54 Af 23/2018

Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) doměřil žalobci dodatečnými platebními výměry ze dne 22. 9. 2017, č. j. 4212065/17/2114-50521-109834 a č. j. 4212193/17/2114-50521-109834, daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roků 2011 (ve výši 275 730 Kč) a 2012 (ve výši 88 110 Kč) a současně mu uložil zákonnou povinnost uhradit penále z doměřené daně.

Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) dodatečné platební výměry potvrdil a zamítl žalobcova odvolání.

Žalobce se domáhá žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 10. 7. 2018, zrušení napadeného rozhodnutí.

Žalobce obsáhle rekapituluje průběh daňového řízení a obsah všech svých podání a stížností uplatněných v jeho průběhu. Žalobce na mnoha místech cyklicky opakuje uplatněné námitky, soud proto níže podává rekapitulaci základních žalobních bodů. Žalobce namítá, že mu správce daně neumožnil korespondenční nahlížení do daňového spisu. Správce daně se nedostavil k jednání dne 28. 7. 2015 (ani se neomluvil a nenavrhl nový termín jednání), nedošlo tak k provedení žalobcem navrhovaných důkazních prostředků (žalobci nebylo umožněno je předložit) a v tom důsledku k chybnému dodatečnému stanovení daně z příjmů.

Žalobce do dnešního dne nebyl informován o novém termínu výslechu svědka N., který se omluvil z výslechu původně nařízeného dne 7. 7. 2015. Žalobce byl tímto postupem omezen na svých právech, neboť dokazování neproběhlo řádně a správce daně žalobci nesdělil, proč neprovedl výslech svědka. Správce daně nevedl řádně spis (číslo jednací písemnosti vydané dne

Průběh jednání, které u správce daně proběhlo dne 11. 5. 2016, je dílčím způsobem zaznamenáno v protokolu o ústním jednání. Skutečný průběh je zaznamenán na zvukové nahrávce, kterou žalobce navrhuje provést jako důkaz, neboť může dosvědčit neochotu pracovnic správce daně naplnit účel jednání a současně prokázat, že žádné výsledky daňové kontroly nebyly s žalobcem projednány. I tento protokol měl o 544 827 jednotek nižší číslo jednací než sdělení ze dne

Pro žalobce bylo překvapivé i oznámení o projednání zprávy a o ukončení daňové kontroly ze dne 1. 2. 2017. V něm bylo nepravdivě uvedeno, že žalobce byl seznámen s výsledky kontrolního zjištění, že mu byly předány záznamy o výsledcích kontrolního zjištění a že nevyužil lhůty pro vyjádření se k těmto výsledkům. Žalobce požádal o odročení projednání zprávy o daňové kontrole, čemuž správce daně konkludentně vyhověl. Žalobce navrhl správci daně, že pokud chce ukončit daňovou kontrolu projednáním zprávy, měl by nejprve žalobce seznámit s hodnocenými skutečnostmi, zjištěnými důkazními prostředky a jejich hodnocením a v neposlední řadě se shrnutím výsledků kontrolních zjištění. Pro žalobce proto bylo překvapivé, že byl dopisem ze dne 18. 4. 2016 (správně zřejmě 18. 4. 2017, pozn. soudu) vyzván k seznámení s výsledkem kontrolního zjištění a bylo mu dokonce oznámeno, že je hotová zpráva o daňové kontrole. Žalobce přitom dosud nebyl řádně vyzván k prokázání skutečností (lhůta nebyla ve výroku výzvy, viz výše). Žalobce dne 15. 6. 2016 požádal z důvodu opatrnosti o prodloužení lhůty, očekával proto důvodně, že jeho námitky budou vyřízeny a bude seznámen se shromážděnými důkazními prostředky a s výsledkem kontrolního zjištění. Je nesmyslné požadovat po žalobci, aby se vyjadřoval k výsledku kontrolního zjištění, který mu není znám.

Správce daně i po 31. 3. 2017, kdy mu byla do datové schránky doručena plná moc nové žalobcovy zástupkyně, doručoval písemnosti původnímu zástupci, čímž porušil zákonem uloženou povinnost mlčenlivosti.

Správce daně následně stanovil termín projednání zprávy o daňové kontrole na 1. 6. 2017, což bylo pro žalobce nepochopitelné, neboť dosud nebyl vyslechnut svědek N., žalobci nebylo umožněno z důvodů na straně správce daně předložit připravené důkazní prostředky a žalobce nebyl seznámen se shromážděnými důkazními prostředky a jejich hodnocením. Na tyto zásadní skutečnosti žalobce správce daně v průběhu daňové kontroly mnohokrát upozorňoval. Správce daně to však ignoroval a vršil jednu chybu za druhou. Žalobce se z tohoto termínu jednání omluvil (osobní jednání považoval žalobce za tohoto stavu za nadbytečné a nehospodárné), správce daně však jeho žádosti nevyhověl. Takový přístup považuje žalobce za vysloveně formální a nepřípustný.

Dne 20. 7. 2017 žalobce obdržel oznámení o projednání zprávy a ukončení daňové kontroly, které bylo obdobného obsahu jako oznámení ze dne 1. 2. 2017 a 15. 5. 2017, pouze termín byl stanoven na 27. 7. 2017. Žalobci tak nebyla poskytnuta minimální zákonná osmidenní lhůta podle § 32 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění zákona č. 170/2017 Sb. (dále jen „daňový řád“). Žalobce na toto oznámení reagoval písemností ze dne 24. 7. 2017 (stížnost, omluvenka a žádost), jejíž obsah v žalobě opakuje (stejně jako obsah stížností, jíž brojil proti způsobu vyřízení svého podání ze dne 24. 7. 2017). Žalobce v této souvislosti opětovně zdůrazňuje, že nebyl seznámen s výsledky kontrolního zjištění a nebyla s ním projednána kontrolní zjištění, nebyl seznámen s důkazními prostředky a nebylo mu umožněno se ke kontrolním zjištěním a důkazním prostředkům vyjádřit.

Žalobce následně rekapituluje obsah a způsob vyřízení svých stížností, se kterým v každém případě nesouhlasí. Vyřízení stížnosti proti zaslanému obsahu spisu (ze dne 5. 9. 2017) bylo pouze formální. K doložení svých tvrzení žalobce navrhuje k důkazu sestavu písemností, kterou má být prokázáno systematicky chybné vedení daňového spisu. Žalobce dne 24. 7. 2017 podal žádost o korespondenční nahlížení do spisu a zaslání vybraných písemností. Až dne 11. 9. 2017 mu byly doručeny pouze některé z vyžádaných písemností. Správce daně pouze obecně uvádí, že listiny, které nebyly zaslány, již od správce daně obdržel, či jde o žalobcova podání. Správce daně tvrdí, že kopie budou zaslány po uhrazení správního poplatku, žádnou výzvu k jeho úhradě však žalobce neobdržel. Správce daně je nečinný, porušuje zásadu spolupráce a bezdůvodně neumožnil korespondenčně nahlížet do spisu.

