7 Afs 68/2018 — Nejvyšší správní soud

51 Af 10/2020- 37 - text 8 51 Af 10/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Jana Čížka a soudců Mgr. Ing. Lenky Bursíkové a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobkyně: DESIGN TRADE, s.r.o., IČO: 25657593 sídlem Klausova 15, Praha 13 – Stodůlky zastoupena advokátem JUDr. Tomášem Hlaváčkem sídlem Kořenského 15, Praha 5 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, Brno o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 1. 2020, č. j. 2302/20/5100-31461-711333, ze dne 19. 6. 2020, č. j. 24137/20/5100-31461-711333, a ze dne 10. 7. 2020, č. j. 26832/20/5100-31461-711333, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) vyměřil žalobkyni platebním výměrem ze dne 1. 7. 2019, č. j. 3254924/19/2102-70462-110009, daň z nabytí nemovitých věcí, a to z pozemku p. č. X v katastrálním území T. (dále jen „pozemek“), který žalobkyně nabyla od svého společníka jako dobrovolný nepeněžitý příplatek mimo základní kapitál. Rozhodnutím ze dne 29. 1. 2020, č. j. 2302/20/5100-31461-711333, žalovaný zamítl žalobkynino odvolání a platební výměr potvrdil. 2. Platebním výměrem ze dne 25. 2. 2020, č. j. 658534/20/2102-70462-110009, správce daně vyrozuměl o předpisu úroku z prodlení úhrady daňových povinností na dani z nabytí nemovitých věcí za období od 1. 12. 2017 do 27. 8. 2019. Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 6. 2020, č. j. 24137/20/5100-31461-711333, zamítl žalobkynino odvolání a platební výměr potvrdil. 3. Platebním výměrem ze dne 25. 2. 2020, č. j. 658306/20/2102-70462-110009, správce daně uložil žalobkyni pokutu za opožděné podání daňového přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí. Žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 7. 2020, č. j. 26832/20/5100-31461-711333, platební výměr změnil tak, aby jeho výrok obsahoval popis skutku s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání. V ostatním ponechal výrok platebního výměru beze změny. 4. Žalovaný v rozhodnutí ze dne 29. 1. 2020 uvedl, že z pohledu daně z nabytí nemovitých věcí je příplatek do vlastního kapitálu ve formě nemovité věci chápán jako úplatné nabytí těchto nemovitých věcí. Nabytí pozemku žalobkyní není bezúplatné, neboť dochází k celkovému zvýšení hodnoty jejího majetku, a tedy i ke zvýšení hodnoty podílu společníka. Podléhá proto dani z nabytí nemovitých věcí podle § 2 odst. 1 písm. a) zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění zákona č. 254/2016 Sb. (dále jen „zákonné opatření“). K odvolacím námitkám žalovaný mimo jiné konstatoval, že žalobkyně zaměňuje pojem podíl na společnosti s jeho hodnotou. Velikost podílu společníka se poskytnutím pozemku nezměnila, ale změnila se hodnota podílu společnosti, tzn., že navýšením vlastního kapitálu došlo k jejímu zhodnocení, a tedy i ke zhodnocení jednotlivých podílů na této společnosti. Pozdější vrácení příplatku společníkovi nelze podřadit pod žádnou ze situací uvedenou v § 54 zákonného opatření, a uplatnit tak zánik daňové povinnosti podle § 55 zákonného opatření. 5. Rozhodnutí ze dne 19. 6. a 10. 7. 2020 žalovaný odůvodnil tím, že žalobkyně do 30. 11. 2017 nezaplatila daň z nabytí nemovité věci. Podle § 252 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), jí tedy vznikla povinnost uhradit úrok z prodlení. Žalobkyně se rovněž dopustila opožděného tvrzení daně, za což jí byla vyměřena pokuta. 6. Žalobkyně se žalobami podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného a případně i platebních výměrů a vrácení věci správci daně k dalšímu řízení. Soud usnesením ze dne 22. 10. 2020, č. j. 51 Af 10/2020 – 26, řízení o žalobách původně vedených pod sp. zn. 51 Af 10/2020 a 54 Af 4/2020 spojil ke společnému projednání. Obsah žalob 7. Žalobkyně namítla, že převod pozemku byl bezúplatný, nesplňuje tedy základní definici zákonného opatření a nemůže být předmětem daně. Žalobkyně má za to, že by bylo v rozporu s účelem institutu příplatku mimo základní kapitál společnosti podle § 163 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen „zákon o obchodních korporacích“), kdyby společnost musela společníkovi za jeho příplatek poskytovat protiplnění. Žalobkyně společníkovi žádné protiplnění neposkytla, pouze přijala převáděný pozemek. Zvýšením vlastního kapitálu žalobkyně převodem pozemku se nezvýšila účast společníka na společnosti. Žalobkyně si tím jen zvýšila vlastní jmění, aniž by za to společníkovi poskytla jakékoliv protiplnění. 