4 Azs 51/2008 — Nejvyšší správní soud

45 Az 22/2018- 17 - text 5 45 Az 22/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Mgr. Jitkou Zavřelovou ve věci žalobců: a) M. U. A., b) nezletilý N. W. A., oba státní příslušníci A. i. r., oba bytem X, oba zastoupeni Z. P., obecným zmocněncem, bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, o žalobě proti usnesení žalovaného ze dne 18. 10. 2018, č. j. OAM-1055/ZA-ZA14-K10-PD1-2015, takto: I. Usnesení žalovaného ze dne 18. 10. 2018, č. j. OAM-1055/ZA-ZA14-K10-PD1-2015, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhají zrušení v záhlaví označeného usnesení žalovaného, jímž podle § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastavil řízení o žádosti žalobců o prodloužení doplňkové ochrany, jelikož se tato žádost stala zjevně bezpředmětnou. 2. Žalobci namítají, že žalovaný postupoval v rozporu se zákonem, pokud řízení o prodloužení doplňkové ochrany zastavil podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), totiž v § 25 obsahuje vlastní výčet důvodů pro zastavení řízení vedené podle tohoto zákona. S ohledem na specifika řízení o udělení mezinárodní ochrany přitom nelze užít obecnou úpravu zastavení řízení obsaženou ve správním řádu (srov. MOLEK, Pavel: komentář k § 25. In: Zákon o azylu. Komentář. David KOSAŘ, Pavel MOLEK, Věra HONUSKOVÁ, Miroslav JURMAN a Hana LUPAČOVÁ. Wolters Kluwer. Praha 2010.) 3. Dále žalobci tvrdí, že pokud by soud dospěl k závěru, že aplikace § 66 správního řádu je v řízeních podle zákona o azylu přípustná, zvolil žalovaný pro zastavení řízení o prodloužení doplňkové ochrany žalobců nesprávný důvod. Žalobcům byla sice rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 10. 2018 doplňková ochrana odňata, toto rozhodnutí však napadli žalobou (řízení o ní se vede pod sp. zn. 45 Az 23/2018 – pozn. soudu), která má podle § 32 odst. 2 zákona o azylu odkladný účinek, jenž odkládá všechny právní účinky napadeného rozhodnutí. Žádost o prodloužení doplňkové ochrany se tak za dané situace nemohla stát zjevně bezpředmětnou. 4. Žalobci konečně namítají, že jim napadené usnesení nebylo řádně doručeno, neboť jej žalovaný pouze zaslal do datové schránky jejich zástupce. Přitom podle § 24a odst. 1 zákona o azylu měl žalovaný stejnopis usnesení žalobcům předat osobně, k čemuž vůbec nedošlo. Napadené usnesení tedy podle § 24a odst. 3 zákona o azylu nemohlo nabýt právních účinků. 5. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žalobu pokládá za nedůvodnou, protože jím zvolený procesní postup byl v souladu s právními předpisy. Rozhodnutím ze dne 1. 10. 2018 byla žalobcům doplňková ochrana odňata, a proto nebylo nadále možné vést řízení o jejím prodloužení. Odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí nemá vliv na jeho právní moc (toliko na jeho vykonatelnost), a proto nemohlo být napadené usnesení předčasné – žalovaný neměl povinnost čekat na rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ze dne 1. 10. 2018. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby; pokud by však soud hodlal napadené usnesení zrušit, navrhuje, nechť se tak stane až poté, co bude rozhodnuto ve věci vedené pod sp. zn. 45 Az 23/2018. 6. Ze správního spisu zjistil soud následující podstatné skutečnosti. Žalobci o mezinárodní ochranu požádali dne 10. 12. 2015 a dne 10. 3. 2016 vydal žalovaný rozhodnutí, jímž žalobcům udělil doplňkovou ochranu podle § 14a zákona o azylu, a to na dobu 24 měsíců. Dne 14. 2. 2017 zahájil žalovaný řízení o odnětí doplňkové ochrany, neboť dospěl k tomu, že se změnily okolnosti, které k udělení doplňkové ochrany vedly a dne 23. 5. 2017 vydal rozhodnutí, jímž jim doplňkovou ochranu odňal; toto rozhodnutí bylo následně zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Č. B. ze dne 8. 11. 2017, č. j. 56 Az 1/2017-73. Žalovaný poté pokračoval v řízení. Dne 29. 1. 2018 požádali žalobci o prodloužení doplňkové ochrany. Rozhodnutím ze dne 1. 10. 2018 žalovaný opětovně rozhodl tak, že se jim doplňková ochrana odnímá; toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 10. 2018, kdy jej žalobce a) osobně převzal. Téhož dne vydal žalovaný napadené usnesení, jímž podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu zastavil řízení o žádosti o prodloužení doplňkové ochrany pro zjevnou bezpředmětnost. V odůvodnění stručně uvedl, že jelikož ke dni 18. 10. 2018 byla žalobcům pravomocně odňata doplňková ochrana, stala se žádost o její prodloužení bezpředmětnou; nelze totiž žalobcům prodloužit pobytový status, který jim byl odňat. Toto usnesení bylo dne 19. 10. 2018 doručeno do datové schránky zástupce žalobce a dne 20. 10. 2018 poštou do vlastních rukou žalobce a), jež v řízení figuroval také jako zákonný zástupce žalobce b). 7. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou, již soud posoudil v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí. Článek 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), vyžaduje, aby soudy prvního stupně přezkoumávající rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany posuzovaly projednávaný případ podle právního a skutkového stavu ke dni rozhodnutí soudu. Členské státy Evropské unie byly povinny výše uvedenou povinnost transponovat do vnitrostátního právního řádu do 20. 7. 2015 (srov. čl. 51 odst. 1 procedurální směrnice). Protože doposud nebyly do českého právního řádu promítnuty požadavky čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice 2013/32/EU, ačkoliv transpoziční lhůta již uplynula, má uvedený článek směrnice přímý účinek. Jelikož řízení o prodloužení doplňkové ochrany bylo zahájeno dne 29. 1. 2018, dopadá na toto řízení, včetně přezkumného řízení soudního, procedurální směrnice. Usnesení o zastavení řízení o prodloužení doplňkové ochrany je rozhodnutím ve věci mezinárodní ochrany ve smyslu § 2 odst. 1 písm. e) zákona o azylu a pravomocným rozhodnutím ve smyslu čl. 2 písm. e) procedurální směrnice. Ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s. se tedy v neužije. 8. Žalobci namítali, že jim napadené usnesení mělo být se zřetelem k § 24a odst. 1 zákona o azylu doručeno předáním stejnopisu v předem stanoveném místě a čase; pokud se tak nestalo, nemohlo podle § 24a odst. 3 zákona o azylu nabýt právních účinků. Soud se touto námitkou zabýval nejdříve, neboť pokud by napadené usnesení nebylo žalobcům řádně doručeno, bylo by třeba tuto vadu v soudním řízení odstranit, jinak by byla jejich žaloba předčasná. Tak tomu však není. Soud musí konstatovat, že právní názor prezentovaný žalobci je mylný, neboť na doručování usnesení o zastavení řízení o prodlužení doplňkové ochrany § 24a odst. 1 zákona o azylu nedopadá. Ten se týká pouze doručování rozhodnutí, jelikož zákonodárce tím, že neužil legislativní zkratky „rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany“ [pod níž by napadené usnesení spadalo – srov. § 2 odst. 1 písm. e) zákona o azylu], dal najevo, že se tím míní rozhodnutí ve smyslu § 67 odst. 1 správního řádu. Napadený správní akt je však svou formou usnesením (byť to § 25 zákona o azylu výslovně nestanoví, z § 66 odst. 1 správního řádu plyne, že se řízení zastavuje usnesením). Na doručování jiných písemnosti (tedy písemností odlišných od rozhodnutí, včetně usnesení) účastníkům řízení o udělení mezinárodní ochrany dopadají pravidla stanovená § 24 zákona o azylu, podle nichž se jim doručuje do vlastních rukou na adresu jejich hlášeného pobytu. Dále se v řízení o udělení mezinárodní ochrany uplatní § 34 odst. 2 správního řádu (§ 9 zákona o azylu a contrario), podle nějž se v případě, že je účastník zastoupen, doručují písemnosti pouze zástupci, s výjimkou případů, má-li zastoupený něco osobně vykonat. Žalovaný proto nepochybil, pokud při doručení napadeného usnesení nepostupoval podle § 24a zákona o azylu. Naopak vstřícně postupoval nad rámec svých povinností, pokud doručil napadené usnesení i žalobci a) do vlastních rukou, ač se nejednalo o případ, kdy by on neb žalobce b) měli něco osobně vykonat. Napadený akt byl tedy doručen řádně a nabyl právní moci doručením do datové schránky zástupce žalobců dne 19. 10. 2018. Námitka je nedůvodná. 9. Žalobci dále namítli, že žalovaný pochybil, pokud jejich žádost zamítl pro zjevnou bezpředmětnost. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je možné řízení vedené podle zákona o azylu zastavit z důvodu obsaženého v § 66 odst. 1 správního řádu, ačkoli zákon o azylu obsahuje v § 25 svébytnou úpravu důvodů pro zastavení řízení. Doplňková ochrana je formou mezinárodní ochrany [§ 2 odst. 1 písm. a) zákona o azylu] a říz