9 Azs 95/2016 — Nejvyšší správní soud

54 A 28/2019- 36 - text 15 54 A 28/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobce: R. D., narozen X státní příslušník Ukrajiny bytem X proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Nusle, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 3. 2019, č. j. MV-17914-8/SO-2019, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 20. 3. 2019, č. j. MV-17914-8/SO-2019, se ruší a věc se jí vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 12 228 Kč. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Ministerstvo vnitra (dále jen „ministerstvo“) rozhodnutím ze dne 14. 1. 2018, č. j. OAM-17384-54/TP-2013 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), zamítlo podle § 75 odst. 2 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 23. 6. 2014 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) žalobcovu žádost o vydání povolení k trvalému pobytu, kterou žalobce podal dne 21. 8. 2013, neboť je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. 2. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla žalobcovo odvolání a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. Žalovaná uvedla, že ministerstvu byla poskytnuta utajovaná informace (vedená mimo správní spis pod sp. zn. V-230/2018-OAM; dále jen „utajovaná informace“). Žalovaná do utajované informace nahlédla a dospěla k závěru, že skutečnosti v ní uvedené lze podřadit pod pojem „závažné narušení veřejného pořádku“. 3. Žalovaná k odvolacím námitkám žalobce mimo jiné uvedla, že z přechodných ustanovení zákona o pobytu cizinců vyplývá, že řízení podle zákona o pobytu cizinců zahájené přede dnem nabytí účinnosti nové právní úpravy a do tohoto dne neskončené se dokončí dle zákona o pobytu cizinců ve znění účinném před tímto dnem. Ministerstvo proto mělo postupovat podle zákona o pobytu cizinců ve znění účinném ke dni podání žádosti. Skutečnost, že ministerstvo na přechodná ustanovení neodkázalo, nemá na zákonnost prvostupňového rozhodnutí vliv. Podle žalované ministerstvo postupovalo zcela v souladu s § 17 odst. 3 a § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 183/2017 Sb. (dále jen „správní řád“). S utajovanou informací nebylo možné žalobce seznámit, neboť by došlo ke zmaření účelu jejího utajení. Ministerstvo sepsalo úřední záznam, ve kterém na citovaná ustanovení správního řádu odkázalo a žalobce v obecné rovině informovalo, že jeho osobní jednání představuje nebezpečí veřejnému pořádku, neboť směřuje proti nejzákladnějším hodnotám společnosti, které jsou chráněny trestním právem. Ministerstvo se nemohlo v prvostupňovém rozhodnutí zabývat konkrétními skutečnostmi uvedenými v utajované informaci a s ohledem na režim utajení její obsah popsat či hodnotit. Úřední záznam ministerstva osvědčuje existenci utajované informace a nemusel obsahovat odůvodnění, podle jakého zákona je žalobci znemožněno se s ní seznámit. Podle žalované prvostupňové rozhodnutí splňuje požadavky § 68 odst. 2 a 3 správního řádu. Ministerstvo plní funkci kontroly migrace a je příslušné posuzovat existenci důvodného nebezpečí, že by cizinec mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek, přičemž z utajované informace plyne, že pobyt žalobce není v zájmu České republiky (dále též „ČR“). Zároveň ministerstvo není vázáno názorem orgánu Policie ČR. Utajovanou informaci vyhodnotilo tak, že existuje důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek, neboť je z ní patrné, že vychází z osobní činnosti, jednání a chování žalobce a zároveň se vztahuje k delšímu časovému období, v němž se žalobce projevuje delší dobu. Ministerstvo tak provedlo řádné správní řízení a prvostupňové rozhodnutí je odůvodněné. 