1 Azs 273/2016 — Nejvyšší správní soud

51 A 16/2020- 40 - text 10 51 A 16/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobkyně: nezl. A. CH., narozená dne X státní příslušnice Ukrajiny bytem X zastoupená advokátkou JUDr. Irenou Strakovou sídlem Karlovo náměstí 287/18, 120 00 Praha 2 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2020, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2020, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně JUDr. Ireny Strakové na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9 800 Kč. Odůvodnění: I. Průběh správního řízení 1. Dne 2. 1. 2019 žalobkyně požádala Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“), o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie (dále jen „EU“) podle § 87b odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 16/2019 Sb. (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalobkyně se označila za rodinnou příslušnici své tety M. CH. (dříve K., státní příslušnice České republiky), sestry zesnulé matky žalobkyně. 2. Ministerstvo následně požádalo Policii České republiky (dále jen „policie“) o prověření informací v místě hlášeného pobytu žalobkyně a dále žalobkyni vyzvalo k předložení dokladu potvrzujícího, že je rodinnou příslušnicí občana EU ve smyslu § 15a odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. 3. Policie při pobytové kontrole provedené dne 29. 1. 2019 na adrese X, zastihla tetu žalobkyně, která hlídce umožnila vstup do rodinného domu. Teta žalobkyně hlídce sdělila, že její neteř a matka (žalobkyně se svou babičkou) do konce února pobývají na Ukrajině, aby nepřekročily délku povoleného pobytu na území České republiky. Teta žalobkyně dále hlídce sdělila, že její neteř chodí na Ukrajině do 9. třídy a vždy si udělá zkoušky dopředu, aby mohla odjet zpět do České republiky. Hlídka zjistila, že žalobkyně a její babička žijí v přízemí rodinného domu, kde se nacházely jejich věci, přičemž teta žalobkyně žije se svým manželem a dvěma dětmi v prvním patře. 4. Žalobkyně v průběhu správního řízení mj. předložila: · svůj rodný list; · ověřený překlad rozhodnutí Výkonného výboru Oleksandrijské městské rady ze dne 1. 6. 2017, jímž bylo nezletilé žalobkyni přiznáno postavení dítěte bez péče rodičů v souvislosti s úmrtím její matky a zbavením rodičovské odpovědnosti jejího otce a jímž byla opatrovnicí žalobkyně jmenována její babička N. I. K. (státní příslušnice Ukrajiny); [Pozn. soudu: Na tomto místě soud považuje za vhodné poukázat na nepřesnost překladu výše zmiňované listiny. Dle originálu této listiny je funkce žalobkyniny babičky označena výrazem „опікунa“, což překladatel přeložil jako „opatrovník“. Soud tento překlad považuje za poněkud nešťastný. Podle ukrajinskočeského slovníku lze totiž výraz „опікунa“ jazykově přeložit též jako „poručník“, což by byl překlad mnohem vhodnější, neboť by respektoval českou právní terminologii, podle níž se nezletilým dětem, které nemají zákonného zástupce, ustanovuje právě poručník, a nikoliv opatrovník (ten se ustanovuje osobám s omezenou svéprávností, popř. pro správu jmění apod.). Stejně tak česká právní terminologie zná pojem „poručnická péče“ (srov. např. § 941 občanského zákoníku), naproti tomu pojem „opatrovnická péče“ nezná. V průběhu správního řízení byl nicméně v souvislosti s babičkou žalobkyně vždy užíván pojem „opatrovník“ a „opatrovnická péče“, a to jak žalobkyní, tak správními orgány obou stupňů (obě strany se zjevně řídily překladem). Soud toto stranami užívané označení ponechává i v tomto rozsudku, a to z důvodu zachování jednotného názvosloví a celkové přehlednosti věci. Činí tak ovšem s výhradou, že terminologicky jde o označení nepřesné.] · úmrtní list své matky, která zemřela dne X; · čestné prohlášení své tety ze dne 2. 1. 2019, že se o svou nezletilou neteř (žalobkyni) poslední dva roky finančně stará a žije s ní a se svou matkou (babičkou žalobkyně) ve společné domácnosti; · doklad o zajištění ubytování v bydlišti své tety; · rozhodnutí Školy mezinárodních a veřejných vztahů Praha, SOŠ, s.r.o., ze dne X o přijetí žalobkyně ke studiu od X. 5. Ministerstvo rozhodnutím ze dne 13. 9. 