Žalobce dále namítá, že doměřovací řízení zahájené na dani z přidané hodnoty, dani silniční a dani ze závislé činnosti nebylo do prekluzivní lhůty ukončeno, respektive ani neprobíhalo. Zahájená daňová kontrola u daně ze závislé činnosti nebyla doposud ukončena.

Písemnost nazvaná zaslání zpráv o daňové kontrole obsahuje nepravdivé údaje (že byl žalobce seznámen s výsledky kontrolních zjištění, že se opakovaně vyhýbal projednání zprávy o daňové kontrole). Žalobce v této souvislosti odkazuje na své stížnosti a podněty. Žalobce se vždy omluvil, na jednání dne 4. 5. 2017 předvolán nebyl. Až z nedatovaných zpráv o daňové kontrole se žalobce dozvěděl, že existují důkazy získané na několika šetřeních města Mšena, z nichž správce daně činí závěr, že byla na zakoupených pozemcích prováděna stavební činnost od roku 2009 do roku 2014, jejímž výsledkem byla stavba kanceláře. K těmto důkazům se však žalobce nemohl do ukončení daňové kontroly vyjádřit. Tyto důkazy naopak svědčí o tom, že stavba byla již v roce 2010 hotová (viz revize elektrického zařízení), což by dosvědčil svědek N. Vyloučené výdaje jsou výdaji na opravy majetku dle předložené evidence dlouhodobého majetku, jak vyplývá i z obsahu jednotlivých dokladů. Správce daně žádným způsobem neosvědčil a neprokázal, že by se jednalo o výdaje na technické zhodnocení či nákup dlouhodobého majetku, to neplyne ani z jejich obsahu.

Po podání odvolání žalobce dne 27. 11. 2017 správci daně oznámil, že hodlá nahlížet do spisu. Byl nemile překvapen, že musel hodinu vyčkávat, než bude spis připraven, aby posléze zjistil, že se spis u správce daně nenachází. Žalobce se nedozvěděl, kde se spis nachází, ale bylo mu překvapivě doručeno napadené rozhodnutí. Nahlížení do spisu mu nebylo umožněno ani 20. 6. 2018.

Žalobce považuje za překvapivý úvod napadaného rozhodnutí, podle kterého je předmětem sporu pouze procesní otázka. Žalobce nemohl precizovat hmotněprávní podstatu sporu, neboť neví, co vedlo správce daně k tomu, že vyloučil výdaje na opravy majetku podle § 24 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 375/2011 Sb. (dále jen „zákon o daních z příjmů“), ze základu daně. Žalobce výdaje správně uplatnil jako položku snižující základ daně, neboť se jednalo o výdaje na opravu jeho hmotného majetku, to byl připraven prokázat jak svědeckou výpovědí pana N., tak důkazními prostředky i na jednání dne 28. 7. 2015, to se však z důvodů na straně správce daně nekonalo a správce daně již chtěl předčasně projednávat kontrolní výsledky. Zprávy o daňové kontrole nepravdivě uvádějí, že žalobce byl seznámen s kontrolnímu zjištěními. Až ze zprávy se žalobce dozvídá některé skutečnosti a zjišťuje, že správce daně disponuje dalšími důkazními prostředky.

Za překvapivé považuje žalobce také stanovení penále. V rámci správního trestání s ním nebylo zahájeno žádné řízení a nebylo mu umožněno se vyjádřit. Sankci (penále) uvedenou v dodatečných platebních výměrech považuje za nepřiměřenou.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě předeslal, že některé žalobní námitky nebyly uplatněny v odvolání, ačkoli v jejich uplatnění žalobci nic nebránilo. Tyto námitky se obsahově zčásti kryjí s opakovanými stížnostmi a námitkami v dalších podáních, která žalobce činil v průběhu řízení.

V protokolu č. j. 2965233/15/2114-60561-204369 bylo uvedeno, že termín na doložení dokladů byl domluven na 28. 7. 2015 v 10:00 hod., nikoli že byl domluven nový termín jednání opět na adrese X. Žalobce vytrhává tuto větu z kontextu a dává jí jiný, dle žalovaného účelový, význam. Žalovaný připomíná rozložení důkazního břemene v daňovém řízení. Odpovědným za předložení důkazů byl žalobce, nikoli žalovaný. Argumentace, podle které „nebylo komu předložit důkazní prostředky“, je čistě účelová. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, proč bylo upuštěno od dalšího předvolávání svědka N. (nadbytečnost). K námitkám nesprávného vedení spisu žalovaný odkázal na vyrozumění o výsledku šetření stížností ze dne 29. 6. 2017 a 2. 10. 2017. Je nutno rozlišovat požadavek na řazení písemností v časové posloupnosti a jejich označování jednotlivými pořadovými čísly s tvorbou a přidělováním čísel jednacích v elektronickém systému spisové služby, které zákonné úpravě vedení daňového spisu nepodléhá. Číslo jednací se vygeneruje již při vyhotovení písemnosti, nikoli až v okamžiku podpisu a odeslání. Žalobcova domněnka, že je se spisem manipulováno, je nepodložená.

Z protokolu o ústním jednání dne 11. 5. 2016 je zřejmé, že žalobci byly při tomto jednání předány mimo jiné výsledky kontrolního zjištění k probíhající daňové kontrole daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období lez 2011 a 2012, přestože žalobcova zástupkyně jednání mařila neoprávněným požadavkem na předložení úředního záznamu o úředních osobách. Daňový řád s účinností od 1. 1. 2014 neobsahoval povinnost sepisovat úřední záznam o tom, kdo je v dané věci úřední osobou. Tvrzení, že žalobci byly předány pouze výsledky kontrolních zjištění na dani silniční, není ničím podložené. Je nepochybné, že žalobce byl s výsledky kontrolních zjištění seznámen a byly mu předloženy k vyjádření. Seznámení s výsledky kontrolního zjištění nepředstavuje samo o sobě jakýsi milník, po kterém by byl daňový subjekt omezen na svých právech. Žalobce byl zastoupen daňovým poradcem, kterým mohl a měl vědět, že daňová kontrola stále probíhala, a že mu tedy svědčilo právo předkládat a navrhovat důkazní prostředky, nezávisle na tom, zda mu k tomu správce daně stanovil lhůtu.

