50 A 6/2016

Navrhovatel podal dne 16. 5. 2016 návrh, jímž se podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá, aby soud zrušil opatření obecné povahy – územní plán B. vydaný zastupitelstvem odpůrce dne 4. 4. 2016 (dále jen „nový územní plán“). Navrhovatel je vlastníkem těchto pozemků: (i) pozemku parc. č. st. X a pozemků parc. č. X, X, X a X v k. ú. a obci B. (v tomto k. ú. se nachází i veškeré dále uváděné pozemky; označené pozemky dále také společně jako „pozemky 1“); (ii) pozemků parc. č. X, X a X (dále také společně jako „pozemky 2“); (iii) pozemku parc. č. X (dále také jako „pozemek 3“), vše zapsáno na listu vlastnictví (LV) č. X (pozemky 1, pozemky 2 a pozemek 3 dále společně také jako „lokalita N. D.“ nebo „pozemky navrhovatele“).

Navrhovatel uvedl, že brojí proti celému novému územnímu plánu, eventuálně proti jeho části, kterou došlo k vymezení (přeřazení) pozemků 1 a pozemků 2, novým územním plánem souhrnně označených jako plocha SO 201, do ploch územní rezervy pro smíšené obytné plochy – obytná zóna a k vymezení (přeřazení) pozemku 3 novým územním plánem označeného jako plocha OV 201 do ploch územní rezervy pro občanské vybavení.

Navrhovatel má za to, že přijetím nového územního plánu došlo k zásahu do jeho vlastnického práva k lokalitě N. D. nikoli v nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle. Je přesvědčen, že přijetím nového územního plánu došlo k porušení platné a účinné smlouvy o spolupráci ze dne 12. 8. 2009, jakož i ke znehodnocení jeho investice, provedené na popud odpůrce, do koupě pozemku 3 za cenu ve výši 6 452 520 Kč, a tak k zásahu do jeho legitimního očekávání. Navrhovatel uvedl, že odpůrce vydal v roce 2006 územní plán obce (dále jen „starý územní plán“), kterým byla lokalita N. D. ponechána ve funkční zóně totožné jako v předchozím územním plánu obce. Lokalita N. D. tak byla z větší části vedena jako zastavitelné území již územním plánem předcházejícím starému územnímu plánu. Pro lokalitu N. D. se územním rozhodnutím ze dne 5. 4. 2005 umisťovaly stavby, sítě technického vybavení a rozhodovalo se o dělení pozemků.

Následně navrhovatel ve svém podání obšírně popsal vývoj celkové situace od okamžiku, kdy nabyl vlastnické právo od předchozího vlastníka lokality N. D. (vyjma pozemku 3), od společnosti B. R. a.s., IČO X (dále jen „předchozí vlastník“), v roce 2006 na základě kupní smlouvy, až do okamžiku, kdy zastupitelstvo odpůrce přijalo nový územní plán.

Dále namítl (i) nezákonnost postupu vydání nového územního plánu; (ii) neproporcionalitu nového územního plánu; (iii) nepodložení důvodů pro přeřazení lokality N. D. do ploch územní rezervy; (iv) neproporcionální přístup k lokalitě N. D. vyplývající z odlišného přístupu k území dle změny č. 1 starého územního plánu (účinné ke dni 11. 9. 2013) a dle návrhu nového územního plánu; (v) neproporcionální přístup k lokalitě N. D. vyplývající z odlišného přístupu v rámci časového harmonogramu zastavitelnosti.

Navrhovatel uvedl, že nebrojí proti pravomoci odpůrce vydat napadané opatření obecné povahy ani nemá za to, že by takové opatření obecné povahy bylo vydáno ultra vires.

Starostka obce jakožto předsedající zasedání zastupitelstva odpůrce konaného dne 4. 4. 2016 neumožnila žádnému ze zúčastněných občanů obce, včetně navrhovatele, vyjádřit se k navrhovanému usnesení o (přijetí) nového územního plánu. Na zasedání došlo ke schválení návrhu nového územního plánu spolu s rozhodnutím o námitkách podaných proti návrhu nového územního plánu [námitky označené jako „Námitka/námitky vlastníka dotčených nemovitostí k návrhu územního plánu obce B. k vymezení územní rezervy v tomto návrhu“ (dále jen „námitky č. I“)] a o námitkách proti upravenému návrhu nového územního plánu [námitky označené jako „Námitka/námitky vlastníka dotčených nemovitostí k upravenému návrhu územního plánu B. – nesouhlas s vymezením plochy územní rezervy SO 201 a OV 201 v lokalitě N. D.“ (dále jen „námitky č. II“)] tak, že jim nevyhověla v plném rozsahu, zastupitelstvo odpůrce se přitom rozhodlo nevyjadřovat se k vypořádání námitek č. I a námitek č. II, potažmo k obsahu nového územního plánu odpůrce a i přes přítomnost zástupců navrhovatele a značného množství občanů odpůrce přikročilo k hlasování bez otevření rozpravy. Navrhovatel tak má za to, že došlo k porušení § 93 odst. 3 a § 16 odst. 2 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 24/2015 Sb. (dále jen „obecní zřízení“) a rovněž čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého mají občané právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců, což má přímý vliv na nezákonnost postupu odpůrce při vydání nového územního plánu.

Navrhovatel rovněž dovozuje porušení § 18 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 39/2015 Sb. (dále jen „StavZ“). Zastupitelstvo odpůrce již několik měsíců před tím, než v obci došlo změnou č. 1 starého územního plánu k navýšení kapacit zastavitelných ploch a ploch občanského vybavení, dospělo k protichůdnému závěru, že kapacity takových ploch mají být novým územním plánem redukovány, což bylo promítnuto do návrhu zadání nového územního plánu odpůrce následovně: ,,[o]bec vymezování dalších zastavitelných ploch nepožaduje. Zpracovatel zváží možnost omezení již vymezených ploch tak, aby stávající kapacity občanské a technické vybavenosti (školka, ČOV) a komunikace nemusely být rozšiřovány“. Novým územním plánem však došlo (i v tomto případě v rozporu s návrhem zadání nového územního plánu) k přeřazení dosud nezastavitelného území do území zastavitelného. Konkrétně se jedná o následující plochy: (i) plochy označené jako OV 101 (dle starého územního plánu nezastavitelné plochy orné půdy) – parc. č. X, parc. č. X, a parc. č. X; (ii) plochy označené jako SO 102 (dle starého územního plánu nezastavitelné plochy zahrad) – parc. č. X, parc. č. X, parc. č. X a parc. č. X; (iii) pozemek parc. č. X (dle starého územního plánu nezastavitelné plochy zahrad), přímo sousedící s lokalitou N. D.; (iv) pozemek parc. č. X (dle starého územního plánu nezastavitelné plochy zahrad) také přímo sousedící s lokalitou N. D..

Dle názoru navrhovatele tak vyjma (ne)proporcionality zařazení nově vymezovaných zastavitelných ploch mezujících s lokalitou N. D. došlo souběžným zařazením dosud nezastavitelného území do území zastavitelného k porušení povinnosti odpůrce chránit nezastavitelné území a nezastavitelné pozemky dle ustanovení § 18 odst. odst. 4 StavZ.

Přijetím nového územního plánu dále došlo k porušení § 55 odst. 4 StavZ, neboť nebyla prokázána nemožnost využít již vymezené zastavitelné plochy lokality N. D. a potřeba vymezení nových zastavitelných ploch, jak stanovuje § 55 odst. 4 StavZ. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2012, č. j. 63 A 1/2012-54, vyplývá, že vyhodnocení nemožnosti využít již vymezené zastavitelné plochy a potřeby vymezení nových ploch zákon vyžaduje nejen v rámci řízení o změně dosavadního územního plánu, ale i v řízení o přijetí územního plánu nového. Přesvědčení odpůrce, popř. pořizovatele nového územního plánu o tom, že v procesu pořizování nového územního plánu není zapotřebí jakkoli přihlížet k dosavadnímu vymezení ploch v obci, tedy že v tomto procesu jsou pořizovatel a obec oprávněni libovolně měnit funkční vymezení jednotlivých ploch, je liché a v přímém rozporu s § 55 odst. 4 StavZ a čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, zakotvujícím povinnost zásahy do vlastnického práva (přeřazení pozemků z ploch zastavitelných do ploch územní rezervy, tj. ploch de facto nezastavitelných) provádět z ústavně legitimních důvodů a jen v nezbytné míře.