4. Ministerstvo nepochybilo, jestliže využilo podkladů získaných od Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR (dále jen „NCOZ“). Zákon nestanoví konkrétní množství podkladů pro vydání rozhodnutí, které musí správní orgán shromáždit. Pokud ministerstvo dospělo k závěru, že provedení dalších důkazů je v dané věci nadbytečné a odvolatel provedení dalších důkazů nenavrhoval, nelze považovat za důvodnou námitku, že bylo namístě další důkazy provést. S odkazem na judikaturu žalovaná uvedla, že pojem veřejný pořádek není v právním řádu definován a jedná se o právní pojem. Dosáhne-li určité jednání takové intenzity, že představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení zájmů společnosti, které lze kvalifikovat jako porušení či obcházení zákona, je nutno je považovat za porušení veřejného pořádku závažným způsobem. Nemusí nutně naplňovat znaky skutkové podstaty trestného činu. 5. K odvolací námitce nedostatečného posouzení dopadu rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života žalovaná uvedla, že s ohledem na důvody zamítnutí žádost se prvostupňové rozhodnutí jeví jako přiměřené. Žalovaná se ztotožnila se zjištěními ministerstva. Ustanovení § 174a zákona o pobytu cizinců obsahuje demonstrativní výčet okolností, které má správní orgán zohlednit při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí a nelze je vykládat tak, že je vždy třeba zabývat se všemi. Žalovaná posouzení přiměřenosti dopadů prvostupňového rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce považuje za dostatečné. Žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně prokázání intenzity jeho případných rodinných a soukromých vazeb na území. Obvykle jen dlouhodobý zákaz pobytu může v některých případech dosáhnout intenzity nepřiměřeného zásahu do soukromého a rodinného života, který si cizinec za dobu pobytu na území vytvořil. Žalobci nebyl ukončen pobyt na území a nebyl mu uložen dlouhodobý zákaz pobytu. Podle žalované se jedná o řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu (nikoliv o řízení z moci úřední). To klade zvýšené požadavky na aktivní kroky žalobce, kterými může ovlivnit procesní postup. Žalobce se mohl k přiměřenosti v průběhu řízení vyjádřit a problémy hrozící v důsledku zamítnutí žádosti konkretizovat, což neučinil. Ani v odvolání neuvedl, jakým způsobem prvostupňové rozhodnutí zasahuje do jeho soukromého a rodinného života. 6. Žalovaná rovněž nesouhlasila s odvolací námitkou, že ministerstvo v rozporu s § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu nerespektovalo právní názor žalované. Žalobce neuvedl konkrétní argumentaci a skutečnosti, o které tuto námitku opírá. Po přezkoumání spisového materiálu žalovaná porušení uvedeného ustanovení neshledala. Závěrem žalovaná konstatovala, že důvodem pro zamítnutí žádosti nebyla skutečnost, že se odvolatel dopustil trestného činu či přestupku nebo že mu byly v roce 2011 odcizeny osobní doklady, ale to, že skutečnosti uvedené v utajované informaci lze podřadit pod pojem závažného narušení veřejného pořádku či hrozbu závažného narušení veřejného pořádku. Obsah žaloby a vyjádření k žalobě 7. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 8. Žalobce předně namítá, že z prvostupňového rozhodnutí není zřejmé, podle jakého znění zákona o pobytu cizinců ministerstvo postupovalo. Pokud správní orgán postupuje podle jiného než platného znění zákona, měl by tuto skutečnost ve svém rozhodnutí uvést. V žalobcově případě došlo mezi podáním žádosti a vydáním prvostupňového rozhodnutí k přečíslování paragrafů zákona, a ministerstvo tak ve výroku prvostupňového rozhodnutí odkazuje na jinou skutkovou podstatu současného znění, než kterou odůvodňuje. To způsobuje nepřezkoumatelnost a nesrozumitelnost napadeného rozhodnutí, neboť ve výroku uvedená skutková podstata neodpovídá skutkové podstatě v odůvodnění. 9. Dále žalobce namítá, že založení odděleného spisu obsahujícího utajovanou informaci proběhlo v rozporu se zákonem. Úřední záznam, kterým byl založen oddělený spis, neobsahuje ani náznakem odůvodnění, podle jakého konkrétního ustanovení či alespoň zákona jsou informace vedené v odděleném spise chráněné zákonem nebo z jakého důvodu a jaký zákon znemožňuje žalobci se s tímto spisem seznámit. Paušální odkaz na § 36 odst. 3 a § 17 odst. 3 správního řádu nemůže stačit. Ve spisu zcela chybí jakýkoli důkaz o tom, že by NCOZ správní orgán kontaktovala a poskytla mu nějaké informace. Vhodným důkazem by byla alespoň doručenka o přijatém podání. Situace, kdy správní orgán žalobci sdělí, že v jeho řízení bude používat informace, s jejichž obsahem jej neseznámí a neumožní mu se k nim nijak vyjádřit, aniž by bylo prokázáno, že tyto informace skutečně existují, je v demokratickém právním státu nepřijatelná. 10. Žalobce je přesvědčen, že správní orgány neměly vycházet z jediného podkladu, ale měly v souladu s § 50 odst. 3 správního řádu zjistit všechny inf