2019, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žádost žalobkyně podle § 87e odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců zamítlo, jelikož neshledalo, že by žalobkyně byla rodinnou příslušnicí své tety ve smyslu § 15a odst. 1 a 2 téhož zákona. Ministerstvo dále žalobkyni stanovilo lhůtu 35 dnů k vycestování z území České republiky. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí ministerstvo uvedlo, že žalobkyně byla svěřena do opatrovnické péče své babičky. Podle ministerstva předložené doklady neprokazují, že by žalobkyně před vstupem na území žila se svou tetou ve společné domácnosti ani že by byla závislá na tetině výživě nebo jiné nutné péči. Ministerstvo dospělo k závěru, že pokud by byla žalobkyně závislá na finanční pomoci své tety, tato závislost by se projevila již poté, co došlo k úmrtí její matky a svěření do opatrovnické péče babičky. Ministerstvo dále konstatovalo, že závislost žalobkyně na výživě její tety vznikla až po vstupu na území, přičemž za rodinného příslušníka občana EU nelze považovat cizince, který přichází do České republiky s cílem stát se závislým. 6. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, ve kterém argumentovala zejména tím, že je závislá na výživě své tety, jelikož její babička se o ni již není ze zdravotních důvodů schopna postarat sama. K odvolání žalobkyně mj. připojila: · rodinné fotografie se svou tetou a babičkou; · smlouvu ze dne 25. 6. 2019 o poskytnutí debetní karty žalobkyni k účtu její tety se souhrnným týdenním limitem plateb ve výši 6 000 Kč; · výpis z účtu své tety za období od 1. 1. 2017 do 9. 9. 2019; · čestné prohlášení své tety ze dne 18. 10. 2019 a svého strýce (manžela tety) ze dne 15. 10. 2019; · doklad o zaplacení certifikované zkoušky z českého jazyka žalobkyně z účtu jejího strýce; · doklad o zaplacení zpátečních letenek z Kyjeva do Prahy pro žalobkyni a její tetu z účtu jejího strýce a kopii těchto letenek; · potvrzení ředitelky Městského domu dětí a mládeže Úvaly, Mgr. J. K., ze dne 17. 10. 2019 o účasti žalobkyně na několika turistických příměstských táborech, podle kterého žalobkyni ve všech jejích aktivitách podporuje její teta; · potvrzení hlavního vedoucího 3. turnusu LDT J., JUDr. B. B., ze dne 24. 10. 2019, podle kterého veškeré úkony potřebné pro účast žalobkyně na táboře zajišťovala její teta. 7. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále též „napadené rozhodnutí“) odvolání žalobkyně zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná připustila, že závislost cizince na občanu EU sice může vzniknout až po vstupu na území České republiky, navzdory tomu však neshledala, že by žalobkyně nebyla schopna bez finanční podpory své tety uspokojovat některou ze základních životních potřeb. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně byla svěřena do opatrovnické péče své babičky, se kterou v době provedení pobytové kontroly pobývala na Ukrajině. Podle žalované nepředložila žalobkyně ve správním řízení před ministerstvem žádný doklad, jímž by prokázala svou závislost na výživě nebo jiné nutné péči své tety. Doklady předložené žalobkyní v odvolacím řízení žalovaná s odkazem na § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 176/2018 Sb. (dále jen „správní řád“) neakceptovala, jelikož dospěla k závěru, že je žalobkyně mohla předložit již ve správním řízení před ministerstvem. Žalovaná dále podotkla, že tyto důkazy pouze vypovídají o určitém stupni finanční pomoci ze strany tety žalobkyně, nikoliv však o tom, že by žalobkyně byla na své tetě skutečně finančně závislá. II. Obsah podání účastníků 8. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). 9. Žalobkyně v žalobě předně namítá, že vydáním napadeného rozhodnutí žalovaná porušila § 2 odst. 1 a 4, § 3, § 50 odst. 2 a 3, § 52 a § 68 odst. 3 správního řádu. 10. Žalobkyně dále vysvětluje, že žádost podala společně se svou starší sestrou a babičkou za účelem sloučení rodiny se svou tetou, která je státní příslušnicí České republiky. Žalobkyně se s ohledem na svůj věk a nezaopatřenost považuje za rodinnou příslušnici své tety, se kterou sdílí společnou domácnost a na jejíž výživě je závislá. V tomto ohledu žalobkyně odkazuje na čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (d