9 Afs 148/2013 — Nejvyšší správní soud

43 Af 2/2018- 83 - text 17 43 Af 2/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobkyně: B. M., spol. s r.o., IČO X, sídlem X, zastoupená advokátem Mgr. Karlem Šindelkou, sídlem Slavětínská 1146/39, Praha, proti žalovanému: Celní úřad pro Středočeský kraj, sídlem Washingtonova 1621/11, Praha, za účasti osoby zúčastněné na řízení: H., Inc., sídlem X, zastoupená advokátem JUDr. Karlem Čermákem, Ph.D., sídlem Elišky Peškové 735/15, Praha, o žalobě proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 11. 12. 2017, sp. zn. 227127/2017-610000-61, č. j. 231570-2/2017-610000-20, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2017, sp. zn. 227127/2017-610000-61, č. j. 231570-2/2017-610000-20, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 342Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Karla Šindelky, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ředitel žalovaného zamítl námitky žalobkyně proti zadržení zboží. Žalovaný zadržel žalobkyni 1896 trysek a 819 elektrod (dále jen „zadržené zboží“) dne 29. 11. 2017 při výkonu dozoru v oblasti nakládání se zbožím na vnitrostátním trhu podle § 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 355/2014 Sb., o působnosti orgánů celní správy České republiky v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví (dále jen „zákon o působnosti celní správy“), a to z důvodu podezření z porušení práv k (průmyslovému) vzoru Společenství č. 001292122-0002 a (evropskému) patentu č. X osoby zúčastněné na řízení. O zadržení zboží byl téhož dne vyhotoven protokol o zadržení zboží č. j. 227127-4/2017-610000-61. Obsah žaloby 2. Žalobkyně namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu absence dostatečných náznaků, že zadržené zboží představuje prima facie porušení práva duševního vlastnictví, a z důvodu sporné povahy předmětných práv duševního vlastnictví. 3. Podle žalobkyně je předpokladem zákonnosti zadržení zboží existence náznaků, že zboží představuje prima facie, tj. dle žalobkyně zjevně, viditelně, porušení práva duševního vlastnictví. Technické řešení ztělesněné v zadrženém zboží není zpravidla seznatelné pouhým okem bez odborného měření či v řadě případů i bez zjištění vnitřních vlastností výrobku. Dle žalobkyně je v daném případě naplnění podmínky náznaků zjevného porušení vyloučeno. Žalobkyně namítá, že k její námitce poukazující na definici zboží podezřelého z porušení práva duševního vlastnictví žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze stručně konstatoval, že dle ustanovení § 13 odst. 1 písm. a) zákona 355/2014 Sb. celní úřad při výkonu dozoru v oblasti nakládání se zbožím na vnitrostátním trhu zadrží zboží podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví, nikoli zboží důvodně podezřelé. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že důvodem pro zadržení zboží byla pouze vnější vzhledová podobnost výrobků s nekvalitní fotodokumentací spotřebních dílů vyráběných osobou zúčastněnou na řízení k použití v týchž hořácích systémů plazmového řezání, nikoli porovnání zadrženého zboží a předmětu ochrany. Evropským patentem č. X jsou přitom podle nároku č. 8 chráněny vlastnosti vnitřní části povrchu elektrody, tedy vlastnosti z vnějšku zcela skryté. Prohlédnutím výrobků okem nemůže žalovaný učinit relevantní úvahu o podezření z porušení práva duševního vlastnictví, neboť z pohledu na elektrodu nelze poznat, jaké technické řešení je v ní ztělesněno. 4. Ke sporné povaze předmětných práv duševního vlastnictví žalobkyně uvádí, že žalovanému bylo ze sdělení společnosti B., spol. s r. o., známo, že evropský patent č. X byl Evropským patentovým úřadem v odporovém řízení v celém rozsahu zrušen, přičemž stále probíhá řízení o stížnosti proti tomuto rozhodnutí. Ačkoli do právní moci rozhodnutí o zrušení jde sice o právo platně zapsané, je nicméně zřejmé, že při vymáhání práv z tohoto patentu je třeba postupovat nanejvýš obezřetně tak, aby nebylo zasaženo do práv třetích osob způsobem, který nebude možné napravit. Průmyslový vzor Společenství č. 001292122-0002 (základ pro zadržení trysek) byl napaden protinávrhem na neplatnost podaným žalobkyní, a to z důvodu, že podle čl. 4 odst. 2 písm. a) nařízení Rady č. 6/2002 o (průmyslových) vzorech Společenství (dále jen „nařízení č. 6/2002“) neměl být nikdy platně zapsán. Poukazuje na to, že při registraci průmyslových vzorů se zkoumají jen základní formální náležitosti přihlášky a jsou-li splněny, vzor je zapsán, aniž by se zkoumalo naplnění podmínek novosti a individuální povahy; ty jsou zkoumány až v rámci řízení o případném návrhu na prohlášení průmyslového vzoru za neplatný. Průmyslový vzor Společenství č. 001292122-0002 chrání vzhled trysky, která je určená k použití v rámci jednoho složeného výrobku (hořáku pro plazmové řezání) a která není při obvyklém používání složeného výrobku viditelná, a nesplňuje tak požadavky čl. 4 odst. 2 písm. a) nařízení č. 6/2002. Vzhled tohoto výrobku proto není dle žalobkyně způsobilým předmětem ochrany podle nařízení č. 6/2002, a není tedy na místě ve vztahu k němu uplatňovat prostředek ochrany v podobě opatření orgánů celní správy. 5. Žalobkyně dále vyjadřuje nesouhlas s tím, že by posouzení, zda zadržené zboží je zbožím podezřelým z porušení práva duševního vlastnictví ve smyslu § 4 zákona o působnosti celní správy ve spojení s čl. 2 odst. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 608/2013 o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 (dále jen „nařízení č. 608/2013“) bylo věcí správního uvážení. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě cituje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 4. 12. 2017, č. j. 9 As 182/2014-76, v němž se NSS zabýval povahou institutu zadržení zboží a v němž uvedl: „Účelem rozhodnutí o zadržení zboží je dočasně zajistit zboží, které je pouze podezřelé z porušování práv duševního vlastnictví. U zadrženého zboží je nutné následně prověřit, zda v souvislosti s jeho nabízením (prodejem) došlo či nedošlo k protiprávnímu jednání a zabránit tak případnému jednání, které by toto zjištění ztížilo či znemožnilo. Z tohoto úhlu pohledu jde skutečně o rozhodnutí dočasné, které žádným způsobem nepředurčuje, zda k protiprávnímu jednání skutečně došlo, a proto nepředurčuje ani budoucí osud zadrženého zboží. Kontrolní orgán nemůže – a nelze to po něm ani spravedlivě požadovat, aby již při zadržení zboží měl najisto posouzené skutečnosti rozhodné pro závěr, že k protiprávnímu jednání v souvislosti se zadrženým zbožím došlo. Je klidně možné, že v praxi dojde k důvodnému zadržení zboží, tj. bude zde existovat podezření z porušování práv duševního vlastnictví, které se však následně neprokáže. Rozhodnutí o zadržení zboží nepředjímá meritorní vyřešení otázky, pro které bylo zboží zadrženo, a pokud se následně zjistí, že v souvislosti s tímto zboží k protiprávnímu jednání nedošlo, musí celní úřad zadržené zboží neprodleně vrátit.“ Konstatoval, že byl při výkonu dozoru vázán vydaným rozhodnutím příslušného celního úřadu o přijetí opatření a jemu předcházejících „opatření“ ve formě zapsaných patentů a průmyslových práv. S ohledem na absenci jiných charakteristik při kontrole a zadržení zboží posuzoval jeho vizuální povahu ve vztahu k fotodokumentaci (schematickému zobrazení) v přílohové části rozhodnutí o přijetí opatření příslušného celního úřadu. Přihlédl také k zobrazení zboží na internetových stránkách úřadu průmyslového vlastnictví a ke skutečnosti, že žalobce je výrobcem zboží, jež svými užitnými vlastnostmi a určením plní stejné funkce a je určeno ke stejným účelům jako zboží, kterému přísluší právo ochrany. Může tedy existovat podezření, že žalobcem vyráběné a skladované zboží může být uváděno na trh v rozporu s přiznanými právy duševní ochrany. Vzhled zadrženého zboží zjevně odpovídá zboží, jež je chráněno právy duševního vlastnictví, a může proto existovat důvodné podezření, že svými podstatnými vlastnostmi, které nejsou zjevně viditelné, může tato práva porušovat. Pokud žalobce s odkazem na patent č. X tvrdí, že znakem elektrody chráněné patentem podle nároku č. 8 jsou vlastnosti vnitřní části povrchu tohoto tělesa, je věcí příslušného soudu, aby v řízení o určovací žalobě posoudil, zda technické řešení zvolené žalobcem porušuje práva duševního vlastnictví. Žalovanému posouzení této otázky nepřísluší. Dle žalovaného je z protokolu o zadržení zboží patrné, na jakém základě vzniklo podezření z porušení práva. 7. Ke sporné povaze předmětných práv duševního vlastnictví žalovaný uvádí, že vycházel z pla