9 As 71/2008 — Nejvyšší správní soud

46 A 171/2017- 70 - text 11 46 A 171/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobců: a) M. Z., b) P. Z., oba bytem X, oba zastoupeni advokátem Mgr. Jiřím Kubíčkem, sídlem Revoluční 17, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha, za účasti: o. J., sídlem X, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2017, č. j. 108911/2017/KUSK-DOP/Mal, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2017, č. j. 108911/2017/KUSK-DOP/Mal, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců na náhradě nákladů řízení částku 9 364,60 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců, advokáta Mgr. Jiřího Kubíčka. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků a osoby zúčastněné na řízení 1. Žalobci se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jejich odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu L. n. L. (dále jen „silniční správní úřad“) ze dne 5. 4. 2017, č. j. OD/22092/17. Tímto rozhodnutím silniční správní úřad deklaroval existenci veřejně přístupné účelové komunikace podle § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, na části pozemkové parcely č. X v k. ú. J. (dále jen „Pozemek“). 2. Žalobci (vlastníci Pozemku) namítají, že napadené rozhodnutí je na mnoha místech zmatečné a fakticky nepřezkoumatelné, přičemž lze důvodné pochybovat o nepodjatosti úřadu, který napadené rozhodnutí vydal. Namítají, že k tomu, aby mohlo být rozhodnuto, že se na Pozemku nachází veřejně přístupná účelová komunikace, musí správní orgány jednoznačně zjistit existenci nezbytné komunikační potřeby. V projednávané věci však existují minimálně tři další alternativní cesty, a to z jižní, severní a východní strany. Všechny tyto alternativy včetně fotografií žalobci uváděli v průběhu celého správního řízení. Silniční správní úřad i žalovaný však ve svých rozhodnutích pouze uvedli, že alternativní cesta v dané části obce neexistuje, aniž by svůj závěr jakkoliv odůvodnili. K tomu dodávají, že žalovaný na mnoha místech napadeného rozhodnutí používá slovní obraty „prokázané“ či „důkazně doložené“, aniž by však sdělil, z jakých důkazů vycházel, či jak k takovým závěrům došel. 3. Žalobci dále namítají, že nebyl naplněn další nezbytný znak pro deklaraci veřejně přístupné účelové komunikace, a sice souhlas vlastníka. Uvádějí, že nikdy nedali souhlas s užíváním Pozemku a během řízení nebyl prokázán opak. Souhlas nedal ani předchozí vlastník Pozemku. Žalovaný má souhlas vlastníka za prokázaný, což na mnoha místech napadeného rozhodnutí uvádí, aniž by pro to byl jediný důkaz. Původní cesta byla vedena přes sousední pozemky, jak ostatně vyplývá i ze zápisu v katastru nemovitostí. Následně byla cesta zcela neoprávněně posunuta na Pozemek a vyasfaltována. Poté, co bylo ze strany osoby zúčastněné na řízení (dále jen „obec“) zasaženo do ústavních práv předchozího vlastníka Pozemku tím, že byla cesta posunuta a vyasfaltována, byl Pozemek předchozím vlastníkem převeden na žalobce, kteří proti asfaltové cestě začali ihned brojit, přičemž na svém původním názoru setrvávají dodnes. Nelze tedy ani uvažovat o konkludentním souhlasu. Na problémovou situaci upozorňovali žalobci neustále až do roku 2015, avšak k dohodě s obcí opět nedošlo. O výše uvedeném svědčí mimo jiné i komunikace žalobců s bývalým vedením obce, tedy bývalým starostou M. C. a bývalým místostarostou M. Š.. Žalobci navrhovali v prvoinstančním řízení důkaz výslechem uvedených osob, avšak tento důkaz nebyl proveden, přičemž jeho neprovedení nebylo v rozporu se zákonem silničním správním úřadem nijak odůvodněno (více viz bod 6 rozsudku). 4. Žalobci dále brojí proti závěru žalovaného, že došlo k vydržení vlastnického práva a služebnosti k Pozemku ve smyslu § 1260 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobci žádným způsobem nenapadli narušení svého vlastnického práva ze strany obce. K tomuto žalobci uvádějí, že dle § 1091 odst. 2 občanského zákoníku je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let, v takovém případě je však třeba, aby byl držitel poctivý a aby se jednalo o držbu pravou. V projednávané věci však žalobci proti přesunutí cesty na Pozemek opakovaně brojili (viz výše), tudíž k vydržení nemohlo dojít. 