8. Podle žalobkyně se žalovaný nedostatečně vypořádal s její argumentací. Pouze konstatoval, že zvýšení hodnoty obchodního podílu je protiplněním, aniž by se podrobněji zabýval jejími odvolacími námitkami. 9. Žalobkyně trvá na tom, že se nejednalo o úplatný převod (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2006, č. j. 7 Afs 126/2005 – 75). Žalobkyně nebyla na základě dobrovolného nepeněžitého příplatku mimo základní kapitál vůči společníkovi k ničemu povinna ve smyslu § 1789 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o obchodních korporacích neumožňuje dohodnout taková protiplnění. Nadto vkladem nemovitosti do majetku obchodní společnosti se nutně nemusí zvýšit její jmění. 10. Žalobkyně ve vztahu k napadeným rozhodnutím ze dne 19. 6. a 10. 7. 2020 namítla, že daňové orgány nemohly vyměřit pokutu za opožděné tvrzení daně ani vydat platební výměr na úrok z prodlení, jelikož jí nevznikla daňová povinnost. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobám navrhl, aby je soud zamítl, neboť všechny námitky žalobkyně jsou nedůvodné. Zopakoval závěry, na nichž založil napadená rozhodnutí, a v podrobnostech odkázal na jejich odůvodnění, přičemž zdůraznil, že se dostatečně vypořádal se všemi odvolacími námitkami. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 12. Soud ověřil, že žaloby byly podány včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňují všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žaloby věcně projednatelné. 13. Soud vycházel při přezkumu žalobami napadených rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadená rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, soud neshledal. Soud rozhodl o žalobě v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání; žalovaný vyjádřil s tímto postupem výslovný souhlas, žalobkyně pak udělila souhlas implicite, neboť na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nesdělila, že s rozhodnutím věci bez jednání nesouhlasí. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 14. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti relevantní pro rozhodnutí věci. Žalobkyně předložila správci daně prohlášení vkladatele nemovitosti a společnosti o poskytnutí pozemku jako dobrovolného nepeněžitého příplatku mimo základní kapitál ze dne 6. 6. 2017, které uzavřela se svým společníkem J. H.. 15. Dne 17. 1. 2019 správce daně vyzval žalobkyni k podání daňového přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí. Žalobkyně na výzvu reagovala přípisem ze dne 25. 1. 2019, v němž správci daně sdělila, že získala pozemek do vlastního kapitálu formou příplatku mimo základní kapitál. Převod pozemku nebyl proveden za úplatu. Není tedy předmětem daně. Na základě dohody ze dne 12. 12. 2017 byl příplatek nad základní kapitál vrácen zpět společníkovi, neboť na daném pozemku nedošlo k realizaci předpokládaného hospodářského záměru. Správce daně sdělením ze dne 28. 2. 2019 vysvětlil žalobkyni, proč nelze převod pozemku považovat za bezúplatnou transakci, což žalobkyně následně odmítla ve vyjádření ze dne 4. 3. 2019. Správce daně si následně opatřil znalecký posudek, jehož předmětem bylo určení ceny předmětného pozemku ke dni 30. 5. 2017. 16. Dne 1. 7. 2019 správce daně vydal platební výměr na daň z nabytí nemovitých věcí, jímž žalobkyni vyměřil daň z nabytí pozemku ve výši 122 816 Kč. 17. Žalobkyně podala proti rozhodnutí správce daně odvolání, v němž platební výměr napadla obdobnou argumentací jako v žalobě. 18. Dne 29. 1. 2020 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, jímž odvolání zamítl a platební výměr ze dne 1. 7. 2019 potvrdil. 19. Správce daně dále dne 25. 2. 2020 vydal v souvislosti s vyměřením daně z nabytí pozemku platební výměry na pokutu za opožděné tvrzení daně a na úrok z prodlení, proti nimž se žalobkyně rovněž bránila odvoláním obdobného znění. 20. Žalovaný následně vydal napadená rozhodnutí ze dne 19. 6. a 10. 7. 2020. Posouzení žalobních bodů 21. Podle § 162 odst. 1 až 3 zákona o obchodních korporacích společenská smlouva může určit, že společnost může usnesením valné hromady společníkům uložit