6 As 12/2008 — Nejvyšší správní soud

54 A 56/2019- 69 - text 11 54 A 56/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobce: Ing. J. V. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Kratochvílem sídlem Rybná 716/24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze sídlem Pod Sídlištěm 1800/9, 182 11 Praha 8 o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 5. 2019, č. j. ZKI PR-O-24/418/2019-10, č. j. ZKI PR-O-25/419/2019-9 a č. j. ZKI PR-O-26/420/2019-9, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2019, č. j. ZKI PR-O-26/420/2019-9, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výš 11 954 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Jiřího Kratochvíla, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2019, č. j. ZKI PR-O-24/418/2019-10, č. j. ZKI PR-O-25/419/2019-9 a č. j. ZKI PR-O-26/420/2019-9 [dále též „napadené rozhodnutí 1)“, „napadené rozhodnutí 2)“ a „napadené rozhodnutí 3)“, nebo souhrnně „napadená rozhodnutí“], jimiž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil usnesení Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, územního pracoviště B. (dále jen „katastrální úřad“) ze dne 1. 2. 2019, č. j. V-565/2019-201-8, č. j. V-566/2019-201-8, č. j. V-567/2019-201-8 [dále též „prvostupňové rozhodnutí 1)“, „prvostupňové rozhodnutí 2)“ a „prvostupňové rozhodnutí 3)“ nebo souhrnně „prvostupňová rozhodnutí“]. Prvostupňovými rozhodnutími byla podle § 66 odst. 1 písm. h) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 227/2009 Sb. (dále jen „správní řád“) zastavena řízení o žalobcových žádostech ze dne 2. 9. 2009. 2. Žalobce se žádostmi ze dne 2. 9. 2009 domáhal podle § 101 písm. b) správního řádu zahájení nových řízení a vydání nových rozhodnutí, jimiž by bylo vyhověno jeho návrhům na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podaným dne 8. 12. 2005, které byly pravomocně zamítnuty rozhodnutími katastrálního úřadu ze dne 27. 3. 2006, č. j. V-5708/2005-201/3, č. j. 5709/2005-201/3 a č. j. 5710/2005-201/3. Návrhy na vklad podal žalobce na základě tří kupních smluv uzavřených dne 7. 12. 2005 mezi ním jako kupujícím na straně jedné a A. K., H. V., H. B. a J. B. jako prodávajícími na straně druhé, kteří byli podílovými spoluvlastníky v kupních smlouvách vymezených pozemků: 1) parc. č. X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X a X v k. ú. S., zapsaných na LV č. X [dále jen „pozemky 1)“], 2) parc. č. X a X v k. ú. L., zapsaných na LV č. X [dále jen „pozemky 2)“], a 3) parc. č. X v k. ú. S., zapsaného na LV č. X [dále jen „pozemek 3)“]. Katastrální úřad zamítl žalobcovy návrhy na vklad s tím, že J. B. jako jedna z prodávajících byla na základě usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 11. 2004, č. j. 8 Nc 5578/2004 - 6 (dále jen „usnesení o nařízení exekuce“), omezena v dispozičních právech se svými nemovitostmi. Žalobce v žádostech uvedl, že usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci až dne 6. 9. 2006. Podle žalobce tak J. B. (dále též „původní prodávající“) nebyla v době uzavření kupních smluv v dispozičních právech se svými nemovitostmi nijak omezena, a proto měly být návrhy na vklad povoleny. 3. Katastrální úřad usneseními ze dne 26. 10. 2009 řízení o žalobcových žádostech zastavil. Rozhodnutími ze dne 11. 1. 2010 žalovaný zamítl odvolání žalobce a tato usnesení katastrálního úřadu potvrdil. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2013, č. j. 10 A 58/2010 - 39, byla tato rozhodnutí žalovaného i katastrálního úřadu zrušena pro nepřezkoumatelnost spočívající dílem v nesrozumitelnosti, dílem v nedostatku důvodů rozhodnutí. Následně katastrální úřad v každém řízení vydal další dvě usnesení o zastavení řízení (ze dne 26. 6. 2013 a ze dne 4. 9. 2013), která byla žalovaným (rozhodnutími ze dne 27. 8. 2013 a 25. 10. 2013) zejména z procesních důvodů zrušena. 4. Posléze katastrální úřad usneseními ze dne 25. 3. 2014 opětovně rozhodl o zastavení řízení pro zjevnou právní nepřípustnost žalobcových žádostí, jelikož s odkazem na § 2 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 296/2007 Sb. (dále jen „zákon o zápisech práv k nemovitostem“) dospěl k závěru, že nelze vyhovět žalobcově požadavku, aby právní účinky vkladu práva nastaly k jinému dni (8. 12. 2005), než je den podání žádostí o vydání nových rozhodnutí (10. 9. 2009). Rozhodnutími ze dne 17. 