2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

54 A 36/2019- 42 - text 11 54 A 36/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobců: a) Honební společenstvo Švermov se sídlem Kačická 886, 272 04 Kladno b) Myslivecký spolek Vysoký Švermov se sídlem Ve Vilkách 253, Velké Přítočno, 273 51 Unhošť oba zastoupeni advokátem Mgr. Denisem Karbusem se sídlem Hábova 1566/12, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2019, č. j. 022939/2019/KUSK, takto: I. Žaloba žalobce a) se odmítá. II. Žalobci a) se ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku vrací soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. III. Ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. IV. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2019, č. j. 022939/2019/KUSK, a rozhodnutí Magistrátu města Kladna ze dne 6. 12. 2018, č. j. OŽP/2178/18-24, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 546,90 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Denise Karbuse, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh správního řízení 1. Na základě žádosti žalobce b) ze dne 12. 3. 2018 bylo u Magistrátu města Kladna (dále jen „magistrát“) jakožto orgánu státní správy myslivosti ve smyslu § 57 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákona č. 225/2017 Sb. (dále jen zákon o myslivosti“) zahájeno řízení o přičlenění pozemků ve vlastnictví společnosti REAL ECO Technik spol. s r. o. (dále jen „vlastník pozemků“) k honitbě Š. X (dále jen „honitba Š.“), jejímž uživatelem je žalobce a). Žádost byla odůvodněna tím, že v prostoru honitby se nachází rozlehlý neoplocený areál o rozloze 58,4 ha zvaný „B. h.“, který do konce osmdesátých let sloužil pro ukládání odpadů, nicméně v průběhu let zpustnul, došlo k jeho ozelenění a v současnosti se zde vytvořily podmínky pro hojný výskyt černé zvěře, která však způsobuje škody na okolních zemědělských pozemcích. Od roku 2011 zde byla udělována individuální povolení k odlovu škodné zvěře, a to na základě dohody s vlastníkem pozemků. V současné době však souhlas vlastníka vypršel a odlov škodné zvěře v areálu „B. h.“ již není možný, tamní pozemky však splňují podmínky pro přičlenění k existující honitbě ve smyslu § 30 odst. 1 zákona o myslivosti, přičemž tyto pozemky zároveň nemají charakter pozemků nehonebních ve smyslu § 2 písm. e) téhož zákona. 2. Řízení bylo vedeno ve vztahu k pozemkům parc. č. X, X, X, X, X a X v k. ú. V., dále k pozemkům parc. č. X, X, X a X v k. ú. B. a dále k pozemkům parc. č. X, X, X, X, X, X a X v k. ú. S. ( dále souhrnně též „dotčené pozemky“), přestože žalobce b) v průběhu řízení sdělil, že ze své žádosti vypouští pozemky parc. č. X, X a X v k. ú. V.. V průběhu řízení žalobce b) dokládal různé situační mapy a náhledy z ortofotomap, přičemž se snažil zdůrazňovat, že do jím specifikovaného areálu tzv. „B. h.“ je nyní zakázán vlastníkem pozemků přístup, nicméně splňují podmínky pro přičlenění ke stávající honitbě Š., neboť se jedná o území pokryté vegetací a s častým výskytem černé zvěře působící zemědělské škody. 3. Rozhodnutím magistrátu ze dne 6. 12. 2018, č. j. OŽP/2178/18-24, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byla žádost žalobce b) o přičlenění dotčených pozemků k honitbě Š. zamítnuta. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že pozemky parc. č. X, X a X v k. ú. V. spolu s pozemky parc. č. X, X, X, X, X a X v k. ú. S. jsou předmětem rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 29. 3. 2006, č. j. 43011/15231/06/OŽP St, kterým bylo vlastníkovi pozemků vydáno integrované povolení k provozu zařízení „Dekontaminační plocha B. a Skládka inertních odpadů“ (dále jen „integrované povolení ze dne 29. 3. 2006“), a dle údajů v tomto integrovaném povolení jsou zmiňované pozemky oploceny. Z toho magistrát dovodil, že se jedná o nehonební pozemky ve smyslu § 2 písm. e) zákona o myslivosti. Dále vyšel ze zjištění, že nedílnou součástí integrovaného povolení jsou jeho Příloha č. 2 a Příloha č. 3, v nichž jsou zapracovány provozní řády, podle nichž stávající skládka je nebo má být oplocena a toto oplocení zabezpečuje prostor skládky proti vniknutí zvěře a nepovolaných osob, odcizení majetku a neřízenému uložení odpadů. I z tohoto důvodu se dle magistrátu jedná o nehonební pozemky ve smyslu § 2 písm. e) zákona o myslivosti. Zbývající pozemky parc. č. X a X v k. ú. V. a parc. č. X v k. ú. S. nemají s honitbou Š. společnou hranici. Magistrát tedy uzavřel, že dotčené pozemky jsou pozemky nehonební, které k honitbě přičlenit nelze. Na tyto pozemky je zakázán vstup a je zde možný pouze kontrolovaný pohyb osob, a tedy i lov konkrétní zvěře jen po dohodě a dle pokynů vlastníka pozemků. 