V novém územním plánu není dále vysvětleno, jakým způsobem či jakými úvahami byl pořizovatel nového územního plánu veden při rozhodnutí přeřadit lokalitu N. D. do územní rezervy či naopak při rozhodnutí nově vymezit zastavitelné plochy. Pořizovatel přitom uvedl, že v zájmu obce je do budoucna hájit již vymezený rozsah zastavitelných ploch, další nové zastavitelné plochy nevymezovat a novou zástavbu realizovat v delším časovém horizontu (např. 20 let) tak, aby rozsah veřejné infrastruktury obce mohl reagovat na vývoj území [místní komunikace, inženýrské sítě, kapacita čistírny odpadních vod (dále jen „ČOV“), kapacita předškolního zařízení, rozsah ploch zeleně v obci apod.] a aby byl nabídnut dostatečný časový prostor pro soužití obou skupin obyvatel.

Již v námitkách navrhovatel brojil proti účelovosti a neproporcionalitě postupu pořizovatele nového územního plánu a odpůrce. Podle názoru navrhovatele byl nový územní plán již od počátku procesu jeho přijetí koncipován za účelem znemožnit výstavbu právě v lokalitě N. D. bez ohledu na reálnou situaci v území, závazky obce vůči navrhovateli a ochotu navrhovatele výrazně slevit ze svých plánů stran rozsahu a časového plánu realizace výstavby. a) Nepodložení důvodů pro přeřazení lokality N. D. do ploch územní rezervy

Podmínky, jimiž odpůrce v jednotlivých etapách přijímání nového územního plánu podmiňoval případnou budoucí změnu územního plánu tak, aby lokalita N. D. mohla být opět využita k zastavění, byly a jsou nepodložené a mylné. V upraveném návrhu nového územního plánu odpůrce nově podmínil opětovnou zastavitelnost lokality N. D. zajištěním kapacity míst ve veřejném školním zařízení. Kapacity základní školy ve spádové obci L. dle názoru pořizovatele nedostačují nárůstu obyvatel. Navrhovatel s tímto tvrzením nesouhlasí, neboť výpočet nezohledňuje etapizaci výstavby v lokalitě N. D.. Základní škola v L. navrhovateli sdělila, že od září 2015 dojde k navýšení kapacit této základní školy o 240 míst (tzn. o cca 25 %). Již v době pořízení a schválení upraveného návrhu nového územního plánu tak bylo zřejmé, že ani tato podmínka pro opětovné zastavění lokality, resp. důvod pro její přeřazení do ploch územní rezervy, není podložená.

Je nelogické podmínit realizaci výstavby v lokalitě N. D. výstavbou pěší komunikace pk 1, která je zároveň podmíněna výstavbou v lokalitě N. D.. Navrhovatel si nedovede představit situaci, že by odpůrce ze své iniciativy zahájil vyvlastnění pozemků, na kterých má pěší komunikace pk 1 stát, aby tak umožnil výstavbu v lokalitě N. D.. Rovněž má za to, že bez zařazení lokality N. D. do ploch zastavitelných není takové řízení o vyvlastnění ani možné, resp. nemá naději na úspěch. Toto dvojí zacyklení dle názoru navrhovatele nejen postrádá smysl, ale navíc de facto znemožňuje splnění této podmínky přeřazení lokality N. D. do ploch zastavitelných, což je mimo jiné v rozporu s § 51 odst. 1 StavZ. b) Neproporcionální přístup vyplývající z odlišného přístupu k území dle změny č. 1 starého územního plánu a dle návrhu nového územního plánu

Změnou č. 1 starého územního plánu s účinností od 11. 9. 2013 bylo změněno funkční využití ploch v lokalitě X (dnes jde o pozemky parc. č. X, parc. č. X, parc. č. st. X, parc. č. X, parc. č. X a parc. č. st. X) z ploch zemědělských na plochy zastavitelné a v lokalitě X z ploch zemědělských na plochy občanského vybavení (dnes pozemek parc. č. X). Tato změna č. 1 starého územního plánu byla zastupitelstvem odpůrce schválena dne 26. 8. 2013. Naproti tomu v návrhu nového územního plánu schváleného již dne 15. 7. 2013 bylo navrženo přeřadit plochu lokality N. D. z ploch zastavitelných do ploch územní rezervy s tím, že případnou budoucí změnou územního plánu obce může být plocha opět využita k zastavění, dojde-li ke splnění určitých podmínek.

Zastupitelstvo odpůrce tak několik měsíců před tím, než došlo změnou č. 1 starého územního plánu k navýšení kapacit zastavitelných ploch a ploch občanského vybavení, dospělo k závěru, že na území odpůrce je nedostatek míst ve veřejném předškolním zařízení a nedostatek kapacity v obecní ČOV. Tyto dva nedostatky se, na rozdíl od zajištění pitné vody a pěší komunikace, zcela jistě vztahovaly i na nově vymezené zastavitelné plochy, protože jsou řešeny centrálně v rámci celé obce. Přes tuto nedostatečnost ve svých kapacitách však odpůrce a pořizovatel nového územního plánu přikročili k převedení dosud nezastavitelných ploch do ploch zastavitelných. Z vybraného řešení vyplývá, že již v roce 2013 pořizovatel a odpůrce měli v úmyslu deficit v kapacitách ČOV a ve veřejném předškolním zařízení kompenzovat převedením zastavitelné lokality N. D. do ploch územní rezervy, tedy ploch de facto nezastavitelných. Takový přístup je zcela disproporční a diskriminační, když nedostatky v kapacitách ČOV a veřejného předškolního zařízení, umocněné vymezením nových zastavitelných území, odpůrce uplatňuje výlučně k tíži navrhovatele coby vlastníka lokality N. D., a zasahuje tak do jeho vlastnických práv chráněných čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. c) Neproporcionální přístup k lokalitě N. D. vyplývající z odlišného přístupu v rámci časového harmonogramu zastavitelnosti

Podle odpůrce okamžikem přijetí nového územního plánu nastal čas pro doplnění technické infrastruktury, obnovu a založení nových veřejných prostranství, doplnění občanské vybavenosti a v neposlední řadě k ustálení sociální soudržnosti původních a nových obyvatel. Lokalita N. D. platné územní rozhodnutí nemá, projektant i pořizovatel považují tedy za vhodné při vymezování zastavitelných ploch počkat a s touto plochou počítat jako s územní rezervou. Podle navrhovatele by však realizací výstavby v lokalitě N. D. došlo k úplnému řešení těchto deficitů ve vztahu k budoucím obyvatelům této lokality a částečnému řešení těchto deficitů ve vztahu k ostatním obyvatelům obce (v plánovací smlouvě i v dalších návrzích vůči obci navrhovatel navrhoval vybudování veřejně přístupné mateřské školy i příspěvek na rozšíření obecní infrastruktury ve výši 11 450 000 Kč), ovšem na smluvním, a tedy více proporcionálním základě.

Odpůrce dále uvedl, že je připraven po vydání územního plánu zahájit jednání o změně územního plánu, která by prověřila možnosti a podmínky zastavění lokality N. D., včetně potřeby případné plánovací smlouvy a územní studie. Tato územní studie by mohla umožnit zařazení lokality N. D. do ploch zastavitelných. Z toho vyplývá, že pořizovatel, resp. odpůrce, chybně chápou proces zpracování a přijetí nového územního plánu jako proces, ve kterém se zcela nově definuje využitelnost území, bez ohledu na jeho zařazení předchozím územním plánem. Navrhovatel se nedomáhal vymezování dalších zastavitelných ploch, ale pouze upuštění od přeřazení lokality N. D. do ploch územní rezervy.

