne 4. 5. 2015, č. j. 48 A 53/2014 – 75, v němž poukázal na to, že je nežádoucí stav, kdy rozhodnutím krajského úřadu ze dne 31. 5. 2013 je pravomocně vyřešena otázka účastenství žalobkyně, avšak ve světle rozsudku NSS ze dne 31. 10. 2013 je patrné, že je vyřešena zcela špatně. Upozornil proto žalobkyni na možnost obnovy řízení z moci úřední. Krajský úřad na tento názor ovšem nereagoval. Žalobkyně proto sama podala podnět na obnovu řízení, v němž citovala závěry z uvedeného usnesení krajského soudu. V reakci na tento podnět vydal krajský úřad rozhodnutí dne 19. 11. 2015. To je podle žalobkyně nepřezkoumatelné, neboť se v něm krajský úřad zabýval pouze obnovou řízení na žádost a nikoli ex offo; také se nijak nepokusil nežádoucí stav napravit. Proti tomuto rozhodnutí se proto žalobkyně odvolala, ale ani žalovaný v napadeném rozhodnutí vady prvostupňového rozhodnutí nezhojil. 5. Žalobkyně předně nesouhlasí s tím, že rozhodnutí o účastenství žalobkyně označil žalovaný za rozhodnutí procesní, které nemůže být předmětem obnovy řízení. Tento závěr je jednak v rozporu s § 100 odst. 1 správního řádu, který rozhodnutí ve formě usnesení z obnovy nevylučuje, a jednak s konstantní judikaturou NSS, podle jejíchž závěrů nelze pokládat rozhodnutí o účastenství za úkon, jímž se upravuje vedení řízení, neboť se jím s konečnými důsledky určuje, zda je určitá osoba účastníkem či nikoli (srov. např. rozsudek NSS ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 222/2014 – 147). V případě negativního rozhodnutí tím pro takovou osobu řízení končí, což může mít významný dopad do jejích práv (v případě žalobkyně do ústavně chráněného vlastnického práva). Nejde přitom o situaci, kdy by se žalobkyně domáhala účastenství v takové fázi řízení, kdy už takový požadavek není na místě – žalobkyně se pokoušela stát se účastníkem řízení již před Městským úřadem Kosmonosy, který v územním řízení rozhodoval v prvém stupni. Napadené rozhodnutí je proto založeno na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně navrhuje, aby soud zrušil napadené rozhodnutí, prvostupňové rozhodnutí krajského úřadu ze dne 19. 11. 2015 a také rozhodnutí krajského úřadu ze dne 31. 5. 2013, jímž rozhodl o tom, že žalobkyně není účastníkem řízení. 6. V doplnění žaloby doručené soudu dne 20. 5. 2016 žalobkyně požaduje, aby soud podle § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil také územní rozhodnutí Městského úřadu Kosmonosy ze dne 8. 3. 2012, č. j. st. 153/2011-21-328-A, a prohlásil nicotnost kolaudačního souhlasu vydaného Městským úřadem Kosmonosy dne 29. 11. 2012 pod č. j. st. 3205/2012-4-330-A. I tyto akty považuje žalobkyně za nezákonné, přičemž samostatně se proti nim nemohla bránit, neboť v době jejich vydání nebyla považována za účastníka řízení. Ačkoli se žalobkyně odvolala proti rozhodnutí Městského úřadu Kosmonosy ze dne 10. 2. 2012 (rozhodnutí o tom, že žalobkyně není účastníkem řízení), bylo záhy dne 8. 3. 2012 vydáno územní rozhodnutí, a to nepochybně s vědomím, že proti rozhodnutí o účastenství se žalobkyně odvolala. Toto odvolání sice nebránilo dalšímu projednávání a rozhodnutí věci, avšak Městský úřad Kosmonosy svým jednáním nepochybně porušil základní zásady správního řízení, neboť při rozhodování ve věci samé měl vyčkat zjištění okruhu všech účastníků územního řízení. O účastenství přitom bylo rozhodnuto až novým rozhod