Námitku stanovení krátké lhůty v oznámení o projednání zprávy o daňové kontrole, nelze mít za důvodnou, neboť nešlo o rozhodnutí, kterým by správce daně stanovil lhůtu k provedení úkonu. Správce daně žalobci stanovil lhůtu k vyjádření k výsledkům kontrolního zjištění a umožnil mu navrhnout jejich doplnění, avšak žalobce žádné vyjádření (ani v nadstandardní sedmiměsíční lhůtě) nepodal a k projednání zprávy o daňové kontrole se nedostavil. Správce daně žalobcovo jednání považoval za vyhýbání se projednání zprávy o daňové kontrole, a proto daňovou kontrolu ukončil podle § 88 odst. 5 daňového řádu. Zprávy o daňové kontrole zaslal do datové schránky žalobcovy zástupkyně a duplicitně prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb.

Ani další námitky nemá žalovaný za důvodné. Případné porušení mlčenlivosti by bylo předmětem řízení o přestupku. Zaslaný obsah spisu byl v souladu se zákonem, písemnosti v obsahu jsou řazeny v časové posloupnosti, označeny pořadovým číslem a jedinečným číslem jednacím. Penále bylo stanoveno v souladu se zákonem. Námitky související s jinými daňovými povinnostmi jsou pro nyní řešenou věc bezpředmětné.

Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby.

Žalobce v obsáhlé replice nejprve uvádí, že žalovaný dodatečně po letech účelově interpretuje obsah jednání dne 23. 6. 2015, kterému sám nebyl přítomen. Při tomto jednání pracovnice správce daně nepředložily pověření, ze kterého by vyplývalo, že jsou úředními osobami ve věci žalobce, ač žalobce tento požadavek avizoval. Bylo proto domluveno, že další jednání proběhne dne

Daňové řízení je dvojinstanční, důvod, proč bylo upuštěno od svědecké výpovědi, se proto žalobce nemůže dozvědět až z napadeného rozhodnutí. Žalobce považoval výslech svědka za podstatný důkazní prostředek, proto logicky očekával, že bude proveden. Vyrozumění o předvolání svědka je datováno až po provedeném místním šetření. Evidentně zde není žádná souvislosti mezi místním šetřením na odboru výstavby města Mšena a záměrem vyslechnout svědka N., jak se po letech snaží účelově tvrdit žalovaný. Z bodu 34 napadeného rozhodnutí naopak vyplývá, že správci daně nebyl znám technický stav nemovitosti, která byla předmětem prodeje mezi žalobcem a panem N. Bylo pouze jeho právní domněnkou, že nemovitost byla rozestavěná, a proto byly výdaje v roce 2011 a 2012 použity na její dostavbu. Nicméně podle § 92 odst. 5 daňového řádu je to správce daně, kdo prokazuje skutečnosti rozhodné pro užití právní domněnky. Správce daně neprokázal, že nemovitost pořízená od pana N. byla nedostavěná. Tvrzení žalovaného jsou účelová a žádným způsobem nezohledňují žalobcovo legitimní očekávání, že výslech bude proveden. V daňové kontrole neprobíhalo dokazování v souladu s § 92 daňového řádu. Žalobci zůstává skryta jakákoli přezkoumatelná úvaha, proč by výpověď svědka měla být nadbytečná. Správce daně měl povinnost informovat žalobce o úmyslu od svědecké výpovědi upustit a předestřít přezkoumatelnou úvahu, proč tak učinil.

Vyjádření žalovaného k otázce vedení spisu považuje žalobce za účelové. Žalobcově zástupkyni je z mnoha řízení známo, jak správce daně protiprávní stav při vedení spisu zneužívá a jak se dodatečně na objednávku vyrábí podle potřeby úřední záznamy. Konstrukce, kterou nabízí žalovaný, je s ohledem na pravidla pro vedení spisu nepřípustná. Žalobci zůstává utajeno, z čeho konkrétně z protokolu o ústním jednání ze dne 11. 5. 2016 vyplývá, že byly zástupci žalobce v rámci ústního jednání předány výsledky kontrolních zjištění z daňového kontroly daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2011 a 2012, jak tvrdí žalovaný.

Žalobce nesouhlasí s jazykovým výkladem § 12 odst. 4 daňového řádu provedeným žalovaným. Jeho výklad odporuje dalším zákonným povinnostem správce daně a základním zásadám daňového a správního řízení (zásadě písemnosti). Žalobce dále rekapituluje způsob, jakým bylo toto ustanovení novelizováno, předestírá důvodovou zprávu a komentářovou literaturu. Žalobci zůstává skryto, na základě jaké listiny žalovaný osvědčil, že daňovou kontrolu vedly oprávněné úřední osoby a že platební výměry byly podepsány úřední osobou. Žalobce, resp. jeho zástupkyně si nedokáže představit, jak v budoucnu prokáže bez jakéhokoli listinného podkladu, že jednal s úřední osobou (např. z hlediska doložení splnění povinnosti mlčenlivosti). Za takové situace se nejedná o žádné obstrukční jednání, jak naznačuje žalovaný.

Žalovaný v rozporu s judikaturou tvrdí, že seznámení s výsledky kontrolního zjištění samo o sobě nepředstavuje milník, po kterém by byl daňový subjekt omezen na svých právech, která mu náleží v průběhu daňové kontroly. Po seznámení s výsledky kontrolního zjištění totiž nastupuje zákonem upravená koncentrace daňové kontroly. Pro žalobce bylo překvapivé, že jej správce daně hodlá seznámit s výsledky kontrolního zjištění, aniž by provedl avizovaný výslech svědka a nedostavil se k domluvené kontrole dokladů v kanceláři v Praze. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že v rámci projednání výsledku kontrolního zjištění není povinností správce daně seznámit žalobce s důkazními prostředky, ze kterých vycházel. Takový výklad nešetří smysl a podstatu práva žalobce podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Žalovaný setrvává na formalistickém výkladu podání žalobce ze dne 31. 5. 2017 (omluvenka), v němž došlo ke zřejmé chybě v označení čísla jednacího písemnosti, nicméně datum oznámení (15. 5. 2017) zde bylo uvedeno správně. Samotný obsah omluvenky byl jednoznačný. Na žalobcův případ nelze aplikovat rozsudek NSS ze dne 22. 8. 2017, č. j. 7 Afs 68/2017 – 36, neboť podle předcházející právní úpravy byl výsledek kontrolního zjištění součástí zprávy o daňové kontrole.

Názor žalovaného, že nevyřízení stížnosti není překážkou ukončení daňové kontroly, je nesprávný. Žalobci zůstává dodnes zastřeno, proč se více než rok a půl celá daňová kontrola zastavila na tvrzení správce daně o údajném projednání výsledků kontrolního zjištění, jenž žalobce po celou dobu důvodně popírá. Z logiky věci by bylo jistě hospodárnější, aby k této námitce byla podstatná vada daňové kontroly odstraněna. Žalobce si není vědom, že by mu správce daně poskytl nadstandardní lhůtu více než sedm měsíců k vyjádření se k výsledku kontrolního zjištění. Těžko se lze vyjadřovat k neznámému obsahu písemnosti. Formální sdělení správce daně, že se k neznámému výsledku může vyjádřit, není poskytnutím lhůty k vyjádření.

Žalobce setrvává na námitce, že vedení spisů je tristní a že správce daně setrvale manipuluje se spisem. Z porovnání čísel jednacích a dat vyplývá, že listiny byly vyhotoveny jiného dne. Za takového protiprávního stavu je reálné, že správce daně shromáždil další důkazní prostředky, které však nepotvrzovaly jeho právní domněnku, a proto je ze spisu odstranil. Důvody, z nichž dovozoval neurčitost obsahu spisu, žalobce formuloval již ve stížnosti. Žalobce nesouhlasí ani s tím, že mu byla zaslána výzva k zaplacení správního poplatku. Dne 15. 1. 2018 bylo na základě nahlížení do spisu zjištěno, že se ve spise nachází písemnost ze dne 16. 11. 2017 (kopie e-mailu), ze které vyplývá, že písemnosti z daňového spisu jsou rozesílány e-mailem dalším neznámým osobám. Pokud se ve správním spisu předloženém soudu nachází spis ve věci mlčenlivosti, svědčí to o opakovaném nepořádku ve spisové dokumentaci, neboť tento spis se vůbec netýká daně z příjmů. Písemnost žalovaného ze dne 28. 8. 2017 nebyla do datové schránky žalobcovy zástupkyně doručena. Její obsah tedy zůstává žalobci skryt a nemůže se k němu vyjádřit.

Žalobce nesouhlasí s postupem správce daně při hodnocení a opatřování důkazů. Žalobce až do zaslání zpráv o daňové kontrole ani nevěděl, jaké výdaje a proč hodlá správce daně zpochybnit a o existenci některých shromážděných důkazních prostředků se dozvídá až se soudního spisu. Žalobce souhlasí s tím, že nese důkazní břemeno ohledně svých tvrzení. Předložením daňové evidence včetně primárních dokladů prokázal všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení. Správce daně ničím neprokázal právní domněnku, že vyloučené výdaje souvisely s dostavbou nemovitostí koupených od pana N. v roce 2010, a tudíž se jednalo o investiční výdaje. Správce daně naopak ignoroval důkazní prostředky svědčící ve prospěch žalobcových tvrzení (zpráva o výchozí revizi elektrického zařízení, protokol o ústním jednání dne 15. 6. 2015, projektová dokumentace, geometrický plán). Žalobce následně podává rozbor těchto důkazních prostředků a skutečností z nich plynoucích. Žalobce seznal obsah shromážděných důkazních prostředků až ze soudního spisu. Správce daně musí při dokazování dbát základních zásad správy daní. Žalobce zdůrazňuje, že své kroky nečinil za účelem prodlužování lhůty, ale měly věcné opodstatnění a vycházely také z opakovaných nezákonných a nestandardních postupů správce daně. Žalobce setrvává i na svých námitkách týkajících se penále. Žalovaný s žalobcem v odvolacím řízení správní delikt neprojednal. Stanovení pevné částky v korunách bez ohledu na důvod tvrzeného porušení povinnosti a na příjmové a majetkové poměry shledává žalobce neproporcionální. Žalobce vnímá uložené penále jako výrazně nespravedlivé, neboť neporušil žádnou povinnost a daň byla dodatečně stanovena svévolně. Žalobce dále poukazuje na judikaturu Ústavního soudu týkající se ukládání pořádkových pokut.

Žalovaný ve vyjádření k replice žalobkyně ze dne 11. 5. 2021 uvedl, že požadavek na předložení úředního záznamu byl nad rámec zákonných povinností správce daně. Pokud byl žalobci posléze úřední záznam předložen, bylo mu poskytnuto více práv, než mu ze zákona náleží. Polemika ohledně vhodnosti nové právní úpravy je irelevantní. Stěžejní je, že žalobce tížilo důkazní břemeno a byl to on, kdo měl prokázat svá tvrzení. Potřeba výslechu svědka N. byla vyhodnocena jako nadbytečná. Z písemností získaných při místních šetřeních na stavebním úřadu vyplývá, že od roku 2009 do roku 2014 na žalobcem zakoupených nemovitostech probíhala stavební činnost, jejímž výsledkem byla stavba kanceláře. Porovnání dat místního šetření a vyrozumění o předvolání svědka je pouhou „hrou s daty“. Hodnocení důkazních prostředků je vnitřním myšlenkovým pochodem správce daně a nelze očekávat, že důkazní prostředek vyhodnotí ihned. Žalovaný opakovaně odmítá, že by bylo manipulováno se spisem. Žalobce měl během daňové kontroly i po jejím ukončení možnost účinně se hájit proti skutkovým zjištěním a prokázat svá tvrzení, což také učinil prostřednictvím odvolání (ačkoli jeho námitky byly především procesního rázu). Dne 29. 11. 2017 bylo žalobci sděleno, že byl spisový materiál přesunut, do 26. 4. 2018, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, se však žalobce již o nahlížení do spisu nepokusil. Nelze tedy namítat, že měl žalobce možnost seznámit se s důkazními prostředky až v soudním řízení. Žalobce nepřípustně přenáší dokazování do řízení před soudem, a snaží se tak de facto o pokračování nalézacího řízení. Námitka k penále uplatněná v žalobě byla zcela obecná, nelze ji tak v rámci repliky libovolně rozšiřovat.

Při jednání dne 24. 6. 2021 účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích.

Žalobce odkázal na obsah žaloby. Daň má být stanovena správně, pracovníci správce daně byli v roce 2015 za „doměrky“ odměňováni. V daňovém řízení nebylo učiněno nic po právu. Řízení bylo úmyslně vedeno tak, aby žalobci bylo znemožněno cokoli prokázat. Správce daně neposkytoval potřebnou součinnost. Žalobce zmínil nesprávnosti při vedení daňového spisu. Žalobce dále uvedl, že předložil v daňovém řízení důkazní prostředky, které svědčily o tom, že sporné výdaje byly určeny na opravu garáže, a zmínil některé skutečnosti, které tuto skutečnost osvědčují. Úvahy správce daně, že šlo o výdaje na novostavbu kanceláře, jsou zcela nesmyslné, na žalobce nebylo řádně přeneseno důkazní břemeno. I způsob získání listin při místním šetření považuje žalobce za nestandardní. Žalobce poukázal na závěry správce daně týkající se daně z přidané hodnoty. Při jednání žalobce dále předložil písemnou tripliku k duplice žalovaného. V ní uvádí, že podle soupisu písemností záznam o oprávněné úřední osobě existoval. Žalobcův požadavek na jeho předložení tak byl legitimní. Správce daně je povinen respektovat zásadu poučovací a zásadu legitimního očekávání. Žalobce opakovaně zdůrazňuje zákonem uloženou povinnost mlčenlivosti daňového poradce. Podle žalobce rozhodně není úsměvné, pokud se pracovnice správce daně bez omluvy nedostavily na jednání, které mělo podle vzájemné dohody proběhnout dne 28. 7. 2015. Namísto omluvy žalovaný ve vyjádření k replice ve vztahu k této otázce nepatřičně vtipkuje. Sporné výdaje rozhodně nemohly souviset s novostavbou kanceláře. Dodatečně konstruované důvody pro neprovedení avizovaného výslechu svědka jsou evidentně lživé. Stavba kanceláří byla provedena již v roce 2010, pouze nebyl dokončen proces kolaudace, o čemž svědčí všechny shromážděné důkazní prostředky, které následně žalobce v triplice podrobně popisuje. Sporné výdaje se týkaly opravy garáží, nikoli novostavby kanceláří. Správce daně a pravděpodobně i žalovaný setrvale manipulují se spisem. Například soupisy obsahu spisu zaslané dne 6. 4. 2015 a 8. 6. 2015 nejsou totožné.

Žalovaný považuje tvrzení ohledně odměn za „doměrky“ za naprostou spekulaci. Stěžejní je, že žalobce neunesl své důkazní břemeno, které na něj bylo řádně přeneseno. Žalobce se snaží hmotněprávně argumentovat až v řízení před soudem, ačkoli tyto námitky měly být vzneseny již v daňovém řízení. Celá žaloba i replika se nesla v procesním duchu, tvrzení ohledně oprav garáže se poprvé objevují až v triplice, jsou proto nepřípustná. V podrobnostech žalovaný odkázal na spisový materiál a svá podání.

Návrhy na provedení důkazů soud zamítl. Část listin předložených při jednání (soupisy písemností) byla již součástí správního spisu, kterým se dokazování neprovádí, ostatní důkazy soud neprovedl pro nadbytečnost. Ke konkrétním důvodům, pro které soud důkazní návrhy zamítl, se soud vyjadřuje níže v rámci vypořádání jednotlivých žalobních bodů.

Na č. l. 1 správního spisu se nachází úřední záznam ze dne 16. 7. 2014 o oprávněné úřední osobě ve smyslu § 12 odst. 4 daňového řádu. Vyplývá z něj, že k daňové kontrole daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 a 2012 byly oprávněnými úředními osobami Bc. R. Š. a J. B.

Protokolem ze dne 3. 11. 2014, č. j. 4037992/14/2114-05400-204369, správce daně zahájil u žalobce daňovou kontrolu mimo jiné na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let 2011 a 2012.

Žalobce dne 2. 2. 2015 požádal správce daně o prodloužení lhůty o 40 dnů k seznámení nového zástupce (společnost eTAX s.r.o., jejímž jménem jednala Ing. Jitka Routková, jednatelka) se spisem a předložení (neformálně vyžádaných) dokladů a o korespondenční nahlížení do spisu, tj. o zaslání opisu obsahu spisu na všech druzích daní. V podání ze dne 14. 3. 2015 žalobce sdělil, že dosud neobdržel požadovaný obsah spisu a požádal o opětovné prodloužení lhůty o 40 dnů ode dne, kdy bude seznámen s obsahem spisu.

Dne 1. 4. 2015 správce daně žalobci sdělil, že na základě jeho žádosti ze dne 2. 2. 2015 mu byla zřízena daňová informační schránka (DIS) a že žalobci bylo vyrozumění o zřízení daňové informační schránky doručeno dne 23. 2. 2015. Ode dne zřízení DIS může žalobce nahlížet do svého výpisu písemností. Správce daně dále sdělil, že v návaznosti na zřízení DIS neobdržel žádný požadavek na opis konkrétní písemnosti, pouze opakovanou žádost o opis obsahu spisu, který byl již zpřístupněn v DIS. Správce daně v příloze k tomuto sdělení zaslal kopie opisu obsahu spisu na všech druzích daní v rámci zahájené daňové kontroly (daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2011 a 2012, DPH za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2011 a 1. – 4. čtvrtletí 2012 a daně silniční za zdaňovací období roku 2011 a 2012). Pokud žalobce požaduje opis konkrétních písemností, vyzval jej správce daně k jejich specifikaci. Návrh na prodloužení lhůty správce daně akceptoval „ode dne doručení vyrozumění o zřízení datové informační schránky“.

Na sdělení správce daně žalobce zareagoval dne 7. 4. 2015 podáním označeným jako „stížnost a žádost“. V něm uvedl, že možnost nahlížet do výpisu písemností v DIS není totožná s nahlížením do daňového spisu. Správce daně tak žalobcově žádosti dosud plně nevyhověl. Žalobce opětovně požádal o zaslání opisu obsahu spisu na všech druzích daní. Uvedl také, že sdělení považuje za nesrozumitelné. Není z něj totiž zřejmé, jak správce daně naložil s žádostí o prodloužení lhůty. Současně požádal o prodloužení lhůty k dalšímu jednání ve věci probíhající daňové kontroly o 40 dnů ode dne, kdy bude seznámen s požadovaným obsahem spisu. Ve vyrozumění o výsledku šetření stížnosti ze dne 28. 5. 2015 správce daně žalobci sdělil, že vzhledem k informativnímu charakteru informací soustředěných v DIS a zaslání pouze opisu obsahu spisu v rámci zahájených daňových kontrol, nebyl zaslán opis obsahu spisu v požadovaném rozsahu. Stížnost tedy byla částečně důvodná. K nápravě správce daně zaslal opis obsahu spisu požadovaný v bodu IV stížnosti.

K žádosti o prodloužení lhůty správce daně ve sdělení ze dne 2. 6. 2015 uvedl, že správce daně v rámci daňové kontroly nevydal žádné rozhodnutí podle § 101 daňového řádu, kterým by určil lhůtu k provedení úkonu. Žádost o prodloužení lhůty je tak bezpředmětná. Výzvou ze dne

Na den 8. 7. 2015 předvolal správce daně k podání svědecké výpovědi pana M. N. za účelem ověření údajů v rámci prodeje nemovitostí v obci Mšeno kupní smlouvou ze dne

Výzvou ze dne 8. 7. 2015 správce daně žalobce vyzval k prokázání dalších zde specifikovaných skutečností a k předložení důkazních prostředků ve lhůtě patnácti dnů od doručení výzvy. V odůvodnění výzvy uvedl, že z předložených evidencí a dokladů není zřejmé, jak žalobcem uplatněné výdaje popsané ve výzvě souvisely s žalobcovou podnikatelskou činností, případně kterých nemovitostí se tyto výdaje týkaly. Na tuto výzvu žalobce nijak nezareagoval.

Přípisem ze dne 3. 3. 2016 (odeslaným dne 4. 3. 2016 a doručeným dne 11. 3. 2016) správce daně požádal žalobce, aby se osoba oprávněná za něj jednat dostavila dne 21. 3. 2016 k seznámení s výsledkem kontrolního zjištění. Současně žalobci sdělil, že na jeho žádost mu může být výsledek kontrolního zjištění zaslán. V podání ze dne 21. 3. 2016 (doručeném správci daně dne 22. 3. 2016) označeném „stížnost a omluvenka a žádost o stanovení nového termínu“ žalobce označil přípis ze dne 3. 3. 2016 za nezákonný, neboť lhůta v něm stanovená je kratší než osm celých dnů. Zástupkyně daňového subjektu se z důvodu kolize nemůže jednání dne 21. 3. 2016 zúčastnit, požádala proto o stanovení nového termínu. Správce daně stanovil nový termín pro seznámení s výsledkem kontrolního zjištění na 11. 5. 2016. Vyrozuměním ze dne 19. 4. 2016 žalobci sdělil, že jeho stížnost není důvodná. Správce daně ve sdělení ze dne 3. 3. 2016 nestanovil lhůtu, ale navrhl termín pro jednání k seznámení s výsledkem kontrolního zjištění. Nejde o rozhodnutí o stanovení lhůty podle § 32 daňového řádu. Žalobce měl dostatek času k navržení jiného termínu jednání (o nový termín žalobce požádal v den navržený k jednání).

Z protokolu o ústním jednání ze dne 11. 5. 2016 vyplývá, že žalobcova zástupkyně po zahájení jednání požadovala předložení úředního záznamu, že pracovnice správce daně jsou v dané věci úředními osobami. Pracovnice správce daně uvedly, že tento úřední záznam neexistuje, zástupkyně ale byla informována, že jsou úředními osobami a § 12 daňového řádu v aktuálním znění úřední záznam nevyžaduje. Pracovnice předložily služební průkazy. Jejich pověření ve věci vyplývá z titulní strany protokolu. Dále uvedly, že A. V. byla ustanovena úřední osobou pro daňové řízení vedoucí kontrolního oddělní, Bc. J. Š. ředitelem kontrolního odboru. K dalším dotazům žalobcovy zástupkyně pracovnice uvedly, že daňový řád neukládá povinnost sdělit způsob ustanovení, ale pouze povinnost sdělit, kdo byl ustanoven úřední osobou. Na to zástupkyně sdělila, že má pochybnosti, že uvedené osoby byly ustanoveny daným způsobem jednat a žádá, aby jí to bylo prokázáno. Titulní stranu protokolu považovala za nedostatečnou. Na to jí pracovnice správce daně opětovně sdělily, že požadavek na předložení úředního záznamu o pověření úředních osob je nad rámec požadavků podle daňového řádu. Na to zástupkyně uvedla, že nesouhlasí. Má zákonnou povinnost mlčenlivosti, a proto může jednat pouze s osobami, které se jí prokáží jako úřední osoby. Správce daně na to sdělil, že předmětem jednání není projednání zprávy o daňové kontrole, ale seznámení s výsledkem kontrolního zjištění, který bude písemně předán zástupkyni daňového subjektu, která se k němu nemusí vyjadřovat ihned při jednání. Zástupkyně uvedla, že je vázána mlčenlivostí, a tudíž se nemůže k věci vyjadřovat a ta nemůže být projednána. Zástupkyni následně byly předány výsledky kontrolního zjištění k probíhající daňové kontrole. Zástupkyně se dále vyjádřila tak, že pracovnice neposkytly při jednání požadovanou součinnost, čímž zmařily smysl a účel jednání. Jednání se konalo pouze formálně a spočívalo v předání několika nepodepsaných listů papíru neopatřených razítkem.

Rozhodnutím ze dne 18. 5. 2016 správce daně stanovil žalobci dvacetidenní lhůtu pro vyjádření k výsledku kontrolního zjištění a navržení jeho doplnění (zástupkyni žalobce doručeno dne

Oznámením ze dne 1. 2. 2017 správce daně žalobce požádal, aby se dne 22. 2. 2017 dostavil k projednání zprávy o daňové kontrole a ukončení kontroly. Písemností ze dne 21. 2. 2017 označenou „omluvenka, žádost o odročení a stížnost“ žalobce požádal o odročení z důvodu kolize jeho zástupkyně s jiným jednáním a také proto, že žalobce dosud nebyl seznámen se shromážděnými důkazními prostředky a výsledky kontrolního zjištění. Projednání zprávy o daňové kontrole je předčasné a překvapivé. Dne 11. 5. 2016 výsledek kontrolního zjištění fakticky projednán nebyl. Žalobce dále opakoval argumentaci, kterou uplatnil již v odvolání proti rozhodnutí o stanovení lhůty. Žalobce důvodně očekával, že jeho námitky budou vyřízeny a bude seznámen s důkazy a s výsledkem kontrolního zjištění, což se nestalo. Žalobce v souvislosti s rozhodnutím ze dne 9. 12. 2016 požádal o zaslání kopie Organizačního řádu finanční správy České republiky ze dne 23. 6. 2015. K posledně uvedené žádosti správce daně žalobci dne

Oznámením ze dne 12. 7. 2017 správce daně vyzval žalobce, aby se dne 27. 7. 2017 dostavil k ukončení daňové kontroly. V podání ze dne 24. 7. 2017 označeném „stížnost, omluvenka a žádosti“ žalobce uvedl, že nebyla zachována zákonem předvídaná lhůta pro jednání podle § 32 odst. 2 daňového řádu. Správce daně určil lhůtu k provedení úkonu pouze sedm dní, ačkoli minimální lhůta je osmidenní. Žalobce opakovaně zdůraznil, že s ním nebyly projednány žádné výsledky kontrolního zjištění. Poukaz na skutečnosti vyplývající z protokolu o jednání ze dne

Správce daně posoudil dosavadní jednání žalobce znemožňující projednání zprávy o daňové kontrole jako vyhýbání se projednání zprávy, a proto ji podle § 88 odst. 5 daňového řádu zaslal zástupkyni žalobce prostřednictvím datové schránky a současně poštou (doručeno 20. 9. 2017). Na doručení zprávy o daňové kontrole žalobce reagoval podáním ze dne 20. 9. 2017 označeným „podnět a stížnost“. Opětovně připomněl, že s ním dosud nebyly projednány výsledky kontrolního zjištění, a předestřel též další argumentaci opakovaně uplatněnou již v předcházejících podáních. Nesouhlasí se závěrem správce daně, že omluva z jednání ze dne 31. 5. 2017 byla nedostatečná. Žalobce nepovažuje za řádné vyřízení své stížnosti ze dne 24. 7. 2017, proto požádal o prošetření způsobu jejího vyřízení (žalovaný vyrozuměním ze dne 26. 10. 2017 žádost o prošetření vyhodnotil jako nedůvodnou). Současně podal stížnost na porušení povinností správce daně při vedení spisové dokumentace. (tu správce daně jako nedůvodnou vyhodnotil ve vyrozumění ze dne 2. 10. 2017). Ve stížnosti ze dne 21. 9. 2017 žalobce namítl, že mu není zřejmé, proč byla zpráva o daňové kontrole jeho zmocněnkyni zaslána poštou a nikoli do její datové schránky (tuto stížnost správce daně měl za nedůvodnou – vyrozumění ze dne 17. 10. 2017).

