6 Ads 19/2013 — Nejvyšší správní soud

43 Ad 2/2018- 59 - text 14 43 Ad 2/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., ve věci žalobkyně: R. N., bytem X, proti žalovanému: generální ředitel Generálního ředitelství cel, sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2016, č. j. 29504-13/2016-900000-302, a o žalobě na ochranu osobnosti, takto: I. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá, aby soud žalovanému uložil povinnost písemně se žalobkyni omluvit za neoprávněný zásah do osobnostních práv a povinnost zaplatit náhradu nemajetkové újmy, odmítá. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2016, č. j. 29504-13/2016-900000-302, se ruší a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného (pozn. soudu: jako s žalovaným soud v souladu s § 69 s. ř. s. a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2018, č. j. 1 As 110/2018 – 37, jednal s generálním ředitelem Generálního ředitelství cel, který jako služební funkcionář napadené rozhodnutí vydal), jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 18. 3. 2014, č. j. 12918/2014-900000-405.7, kterým byla žalobkyně propuštěna ze služebního poměru podle § 42 odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „služební zákon“). Podle žalobního návrhu má soud rovněž uložit žalovanému povinnost prvostupňové rozhodnutí zrušit a řízení zastavit pro nezhojitelné vady. Dále se žalobkyně domáhá písemné omluvy za neoprávněný zásah do osobnostních práv spočívající v neoprávněném nakládání s údaji o její osobě i její rodině a jako náhradu vzniklé nemajetkové újmy požaduje po žalovaném zaplacení částky 500 000 Kč. Obsah žaloby a vyjádření k žalobě 2. Žalobkyně v žalobě zpochybňuje hodnověrnost podkladů rozhodnutí a vytýká procesní pochybení. Žalobkyně namítá, že lékařský posudek referátu pracovnělékařských služeb byl vyhotoven neoprávněnou osobou, v rozporu s vnitřním předpisem Celní správy ČR č. 27/2013 - Organizace a provádění lékařských prohlídek v rámci pracovně lékařských služeb (dále jen „vnitřní předpis č. 27/2013“). Lékařka MUDr. Č. porušila povinnou mlčenlivost tím, že do správního spisu obstarala v plném znění lékařské zprávy obsahující nadbytečné citlivé osobní údaje žalobkyně, ke kterým správní orgán neměl mít přístup a neměl je citovat v odůvodnění rozhodnutí. Podklady byly navíc opatřeny až na základě žádosti žalovaného po zrušujícím rozhodnutí správního soudu. Žalobkyni nebylo umožněno klást lékařce otázky, doručení napadeného rozhodnutí nepředcházela výzva k seznámení se spisem, zdravotnická dokumentace žalobkyně nebyla vedena v souladu s právními předpisy a manipulovaly s ní neoprávněné osoby. Žalovaný se měl zabývat vyjádřením lékařky ze dne 11. 7. 2016, neboť je pro žalobkyni dehonestující. Správní orgány nevzaly v potaz, že zhoršení zdravotního stavu žalobkyně nastalo v důsledku bossingu ze strany služebních funkcionářů a porušení prevenčních povinností pracovníků referátu pracovně lékařských služeb (viz k tomu přílohu č. 2 žaloby). Odborová organizace souhlasila s propuštěním žalobkyně, aniž by se s případem seznámila. Žalovaný se neřídil rozsudkem soudu a neopatřil v souladu s právními předpisy podklady nezbytné pro nové rozhodnutí. Žalobkyně je přesvědčena, že navzdory medikaci by byla schopna vykonávat některé činnosti zařazené do 2. až 4. tarifní třídy s případným omezením v nošení služební zbraně. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že povinnost uloženou soudem bezezbytku splnil. Žaloba stojí z podstatné části na námitkách nesouvisejících s předmětem řízení a na subjektivních tvrzeních. Důvod zhoršení zdravotního stavu žalobkyně je bezpředmětný. Námitka „místní“ nepříslušnosti lékařky má čistě formální rozměr, neboť „věcná“ příslušnost, tedy oprávnění poskytovat pracovnělékařské služby, bylo zachováno. Žalovaný konkretizuje způsob získání podkladů (lékařských zpráv) pro účely spisové dokumentace. Ze zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“), vyplývá výluka z povinnosti mlčenlivosti a oprávnění správních orgánů ke zpracování zdravotních údajů žalobkyně. Námitky směřující proti vyjádření lékařky či diagnostické strany posudku nejsou relevantní, neboť k nim žalovaný nepřihlížel a nebyl tedy důvod pro kladení otázek lékařce. Žalobkyně sama v žalobě správnost informací lékařky potvrzuje. Žaloba je zmatečná, petit je zčásti nepřípustný a předurčený k odmítnutí, v dalším žalovaný navrhuje žalobu zamítnout. 