Navrhovatel má rovněž pochyby o legálnosti stran příslibu odpůrce ihned po přijetí nového územního plánu zahájit jednání o jeho změně. Jak plyne z § 18 a § 19 StavZ, cílem územního plánování není krátkodobě zablokovat výstavbu na území obce, ale naopak z dlouhodobějšího hlediska řešit poměry v území. Dle názoru navrhovatele je tak nový územní plán vydán s úmyslem de facto suplovat institut stavební uzávěry, což je však stěží možné považovat za souladné s cíli územního plánování. Odpůrce výslovně připouští, že jediným důvodem pro toto přeřazení pozemků je snaha o zpomalení výstavby v obci. Přitom existuje celá řada instrumentů, kterými by bylo možné dosáhnout totožného efektu (totiž stanovení určitého časového harmonogramu pro zastavění lokality N. D.), ovšem výrazně šetrnějších k vlastnickému právu navrhovatele.

Plochy v lokalitě N. D. byly dosud vedeny jako z větší části plochy pro bydlení a plochy občanské vybavenosti, a splňovaly tak charakteristiku ploch, jež byly novým územním plánem zařazeny do druhé etapy výstavby. I přesto však byla lokalita N. D. přeřazena do ploch územní rezervy, aniž by tuto potřebu pořizovatel a odpůrce racionálně zdůvodnili ve smyslu § 55 odst. 4 StavZ. Navrhovatel dále poukázal na to, že diskriminační přístup odpůrce lze demonstrovat na pozemcích parc. č. X a parc. č. X, které mezně sousedí s lokalitou N. D.. Tyto pozemky byly novým územním plánem přeřazeny z ploch nezastavitelných zahrad do ploch zastavitelných. K námitkám navrhovatele stran disproporčnosti takového přístupu uvedl odpůrce, že tyto pozemky jsou zastavěné plochy v zastavěném území. Toto tvrzení však není pravdivé, jelikož tyto pozemky byly starým územním plánem vedeny jako nezastavitelné plochy zahrad. d) Další argumentace navrhovatele stran neproporcionálního přístupu k lokalitě N. D.

Na přímý požadavek odpůrce byl navrhovatel nucen odkoupit v souvislosti s plánovanou výstavbou v lokalitě N. D. pozemek 3 za cenu 6 452 520 Kč. Na obě tyto skutečnosti navrhovatel poukazoval ve svých námitkách s tím, že v jejich důsledku dochází ke snížení hranice toho, co může a co již nemusí být považováno za proporcionální ve vztahu k přeřazení lokality N. D. do ploch územní rezervy.

Jako jeden z motivů k disproporčnímu a tendenčnímu přístupu k lokalitě N. D. spatřuje proto navrhovatel snahu obce vyvázat se z platné smlouvy o spolupráci ze dne 12. 8. 2009. Nevyhovění této námitce navrhovatele odůvodnil odpůrce tak, že uzavřená a dosud platná smlouva je pro odpůrce velmi nevýhodná, finanční příspěvek developera odpůrci ani nepokryje investice vyvolané realizací projektu (navýšení kapacity ČOV, mateřské školy, výstavba základní školy), tudíž nepřináší odpůrci nic pro jeho rozvoj. Aby mohl odpůrce zabezpečit potřeby nových obyvatel, musel by prý zcela zastavit obnovu staré části obce (rekonstrukce komunikací, chodníků, modernizaci veřejného osvětlení), modernizaci sportovního areálu, revitalizace ploch zeleně, dobudování chybějící občanské vybavenosti sloužící pro všechny občany obce, investice do obnovy sítí atd.

Pořizovatel a odpůrce ale podle navrhovatele porušili povinnost zajistit, aby nový územní plán dostál (nejen) ve vztahu k lokalitě N. D. kritériím proporcionality v širším smyslu, tedy: (i) kritériu vhodnosti – porušeném zejména snahou použít nový územní plán jako „kvazi-stavební uzávěru“, dále porušeném zakotvením nelogické podmínky zajištění veřejné pěší komunikace pk 1 spojující lokalitu N. D. s návsí B. a v neposlední řadě též snahou odpůrce vyvázat se z „nevýhodných“ smluv, (ii) kritériu potřebnosti – porušeném zejména neuzavřením plánovací smlouvy nabízené již od listopadu 2012 a opakovaně rovněž v letech 2015 a 2016 a rovněž nepodložeností důvodů pro přeřazení lokality N. D. do ploch územní rezervy v průběhu celého procesu přijetí nového územního plánu a (iii) kritériu minimalizace zásahu – porušeném disproporčním přístupem k území, jelikož i přes deklarované nedostatky v kapacitách obce docházelo v průběhu zpracování a schvalování nového územního plánu k rozšiřování zastavitelného území, a to na úkor lokality N. D..

Odpůrce uvedl, že návrh nepovažuje za důvodný, a navrhl proto jeho zamítnutí. K námitce neumožnění žádnému ze zúčastněných občanů vyjádřit se k navrhovanému usnesení zdůraznil, že toto veřejné zasedání bylo řádně svoláno podle § 92 a § 93 obecního zřízení. V souladu s jednacím řádem bylo rozhodnuto o nepřipuštění dalších vyjádření k navrhovanému usnesení. Zasedání zastupitelstva bylo řádně svoláno a byla zajištěna veřejnost zasedání. O nezákonnosti přijatého usnesení nelze učinit závěr jen z důvodu, že veřejnosti byla odňata možnost se vyjádřit. V této souvislosti poukázal na požadavek minimalizace zásahu do samosprávy.

Pokud jde o námitku nezákonnosti obsahu nového územního plánu, odpůrce uvedl, že územní plán je zcela v souladu s podmínkou stanovenou § 18 odst. 4 StavZ. Pokud navrhovatel namítá neproporcionální přístup k lokalitě N. D. vyplývající z odlišného přístupu k území, odpůrce uvedl, že pokud se nyní některé dříve nezastavitelné plochy staly zastavitelnými, stalo se tak z důvodu, že se jedná o již zastavěné území, případně ve velmi malém rozsahu se nově vymezuje zastavitelné území, které doplňuje proluku mezi stávající zástavbou a silnicí. Pokud jde o námitku neproporcionálního přístupu k lokalitě N. D. vyplývající z odlišného přístupu v rámci časového harmonogramu zastavitelnosti, odpůrce uvedl, že územní plán počítá s pořadím změn v území, odkázal na textovou část územního plánu a dodal, že stávající veřejná infrastruktura je dostatečná pouze pro první etapu výstavby. K namítané snaze vyvázat se z nevýhodných smluv odpůrce uvedl, že smlouvu o spolupráci uzavřenou s navrhovatelem podle jeho názoru žádným způsobem neporušuje a případné porušení nemá žádný vliv na schválení územního plánu.

Námitka rozporu s § 55 odst. 4 StavZ také není důvodná, protože v daném případě se nejedná o změnu územního plánu, ale o přijetí nového územního plánu s novou koncepcí, novým odůvodněním koncepce a novým vyhodnocením účelného využití zastavěného území. Při vymezování zastavitelných ploch v novém územním plánu není koncepce vymezení nutně vázána na koncepci předchozího plánu a je zcela v pravomoci nového územního plánu přehodnotit dříve vymezené zastavitelné plochy, např. zrušit nevhodné plochy a nahradit je jinými, vhodnějšími.

K námitce neproporcionality nového územního plánu odpůrce uvedl, že textová část územního plánu se v odůvodnění podrobně zabývá zastavitelností a budoucí zastavitelností obce. Územní rezerva se vymezuje jako dočasné opatření, které následně povede buď ke změně územního plánu a převedení plochy na plochu zastavitelnou, nebo k jejímu úplnému zrušení. Smyslem jejího vymezení je budoucí prověření území. Jedná se o prověření smyslu vymezení plochy v širším kontextu rozvojových možností obce jako celku, prověření únosnosti území a rychlosti rozvoje obce. V současné době je v obci větší počet rozestavěných developerských projektů, jejichž dopady na funkčnost obce jako sociálního a technického funkčního systému jsou nejisté, a to z důvodu nedostavěnosti těchto projektů. Z této nedostavěnosti plynou pochopitelně nejistoty v cílových nárocích na technické systémy a je třeba zvážit i nejistoty sociálního charakteru. Je tedy na místě vyčkat dalšího vývoje v území a teprve následně rozhodnout o případné další zástavbě území. Projektant a pořizovatel společně s odpůrcem posoudili stav území a vyhodnotili určitá kritéria, a to tak, že vzhledem k prudkému rozvoji obce v nedávných letech je třeba záměr zastavitelnosti lokality N. D. znovu prověřit, a to zejména z toho hlediska, zda celková kapacita zastavitelných ploch nepřesahuje možnost obce udržet sociální soudržnost obyvatel a zajistit obecně prospěšný soulad veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území.

Na výzvu soudu uplatnila práva osoby zúčastněné na řízení B. B. (dříve Z.) (dále jen „osoba zúčastněná“) jako vlastnice pozemku parc. č. X zapsaného na LV č. X (dále jen „nový pozemek“), jehož využití bylo novým územním plánem zásadním způsobem změněno. Uvedla, že vlastnické právo k pozemku nabyla na základě kupní smlouvy ze dne 4. 11. 2015, tento pozemek byl oddělen geometrickým plánem z pozemku parc. č. X (dále jen „předchozí pozemek“). V době těsně před nabytím vlastnického práva k novému pozemku v roce 2016 byl nový pozemek veden tehdy platným územním plánem jako „plochy bydlení v rodinných domech“. Územním plánem je nový pozemek přeřazen do ploch „smíšené plochy nezastavěného území“ se stanovením ochrany přírodních hodnot „významná zeleň plošná“. Nový pozemek tak byl novým územním plánem zařazen do ploch, které nejsou zastavitelné, čímž došlo k významnému snížení hodnoty nového pozemku a znemožnění výstavby, která byla odpůrci předem známa a s představiteli obce konzultována. Osoba zúčastněná se proto plně ztotožňuje s argumentací navrhovatele a domáhá se zrušení územního plánu v rozsahu, v jakém se vztahuje k novému pozemku, resp. k předchozímu pozemku.

U jednání soudu dne 6. 12. 2016 strany a osoba zúčastněná setrvaly na svých (tehdejších) dosavadních stanoviscích. O návrhu navrhovatele rozhodl zdejší rozsudkem ze dne 13. 12. 2016, č. j. 50 A 6/2016-76, tak, že nový územní plán ve vztahu k plochám SO 201 a OV 201 zrušil dnem právní moci rozsudku.

Rozsudek zdejšího soudu č. j. 50 A 6/2016-76 napadl odpůrce kasační stížností. O té rozhodl Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem ze dne 30. 8. 2017, č. j. 6 As 67/2017-38, tak, že rozsudek č. j. 50 A 6/2016-76 zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení.

V podání ze dne 13. 12. 2019 navrhovatel nejprve upozornil, že podle rozsudku NSS č. j. 6 As 67/2017-38 by mělo být hodnoceno vyřazení pozemků parc. č. X a X. Diskriminační jednání odpůrce se však vztahovalo i k dalším pozemkům v území, a to zejména: (i) parc. č. X, X a X (plocha označená podle nového územního plánu jako OV 101 a SO 103); (ii) parc. č. X, X a X (plocha označená podle nového územního plánu jako SO 104); (iii) parc. č. X, X, X a X (plocha označená podle nového územního plánu jako SO 102) a (iv) další plochy pro bydlení označené jako SO 15, 17, 44, 46, 101 a 105 až 107, a proto navrhovatel bude své podání vztahovat i k těmto pozemkům a plochám.

Podle navrhovatele odpůrce při vydání nového územního plánu postupoval ve vztahu k němu diskriminačně, neboť veškeré pozemky ve vlastnictví navrhovatele oproti dosavadní územně plánovací dokumentaci vyřadil ze zastavitelné plochy, přeřadil je do územní rezervy a znemožnil jejich využití v souladu s dosavadním způsobem využití. Zároveň odpůrce vymezil nové plochy se shodným nebo obdobným způsobem využití v nikoli malém rozsahu. Oproti stavu podle starého územního plánu z 27. 12. 2006 také znemožnil využití pozemků k dosavadnímu účelu výlučně navrhovateli, nikoli jakémukoli jinému subjektu.

V novém územním plánu jsou pozemky navrhovatele vedeny jako plocha SO 201 (smíšené obytné plochy) a z menší části jako OV 201 (plocha občanského vybavení). Byť odpůrce opatřením obecné povahy znemožnil výstavbu na pozemcích navrhovatele, zároveň v území nově vymezuje značné plochy se shodným způsobem využití (tento přehled nebere do úvahy ty plochy pro bydlení, ke kterým v době vydání nového územního plánu bylo vydáno územní rozhodnutí či stavební povolení, a tedy odpůrce neměl v zásadě jinou možnost, než jejich způsob využití zachovat): (i) plochy SO 15, 17, 44, 46 a 101 až 107 v celkové rozloze 66 939 m2 pro výstavbu celkem 54 rodinných domů a (ii) plochy OV 1 až 5 a 101 v celkové rozloze 48 271 m2.

Podle odůvodnění nového územního plánu plochy SO 15, 17, 44, 46 a 101 až 107 vyplňují v souladu se zadáním územního plánu proluky a doplňují urbanistickou koncepci území. V první řadě je třeba poukázat na to, že především ve vztahu k plochám SO 101, 103, 104 a 106 toto tvrzení není zjevně pravdivé, protože dochází k vytváření nových ploch vybíhajících z dosud zastavěného území. Soulad vymezení nových zastavitelných ploch se zadáním územního plánu nemá vliv na skutečnost, že tím došlo k diskriminaci navrhovatele, kterému byla odňata možnost využít jeho pozemky dosavadním způsobem zcela a jiným vlastníkům zároveň byla taková možnost poskytnuta. Toto pak platí především u ploch SO 15 a SO 101 až 107, které jsou vymezeny pro výstavbu většího počtu rodinných domů, a tedy zjevně se nejedná o uspokojení bytové potřeby vlastníka, ale o komerční zájem, stejně jako v případě navrhovatele.

Plochy SO v majetku navrhovatele pak činí přibližně 120 000 m2 pro výstavbu cca 200 rodinných domů a plochy OV necelých 20 000 m2. Při porovnání s výše uvedenými nově vymezenými plochami SO a OV je zjevné, že nově vymezovaný rozsah ploch SO není ve vztahu k pozemkům navrhovatele zanedbatelný (co do počtu rodinných domů přesahuje 20 %) a v případě ploch OV dokonce nově vymezované plochy násobně přesahují výměru ploch v majetku navrhovatele. Navíc podle starého územního plánu došlo k vymezení nových zastavitelných ploch v celkové rozloze 45 ha (450 000 m2) pro výstavbu celkem několika set nových rodinných domů či bytových jednotek. V těchto plochách nejsou zahrnuty pozemky navrhovatele, protože tyto byly k datu pořízení starého územního plánu již jako zastavitelné vedeny, a jedná se tedy o vymezení nových ploch v obci nad rámec pozemků navrhovatele. Při porovnání s těmito plochami pak pozemky navrhovatele činí pouhých cca 14 ha, tedy jen přibližně 20 %. Při porovnání stavu zastavitelných ploch podle starého územního plánu a nového územního plánu je zřejmé, že odpůrce v novém územním plánu zachoval téměř bez výjimky veškeré jiné zastavitelné plochy vymezené ve starém územním plánu, kromě pozemků ve vlastnictví navrhovatele. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že drtivá většina ve starém územním plánu vymezených ploch představovala komerční bytové projekty. Z uvedeného vyplývá, že odpůrce postupoval proti navrhovateli diskriminačně, což navrhovatel spatřuje i při porovnání stavu zastavitelného území a vymezení využití ploch podle starého územního plánu a podle nového územního plánu. Skutečnost, že toto hledisko je pro posouzení věci relevantní pak potvrdil i NSS ve výše uvedeném rozsudku (bod 40 odůvodnění).

V důsledku přijetí nového územního plánu došlo k tomu, že pozemky navrhovatele není nadále možné použít pro výstavbu a je možné na nich provozovat pouze zemědělskou výrobu. Tímto postupem tak v první řadě došlo ke znemožnění provedení plánované výstavby na pozemcích navrhovatele, ale zároveň došlo k bezprostřednímu znehodnocení pozemků navrhovatele, když ze stavebních pozemků se v důsledku vydání nového územního plánu staly pozemky zemědělské. Z výše uvedeného plyne, že postup odpůrce vůči navrhovateli byl maximálně nešetrný bez jakéhokoli zřetele k právům navrhovatele.

