1 Ao 2/2010 — Nejvyšší správní soud

43 A 86/2019- 88 - text 21 43 A 86/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Davida Krysky ve věci navrhovatelky: M. R. K. s.r.o., IČO: X sídlem X zastoupena advokátem JUDr. Emilem Flegelem sídlem K Chaloupkám 2, Praha proti odpůrci: město Mnichovice se sídlem Masarykovo náměstí 83, Mnichovice zastoupeno JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D. se sídlem Klokotská 103, Tábor o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – územního plánu města Mnichovice schváleného usnesením Zastupitelstva města Mnichovice ze dne 24. 9. 2018, č. j. 18-07-003 takto: I. Návrh se zamítá. II. Navrhovatelka je povinna zaplatit odpůrci na náhradě nákladů řízení částku 8 228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Michala Bernarda, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: 1. Navrhovatelka se návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá, aby soud zrušil část opatření obecné povahy označeného v záhlaví (dále též „OOP“), a to v těch částech, v nichž se stanovená regulace vztahuje k pozemkům p. č. X a X v katastrálním území M. u Ř. (stejně jako všechny další nemovité věci uvedené dále v tomto rozsudku, není-li uvedeno jinak) v jejím vlastnictví. Navrhovatelka uvádí, že je vlastnicí pozemků p. č. X a X, které jsou podle napadeného OOP součástí nezastavěného území a jsou řazeny do ploch s funkčním využitím orná půda (OP). Podle navrhovatelky by však měly být součástí zastavěného území a měly by být řazeny do ploch s funkčním využitím bydlení v krajině (B). 2. Navrhovatelka nejprve namítá, že odpůrce postupoval nezákonně, neboť v průběhu přijímání napadeného OOP nerozhodl o námitce podjatosti JUDr. J. Z., určeného člena zastupitelstva, kterou podal její jednatel. Odpůrce ji v rámci vypořádání námitek označil za nepřípustnou, protože institut námitky podjatosti patří do rozhodování veřejné správy ve správních řízeních a při přijímání územního plánu se vůbec neuplatní. Navrhovatelka má však za to, že má právo, aby bylo o námitce podjatosti rozhodnuto, a pokud to odpůrce neudělal, zatížil řízení vadou, která je důvodem pro zrušení části napadeného OOP. 3. Navrhovatelka uplatnila v průběhu přijímání napadeného OOP námitky, které však odpůrce vypořádal nepřezkoumatelně. Z odůvodnění o námitkách totiž nejsou zřetelné důvody, proč odpůrce nezařadil její pozemky do zastavitelné plochy, zejména proč převážil veřejný zájem na tom, aby navrhovatelčiny pozemky představující „zub“ v souvislé zástavbě zůstaly nezastavěné, nad jejím soukromým zájmem je ekonomicky využít, jaké hodnoty tento tvrzený veřejný zájem chrání a v čem spočívá údajná rovnováha mezi urbanistickými, ekologickými a ekonomickými požadavky. Odpůrce také neodůvodnil, proč jejími pozemky prochází komunikace D.10 a pěší stezka. 4. S argumenty odpůrce uvedenými namísto výše požadovaného odůvodnění navrhovatelka nesouhlasí. Odkaz na § 55 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění zákona č. 350/2012 Sb. (dále jen „stavební zákon“) je nepřípadný, neboť ten se uplatní pouze při změně územního plánu, nikoli při přijímání nového. Navrhovatelčiny pozemky nelze označit za „volnou krajinu“, jedná se naopak o proluku v zástavbě. Politika architektury a stavební kultury České republiky, na niž se odpůrce odkázal, je pouze koncepční dokument, nikoli právní předpis. K pozemkům navrhovatelky vede veřejná komunikace splňující parametry § 20 odst. 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška o obecných požadavcích na využívání území“). Navrhovatelka také nesouhlasí s tím, že by zařazení jejích pozemků do zastavitelných ploch bylo v rozporu se zásadou účelného využívání stávajících zastavitelných ploch vyjádřenou v § 18 odst. 4 stavebního zákona. Napadené OOP vymezuje řadu nových zastavitelných ploch s funkčním využitím bydlení, které v předchozím územním plánu zastavitelné nebyly. Tím odpůrce porušil § 19 odst. 1 písm. c) a e) stavebního zákona. 