4. V replice ze dne 3. 2. 2019 žalobkyně uvedla, že se žalovaný nezabýval otázkou relativně nejméně zatěžujících služebních míst. Podklady, s nimiž údajně lékařka pracovala, nebyly založeny ve spise. Žalobkyně klade otázku, jak se měla seznámit s vnitřním předpisem č. 27/2013, pokud byla v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Žalobkyni stále není známo, jak byly uváděné doklady získány a vloženy do zdravotnické dokumentace. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 5. Žalobkyně se v žalobě domáhala jednak zrušení napadeného rozhodnutí (jakož i prvostupňového rozhodnutí). Vedle toho se žalobkyně domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost písemně se žalobkyni omluvit za neoprávněný zásah do osobnostních práv spočívající v neoprávněném nakládání s údaji o její osobě i její rodině a povinnost zaplatit náhradu nemajetkové újmy v částce 500 000 Kč. 6. Při prověřování podmínek řízení soud shledal, že v části, v níž se žalobkyně domáhá písemné omluvy za neoprávněný zásah do osobnostních práv a náhrady vzniklé nemajetkové újmy, mu v projednání a rozhodnutí věci brání nedostatek pravomoci. Jde totiž o spor v právní věci vyplývající ze soukromého práva, k jehož rozhodnutí jsou ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), příslušné civilní soudy. Na tom nic nemění skutečnost, že žalobkyně tyto nároky učinila součástí jinak správní žaloby. 7. Podle § 46 odst. 2 s. ř. s. soud návrh odmítne, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu. 8. Soud tedy s ohledem na výše popsaný nedostatek pravomoci návrh podle § 46 odst. 2 s. ř. s. odmítl s tím, že ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku může žalobkyně podat žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 4, který je s ohledem na § 9, § 84 a § 85 odst. 5 o. s. ř. soudem věcně a místně příslušným. V takovém případě zůstanou zachovány účinky podání žaloby. 9. Pokud jde o žalobu pro rozhodnutí žalovaného, ověřil soud, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. 10. Pro účely posouzení včasnosti podání žaloby je třeba se vyjádřit k doručování zástupci žalobkyně Mgr. M. N.. Napadené rozhodnutí mu bylo doručováno na adresu uvedenou v plné moci ze dne 18. 5. 2014 (shodnou s bydlištěm žalobkyně), a to dokonce opakovaně. Dle záznamů poštovního doručovatele byly zásilky uloženy dne 23. 11. 2016 a dne 14. 12. 2016 a žalovaný vycházel z toho, že došlo k doručení fikcí ve dnech 3. 12. 2016, resp. 26. 12. 2016. Pokud by bylo uvedené doručení právně účinné, mělo by to podstatný vliv na včasnost žaloby. Zástupce žalobkyně se nicméně vyjádřil k podkladům rozhodnutí elektronickým podáním, jehož příloha je datována dnem 9. 10. 2016. Ačkoli dne 11. 10. 2016 žalovaný ověřil, že soubor neobsahuje elektronický podpis ani časové razítko, třebaže v emailu je uvedeno, že vyjádření je opatřeno „kvalifikovaným certifikátem“, následně zjistil, že příloha emailu elektronicky podepsána je. V tomto podání požádal zástupce o doručování na jinou kontaktní adresu. Proto žalovaný napadené rozhodnutí doručil opětovně na adresu zástupcem uvedenou, zástupce je převzal dne 11. 6. 2018, tj. rok a půl po jeho vydání. 11. Soud nepřehlédl, že oprávněná úřední osoba žalovaného zástupci žalobkyně sdělila (v emailu ze dne 11. 10. 2016), že tento způsob komunikace považuje za dostatečně průkazný a emailová korespondence bude zakládána do spisu. Pokud žalovaný potvrzoval zá