Navrhovatel dále uvedl, že hlavní argumentací v novém územním plánu pro vyřazení jeho pozemků ze zastavitelných ploch je nedostatečná infrastruktura, především pak kapacita vodovodního a kanalizačního řadu, dopravní infrastruktury a školských zařízení. Tyto argumenty odpůrce jsou však uměle vykonstruované a nemohou obstát hned z několika samostatných důvodů.

Jak již bylo uvedeno shora, novým územním plánem odpůrce umožnil výstavbu celkem 54 rodinných domů. Vzápětí po přijetí nového územního plánu však odpůrce rovněž přijal změnu č. 1, kterou provedl takové změny v území, které umožnily vznik dalších 25 rodinných domů. Z přehledové tabulky ploch SO vyplývá, že nový územní plán předpokládal vznik nových rodinných domů v počtu 185 (první sloupec), z tohoto počtu bylo před přijetím změny využito 75 (druhý sloupec), změnou byl celkový počet zmenšen o 2 rodinné domy (třetí sloupec), ale po přijetí změny stále zbývá k realizaci 133 rodinných domů. Při porovnání „zůstatku“ s původním počtem před přijetím změny tedy vyplývá, že byť změnou č. 1 nebyly vymezeny nové zastavitelné plochy, došlo na základě ní k podstatnému zahuštění výstavby a byl vytvořen prostor pro vznik dalších 25 rodinných domů.

Pokud tedy odpůrce byl schopen nalézt kapacitu infrastruktury v takovém rozsahu pro výstavbu jiných vlastníků, nelze přijmout argument odpůrce spočívající v tom, že není dostatečná kapacita pro umožnění výstavby na pozemcích navrhovatele v jakémkoli alespoň minimálním rozsahu. S odkazem na starý územní plán měl podle stavu před jeho vydáním odpůrce pouhých 548 obyvatel. Starý územní plán pak bral do úvahy masivní rozvoj obce, přičemž pozemky v majetku navrhovatele představovaly jen jeho malou část. V roce 2016 pak počet obyvatel odpůrce dosahoval 2 335. Došlo tak k téměř pětinásobnému navýšení počtu obyvatel již na základě starého územního plánu a odpůrce v rámci výstavby podle nového územního plánu předpokládá další nárůst počtu obyvatelstva na 2 845 osob. Ve vztahu k výše uvedeným nárůstům pak provedení výstavby na pozemcích navrhovatele představuje jen zlomek celkového nárůstu, když se předpokládá navýšení o pouhých 550 až 616 obyvatel. Zároveň k roku 2016 (pořízení nového územního plánu) ještě nedošlo k vyčerpání kapacit infrastruktury předpokládané ve starém územním plánu, neboť ten na základě schválených rozvojových ploch předvídal celkový nárůst obyvatelstva na 2619 obyvatel, ale skutečný počet obyvatel v roce 2016 byl nižší, přestože odpůrce následnými změnami starého územního plánu dále rozšiřoval rozvojové plochy v obci.

Odpůrce umožnil využití pozemků ostatních vlastníků v plném rozsahu, avšak navrhovateli využití jeho pozemků ke shodnému účelu znemožnil úplně. Ve sporném OOP se pak tato diskriminace projevuje tak, že i dosud zbývající kapacitu infrastruktury přiřazuje nově vymezovaným rozvojovým plochám (etapa 2 – SO 15, 17, 44, 46 a 101-107), ale zároveň pozemky navrhovatele přesouvá mimo zastavitelné území a zcela do územní rezervy s argumentem, že v obci není dostatečná kapacita infrastruktury.

Existence infrastruktury není hledisko relevantní z pohledu procesu územního plánování na úrovni územního plánu. Přístup odpůrce totiž ve skutečnosti ani neumožňuje posílení infrastruktury provést. Prostřednictvím nového územního plánu došlo k přeřazení pozemků navrhovatele do nezastavitelné plochy. Je evidentní, že nezastavitelná plocha žádnou infrastrukturu nepotřebuje. Do doby, než dojde k přeřazení pozemků v majetku navrhovatele zpět do zastavitelných ploch, nelze ani vyvolat postupy směřující k posílení infrastruktury. Nelze totiž jakýmkoli racionálním způsobem odůvodnit finanční investici ze strany provozovatelů infrastruktury do jejího posílení, aniž by zároveň existovala rozvojová plocha, která tuto posílenou kapacitu bude schopná využít. Navíc nedostatečnost infrastruktury není důvodem pro vyřazení ploch ze zastavitelného území na úrovni územního plánu, neboť tyto otázky jsou relevantní až v pozdějších fázích výstavby. Tím, že odpůrce zařadil pozemky v majetku navrhovatele do územní rezervy z důvodu nedostatečné infrastruktury, postupoval nezákonně, protože dostatečná kapacita infrastruktury není podle § 18 a § 19 StavZ hlediskem rozhodujícím pro plánování využití území.

Ve vztahu k jednání mezi navrhovatelem a odpůrcem v době před vydáním nového územního plánu navrhovatel poukázal na následující skutečnosti: Dne 28. 11. 2002 odpůrce uzavřel smlouvu o spolupráci s právním předchůdcem navrhovatele (předchozím vlastníkem), podle které odpůrce přijal částku ve výši 3 800 000 Kč na posílení infrastruktury a zavázal se umožnit provedení výstavby. Dne 12. 8. 2009 odpůrce uzavřel smlouvu o spolupráci s navrhovatelem, v níž odpůrce deklaroval připravenost umožnit výstavbu na pozemcích navrhovatele v rozsahu 217 rodinných domů a 2 komerčních budov. Na žádost odpůrce navrhovatel opatřil další pozemky umožňující rozšíření dopravního napojení jeho pozemků na stávající dopravní infrastrukturu. Navrhovatel následně podal žádost o vydání územního rozhodnutí pro infrastrukturu a pro toto řízení obstaral i vyjádření a souhlasy provozovatelů infrastruktury a dotčených orgánů. Územní řízení však bylo přerušeno s ohledem na nutnost zajistit dodávku vody. V souvislosti s tímto požadavkem navrhovatel s úspěchem jednal od roku 2011 do 2013 s obcí P. B., přičemž výsledkem bylo uzavření smlouvy mezi navrhovatelem a touto obcí o převodu části vodárenských práv na navrhovatele, což navrhovateli zajistilo dodávku vody pro plánovaný projekt. Avšak dříve, než navrhovatel mohl pokračovat v přípravě výstavby, odpůrce dne 3. 2. 2014 vydal opatřením obecné povahy na pozemky navrhovatele stavební uzávěru, která trvala až do vydání nového územního plánu.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že odpůrce dlouhodobě deklaroval souhlas s provedením výstavby na pozemcích navrhovatele a v souvislosti s tím po navrhovateli požadoval plnění podmínek s tím spojených (obstarání pozemků), věděl o potřebách ve vztahu k infrastruktuře, jelikož využití pozemků navrhovatele bylo plánováno již v době před přijetím starého územního plánu, který potřebnou kapacitu infrastruktury bral do úvahy, a navíc od právního předchůdce navrhovatele přijal i příspěvek na posílení infrastruktury. Přesto však odpůrce bezprostředně poté, co navrhovatel překonal problémy spojené s výstavbou – především si obstaral dodávku vody z P. B., začal činit vše pro to, aby výstavba nemohla proběhnout. Toto jednání odpůrce započalo vydáním výše uvedené stavební uzávěry a vyústilo ve vyřazení pozemků navrhovatele ze zastavitelné plochy v novém územním plánu. Navrhovatel je proto přesvědčen, že i v tomto ohledu byl postup odpůrce v rozporu se zásadou proporcionality, konkrétně s požadavkem šetrného a minimalistického zásahu do práv navrhovatele.