Dne 22. 9. 2017 správce daně vydal dodatečné platební výměry, proti kterým žalobce podal dne

Napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání zamítl a dodatečné platební výměry potvrdil. Konstatoval, že žalobce byl s výsledky kontrolních zjištění seznámen dne 11. 5. 2016, následně mu byla stanovena lhůta, ve které se mohl k výsledkům kontrolních zjištění vyjádřit. Odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto, žalobcově žádosti o prodloužení lhůty k vyjádření bylo vyhověno. Žalobce se však ve stanovené lhůtě (podle žalovaného byla žalobci poskytnuta nadstandardní lhůta více než sedm měsíců) nevyjádřil. Žalovaný měl veškeré námitky týkající se nesprávného postupu správce daně při provádění a ukončení daňové kontroly za nedůvodné. Z písemností, které si správce daně opatřil bez součinnosti se žalobcem (od stavebního úřadu) vyplývá, že od roku 2009 do roku 2014 byla na zakoupených pozemcích prováděna stavební činnost, jejímž výsledkem byla stavba kanceláře. Správci daně proto vznikly pochybnosti, zda částky za nákup materiálu představovaly výdaje za běžné úpravy a údržbu objektů a zda se nejednalo o výdaje na pořízení hmotného investičního majetku, resp. technického zhodnocení. Správce daně měl z opakované spolupráce se stavebním úřadem i z místních šetření na místě stavby dostatečné množství podkladů pro svá rozhodnutí, upustil proto od dalšího předvolávání svědka M. N. S ohledem na provedené dokazování se totiž tato výpověď jevila jako nadbytečná.

Součástí téměř všech písemností podaných správci daně žalobce učinil tento požadavek: „Daňový subjekt žádá na základě zásady součinnosti a hospodárnosti, aby písemnost, kterou bude vyřizováno toto podání, byla označena spisovou značkou, pod kterou je vedeno řízení ve věci tohoto podání u příslušného správce daně ve smyslu § 64 odst. 5 daňového řádu, a to z důvodu, aby v případě potřeby nahlédnout do spisu byl daňový subjekt schopen požadovaný spis – jeho část dostatečně určitě identifikovat, eventuálně, aby byl schopen určit, ke kterému řízení se písemnost orgánu finanční správy vztahuje. Tuto žádost nechť považuje správce daně také za korespondenční žádost o nahlédnutí do spisu ve smyslu § 66 a násl. daňového řádu a oprávnění daňového subjektu na poskytnutí informací ze spisu ve smyslu rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 45 Af 15/2012.“ Správce daně na tento požadavek opakovaně reagoval tak, že soud v daném rozsudku dospěl k závěru, že daňový subjekt je oprávněn žádat zaslání kopie určité listiny z daňového spisu, do kterého lze nahlížet (ovšem za dále vymezených podmínek, neboť toto právo není neomezené). Jak v případě fyzického nahlížení do spisu, tak v případě korespondenční žádosti je nezbytné, aby žalobce označil konkrétní listiny, do kterých požaduje nahlížet. Jakmile žalobce označí konkrétní listiny, do kterých chce nahlížet, budou mu v souladu s citovaným rozsudkem zaslány jejich kopie.

Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené, jedná se proto o žalobu věcně projednatelnou. Soud posoudil žalobu v rozsahu uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přičemž dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud před věcným vypořádáním žaloby předesílá, že rozsah reakce na žalobní námitky je, co do šíře odůvodnění, spjat s otázkou hledání míry. Povinnost orgánů veřejné moci (včetně orgánů moci soudní) svá rozhodnutí řádně odůvodnit nelze interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každou dílčí námitku. Proto zpravidla postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení (rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 – 13), případně, za podmínek tomu přiměřeného kontextu, i s akceptací odpovědi implicitní, což připouští i Ústavní soud (např. usnesení ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09), či judikatura NSS (např. rozsudek ze dne 21. 12. 2011, č. j. 4 Ads 58/2011 – 72). Takový postup je vhodný zejména u velmi obsáhlých podání, jakým je i podaná žaloba (25 stran) a replika (24 stran), která v zásadě ulpívají na detailech a formálních námitkách, které nemohou mít vliv na konečné posouzení důvodnosti žaloby; opačný postup by mohl vést až k absurdním důsledkům a k porušení zásady efektivity a hospodárnosti řízení.

Dále soud konstatuje, že napadené rozhodnutí netrpí žádnými vadami zakládajícími nepřezkoumatelnost. Důvody, které žalovaného vedly k zamítnutí odvolání, jsou z odůvodnění napadeného rozhodnutí seznatelné. Žalovaný vylíčil konkrétní skutkové okolnosti, o něž své rozhodnutí opřel, uvedl úvahy, kterými se řídil při posouzení důvodnosti odvolání, a popsal závěry, ke kterým na základě těchto úvah dospěl. Soud rovněž neshledal, že by žalovaný opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v odvolání.

Soud dále zdůrazňuje, že žalobci se již v daňovém řízení dostalo dostatečné a srozumitelné odpovědi na veškeré jeho námitky. Žalobce v žalobě nepřináší žádné relevantní argumenty, kterými by zpochybňoval vyřčené právní a skutkové závěry. Neshledá-li soud nezákonnost napadeného rozhodnutí dosahující takové intenzity, která by odůvodňovala jeho zásah, není v žádném případě jeho úkolem opakovat již několikrát vyřčené a pouze tak žalobci poskytovat „jinou“ či „lepší“ odpověď na jeho námitky, které byly v zásadě několikrát uplatněny v rámci různých podání v průběhu daňového řízení (stížnosti a další podněty) a na které daňové orgány reagovaly.

Soud konstatuje, že žaloba je z převážné části jakýmsi kompilátem všech žalobcových žádostí, omluvenek a zejména stížností a podnětů proti způsobu vyřízení stížností. S ohledem na způsob, jakým je žaloba koncipována je obtížné odlišit, kdy se jedná o rekapitulaci průběhu daňového řízení a kdy již má jít o žalobní námitky samé. Uvedené ilustruje například bod 21 písm. d) žaloby, v němž žalobce uvádí, že „podal podává stížnost“ (…) – je tedy zjevné, že žaloba představuje pouze lehce, ne však důsledně, upravenou kopii žalobcových stížností uplatněných v daňovém řízení, na něž se mu však vždy dostalo odpovědi. Žalobci samozřejmě nic nebrání opakovat argumentaci uplatněnou již ve správním řízení. Současně však nelze pominout, že žaloba má mířit proti důvodům napadeného rozhodnutí správního orgánu. Za řádný žalobní bod je pak nutno považovat jen takové tvrzení, které obsahuje dostatečně konkrétní skutková a právní tvrzení vztažení k žalobcově případu.

