1 As 48/2012 — Nejvyšší správní soud

54 A 36/2021- 108 - text 23 54 A 36/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Davida Krysky, Ph.D., ve věci žalobkyně: Mgr. L. H. bytem X zastoupena advokátem Mgr. Danielem Askarim sídlem Slavětínská 1146/39, Praha 9 proti žalované: předsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem sídlem Národního odboje 1274/26, Ústí nad Labem o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhala, aby soud (1) zakázal žalované, „aby činila jakékoliv další úkony směřující k přeložení žalobkyně k výkonu funkce ve specializovaném senátu nebo jako specializované samosoudkyně rozhodujících ve správním soudnictví“, a (2) přikázal žalované, „aby obnovila stav před nezákonným zásahem tak, že ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto rozsudku vydá dodatek rozvrhu práce Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž bude žalobkyni plně obnoven nápad jako člence senátu i jako samosoudkyni v oddělení 14 úseku občanskoprávního“ (k dílčí úpravě petitu viz dále bod 23). 2. Zásah se podle žalobkyně skládá ze dvou dílčích úzce propojených kroků. Prvním je úplné zastavení nápadu (tj. přidělování věcí) žalobkyni jako soudkyni občanskoprávního úseku. Druhým je trvalé přeřazení žalobkyně na úsek správního soudnictví. První krok nastal dodatkem č. 8 k rozvrhu práce, který žalovaná vydala dne 31. 5. 2021, a stále trvá. Druhý krok v době podání žaloby ještě nenastal, ale žalovaná jednoznačně avizovala, že k němu přistoupí (viz dále bod 23). Podle žalobkyně jsou oba kroky natolik provázané, že je třeba je vnímat jako jeden celek, který představuje nezákonný zásah. Zároveň je z uvedeného zřejmé, že žaloba směřuje proti trvajícímu zásahu. 3. Žalobkyně konstatovala, že do funkce soudkyně byla jmenována v roce 1998 a od té doby působí v rámci civilního soudnictví. Od roku 2008 působí na odvolacím úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále též „krajský soud“) a je jednou z jeho služebně nejstarších a nezkušenějších soudkyň. V letošním roce žalovaná avizovala, že významně zasáhne do kariérního vývoje žalobkyně jejím trvalým přeložením na úsek správního soudnictví. Žalobkyně s přeložením nesouhlasí, což žalované opakovaně sdělila. S tímto postupem vyjádřili nesouhlas také předsedové civilních senátů krajského soudu a soudcovská rada. Žalovaná přesto vydala dne 1. 6. 2021 dodatek rozvrhu práce, kterým žalobkyni zcela zastavila nápad na úseku občanskoprávním a ke dni 1. 9. 2021 se chystá vydat další dodatek, jímž dojde k přeložení žalobkyně na úsek správního soudnictví. V tomto postupu spatřuje žalobkyně nezákonný zásah do svých práv. 4. Přeřazení soudce do specializovaného senátu rozhodujícího ve správním soudnictví, k němuž dochází změnou rozvrhu práce, představuje výkon státní správy správním orgánem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Žalovaná jakožto předsedkyně soudu při vydání rozvrhu práce podle § 41 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“) vykonává pravomoc orgánu státní správy soudu [srov. též § 126 odst. 1 písm. a) téhož zákona]. Pokud vydáním rozvrhu práce nebo jeho změnou dojde k zásahu do právní sféry jednotlivce, je pravomoc správních soudů dána. 5. Žalobkyně je přesvědčena, že zásahová žaloba podle § 82 s. ř. s. je přípustná a věcně projednatelná. Rozvrh práce je podle žalobkyně organizačním dokumentem sui generis a je třeba k němu přistupovat jako ke specifickému aktu výkonu státní správy soudů, který nelze podřadit pod pojem rozhodnutí, opatření obecné povahy ani právní předpis. Jedná se proto o jiný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. Žalobkyně si je vědoma, že Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) v rozsudku ze dne 19. 9. 2013, č. j. 1 As 48/201228, č. 2767/2013 Sb. NSS, dospěl k závěru, že změna rozvrhu práce není způsobilá zasáhnout do právní sféry soudce, žalobkyně však vůči němu předkládá konkurující argumentaci a zejména tvrdí, že byl překonán rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva (dále též „ESLP“) ze dne 9. 3. 