V podání ze dne 9. 12. 2020 odpůrce uvedl, že obecným principem územního plánování je kontinuita územního plánování, přičemž není přípustné tento princip vykládat tak, že není možné novým územním plánem měnit funkční využití ploch nebo zrušit jejich určení k zastavění (§ 102 odst. 2 a 3 StavZ a rozsudek NSS ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008-51). Vlastníci nemají právní nárok na stanovení takových podmínek rozvoje plochy zahrnující pozemky v jejich vlastnictví, které by plně vyhovovaly jejich soukromoprávním zájmům (NSS ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011-17). Z rozsudku NSS ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 Ao 4/2011-42, pak vyplývá, že odpůrce podrobně zdůvodnil, proč musí velké zastavitelné plochy vymezené předchozím územním plánem zrušit (chybějící infrastruktura) a proč je třeba některé pozemky převést na pozemky nezastavitelné (to vyplývalo ze zadání územního plánu odpůrce). Z odůvodnění rozhodnutí o námitkách jasně vyplývá, proč byla lokalita N. D. vyřazena ze zastavitelných ploch a proč byla na lokalitu dána územní rezerva.

K otázce namítané diskriminace navrhovatele odpůrce uvedl, že z textové části územního plánu vyplývá, že tyto plochy (SO 15, 17, 44, 46, SO 101 až 107, OV 1 až 5 a AV 10) a výstavba na nich podléhají regulaci prostřednictvím tzv. etapizace. Odpůrci není zřejmé, proč by mělo být vymezení zastavitelnosti těchto pozemků a stanovení etapizace jejich využití diskriminační vůči plochám ve vlastnictví navrhovatele. Pro etapizaci a pro kritéria zařazení pozemků či lokalit do jednotlivých etap stanovil odpůrce zcela jasné podmínky, které pozemky navrhovatele jednoduše nesplnily. Plochy SO 15, 17, 44 a 46 se nachází v zastavěném území nebo měly pravomocné územní rozhodnutí v okamžiku vydání nového územního plánu. Plochy OV 1 až 5 jsou plochami občanského vybavení (odlišné funkční využití). Plochy SO 101 až 107 jsou zařazeny do druhé etapy. Jde o menší, byť v součtu zdánlivě velké plochy, které ale ani v tomto součtu nelze poměřovat s obrovským rozsahem ploch, které hodlá zastavět navrhovatel (a dopady zástavby na plochách jiných než těch ve vlastnictví navrhovatele budou samozřejmě nižší i vzhledem k jejich poloze a potřebě budování infrastruktury a jejího efektivního využívání). Vedle toho je z grafické části územního plánu zřejmé, že jde u ploch SO 101 až 105 bez pochyb o plochy, které doplňují stávající zástavbu na rozdíl od ploch SO 201 a OV 201. Z prostého faktu, že jde v obou případech o plochy s funkčním využití SO nebo o plochy OV, nelze automaticky a jednoduše bez dalších souvislostí dovozovat, že by snad mělo jít o diskriminaci. K otázce významu etapizace odpůrce odkázal na rozsudky NSS ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-185, a ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011-17. V odůvodnění nového územního plánu dostatečně odpůrce popsal, proč je dostačující využít nejdříve pozemků, které jsou do etapizace zahrnuty, a využití dalších pozemků, tj. pozemků navrhovatele, pro další rezidenční výstavbu teprve prověřit.

K námitce, že došlo k rozšíření a následnému vyčerpání kapacity veřejné infrastruktury, uvedl, že není možné, aby kapacitu rezervoval pro nějaký budoucí projekt. Odpůrce musí například na vodovod a kanalizaci připojovat žadatele o připojení podle pořadí podání žádosti. Navrhovatel mohl po řadu let svůj projekt realizovat a čerpat kapacitu veřejné infrastruktury. To se však nestalo. To, že byla postupně infrastruktura čerpána jinými projekty, není možné přičítat k tíži odpůrce, ale jen na vrub navrhovatele a jeho schopnosti realizovat vlastní projekt včas. Pokud jde o argumentaci navrhovatele, že v samotném územním plánu není možno prakticky řešit otázku dostatečné veřejné infrastruktury, podle odpůrce je samozřejmě možno už v územně plánovací dokumentaci určit, v jakých etapách se bude připojovat výstavba v jednotlivých lokalitách k existující infrastruktuře či zda je pro určitou výstavbu infrastruktura dostatečná nebo bude třeba podmínky další výstavby teprve prověřit právě skrze vymezení územní rezervy.

K námitce, že nedostatečnost infrastruktury nebránila přijetí starého územního plánu, odpůrce uvedl, že starý územní plán umožnil rozsáhlou výstavbu, která znamenala pro odpůrce značnou zátěž, pokud jde o nároky nových obyvatel na územní rozvoj a potřeby týkající se veřejné infrastruktury. Nikdo ale nemůže očekávat, že odpůrce zvolí po této negativní zkušenosti, kterou ostatně prošla valná většina obcí v prstenci okolo Prahy, znovu takový postup, který bude nadále umožňovat nekontrolovatelný růst sídla. Odpůrce má za to, že on sám jako samospráva má za úkol dbát o zájmy své a svých obyvatel. Není proto jeho povinností zajišťovat dostatečnou infrastrukturu a podporovat rozsáhlou a nežádoucí výstavbu a nekontrolované navyšování počtu obyvatel, o které není schopen se adekvátně postarat a zajistit jim kvalitní život, aniž by to muselo být na úkor kvality života stávajících obyvatel nebo dokonce starousedlíků. To, že obci v roce 2006 nebránila chybějící infrastruktura v přijetí územního plánu, který vedl k řadě problémů, nemůže být pro rozumné zastupitele důvod, aby udělali stejnou nesmyslnou chybu znovu. Ve skutečnosti se navrhovatel domáhá toho, aby zastupitelé jednali v rozporu se svými povinnostmi řádného hospodáře.

K přeřazení ploch navrhovatele do ploch územní rezervy odpůrce odkázal na rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Aos 2/2012-53. Samotná územní rezerva sice zasahuje do vlastnických práv, ale omezení je toliko dočasné a např. ve vztahu k obvyklým dobám realizace projektu (což je navíc v případě navrhovatele sporný zásah, neboť mohl svůj projekt realizovat po řadu let, kdy mu to předchozí územní plán umožňoval, ale tuto svoji příležitost nevyužil) jde o zpoždění povětšinou spíše zanedbatelné. Odpůrce se proto domnívá, že územní rezerva představuje standardní nástroj územního plánování, který je namístě v situacích, ve kterých se nachází obce v metropolitní oblasti Prahy, využívat plnou měrou.

Odpůrce považuje argumentaci navrhovatele za absurdní, pokud ten uvádí, že rezerva neumožňuje provést posílení infrastruktury, neboť „nezastavitelná plocha“ nepotřebuje infrastrukturu. K tomu odpůrce konstatuje, že teprve po změně územního plánu podle územní rezervy, budou-li splněny podmínky, je možné začít plochu rozvíjet. Je pak možné zvolit např. konkrétní etapizaci či podmínit rozvoj dané plochy vydáním regulačního plánu. Odpůrce navíc připomíná, že navrhovatel se v rozporu s § 19 StavZ mýlí, pokud se domnívá, že řešení kapacit infrastruktury není úkolem územního plánu. I výše zmíněný institut etapizace slouží právě k včasnému vybudování infrastruktury před tím, než je možné v území začít realizovat kupř. rozsáhlejší rezidenční výstavbu. Posilování infrastruktury prostřednictvím smluv s vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury ve smyslu smluv dle § 86, resp. § 88 StavZ, je skutečně věcí konkrétní a spadá do jiné fáze přípravy a realizace konkrétního projektu (územní řízení).

Odpůrce se dále vyjádřil k právnímu postavení obcí v rovině soukromoprávní a veřejnoprávní, k možnostem jejich jednání v těchto rovinách a nutnosti rozlišovat mezi nimi. Není proto možné do veřejnoprávního procesu pořizování a vydání územního plánu (nebo jeho změny) zasahovat soukromoprávními prostředky, zejména smlouvami uzavřenými s jinými právnickými nebo fyzickými osobami, v nichž by se zavázal, že vydá (nebo naopak nevydá) územní plán nebo jeho změnu s určitým obsahem, popřípadě, že územní plán v určité době nezmění apod. Odpůrce především zdůraznil, že žádná soukromoprávní smlouva týkající se podílu navrhovatele na budování potřebné veřejné infrastruktury pro jeho záměr nemůže ovlivnit průběh procesu územního plánování. Veškeré případné závazky z takové smlouvy je nutno řešit pouze prostředky soukromého práva před civilními soudy. V nyní projednávaném případě však ani nebyl sjednán takový závazek, o který by se snad navrhovatel mohl opírat.