Byť je žaloba rozsáhlá, z jejího obsahu vyplývá (a podává se to též z žalobcových podání v průběhu daňového řízení), že klíčovým okamžikem daňového řízení, od nějž žalobce odvíjí další argumentaci, je jednání dne 11. 5. 2016.

Soud připomíná, že předmětem tohoto jednání mělo být „seznámení s výsledkem kontrolního zjištění k probíhající daňové kontrole daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 a roku 2012 a daně silniční za zdaňovací období roku 2011 a roku 2012 v plném rozsahu“ (srov. protokol o ústním jednání).

Soud v prvé řadě nemá pochyb o tom, že při uvedeném jednání dne 11. 5. 2016 došlo k seznámení s výsledky kontrolních zjištění, a to formou jejich předání zástupkyni žalobce tzv. krátkou cestou. Uvedená skutečnost vyplývá jednoznačně ze zvýrazněné pasáže na s. 4 protokolu, v níž je uvedeno, že „zástupci daňového subjektu byly předány výsledky kontrolního zjištění k probíhající daňové kontrole daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 a roku 2012 a daně silniční za zdaňovací období roku 2011 a roku 2012 v plném rozsahu“. Přílohu protokolu pak tvoří výsledky kontrolních zjištění na těchto daních. Žalobce žádné výhrady k obsahu protokolu neuplatnil. Je pravdou, že na s. 5 protokolu je uvedeno u položky „počet stran příloh“ číslo 4 – výsledky kontrolních zjištění, což by mohlo odpovídat počtu stran výsledků kontrolních zjištění na dani silniční, jak tvrdí žalobce (neboť každý z nich měl dvě strany). Podle názoru soudu nicméně daná číslovka (4) spíše než počet stran příloh označuje „počet příloh“, tedy čtyři výsledky kontrolních zjištění, což plně koresponduje se skutečnostmi uvedenými na s. 4 protokolu. Soud proto dále vychází z předpokladu, že žalobce byl dne 11. 5. 2016 řádně seznámen s výsledky kontrolních zjištění. Žalobce v žalobě navrhl provedení důkazu nahrávkou z jednání dne 11. 5. 2016, kterou měla pořídit jeho zástupkyně a která měla doložit, že při tomto jednání výsledky kontrolního zjištění předány nebyly. Při jednání soudu žalobcova zástupkyně uvedla, že z technických důvodů nemůže nahrávku předložit. Soud proto tento navržený důkaz neprovedl a konstatuje, že žalobce v tomto směru důkazní břemeno neunesl.

I kdyby nicméně byla pravdivá skutková verze průběhu jednání dne 11. 5. 2016 předestřená žalobcem (tedy že mu výsledky kontrolních zjištění na dani z příjmů fyzických osob nebyly předány), není pochyb o tom, že se s právními a skutkovými závěry, které správce daně učinil na základě daňové kontroly, seznámil nejpozději v okamžiku, kdy mu (resp. jeho zástupkyni) byly doručeny zprávy o daňové kontrole. Žalobci nic nebránilo po tomto okamžiku k závěrům zde vysloveným brojit, a to zejména v průběhu odvolacího řízení. Žalobce tak nemohl být nijak zkrácen na svých právech.

Namítá-li pak žalobce, že dosud nebyl „fyzicky“ seznámen s výsledky kontrolních zjištění, není soudu zcela zřejmé, kam touto námitkou směřuje.

Podle § 88 odst. 2 daňového řádu správce daně seznámí daňový subjekt s výsledkem kontrolního zjištění, včetně hodnocení dosud zjištěných důkazů, a předloží mu jej k vyjádření. Zákon nestanoví, že by k seznámení s výsledkem kontrolního zjištění mělo nutně dojít „fyzicky“, tedy při protokolovaném ústním jednání. Plně postačí, pokud je výsledek kontrolního zjištění, jehož součástí musí být též hodnocení dosud zjištěných důkazů, předložen k vyjádření jeho zasláním daňovému subjektu, který se k výsledku následně může vyjádřit. Seznámení se s výsledkem kontrolního zjištění je tedy právem daňového subjektu, nikoli jeho povinností.

Soud pak obecně doplňuje, že ani podle závěrů judikatury není správce daně povinen nařídit v daňovém řízení ústní jednání před vydáním rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2007, č. j. 7 Afs 114/2006 – 78). Pokud je daňovému subjektu umožněno seznámit se s obsahem správního spisu (což v rámci daňové kontroly bylo žalobci umožněno, srov. níže body týkající se nahlížení do daňového spisu) a rozhoduje-li správce daně pouze na základě listin v něm obsažených (což je i nynější případ), lze takový postup považovat za souladný s právem na spravedlivý proces (srov. např. rozsudek NSS ze dne 20. 7. 2007, č. j. 8 Afs 59/2005 – 83, č. 1440/2008 Sb. NSS). Plně se zde tedy uplatní žalobcem zhusta dovolávaná zásada písemnosti daňového řízení.

K žalobní námitce, podle které byl účel jednání zmařen, neboť zaměstnankyně správce daně přítomné jednání neprokázaly, že jsou úředními osobami, soud uvádí následující.

Podle § 12 daňového řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2014) správce daně vykonává svou pravomoc prostřednictvím úředních osob (odst. 1). Úřední osobou je zaměstnanec, který se bezprostředně podílí na výkonu pravomoci správce daně, nebo osoba oprávněná k výkonu pravomoci správce daně zákonem nebo na základě zákona (odst. 2).

Podle § 12 odst. 3 daňového řádu úřední osoba prokazuje oprávnění k úkonům při správě daní služebním průkazem, pokud tak stanoví zákon, popřípadě jiným způsobem. Podle § 12 odst. 4 daňového řádu o tom, kdo je v dané věci úřední osobou, správce daně osobu zúčastněnou na správě daní na požádání informuje. Úřední osoba na požádání osoby zúčastněné na správě daní sdělí své jméno, služební nebo obdobné označení, a ve kterém organizačním útvaru správce daně je zařazena.

Nejvyšší správní soud již k této právní úpravě vysvětlil, že zákonodárce shledal počínaje rokem 2014 požadavek na vyhotovení úředního záznamu o oprávněné úřední osobě nadbytečným a za podstatné považoval zachování možnosti osoby zúčastněné na správě daní se na konkrétn