2 As 11/2003 — Nejvyšší správní soud

54 A 16/2019- 58 - text 30 54 A 16/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobců: a) P. B. bytem X b) M. B. bytem X oba zastoupeni advokátem Mgr. Pavlem Černohousem se sídlem Lublaňská 398/18, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 za účasti: Ing. T. H. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2019, č. j. 153168/2018/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2019, č. j. 153168/2018/KUSK, a rozhodnutí Obecního úřadu Velké Popovice ze dne 19. 7. 2018, č. j. 02186/18/SU, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 546,90 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců Mgr. Pavla Černohouse. III. Osoba zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobci mají ve společném jmění manželů pozemky parc. č. X, parc. č. X a parc. č. st. X jehož součástí je stavba rodinného domu (dále jen „nemovitosti žalobců“), které se stejně jako všechny zde uváděné pozemky nacházejí v k. ú. M. v obci Ř. S nemovitostmi žalobců ze severu sousedil pozemek parc. č. X ve vlastnictví T. T. (dále jen „stavebník“), který byl v mezidobí rozdělen na dva samostatné pozemky, a to na pozemek parc. č. X o výměře 27 368 m2, který zabírá převážnou většinu plochy původního pozemku parc. č. X, a dále na liniový pozemek parc. č. X o celkové výměře 442 m2, který současně představuje cca 3 metry široký pás oddělující nemovitosti žalobců od nově vzniklého pozemku parc. č. X. Pozemek parc. č. X stavebník později převedl do vlastnictví svého otce. Na pozemku parc. č. X stavebník zahájil provádění stavby bez stavebního povolení či jiného oprávnění, a proto vůči němu obecní úřad Velké Popovice, stavební úřad, (dále jen „stavební úřad“) zahájil řízení o odstranění stavby. 2. Dne 20. 3. 2017 stavebník podal dle § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 183/2017 Sb. (viz čl. II bod 10 zákona č. 225/2017 Sb.; dále jen „stavební zákon“) žádost o dodatečné povolení stavby označené jako „Zemědělská usedlost — stáje k.ú. M., okr. X parc.č.“, kterou tvoří nepodsklepený přízemní objekt pro ustájení koní (stáje) tvořený z typových boxů ocelové konstrukce s výplní z dřevěných fošen s půdorysnými rozměry 30,0 m x 19,0 m a o celkové výšce 4,50 m a dále zděný objekt označený jako zázemí pro chovatele se sedlovou střechou, půdorysnými rozměry 30,0 m x 19,0 m a celkovou výškou 5,05 m (dále souhrnně jen „dodatečně povolovaná stavba“). 3. V průběhu řízení o dodatečném povolení stavby zároveň došlo ke schválení nového územního plánu obce Ř. s účinností od 27. 3. 2018, podle kterého je území, v němž je dodatečně povolovaná stavba situována, vymezeno jako plocha NZ – plochy zemědělské. 4. V rámci řízení o dodatečném povolení stavby žalobci poukazovali na naddimenzovanost této stavby, neboť dle stavebníkem předložené projektové dokumentace má mít dodatečně povolovaná stavba kapacitu 36 koní a několik servisních místností, čili překračuje kapacity běžné zemědělské usedlosti. Vyslovili přesvědčení, že označení „zemědělská stavba“ neodpovídá skutečným záměrům stavebníka, který ve skutečnosti hodlá dodatečně povolovanou stavbu využívat ke komerčnímu ustájení a trénování koní různých soukromých osob, jejichž příjezdy a odjezdy povedou k nárůstu dopravního zatížení dané lokality, čímž celkový provoz vyvolaný uvedenou stavbou bude svou intenzitou překračovat charakteristiky stavby pro zemědělství a bude výrazně překračovat limity územního plánu. Žalobci rovněž namítali, že dodatečně povolovaná stavba, ač dosud stále nepovolena, je již fakticky užívána. 5. V reakci na výsledky místního šetření ze dne 8. 9. 2017 žalobci vznesli námitku podjatosti proti pracovnici stavebního úřadu A. H., a to z důvodu, že vzdor jejich výzvě odmítla zkontrolovat interiér stavby za účelem ověření, že je nedovoleně užívána. O námitce podjatosti bylo usnesením starosty obce Velké Popovice ze dne 6. 6. 2018, č. j. 01817/18/ST, rozhodnuto tak, že A. H. není podjatá. Proti uvedenému rozhodnutí podali žalobci odvolání, které však žalovaný svým rozhodnutím dne 5. 11. 2018, č. j. 145689/2018/KUSK, zamítl a rozhodnutí starosty o podjatosti potvrdil. 6. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 19. 7. 2018, č. j. 02186/18/SU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), stavbu dodatečně povolil. Jak plyne z obsahu prvostupňového rozhodnutí, stavební úřad vyšel z úvahy, že podle nově schváleného územního plánu účinného od 27. 3. 2018 je dodatečně povolovaná stavba situována v ploše NZ, tedy ploše zemědělské, přičemž se jedná o stavbu stájí se zázemím, tedy o stavbu zemědělskou, která je v ploše NZ přípustná. Stavební úřad rovněž dovodil, že jde o stavbu navrženou pouze pro chovatelství a nikoliv o stavbu veřejně přístupnou, navíc s předpokládaným minimálním provozem automobilů nebo jiné zemědělské techniky. Dále shledal, že dodatečně povolovaná stavba se vzhledem ke svému způsobu plánovaného využití a architektonickému ztvárnění nevymyká charakteru okolní zástavby a nenarušuje kvalitu prostředí a hodnoty území, proto dle stavebního úřadu splňuje obecné podmínky prostorové regulace. S námitkami žalobců, že provoz stavby bude překračovat limity dané územním plánem, se stavební úřad neztotožnil, neboť dle jeho názoru z předložené projektové dokumentace nevyplývá náročnost stavby na dopravní obslužnost nad míru přípustnou. Stavební úřad se rovněž neztotožnil s námitkami žalobců ohledně absence či nedostatků podkladových závazných stanovisek, naopak poukázal na to, že všechny dotčené orgány se k záměru vyjádřily kladně. 7. Proti prvostupňovému rozhodnutí podali žalobci odvolání, v němž namítali nedostatečnost odůvodnění ze strany stavebního úřadu a obsáhle brojili proti jeho názoru ohledně souladu stavby s územním plánem. Opětovně přitom zdůrazňovali kapacitní náročnost stavby, zejména pokud jde o nároky na dopravní obslužnost, jakož i o celkový zásah do kvality prostředí. Poukazovali též na nedostatečnou vzdálenost stavby od jejich studny a na absenci stanoviska vodoprávního úřadu. Rovněž opětovně brojili proti podjatosti úřední osoby A. H. 8. Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 1. 2019, č. j. 153168/2018/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), odvolání žalobců zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Odvolací námitky neshledal důvodnými a v podstatných bodech se ztotožnil se závěry stavebního úřadu, které shledal za dostatečně a přesvědčivě odůvodněné. Zdůraznil přitom zejména význam kladných závazných stanovisek dotčených orgánů. Ve vztahu k podjatosti úřední osoby poukázal na rozhodnutí starosty obce Velké Popovice ze dne 6. 6. 2018, č. j. 01817/18/ST, a své rozhodnutí ze dne 5. 11. 2018, č. j. 145689/2018/KUSK. 9. Proti napadenému rozhodnutí podali žalobci žalobu podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Jednotlivé žalobní body jsou rekapitulovány níže v souvislosti s jejich vypořádáním. 10. Stavebník, ač soudem řádně obeslán, neuplatnil v tomto soudním řízení práva osoby zúčastněné. 11. Práva osoby zúčastněné na řízení (dále jen „osoba zúčastněná“) uplatnil toliko jeden z dotčených účastníků řízení o dodatečném povolení stavby (vlastník pozemku parc. č. st. X), který podpořil žalobce. Obsah vyjádření osoby zúčastněné soud rovněž rozvádí níže v souvislosti s vypořádáním jednotlivých žalobních bodů. II. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 12. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 13. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť jakkoli žalobci na nařízení jednání trvali, soud shledal důvod pro postup podle § 76 odst. 1 písm. a), b) i c) s. ř. s., který je zřejmý již z údajů obsažených ve správním spisu. Z tohoto důvodu soud nepovažoval za nezbytné provádět dokazování nad rámec obsahu správního spisu. III. Posouzení žalobních bodů 14. Žalobci svou obsáhlou žalobu rozdělili do osmi kapitol A až H, v nichž uváděli dílčí námitky proti napadenému rozhodnutí. Některé námitky zařazené v žalobě pod různé kapitoly se ovšem věcně prolínají s jinými, naopak některé námitky začleněné do stejné kapitoly směřují do věcně odlišných otázek. Soud proto pro lepší přehlednost strukturoval odůvodnění tohoto rozsudku tak, že jej rozdělil na šest pododdílů III.1 až 6, z nichž každý obsahuje a