Nad rámec výše uvedeného odpůrce zdůraznil, že v rámci čl. I odst. 3 smlouvy ze dne 12. 9. 2009 odpůrce pouze obecně deklaroval, že má zájem na tom, aby se projekt navrhovatele realizoval v co nejkratší době. Rozhodně ale odpůrce „neslíbil“ pomoc se zajištěním územního rozhodnutí či stavebního povolení. Ostatně, jak bylo vyloženo výše, takový závazek by ani nebyl platný pro rozpor se zákonem. Odpůrce se domnívá, že navrhovatel z deklarovaného zájmu odpůrce, aby byla samotná realizace výstavby co nejdříve ukončena, dovozuje povinnosti, které takto dovozovat nelze. Navíc je potřeba zohlednit skutečnost, že navrhovatel byl nečinný a teprve 19. 2. 2014 podal novou žádost o vydání územního rozhodnutí. Nejpozději od roku 2011 přitom bylo zřejmé, že je lokalita dotčena přípravou nového územního plánu. Proto se odpůrce domnívá, že navrhovatel nemohl být v dobré víře, že se jeho projekt bude realizovat v nezměněné podobě.

Při jednání soudu dne 17. 12. 2020 strany setrvaly na svých dosavadních stanoviscích. Zástupce osoby zúčastněné upřesnil, že osoba zúčastněná pouze uplatňuje práva osoby zúčastněné na řízení a neuplatňovala svým podáním samostatný návrh na zrušení nového územního plánu, popřípadě jeho části.

Soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení o návrhu na zrušení nového územního plánu (§ 101a s. ř. s., k tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2008, č. j. 9 Ao 1/2008-34), kterými jsou existence opatření obecné povahy, aktivní žalobní legitimace navrhovatele a splnění formálních náležitostí návrhu (§ 101b odst. 2 s. ř. s.), a též včasností návrhu (§ 101b odst. 1 s. ř. s.).

Nový územní plán byl vydán usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 4. 4. 2016 ve formě opatření obecné povahy. Opatření obecné povahy bylo v souladu s § 173 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 250/2014 Sb. (dále jen „správní řád“) oznámeno veřejnou vyhláškou ze dne 20. 4. 2016, která byla vyvěšena na úřední desku odpůrce dne 20. 4. 2016 a sejmuta dne 6. 5. 2016. Veřejná vyhláška tak byla vyvěšena na úřední desce po předepsanou patnáctidenní lhůtu a územní plán nabyl účinnosti patnáctý den této lhůty, to je dne 5. 5. 2016. Napadený akt je tedy opatřením obecné povahy, které bylo řádně vydáno a je účinné. Tato podmínka řízení je proto splněna.

Aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení části opatření obecné povahy je ve smyslu § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní legitimace navrhovatele se zakládá pouhým tvrzením dotčení na jeho právech. Navrhovatel je vlastníkem pozemků 1, pozemků 2 a pozemku 3. Navrhovatel tvrdí, že novým územním plánem došlo k zásahu do jeho vlastnického práva nikoli v nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle, neboť jeho vydáním byla zmařena možnost využití pozemků k výstavbě rodinného bydlení a související infrastruktury, přičemž odpůrce byl o tomto záměru zpraven a souhlasil s ním. Soud proto dospěl k závěru, že navrhovatel splňuje podmínky aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení nového územního plánu.

Splněna je též podmínka formulace závěrečného návrhu, neboť navrhovatel ve svém návrhu jednoznačně vymezuje, čeho se domáhá, a to vydání rozsudku zrušujícího nový územní plán buď jako celek, nebo není-li to možné, pak alespoň ve vztahu k pozemkům navrhovatele.

Návrh má zákonem požadované náležitosti. Podle § 101b odst. 2 s. ř. s. musí kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3 s. ř. s.) obsahovat návrhové body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel opatření obecné povahy nebo jeho část za nezákonné.

Pro podání návrhu stanoví § 101b odst. 1 s. ř. s. jednoletou lhůtu od účinnosti napadeného opatření obecné povahy. Nový územní plán nabyl účinnosti dne 5. 5. 2016, návrh podaný dne 16. 5. 2016 je tudíž včasný.

Při věcném posouzení návrhu vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.), přičemž je vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.).

Dopisem ze dne 21. 11. 2012 požádal odpůrce Městský úřad B. n. L.-S. B. o pořízení nového územního plánu, o kterém zastupitelstvo odpůrce rozhodlo dne 31. 10. 2011 usnesením č. 12/026.

Zahájení projednání návrhu zadání nového územního plánu B. oznámil Městský úřad B. n. L.-S. B., odbor územního rozvoje a památkové péče, jako úřad územního plánování veřejnou vyhláškou – oznámením ze dne 26. 4. 2013 s tím, že návrh zadání bude vystaven k veřejnému nahlédnutí po dobu 30 dnů ode dne vyvěšení oznámení, tj. od 30. 4. 2013 do 30. 5. 2013 na Městském úřadu B. n. L.-S. B. a na obecním úřadě odpůrce. Vyhláška obsahovala poučení, že každý může ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení veřejnou vyhláškou uplatnit písemné připomínky k návrhu zadání územního plánu, s tím, že k připomínkám, vyjádřením a podnětům uplatněným po stanovených lhůtách se nepřihlíží. Tato vyhláška byla sejmuta 31. 5. 2013. Navrhovatel připomínky k návrhu zadání neuplatnil.

Dne 16. 7. 2013 zastupitelstvo odpůrce usnesením schválilo návrh zadání územního plánu. Dne 25. 2. 2014 se konalo společné jednání o návrhu územního plánu u pořizovatele územního plánu. K návrhu územního plánu podal připomínky mezi jinými i navrhovatel.

Dne 16. 6. 2015 se konalo veřejné projednání upraveného návrhu nového územního plánu. V záznamu z veřejného projednání je konstatováno, že do termínu veřejného projednání ani na veřejném projednání nebyly podány žádné námitky ani připomínky. Zástupce navrhovatele předal na tomto veřejném projednání upraveného návrhu písemné otázky. Ve stanovené lhůtě pak podal navrhovatel proti návrhu nového územního plánu námitky.

Dne 4. 4. 2016 bylo na zasedání zastupitelstva odpůrce přijato usnesení č. 10/020, kterým byl vydán nový územní plán. Ve schváleném územním plánu tvoří pozemky 1, pozemky 2 a pozemek 3 plochu SO 201 (smíšené obytné plochy – obytná zóna) a plochu OV 201 (občanské vybavení). Obě plochy jsou zařazeny podle svého významu novým územním plánem do ploch územní rezervy.

Z textové části výroku nového územního plánu (str. 5, bod 2) vyplývá, že základní koncepce rozvoje území usiluje o naplnění mezi jinými i principů vymezení zastavitelných ploch v zastavěném území, v lokalitách s vydaným územním rozhodnutím a vymezení ploch přestavby; doplnění dalších zastavitelných ploch v návaznosti na zastavěné území, v lokalitách prověřených starým územním plánem a s podmínkami; princip rozvoje obce převážně v kategorii bydlení, směřovaný do smíšených obytných ploch, a to ve vztahu k již existujícím místním komunikacím a trasám inženýrských sítí; princip etapizace výstavby obytných ploch ve vztahu ke kapacitám veřejné občanské a technické vybavenosti.

Podle nového územního plánu (bod 3.1) budou dále nové plochy zástavby přednostně situovány v prolukách v zastavěném území v místech s vydaným územním rozhodnutím – tyto plochy tvoří 1. etapu výstavby. Ostatní zastavitelné plochy jsou zařazeny do 2. etapy.

Pro rozvoj sídla ve 2. etapě jsou vymezeny plochy: pro smíšené obytné funkce – obytná zóna v lokalitách: P., K l., U h., Za h. II, V., U p.; pro občanské vybavení OV 101 obchodního charakteru; pro veřejná prostranství – zeleň.

Pro rozvoj sídla v kategorii územní rezerva jsou vymezeny plochy: (i) pro smíšené obytné funkce – plocha N. D. SO 201; (ii) plocha občanského vybavení – plocha N. D. OV 201; (iii) pro smíšené obytné funkce – plocha N. B.-v. – plocha SO 202.

Kapitola 10 nového územního plánu uvádí, že byla vymezena plocha územní rezervy v lokalitě N. D. zahrnující část pro smíšené obytné funkce SO 201 a část pro občanské vybavení OV 201. Prověření možného budoucího využití plochy SO 201 N. D. (nebo její části, navazující na zastavěné území B.) a plochy OV 201 budoucí změnou územního plánu bude možné po splnění podmínek: (i) zajištění kapacity míst ve veřejném předškolním zařízení v rozsahu 4 % kapacity obyvatel plochy, např. výstavbou samostatné mateřské školy; (ii) zajištění kapacity míst ve veřejném školním zařízení v rozsahu min. 13,6 % kapacity obyvatel plochy; (iii) zajištění zásobování pitnou vodou se zajištěním kapacity; (iv) zajištění veřejné pěší komunikace kp 1 spojující plochu SO 201 s návsí B..

Dne 28. 11. 2002 uzavřela společnost B. D. C. a.s., IČO X, s odpůrcem a Mgr. P. K. smlouvu o spolupráci, která byla dne 29. 6. 2005 doplněna dodatkem č. 1, jehož smluvní stranou byl i předchozí vlastník. Předmětem této smlouvy je stanovení vzájemných práv a povinností při realizaci výstavby urbanistického centra a závazky investorů provést společně a nerozdílně výstavby inženýrských sítí a rekonstrukci určených pozemních komunikací v katastrálním území odpůrce. Investoři se zavázali zajistit přípravu veškerých podkladů potřebných pro vydání územního rozhodnutí, zajištění vydání územního rozhodnutí, realizaci výstavby urbanistického komplexu a činit další kroky, které lze po nich rozumně požadovat pro realizaci uvedeného záměru, jakož i uhradit náklady spojené se změnou územního plánu (30 000 až 60 000 Kč). Zároveň se investoři zavázali zaplatit za připojení ke kanalizaci a ČOV částku ve výši 3 000 000 Kč, vybudovat obytný dům se čtyřmi samostatnými bytovými jednotkami určenými k poskytování péče a služeb starším občanům vyžadujícím celodenní péči a vybudovat dům služeb. Rovněž se zavázali k tomu, že vybudovaná sportoviště budou veřejně přístupná občanům odpůrce. Odpůrce se zavázal poskytnout pro realizaci výstavby veškerou podporu, kterou po něm lze rozumně požadovat a součinnost při realizaci rekonstrukce a vybudování inženýrských sítí, a učinit veškeré další kroky touto smlouvou nespecifikované, které lze rozumně požadovat (důkaz: Smlouva o spolupráci ze dne 28. 11. 2002, včetně dodatku č. 1 ze dne 29. 6. 2005).

Pravomocným územním rozhodnutím Obecního úřadu v L. ze dne 5. 4. 2005, č. j. 097-05-2, bylo rozhodnuto o návrhu společnosti B. D. C. a.s., IČO 26701278, na změnu územního rozhodnutí ze dne 3. 6. 2003, č. j. 337-03-3, přičemž bylo povoleno umístění staveb 92 rodinných domů, 7 bytových domů, tenisového kurtu a souvisejících inženýrských sítí a rovněž rozhodnuto o dělení pozemků parc. č. X, X, X, X, st. X, X, X a st. X (důkaz: rozhodnutí Obecního úřadu v L., stavebního úřadu, ze dne 5. 4. 2005, č. j. 097-05-2).

Dne 12. 8. 2009 byla uzavřena smlouva mezi navrhovatelem a odpůrcem. Smlouvou byla upravena práva a povinnosti týkající se projektu výstavby na pozemcích navrhovatele, konkrétně výstavby 217 rodinných domů o jedné bytové jednotce, 2 komerčních budov, sportovního centra a související infrastruktury. Navrhovatel se zavázal zaplatit odpůrci částku 3 800 000 Kč, a to v souvislosti s realizací uvedeného projektu a vybudováním souvisejících inženýrských sítí. Odpůrce se zavázal umožnit navrhovateli vedení inženýrských sítí a komunikací na svých pozemcích. Navrhovatel se zavázal zajistit napojení komunikace z obytné zóny na silnici č. X B. – K. za účelem snížení dopravního zatížení komunikací staré části obce. Navrhovatel měl rovněž povinnost uzavřít s budoucími provozovateli věcná břemena pro uložení STL plynovodu, kabelových rozvodů NN a slaboproudů do komunikací, které budou po kolaudaci předány odpůrci za symbolickou cenu 1 000 Kč. Rovněž bude odpůrci předána za stejných podmínek dešťová a splašková kanalizace, rozvod vody, veřejné osvětlení a obecní rozhlas. Odpůrce se dále zavázal k pomoci navrhovateli při získání pozemku pro napojení obslužné komunikace na silnici X. Odpůrce se rovněž zavázal, že nebude v souvislosti s realizací projektu (včetně napojení na inženýrské sítě) požadovat po navrhovateli žádné finanční nebo věcné plnění s výjimkou závazků vyplývajících z této smlouvy (důkaz: Smlouva ze dne 12. 8. 2009).

Smlouvami o převodu vlastnictví k nemovitosti ze dne 12. 8. 2009 byl ujednán úplatný převod vlastnického práva k pozemku parc. č. X na navrhovatele ze strany jednotlivých spoluvlastníků daného pozemku (důkaz: Smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitosti ze dne 12. 8. 2009).

Usnesením Obecního úřadu L., stavebního úřadu, ze dne 3. 5. 2011, č. j. 2159/11/SU/SVy, bylo přerušeno na dobu čtyř měsíců územní řízení zahájené podáním žádosti navrhovatele dne 11. 3. 2011 o vydání územního rozhodnutí, a to z toho důvodu, že žádost neměla požadované náležitosti podle § 86 StavZ a navrhovatel byl vyzván k jejímu doplnění (důkaz: usnesení Obecního úřadu L., stavební úřad, ze dne 3. 5. 2011, č. j. 2159/11/SU/SVy).

Z emailové komunikace ze dnů 10. 1. 2013, 19. 12. 2012, 8. 1. 2013 a 19. 12. 2012 mezi tehdejší starostkou odpůrce a J. H. týkající se návrhu dané plánovací smlouvy (důkaz: emailová komunikace ze dnů 10. 1. 2013, 19. 12. 2012, 8. 1. 2013 a 19. 12. 2012) vyplývá, že se projednávala úprava návrhu plánovací smlouvy, jež měla být uzavřena mezi navrhovatelem a odpůrcem a měla se vztahovat k závazkům smluvních stran týkajícím se výstavby v lokalitě N. D. (důkaz: návrh plánovací smlouvy). V dané komunikaci odpůrce navrhoval vypuštění určitých částí textu a navrhoval, jakým textem je nahradit (důkaz: emailová komunikace ze dnů 10. 1. 2013, 19. 12. 2012, 8. 1. 2013 a 19. 12. 2012).

Smlouvou o prodeji části užívacích práv k vodárenskému systému, uzavřenou mezi navrhovatelem a obcí P. B., byla umožněna doprava vody tímto systémem k předávacímu připojovacímu místu, ve kterém bude převzata k dalšímu užití podle dispozic navrhovatele (důkaz: Smlouva o prodeji části užívacích práv k vodárenskému systému z roku 2013).

Rozhodnutím Obecního úřadu L., stavební úřad, ze dne 19. 3. 2014, č. j. 1280/14/SU/SVy, byla zamítnuta žádost navrhovatele o vydání územního rozhodnutí o dělení pozemků a umístění stavby Residenční zóna B. – lokalita „N. D.“ – I. etapa, a to z důvodu, že bylo vydáno opatření obecní povahy – stavební úzavěra č. 1/2014 ze dne 4. 2. 2014 pro příslušné pozemky navrhovatele (důkaz: rozhodnutí Obecního úřadu L., stavební úřad, ze dne 19. 3. 2014, č. j. 1280/14/SU/SVy).

Navrhovatel dne 30. 1. 2015 adresoval odpůrci žádost o obnovení komunikace (důkaz: žádost „Spolupráce ohledně lokality N. d.“ ze