5. Žalobci dále uvádí, že přes Pozemek nikdy žádná komunikace nevedla, resp. zasahovala do Pozemku jen v naprosto minimální, nepatrné části, nikoliv však v rozsahu aktuálního asfaltového povrchu. Cesta před jejím zpevněním vedla, jak je uvedeno i v katastru nemovitostí, na sousedních pozemcích parcelní číslo X a X. Na podporu svého tvrzení žalobci předložili již ve správním řízení prohlášení řady obyvatel obce. 6. Žalobci rovněž namítají postup správních orgánů při neprovedení výpovědi navržených svědků. Žalobci navrhli výpovědi bývalého starosty M. C. a bývalého místostarosty M. Š.. Silniční správní úřad navržené důkazy neprovedl, aniž by svůj postup jakýmkoliv způsobem odůvodnil. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vyjádřil k neprovedení důkazů tak, že „pánové M. C. a M. Š. byli v postavení osob odpovědných jednat za obec J. v době, kdy byla účelová komunikace v celém rozsahu vyasfaltována včetně malé části pozemku parc.č. X. Zřejmě nevěrohodným podáním svědecké výpovědi by byl namítán stav evidentně dokumentovaný rozhodnutími obce a doloženou fotodokumentací… byl prokázán účelový vztah mezi Odvolateli a osobami navrhovanými k podání svědecké výpovědi, jako osobami, které s ohledem na svůj poměr k věci (jedná se o původní iniciátory zpevnění účelové komunikace a představitele opozice ve vztahu k současnému vedeni obce Jiřice) mají zájem na takovém výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o jejich nepodjatosti“. Takovýto argument žalobci zcela odmítají, neboť pokud není vyhověno návrhu na provedení důkazu, musí správní orgán jednoznačně vyložit, z jakého důvodu důkaz nebyl proveden. Takovéto odůvodnění však v rozhodnutí silničního správního úřadu zcela chybí. Žalovaný tedy v žádném případě neměl potvrdit takové rozhodnutí, ale zrušit ho pro jasné procesní pochybení. K tvrzení, že byl prokázán účelový vztah mezi svědky a žalobci, žalobci uvádí, že před výslechem svědka se správní orgán má za povinnost dotázat svědka na poměr k věci a k účastníkům a následně svědka vyslechnout. Poté správní orgán hodnotu výpovědi posoudí mimo jiné právě dle poměru svědka k projednávané věci. Silničním správním úřadem zvolený a žalovaným potvrzený postup však žalobci považují nejen za nezákonný, ale i protiústavní. 7. Žalobci rovněž namítli řadu dílčích vad postupu správních orgánů a jejich rozhodnutí, přičemž uvádí, že postup správních orgánů svědčí o tendenčním postupu vůči žalobcům, čímž došlo k porušení zásady rovnosti stran. Rovněž poukázali na to, že zástupcem obce v průběhu správního řízení byl zaměstnanec žalovaného. 8. Konečně žalobci namítli zmatečnost napadeného rozhodnutí, jelikož opakovaně odkazuje na pozemek p. č. X, který však vůbec není předmětem řízení, a tudíž není zřejmé, z jakého důvodu ho žalovaný na mnoha místech svého rozhodnutí zmiňuje. 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že souhlas vlastníka Pozemku byl udělen jako konkludentní. Pozemek byl užíván jako cesta „od nepaměti“. V době zpevnění jeho povrchu, zřejmě v roce 2004, se tehdejší vlastníci nebránili a s užíváním souhlasili. Žalobci vstoupili do všech práv a povinností svých právních předchůdců a tento konkludentní souhlas musí respektovat. Jiná alternativní cesta nebyla na místě zjištěna. 10. Obec ve svém vyjádření uvádí, že zcela souhlasí s napadeným rozhodnutím. Uvádí, že historicky užívaná cesta byla v užívaných hranicích (tedy včetně Pozemku) obcí zpevněna asfaltovým povrchem v roce 2004, a to s výslovným souhlasem žalobců, kteří proti danému počínání obce nebrojili a byli dlouhodobě nečinní ve vztahu k obecnému užívání Pozemku, čímž fakticky založili konkludentní souhlas s obecným užíváním cesty. Důkazy, jak byly uváděny žalobci, byly účelovými námitkami předkládanými již z hlediska jejich osobních vazeb k osobám, které protiprávně svědčily ve prospěch žalobců. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 11. Oznámením ze dne 25. 10. 2016 zahájil silniční správní úřad na základě žádosti obce (podložené prohlášením skupiny obyvatel obce, fotografiemi a výpisy z katastru nemovitostí) řízení o deklaraci existence veřejně přístupné účelové komunikace na Pozemku. V průběhu řízení argumentovali žalobci absencí souhlasu vlastníka (k čemuž navrhli