10 As 294/2016 — Nejvyšší správní soud

48 A 34/2016- 50 - text  8 48 A 34/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Jitky Zavřelové ve věci žalobkyně: U. spol. s r. o., IČO: x sídlem zastoupená JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem sídlem Karlovo náměstí 559/28, Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. G.N., s.r.o., IČO: sídlem X zastoupena Mgr. Kamilem Stypou, advokátem sídlem Rubešova 162/8, Praha 2 2. S. N. bytem X 3. A. N. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2016, č. j. 024488/2016/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 12. 4. 2016 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2016, č. j. 024488/2016/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Veltrusy (dále jen „stavební úřad“) ze dne 8. 7. 2015, č. j. 02783/15/MHo (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím byla na žádost první osoby zúčastněné na řízení (dále jen „žadatelka“) umístěna stavba rekonstrukce stanice katodické ochrany Všestudy na pozemcích p. č. xxx v k. ú. V. u V. (dále jen „stavba“). 2. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval námitkou žalobkyně, že žadatelka stavebnímu úřadu nepředložila doklady podle § 86 odst. 2 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů („stavební zákon“), ani souhlas žalobkyně jakožto vlastníka dotčeného pozemku. Žalovaný uvedl, že podle § 86 odst. 3 stavebního zákona nemusí stavebník předložit souhlas vlastníka dotčeného pozemku, lze-li jej vyvlastnit. Vyvlastněním se podle § 2 písm. a) zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vyvlastnění“) rozumí i odnětí práva odpovídajícího věcnému břemenu. Stavba je součástí nebo příslušenstvím distribuční soustavy ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) bodu 1. zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“). Ustanovení § 56 odst. 2 energetického zákona pak umožňuje v krajním případě proti vůli vlastníka dotčeného pozemku zřídit věcné břemeno umožňující jeho využití k provozování distribuční soustavy. Pozemek žalobkyně lze tedy za účelem zřízení stavby vyvlastnit a žadatelka proto nemusela doložit souhlas žalobkyně. 3. Žalobkyně v žalobě namítla, že napadené rozhodnutí je neúplné, neboť jí nebylo vysvětleno, jakou povahu má stavba – zda je příslušenstvím nebo součástí věci, zda se jedná o plynárenské zařízení či obecně o objekt energetické soustavy. 4. Dále žalobkyně namítla, že stavba není plynárenským zařízením podle § 2 odst. 2 písm. b) energetického zákona. Toto ustanovení je taxativní povahy a není v něm zmínka o stanici katodické ochrany či o „R. S.“, jak byla stavba nazvána. Není především obsažena v § 2 odst. 2 písm. b) bodech 8. a 12., jimiž v odůvodnění svého rozhodnutí argumentoval stavební úřad. Správní orgány nesprávně na věc analogicky aplikovaly zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon elektronických komunikacích“), neboť ten se zabývá odlišnou problematikou. 5. Žalobkyně konečně namítla, že žalovaný nesprávně interpretoval § 86 odst. 2 a 3 stavebního zákona. Podle názoru žalobkyně sice nemusí stavebník předkládat souhlas vlastníka dotčeného pozemku, lze-li jej vyvlastnit, ale stále musí předložit smlouvu či jiný doklad o tom, že na tomto pozemku může stavbu realizovat. Stavebník musí zahájit řízení o vyvlastnění pozemku a získat rozhodnutí správního orgánu, které bude následně představovat titul k realizaci stavby na pozemku nesouhlasícího vlastníka. Do té doby musí být územní řízení přerušeno. V daném případě totiž stavba žadatelky nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení, nic tak žadatelce nebrání v její faktické realizaci bez souhlasu žalobkyně. 6. Žalovaný ve svém vyjádření zopakoval odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dále uvedl, že stavba je součástí distribuční soustavy podle § 2 odst. 2 písm. b) bodu 1. energetického zákona, neboť jako stanice katodické ochrany zajišťuje aktivní protikorozní ochranu vysokotlakých plynovodů. Součástí distribuční soustavy podle tohoto ustanovení jsou přitom i související technologické objekty. Dále uvedl, že samotné územní rozhodnutí o umístění stavby ještě neumožňuje stavbu provést na cizím pozemku. 7. Žalobkyně v replice doručené soudu dne 9. 12. 2016 shrnula svou žalobní argumentaci. Dále uvedla, že otázka, zda lze pozemek žalobkyně vyvlastnit je otázkou předběžnou podle § 57 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Je o ní oprávněn rozhodnout pouze příslušný vyvlastňovací úřad, což je podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona o vyvlastnění obecní úřad s rozšířenou působností. Tím byl v této věci Městský úřad Kralupy nad Vltavou. Stavební úřad nebyl oprávněn tuto otázku posoudit, neboť měl postupovat podle § 57 odst. 1 písm. a) nebo b) správního řádu. 8. Žadatelka jako první osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření k žalobě uvedla, že je držitelem licence na distribuci podle § 3 energetického zákona mj. pro katastrální území Všestudy a je provozovatelem distribuční soustavy ve smyslu tohoto zákona. Na základě rozhodnutí o umístění stavby předmětnou stavbu realizovala a poté stavební úřad vydal kolaudační souhlas s jejím užíváním ze dne 7. 12. 2016, č. j. MUV-4707/2016/MHo. Žadatelka souhlasí s názorem, že stavba je součástí distribuční soustavy. Z § 2 odst. 2 písm. b) bod 1 energetického zákona plyne, že součástí distribuční soustavy jsou i související technologické objekty. Potřeba instalace systému protikorozní ochrany přitom vyplývá z příslušných technických norem. Tento systém patří neoddělitelně k plynárenskému zařízení a slouží jako technické opatření zajišťující bezpečné uložení a provoz plynárenských zařízení. Žadatelka dále uvedla, že nesouhlasí s názorem, že každý žadatel o umístění stavby je povinen k žádosti připojit doklady prokazující jeho vlastnické právo nebo smlouvu či doklad o právu provést stavbu. Na daný případ totiž dopadá § 86 odst. 3 stavebního zákona, podle něhož tato povinnost neplatí, lze-li pozemek nebo stavbu vyvlastnit. Žadatelka dále doplnila, že dne 28. 6. 2016 uzavřela s žalobkyní smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene a následně dne 3. 10. 2017 smlouvu o zřízení věcného břemene, jehož předmětem je zřízení a provozování stavby na pozemku žalobkyně. Věcné břemeno bylo zapsáno do katastru nemovitostí s právními účinky dne 25. 10. 2017. Závěrem žadatelka navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení. 9. Žadatelka k prokázání svých tvrzení navrhla provedení důkazu výpisem z obchodního rejstříku žadatelky, kolaudačním souhlasem s užíváním stavby, smlouvou o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene a výpisem z katastru nemovitostí. Soud však veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení věci zjistil z obsahu správního spisu, a proto shledal provedení žadatelkou navržených důkazů nadbytečným. 10. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p. č. x v k. ú. V. u V. Žadatelka požádala dne 18. 2. 2015 o vydání rozhodnutí o umístění stavby nazvané jako „R. S. V.“ na pozemcích p. č. xxx v k. ú. V u V.. V žádosti uvedla, že s odkazem na § 86 odst. 3 stavebního zákona nepřikládá doklad o majetkoprávním titulu k těmto pozemkům, a že probíhá jednání s vlastníky dotčených pozemků. Podle projektové dokumentace stavba spočívá v rekonstrukčních pracích, při nichž bude provedeno nové umístění komponent některých částí stanice katodické ochrany Veltrusy. Stávající zařízení má být demontováno a jeho vnitřní technologie bude přemístěna do nového kiosku na pozemku regulační stanice plynu Veltrusy. Účelem stavby je zajištění aktivní protikorozní ochrany vysokotlakých plynovodů v této oblasti. 11. Stavební úřad oznámil přípisem ze dne 1. 6. 2015, č. j. 02204/15/MHo, zahájení územního řízení. Žalobkyně v podání ze dne 8. 6. 2015 namítla, že je výlučným vlastníkem pozemku p. č. x a že žadatelka nemá žádné věcné či obligační právo, které by ji k provedení stavby opravňovalo. Žalobkyně neposkytla ani souhlas se stavbou. Rozhodnutím ze dne 8. 7. 2015, č. j. 02783/15/MHo, stavební úřad rozhodl o umístění stavby. K námitce žalobkyně uvedl, že stavba je plynárenským zařízením ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) bodu 8. energetického zákona. Podle § 59 odst. 2 energetického zák