5. Napadené OOP je také v rozporu se zásadami ochrany zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“). K vznesení takové námitky je navrhovatelka legitimována [srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017-264]. Zatímco navrhovatelčiny pozemky, nacházející se z větší části ve IV. třídě a z menší části v II. třídě ochrany ZPF, jsou podle odůvodnění k zastavění nevhodné, jiné pozemky nacházející se v II. třídě ochrany ZPF jsou napadeným OOP určeny k zastavění. Přitom § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ZPF“), stanoví povinnost odnímat přednostně půdu nižší kvality, již odpůrce porušil. Důvody pro takový postup nejsou obsaženy ani ve stanovisku orgánu ochrany ZPF, v takovém případě je však měl odpůrce opatřit v souladu s názorem NSS vysloveným v rozsudku ze dne 6. 4. 2011 č. j. 9 Ao 1/2011-96. Odpůrce se tím také dopustil diskriminace. 6. Odpůrce nijak neodůvodnil odlišný přístup k plochám v jiných částech M., které byly napadeným OOP nově vymezeny jako zastavitelné nebo alespoň zařazeny do zastavitelného území. Jako příklad takových ploch uvádí navrhovatelka lokalitu P. N. (pozemky p. č. X v katastrálním území B. u M. a p. č. X), lokalitu 13a (pozemky p. č. X, X, X a X), lokalitu 11a N. O., lokalitu 6a P. N., případně lokalitu 6e P. N.. Jestliže odpůrce v napadeném OOP nesdělil důvody, proč uvedené plochy vymezil jako zastavitelné a navrhovatelčiny pozemky nikoli, nese jeho přístup znaky libovůle a může být diskriminační, jak na to poukázal NSS v rozsudku ze dne 18. 4. 2019, č. j. 9 As 65/2019-29. 7. Konečně navrhovatelka pokládá regulaci dopadající na její pozemky za nepřiměřenou. Jde totiž o pozemky obklopené zastavěným územím (ostatně právě z důvodu těsné blízkosti obytné zástavby jsou už delší dobu neobdělávané), vede k nim vyhovující komunikace a je možno je bez větších investic napojit na inženýrské sítě. Naopak pro zařazení navrhovatelčiných pozemků do ploch s funkčním využitím orná půda žádné důvody veřejného zájmu nejsou. Naopak se jedná o řešení nevhodné. Napadené OOP zasahuje do navrhovatelčina ústavou zaručeného práva vlastnit majetek. 8. Odpůrce ve svém vyjádření k návrhu předesílá, že napadené OOP bylo vydáno v souladu s právními předpisy a ostatně už několikrát obstálo při soudním přezkumu. Poukazuje na konstantní judikaturu správních soudů a Ústavního soudu, která klade důraz na diskreční pravomoc obce rozhodovat o svém budoucím rozvoji, do níž nesmí soudy zasahovat, nebo dokonce samy určovat, jaký způsob využití území je nejvhodnější; do této pravomoci smí soud zasáhnout jen v případech závažného porušení zásady proporcionality. 9. Odpůrce trvá na tom, že navrhovatelčiny námitky vypořádal přezkoumatelně. Pokud jde o námitku, že skrze její pozemky probíhá cesta, byla navrhovatelka v průběhu přijímání napadeného OOP pasivní. Příslušnou námitku totiž uplatnila až při II. opakovaném veřejném projednání, ačkoli návrh řešení pěší cesty a komunikace nebyl mezi řádným a opakovaným projednáním měněn. Odpůrce tak její námitky vypořádal jen z opatrnosti, soud by se jimi nicméně vůbec zabývat neměl. Jde-li o ostatní podané námitky, odpověď na ně je třeba hledat jednak ve vlastním vypořádání námitek, jednak v odůvodnění napadeného OOP, jež je třeba pro tento účel pokládat za jeden celek. Vypořádání je stručné (což je adekvátní celkovému počtu uplatněných námitek, na něž bylo třeba reagovat), nicméně i tak je z něj zřetelné, proč odpůrce pokládá navrhovatelčiny námitky za liché, mylné nebo vyvrácené. Dále odpůrce zpochybňuje aktivní věcnou legitimaci navrhovatelky, neboť způsob využití jejích pozemků se napadeným OOP nijak nezměnil (v předchozí územně plánovací dokumentaci byly vymezeny jako nezastavěné území – pole); nemohlo tudíž dojít k zásahu do jejích hmotných práv. Navrhovatelka nemá právo na konkrétní funkční využití svých pozemků (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2017, č. j. 9 As 302/2016-68). Důvodem, proč ani napadené OOP neřadí navrhovatelčiny pozemky do zastavitelných ploch, je zájem na dalším nerozšiřování zástavby do volné krajiny ve smyslu § 18 stavebního zákona. Předmětné pozemky se nachází na okraji m. zástavby a ze tří stran sousedí s nezastavěným územím (s výjimkou samoty na východní straně, která už patří do katastru sousední obce H., jejíž územní plán další výstavbu v okolí nepředpokládá); rozhodně se nejedná o „zub“ v zástavbě, tím méně o proluku. Zastavitelných ploch je v M. dostatek, jak to vyplývá z průzkumů rekapitulovaných v části F odůvodnění napadeného OOP. Vymezení nových zastavitelných ploch neumožňuje kapacita veřejné infrastruktury – čističky odpadních vod (dále jen „ČOV“), škol a školek. 10. K namítanému zásahu do ZPF odpůrce uvádí, že navrhovatelce taková n