2021, Bilgen proti Turecku, stížnost č. 1571/07 (dále jen „rozsudek Bilgen“). Z tohoto rozsudku vyplývá, že součástí práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) je i právo na soudní ochranu před unilaterálními rozhodnutími orgánů státní správy soudů, která představují vážný zásah do kariéry soudce (viz zejm. bod 96 rozsudku Bilgen). Také v případě žalobkyně nebyly dány mimořádně důležité důvody ospravedlňující odepření přístupu žalobkyně k soudu. Článek 6 Úmluvy proto vyžaduje, aby soud vyhodnotil žalobu jako způsobilou meritorního projednání. 6. Nyní posuzovaná věc se liší od věci sp. zn. 1 As 48/2012 v tom, že tehdejší žalobce podal žalobu proti rozhodnutí podle § 65 s. ř. s., ačkoli rozvrh práce pojmové znaky správního rozhodnutí nesplňuje, a žádná konkrétní porušení svých ústavních nebo jiných veřejných subjektivních práv ani netvrdil. Navíc závěry rozsudku č. j. 1 As 48/201228 jsou podle žalobkyně neudržitelné. V nedávné době byly kritizovány např. dvěma soudci Ústavního soudu (viz bod 7 odlišného stanoviska M. Tomkové k nálezu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 11/15, a bod 29 odlišného stanoviska V. Šimíčka k témuž nálezu) a také v odborné literatuře (viz Kosař, D. Rozvrh práce: klíčový nástroj pro boj s korupcí soudců a nezbytný předpoklad nezávislosti řadových soudců. Právník, č. 12/2014, str. 10491076). 7. Žalobkyně je přesvědčena, že postupem žalované může dojít k zásahu do její právní sféry. 8. Z hlediska žalobního typu je podle ní správnou cestou žaloba na ochranu před nezákonným zásahem. Rozvrh práce není správním rozhodnutím a nelze jej považovat ani za opatření obecné povahy. Není totiž typickým abstraktně-konkrétním aktem, který by pro neurčitý okruh adresátů upravoval konkrétní předmět právních vztahů. Podle žalobkyně se jedná o organizační dokument sui generis vymezující agendy jednotlivých soudních oddělení a stanovící obecná pravidla přidělování věcí. Je třeba k němu přistupovat jako ke specifickému aktu výkonu státní správy soudů, který nelze podřadit pod pojem rozhodnutí, opatření obecné povahy ani právní předpis. Jedná se proto o jiný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. 9. Žalobkyně dodala, že dostatečná soudní ochrana jí není zajištěna ani prostřednictvím možnosti vyvolat pracovněprávní spor. Má sice za to, že v jejím případě byla porušena i ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, o rovném zacházení a zákazu diskriminace, a proto podala antidiskriminační žalobu, pracovněprávní soud však nemá pravomoc posuzovat zásah do veřejných subjektivních práv, k němuž došlo postupem žalované jako orgánu státní správy soudů. Civilní a správní soudy tedy nerozhodují o „totožné věci“. 10. Z hlediska důvodnosti žaloby žalobkyně namítá, že s přeřazením na úsek správního soudnictví nevyslovila souhlas. Nesouhlas přitom opakovaně vyslovila vůči žalované, také v dopisu adresovaném soudcovské radě krajského soudu ze dne 12. 5. 2021 nebo v dopise žalobkynina zástupce ze dne 18. 5. 2021. Přeřazení žalobkyně k výkonu funkce správní soudkyně bez jejího souhlasu odporuje čl. 82 odst. 2 Ústavy a § 121 odst. 1 s. ř. s. Výklad uvedených ustanovení ze strany žalované se sice opírá o dosavadní praxi výkonu správy soudů v ČR, podle žalobkyně je však formalistický a vyprazdňuje účel a smysl daných ustanovení. 11. Výraz „přeložit k jinému soudu“ uvedený v čl. 82 odst. 2 Ústavy je třeba vykládat podle žalobkyně funkčně, nikoliv striktně organizačně. Z hlediska ústavní garance je podstatné, že dojde k významnému zásahu do kariéry žalobkyně, a to bez ohledu, zda k tomuto zásahu dojde přeložením na jiný soud z hlediska organizačního, geografického nebo z hlediska agendy. Pojmy užívané ústavním pořádkem mají svébytný význam, který se nemůže měnit v závislosti na konkrétním úpravě podústavní úrovně. Smyslem a účelem pojmu „přeložit k jinému soudu“ je ochrana soudce před zásahy do výkonu jeho funkce ze strany orgánů státní správy soudů, v důsledku nichž by mohla být ohrožena jeho nezávislost. Přesun na zcela jinou agendu, s níž nemá soudce žádné zkušenosti, takový zásah přestavuje a může být dokonce citelnější než přeložení k jinému soudu z geografického hlediska. Pro žalobkyni by bylo menším zásahem, pokud by byla přeložena k civilnímu odvolacímu úseku Krajského soudu v Praze, než přeložena k výkonu funkce správní soudkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem. Z funkčního hlediska se tak jedná o přeložení k jinému soudu. V této souvislosti žalobkyně odkázala také na komentář k čl. 82 odst. 2 Ústavy (Šimíček