4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce b) odvolání. V něm namítal, že areál tzv. B. h. již fakticky nelze považovat za skládku právě proto, že skládkování zde bylo po roce 1989 ukončeno a v současné době se jedná o ozeleněnou plochu s častou přítomností zvěře, která způsobuje škody na okolních zemědělských pozemcích. Oplocení bylo již před lety rozkradeno a v současné době fakticky neexistuje. Žalobce b) dále v odvolání podrobně popisoval situace, kdy v dané lokalitě byly individuálně povolovány odlovy černé zvěře, a rovněž zmínil konkrétní případy nalezení uhynulých kusů černé zvěře v důsledku pytláctví. Žalobce b) dále namítal, že v prvostupňovém rozhodnutí jsou uváděny pozemky parc. č. X, X a X v k. ú. V., ačkoliv ty ze své žádosti vypustil, a dále jsou zde uváděny pozemky parc. č. X, X, X, X, X a X v k. ú. S., ve vztahu k nimž však přičlenění k honitbě nikdy nežádal, neboť si je vědom, že se jedná o parkovací, manipulační a provozní plochy. Dále namítal, že v provozních řádech, jež jsou obsaženy v přílohách integrovaného povolení ze dne 29. 3. 2006, nenalézá údaje o pozemcích, které jsou uváděny v prvostupňovém rozhodnutí, naopak v nich nalézá pozemky jiné, které však nebyly vůbec předmětem jeho žádosti. 5. Žalobce a) ve svém vyjádření k odvolání žalobce b) uvedl, že toto odvolání podporuje, sám však odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí nepodal. 6. Žalovaný rozhodnutím ze dne ze dne 4. 3. 2019, č. j. 022939/2019/KUSK, (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolání žalobce b) zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. K odvolací námitce, že předmětem prvostupňového rozhodnutí byly i pozemky v žádosti neuváděné, žalovaný uvedl, že podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění zákona č. 225/2017 (dále jen „správní řád“) je povinností správních orgánů zjistit skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Dále zkonstatoval podmínky vyplývající z ustanovení § 30 zákona o myslivosti, připomněl, že podle § 17 odst. 3 téhož zákona mohou orgány státní správy myslivosti rozhodovat o pozemcích, které byly prohlášeny za nehonební a u nichž pominul důvod, pro které byly prohlášeny za nehonební, pročež dospěl k závěru, že v tomto případě nebylo o pozemcích uvedených v žádosti orgánem státní správy myslivosti nikdy rozhodnuto, a tudíž o nich nemůže být rozhodováno podle § 17 odst. 3 zákona o myslivosti, neboť nelze zrušit to, co nebylo vydáno. Dále žalovaný zkonstatoval, že z obsahu spisu vyplývá, že dotčené pozemky jsou součástí skládky, která je starou ekologickou zátěží a která má být z bezpečnostních důvodů oplocena bez volného přístupu. Současně dle žalovaného došlo na této skládce k obnovení činnosti – poukázal přitom na územní plán obce B., podle něhož jsou pozemky v k. ú. B. součástí zastavěného území obce. Z uvedeného žalovaný dovodil, že se jedná o nehonební pozemky podle § 2 písm. e) zákona o myslivosti, k čemuž citoval z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2007, č. j. 22 Ca 442/2004-56, publikovaného pod č. 1310/2007 Sb. NSS. Dle žalovaného se tedy magistrát náležitě zabýval otázkou, zda se nejedná o honební pozemky, opatřil náležité důkazy, které jsou založeny ve spisu, a totéž lze dle žalovaného konstatovat o hodnocení důkazů. Z uvedených důvodů žalovaný shledal odvolání žalobce b) nedůvodným. II. Obsah žaloby 7. Žalobci předně namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nedostatečných skutkových zjištěních. Správním orgánům vytýkají, že vycházely pouze z integrovaného povolení ze dne 29. 3. 2006, ve kterém mělo být uvedeno, že dotčené pozemky mají být oploceny, avšak tuto skutečnost nijak neověřily, například provedením místního šetření. V důsledku toho dotčené pozemky nesprávně podřadily pod výluku podle § 2 písm. e) zákona o myslivosti. V žádosti na zahájení řízení přitom bylo výslovně uvedeno, že dotčené pozemky oploceny nejsou, naopak správními orgány uváděná existence oplocení nebyla doložena žádným důkazem. Dle žalobců je z celkového obvodu tzv. B. h., tj. cca 3,5 km, oploceno jen asi 200 metrů podél