4 Azs 34/2015 — Nejvyšší správní soud

54 A 80/2018- 37 - text 10 54 A 80/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobkyně: M. K. M., narozena X alias M. S. N. státní příslušnost Thajské království bytem X zastoupena advokátem Mgr. Pavlem Čižinským sídlem Baranova 1026/33, 130 00 Praha 3 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 6. 2018, č. j. MV-49396-4/SO-2018, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 21. 6. 2018, č. j. MV-49396-4/SO-2018, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému advokátovi, Mgr. Pavlu Čižinskému, se přiznává odměna ve výši 6 800 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Praze do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaná postupem podle § 180e odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 222/2017 Sb. (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) nově posoudila důvody neudělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území a dospěla k závěru, že je dán důvod pro neudělení tohoto víza podle § 56 odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobkyně nesplňovala některou z podmínek pro udělení víza. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo přezkoumáno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“), ze dne 19. 2. 2018, č. j. OAM-36-4/ST-2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto o předchozí žádosti žalobkyně o shora zmiňované dlouhodobé vízum tak, že se s odkazem na § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců vízum neuděluje, neboť po vyhodnocení předložených dokladů se nepodařilo ověřit údaje uváděné v žádosti žalobkyně. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně předně brojí proti právnímu názoru žalované, že vízum za účelem strpění pobytu dle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců nelze udělit rodinnému příslušníkovi občana EU. 3. Žalobkyně rovněž namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v jeho „extrémně stručném“ odůvodnění. 4. Žalobkyně dále žalované vytýká změnu zákonného důvodu neudělení dlouhodobého víza, aniž by poskytla žalobkyni možnost se k této změně vyjádřit. Dosud se v řízení totiž řešila otázka, zda žalobkyně může vycestovat spolu se svým synem (občanem ČR). Žalobkyni proto překvapilo tvrzení žalované, že žalobkyně může vycestovat z území sama bez svého syna. 5. Žalobkyně dále namítá, že v řízení o udělení víza prokázala překážku na její vůli nezávislou, pro kterou nemohla vycestovat z území. Tuto překážku spatřuje v nutnosti péče o svého nezletilého syna M. H., narozeného X, který je českým občanem a o kterého nepečuje ani jeho dosavadní matriční otec R. H., jenž je manželem žalobkyně (dále jen „matriční otec“), ani jeho domnělý biologický otec J. P. (dále jen „domnělý biologický otec“). O svého syna pečovala žalobkyně sama s pomocí paní B. P., matky J. P.. Ke dni podání žaloby navíc nebylo pravomocně ukončeno soudní řízení o rozvodu manželství žalobkyně s R. H. ani řízení o určení otcovství, a tudíž stále není postaveno na jisto, kdo je otcem nezletilého M.. Žalovaná proto postupovala nesprávně, vycházela-li z úvahy, že v případě její nepřítomnosti v ČR by mohl o nezletilého syna pečovat otec dítěte. Případné odloučení od svého nezletilého syna žalobkyně považovala za nepřiměřeně tvrdé, přičemž odkázala na usnesení zdejšího soudu ze dne 14. 2. 2018, č. j. 54 A 8/201844, kterým byl přiznán odkladný účinek její žalobě v jiné právní věci. 6. Dle žalobkyně se žalovaná rovněž nevypořádala s judikaturou Soudního dvora EU, na kterou žalobkyně odkazovala v žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza. Žalovaná měla ustanovení § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců vyložit eurokonformně. Žalobkyně je přesvědčena, že jakožto rodinné příslušnici občana EU jí unijní právo zakládá oprávnění pobývat na území ČR. III. Vyjádření žalované 7. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Konstatovala, že žalobkyně má jakožto rodinná příslušnice občana EU privilegované postavení ve smyslu hlavy IVa zákona o pobytu cizinců, tudíž jí nelze dlouhodobé vízum udělit. Dále uvedla, že realizace rodinného života na území ČR bez dalšího nepředstavuje překážku vycestování. Žalobkyně nedoložila, že je její syn odkázán výlučně na její péči, a navíc připustila, že se na výchově dítěte podílí i jeho babička. Ani probíhající řízení o určení otcovství nepředstavuje překážku vycestování, neboť práva a oprávněné zájmy žalobkyně může hájit její zástupce. S odkazem na uvedené žalovaná označila žalobu za nepřípustnou a navrhla její odmítnutí [pozn. soudu: Žalovaná měla zjevně na mysli nepřípustnost žaloby podle § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, ačkoliv to explicitně neuvedla]. IV. Skutková zjištění z obsahu správního spisu 8. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující relevantní skutečnosti: 9. Dne 23. 11. 2007 se žalobkyně provdala za matričního otce (R. H.), od 13. 11. 2013 uvádí jako svého druha domnělého biologického otce (J. P.); tato skutečnost je soudu známa rovněž z řízení vedených pod sp. zn. 54 A 8/2018 a 54 A 64/2018). 10. Dne 10. 1. 2018 podala žalobkyně žádost o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu, jelikož jí ve smyslu § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců bránila ve vycestování z ČR překážka na její vůli nezávislá, a to skutečnost, že musela pečovat o svého (v době podání žádosti dvouapůlletého) syna M. H.. Jako další důvod pro udělení předmětného víza žalobkyně označila probíhající řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6, která se týkala úpravy poměrů jejího nezletilého syna (řízení o určení a popření otcovství vedené pod sp. zn. 0 Nc 25012/2017 a řízení o rozvodu manželství vedené pod sp. zn. 33 C 43/2017). Mimo jiné uvedla, že dosavadní právní otec ani domnělý biologický otec dítěte není schopen zajistit plnou péči o jejího syna. K žádosti přiložila své čestné prohlášení ze dne 8. 1. 2018, vyjádření matričního otce ze dne 3. 1. 2018 a vyjádření Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí ze dne 9. 1. 2018. 11. Prvostupňovým rozhodnutím ministerstvo rozhodlo o žádosti žalobkyně tak, že se vízum podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců neuděluje, neboť se po vyhodnocení předložených dokladů nepodařilo ověřit údaje uvedené v žádosti. V odůvodnění ministerstvo uvedlo, že žalobkyně se v současné situaci nachází bez pobytového oprávnění v důsledku vlastního pochybení, jelikož její předchozí žádost o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU byla zamítnuta pro nedostavení se k nařízenému výslechu bez vážného důvodu. Vízum za účelem strpění pobytu přitom nemá nahrazovat jiná pobytová oprávnění, která mohla žalobkyně dle platné právní úpravy získat. Dle ministerstva brání udělení víza za účelem strpění skutečnost, že žalobkyně je považována za rodinného příslušníka občana EU. Pobytové oprávnění by tudíž měla získat z důvodu existence těchto rodinných vazeb. Ze stejného důvodu nepovažovalo ministerstvo za překážku bránící vycestování ani probíhající soudní řízení o určení otcovství. Žalobkyně navíc nutnost setrvání na území ČR za účelem probíhajícího soudního řízení nijak nedoložila. 12. Následně žalobkyně podala dle § 180e odst. 2 zákona o pobytu cizinců žádost o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza, v níž argumentovala obdobně jako v žalobě. 13. O tomto novém posouzení rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím (písemnost označená „nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území“), v němž dospěla k závěru, že je dán důvod pro neudělení víza dle § 56 odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná potvrdila závěr ministerstva, že žalobkyni jakožto rodinné příslušnici občana EU nelze dlouhodobé vízum za účelem strpění udělit, protože se na ni vztahuje zvláštní pobytový režim podle hlavy IVa zákona o pobytu cizinců. Konstatovala, že žalobkyně nepředložila doklad osvědčující nemožnost jejího vycestování do země původu. V řízení navíc nebylo prokázáno, že by o syna žalobkyně nemohl pečovat jeho otec. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2015, č. j. 4 Azs 34/201541, dle kterého je nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza vyloučeno ze soudního přezkumu. V. Splnění podmínek řízení a rozsah soudního přezkumu 14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda napadené rozhodnutí podléhá soudnímu přezkumu: 15. Podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházející