1 As 4/2009 — Nejvyšší správní soud

45 A 124/2017- 30 - text 11 45 A 124/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudkyň JUDr. Věry Šimůnkové a Mgr. Jitky Zavřelové ve věci žalobce: E. M. P., v. d., IČO X, se sídlem X, zastoupen advokátem JUDr. Stanislavem Hospůdkou, se sídlem Strážky 45, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2017, sp. zn. SZ 070070/2017/KUSK REG/Ti, č. j. 077830/2017/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2017, sp. zn. SZ 070070/2017/KUSK REG/Ti, č. j. 077830/2017/KUSK, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Stanislava Hospůdky, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobce (pod původním názvem E. N. K., v. d.) se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu S. (dále jen „stavební úřad“) ze dne 12. 5. 2017, č. j. OVÚP-19005/16/Vš. Stavební úřad v tomto rozhodnutí konstatoval, že se žalobce dopustil protiprávního jednání dle § 180 odst. 2 písm. f) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „stavební zákon“), tím, že jako stavebník provedl novou stavbu haly umístěnou na pozemcích p. č. X, X, X a X v katastrálním území a obci K. H. v období měsíců července a srpna 2016. Za toto jednání uložil stavební úřad žalobci podle § 180 odst. 3 písm. a) stavebního zákona pokutu ve výši 500 000 Kč a dále mu uložil povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobce v žalobě rekapituluje, že rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 12. 5. 2017 je v pořadí jeho třetím rozhodnutím vydaným v této věci. První dvě rozhodnutí stavebního úřadu žalovaný na základě odvolání žalobce zrušil. Druhé žalobcovo odvolání bylo blanketní a žalovaný žalobce v souladu s § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“), vyzval k odstranění nedostatků odvolání, čemuž žalobce ve stanovené lhůtě dne 30. 3. 2017 vyhověl. Žalovaný vydal dne 31. 3. 2017 své v pořadí druhé rozhodnutí v této věci a v něm se jen zčásti vyrovnal s námitkami, které žalobce uplatnil. Třetí žalobcovo odvolání proti třetímu rozhodnutí stavebního úřadu bylo též blanketní. Žalobce očekával, že jej správní orgány vyzvou k doplnění. Stavební úřad však neodůvodněné odvolání předal i se spisem žalovanému a ani ten nesplnil svou zákonnou povinnost podle § 37 odst. 3 správního řádu, ale rovnou vydal napadené rozhodnutí. Žalobce je přesvědčen o tom, že správní orgány byly povinny vyzvat žalobce k doplnění jeho odvolání, jak plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 4/2009-53 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 1 Ad 60/2010-37. Žalobce zdůrazňuje, že každé ze tří rozhodnutí stavebního úřadu bylo zčásti založeno na jiných či dalších skutečnostech zjištěných v jednotlivých fázích řízení a rovněž žalovaný se s těmito skutečnostmi vypořádával ve svých rozhodnutích tomu odpovídajícím způsobem. I okolnosti vztahující se k uložení likvidační pokuty se v čase vyvíjely a žalobce byl připraven ve třetí fázi správního řízení předložit k této otázce další argumentaci a další důkazní prostředky. K tomu však nedostal prostor, neboť správní orgány porušily jeho právo na spravedlivý proces. 3. Ve druhém žalobním bodu žalobce uvádí, že výše uložené pokuty za správní delikt nemá být likvidační a že jsou správní orgány povinny zabývat se majetkovými poměry delikventů. Žalobce tvrdí, že ve svém druhém odvolání uplatnil výtky ohledně likvidačního charakteru pokuty. Správní orgány však k většině z nich nepřihlédly a vypořádaly se s nimi nepřípadně, což zatížilo jejich rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Uvedl-li například žalovaný v napadeném rozhodnutí, že žalobce musel kalkulovat minimálně s náklady ve výši 12 milionů Kč, pak nezohlednil, že by žalobce musel tyto náklady i náklady vzniklé uložením pokuty pořídit z cizích zdrojů. Žalobce byl a je připraven předložit další důkazní prostředky k prokázání své finanční situace. 4. Rozhodnutí správních orgánů jsou dle mínění žalobce nezákonná, neboť žalobce nenaplnil skutkovou podstatu správního deliktu a správní rozhodnutí nemají oporu v obsahu spisového materiálu. Ustanovení § 180 odst. 2 písm. f) stavebního zákona předpokládá, že stavebník provede, tj. dokončí, stavbu, což se však v souzené věci nestalo. Sám stavební úřad ostatně konstatoval, že protiprávní jednání žalobce mělo spočívat v zahájení a provádění stavby. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 257/2015-57, jenž se týkal správního deliktu dle § 180 odst. 1 písm. k) stavebního zákona, ve znění zákona č. 227/2009 Sb. V té době obsahovalo citované zákonné ustanovení sloveso „provádí“ a současně obsahoval tehdy platný stavební zákon stejnou definici stavby, jaká je užita v aktuálním znění stavebního zákona. Podle odkazovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu bylo nežádoucí jednání trvající, čemuž nasvědčovalo užití slovesa „provádí“ (vid nedokonavý). Zákonem chráněný zájem byl v případě uvedeného deliktu porušován nikoliv až dokončením stavby, nýbrž již samotnými pokračujícími stavebními pracemi. Ze závěrů citovaného rozsudku pak žalobce dovozuje, že se jako stavebník nedopustil správního deliktu dle § 180 odst. 2 písm. f) stavebního zákona, neboť neprovedl stavbu. Žalobce stavbu zahájil, ale na výzvu stavebního úřadu ji ihned zastavil, a tedy nedokončil. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě vyslovil přesvědčení, že skutkový stav věci byl řádně zjištěn a že byly shromážděny důkazy prokazující naplnění skutkové podstaty správního deliktu žalobcem. Žalobce ani ke své nové argumentaci uplatněné v žalobě nedoložil takové skutečnosti, jež by svědčily o tom, že uložená pokuta přesahuje jeho aktuální finanční možnosti. Do protokolu ze dne 10. 5. 2017 žalobce sdělil, že plánované náklady výstavby budou dosahovat maximálně 12 milionů Kč. Příčinou celé věci byla nekázeň žalobce, který zahájil stavbu bez územního rozhodnutí a stavebního povolení. Ze strany žalobce se nemohlo jednat o nevědomou nedbalost, neboť žalobce během správního řízení uvedl, že se nejprve snažil obstarat si nezbytné doklady. Je zřejmé, že až poté, co zjistil, že doklady nesežene, zahájil stavbu. Žalobce nemůže argumentovat tím, že je pro něj pokuta likvidační. Nachází-li se žalobce v tíživé situaci, může požádat o schválení splátkového kalendáře. Pokuta byla stanovena při dolní hranici zákonného rozpětí a též při dolní hranici plánovaných nákladů na výstavbu. Polehčující okolností bylo to, že nepovolenou stavbou nedošlo k materiálním škodám ani k újmě na zdraví či životech osob. Stavební úřad dle žalovaného přihlédl také k předloženému výkazu zisků a ztrát za rok 2015 a ke kopiím daňového přiznání za roky 2012 až 2015. II. Obsah správního spisu 6. Z protokolu ze dne 19. 8. 2016 plyne, že stavební úřad tohoto dne zjistil, že v areálu žalobce byla prováděna stavba haly, a to bez územního rozhodnutí či stavebního povolení. Konkrétně byly provedeny betonové základy – patky, na kterých byly upevněny valové nosné rámy. Stavba byla zastřešena pravděpodobně vlnitým plechem. Zastavěná plocha stavby činila cca 20 x 50 metrů. 7. Dne 22. 9. 2016 zahájil stavební úřad s žalobcem řízení o správním deliktu podle § 180 odst. 2 písm. f) stavebního zákona, který měl spočívat v provádění stavby haly bez stavebního povolení nebo veřejnoprávní smlouvy anebo oznámeného certifikátu autorizovaného inspektora v nezastavěném území. Při ústním jednání konaném dne 5. 10. 2016 žalobce uvedl, že si je vědom porušení stavebního zákona. Současně konstatoval, že jeho úmyslem nebylo porušit stavební zákon; stavební dokumentace však nebyla včas dodána tak, aby žalobce mohl řádně požádat o vydání příslušných povolení. Žalobce byl nucen stavbu zahájit počátkem července 2016 z důvodu smluvního zajištění s dodavatelem. Žalobce též sdělil, že ho odborný projektant neupozornil na to, že pozemky nebyly zahrnuty do zastavitelných ploch. Kdyby to žalobce věděl, správního deliktu by se nedopustil. Závěrem žalobce konstatoval, že dle návrhu nového územního plánu mají být pozemky zahrnuty mezi pozemky pro výstavbu a že koncem září 2016 požádal o dodatečné povolení stavby. 8. Rozhodnutím ze dne 25. 10. 2016 stavební úřad uložil žalobci pokutu za protiprávní jednání dle § 180 odst. 2 písm. f) stavebního zákona ve výši 500 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž podobně jako v žalobě tvrdil, že správní delikt nespáchal, neboť zákon sankcionuje proved