6. 2014 žalovaný zamítl odvolání žalobce a tato usnesení katastrálního úřadu potvrdil. Žaloba proti těmto rozhodnutím žalovaného byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2016, č. j. 46 A 66/2014 - 36. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) však rozsudkem ze dne 30. 10. 2018, č. j. 5 As 122/2016 - 36, rozsudek Krajského soudu v Praze i rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2014 zrušil a věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení. NSS vyslovil v předmětném rozsudku závazný právní názor, že žádosti žalobce, „jimiž se s odkazem na § 101 písm. b) správního řádu domáhal vydání nového rozhodnutí ve věci zamítnutých návrhů na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí s účinky vkladu ke dni podání těchto návrhů, nejsou žádostmi zjevně právně nepřípustnými“ (blíže viz body 2632 předmětného rozsudku NSS). NSS v rozsudku dále upozornil, že vydání nového rozhodnutí není „koncipováno jako nárokové a správní řád zde připouští uvážení správního orgánu, které je limitováno zejména základními zásadami činnosti správních orgánů. Výsledek správního uvážení musí odpovídat zejména tomu, že správní orgány jsou povinny šetřit práva nabytá v dobré víře, což vyplývá nejen z § 2 odst. 3 správního řádu. Tato základní zásada činnosti správních orgánů je zdůrazněna znovu v § 102 odst. 7 správního řádu, a to právě pro případ nového řízení směřujícího k vydání nového rozhodnutí. Ochrana práv nabytých v dobré víře, jakožto jeden ze základních projevů principu právní jistoty, se projevuje celou řadou požadavků jak na tvorbu práva, tak na jeho aplikaci. V projednávaném případě se pojí především s absencí lhůty, v níž lze vydat nové rozhodnutí podle § 101 správního řádu. Prakticky je tedy možné nové rozhodnutí vydat kdykoli, přičemž významným korektivem je zde právě předchozí individuální posouzení souladnosti takového postupu s požadavkem přiměřenosti a ochrany práv, jichž bylo nabyto v dobré víře (§ 102 odst. 7 správního řádu). V případě, že by ochrana práv nabytých v dobré víře v návaznosti na původní zamítnutí návrhů na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí – typicky právě proto, že v mezidobí došlo k dalším převodům vlastnického práva k předmětným nemovitostem – převážila nad zájmem [žalobce] na vydání nového rozhodnutí ve věci, bylo by nepochybně na místě řízení zastavit v souladu s § 102 odst. 4 správního řádu. […] Přeneseno na nyní posuzovanou věc to znamená, že pokud v případě pozemků, které [žalobce] v roce 2005 koupil, došlo k dalším převodům vlastnického práva, […] nelze se shora naznačenému posouzení (přiměřenosti a ochrany práv nabytých v dobré víře) vyhnout a bez dalšího řízení zastavit s odkazem na § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu […].“ Po vrácení věcí žalovaný rozhodnutími ze dne 17. 1. 2019 zrušil usnesení katastrálního úřadu ze dne 25. 3. 2014 a věci mu vrátil k novému projednání. 5. Následně katastrální úřad vydal prvostupňová rozhodnutí, v jejichž odůvodnění zejména odcitoval body 25-45 zrušujícího rozsudku NSS. V prvostupňových rozhodnutích 1) a 2) katastrální úřad uvedl, že vlastníkem 1/8 podílů na pozemcích 1) a 2), které původně patřily původní prodávající, se stala MUDr. D. H. (dále též „vydražitelka“), a to na základě usnesení soudního exekutora o příklepu ze dne 24. 11. 2011, č. j. 067 EX 2368/2005 - 163. V prvostupňovém rozhodnutí 3) katastrální úřad uvedl, že vlastníkem 1/56 podílu na pozemku 3) je sice nadále prodávající J. B., avšak tento podíl je zatížen věcnými právy ve prospěch třetích osob, které je nabyly v dobré víře (konkrétně exekutorskými zástavními právy ve prospěch věřitelů Dopravní podnik hl.m. Prahy, akciová společnost, EOS KSI Česká republika, s.r.o., a O2 Czech Republic a.s.). Katastrální úřad dále uvedl, že alespoň částečné uspokojení svých splatných pohledávek exekucí předmětného podílu očekávají v dobré víře věřitelé FAST FINANCE, s.r.o., GE Money Bank, a.s., Dopravní podnik hl.m. Prahy, akciová společnost, GORASAN COMPANY LIMITED, EOS KSI Česká republika, s.r.o., a dále soudní exekutoři JUDr. P. K., JUDr. T. V., JUDr. J. P., Ph.D., a JUDr. J. F.. Katastrální úřad v prvostupňových rozhodnutím upozornil, že je povinen šetřit práva nabytá v dobré víře, a proto řízení o žalobcových žádostech zastavil. 6. Proti prvostupň