1 Afs 147/2008 — Nejvyšší správní soud

54 Af 39/2018- 65 - text 22 54 Af 39/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobce: R. P. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Janem Labským sídlem Milešovská 2137/12, Praha 3 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2018, č. j. 40736/18/5200-10422-711621, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2018, č. j. 40736/18/5200-10422-711621, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Jana Labského, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný změnil rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „finanční úřad“) ze dne 4. 6. 2014, č. j. 2909415/14/2106-24802-209083 (dále jen „dodatečný platební výměr“). 2. Dodatečným platebním výměrem finanční úřad doměřil žalobci daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 ve výši 3 034 035 Kč a stanovil penále ve výši 606 807 Kč. Při daňové kontrole finanční úřad zjistil, že žalobce nevykázal v daňovém přiznání za rok 2011 příjmy ve výši 27 680 000 Kč z prodeje nemovitostí (pozemků parc. č. st. X, parc. č. st. X, parc. č. st. X a parc. č. X v k. ú. S. nad V.), které obdržel na základě kupní smlouvy uzavřené se společností ALTSTAEDTER INVESTMENTS a. s. (dále jen „společnost Altstaedter“) dne 28. 6. 2011. Předmětné nemovitosti žalobce nabyl na základě darovací smlouvy ze dne 1. 6. 2011 od svého syna. Při stanovení jejich ceny pro účely výpočtu daně z příjmů finanční úřad vyšel ze znaleckého posudku L. K. ze dne 2. 6. 2011, který žalobce nechal zpracovat pro účely přiznání k dani z převodu nemovitých věcí. Posudek L. K. ocenil nemovitosti na částku celkem 6 533 050 Kč. 3. Žalobce podal proti dodatečnému platebnímu výměru odvolání. V něm zejména poukázal na to, že zjištěná cena používaná pro daňové účely má být co nejpřesněji a objektivně určena, přičemž odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 28. 8. 2013, č. j. 8 Afs 30/2012-32, a ze dne 9. 2. 2012, č. j. 7 Afs 34/2011-128. Za účelem prokázání svých tvrzení předložil znalecký posudek zpracovaný společností American Appraisal s. r. o. (dále jen „posudek AA č. 1“), který ocenil předmětné nemovitosti částkou v celkové výši 23 862 410 Kč. 4. Žalovaný považoval jak posudek L. K., tak posudek AA č. 1 za nedostatečné, nechal proto vypracovat Ing. Š. (pracovnicí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj) kontrolní ocenění, které stanovilo cenu předmětných nemovitostí na částku 11 823 500 Kč. Ocenění Ing. Š. následně žalobce podrobil konkrétním námitkám a současně předložil další posudek společnosti American Appraisal (dále jen „posudek AA č. 2“; souhrnně s posudkem AA č. 1 též jako „posudky AA“). Tento posudek ocenil předmětné nemovitosti částkou v celkové výši 18 165 270 Kč. K posudku AA č. 2 se následně vyjádřila i Ing. Š., která částečně námitkám vyhověla a korigovala své závěry tak, že výslednou cenu určila na částku 14 542 860 Kč. 5. Rozhodnutím ze dne 15. 9. 2015, č. j. 29659/15/5200-10422-711621, žalovaný změnil dodatečný platební výměr tak, že doměřil žalobci daň z příjmů ve výši 1 831 890 Kč a uložil povinnost k úhradě penále ve výši 366 378 Kč. Žalovaný zohlednil některé námitky žalobce a stanovil cenu předmětných nemovitostí na částku 14 547 430 Kč. Cenu samotných pozemků převzal z ocenění Ing. Š., zatímco cenu staveb na pozemcích, které byly rovněž předmětem kupní smlouvy, převzal z posudku AA č. 2. 6. Žalobce napadl rozhodnutí ze dne 15. 9. 2015 žalobou u zdejšího soudu, který rozsudkem ze dne 24. 7. 2017, č. j. 48 Af 11/2016-71 (dále jen „předchozí rozsudek“), napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný podle soudu odpovídajícím způsobem vysvětlil, proč nebylo možné přihlédnout k ceně zjištěné podle posudků L. K. a AA č. 1. Podle soudu není vyloučeno ani to, že správce daně provede úvahu o ocenění nemovitosti sám. Ocenění Ing. Š. však (minimálně co do formy) nemá zákonem předvídanou povahu znaleckého posudku. V době vydání rozhodnutí měl žalovaný k dispozici žalobcem předložený posudek AA č. 2, který zohlednil nové podklady, a vlastní kontrolní ocenění doplněné vyjádřením zpracovatelky. I pokud by soud akceptoval, že z hlediska obsahových náležitostí kontrolní ocenění Ing. Š. odpovídá znaleckému posudku, bylo namístě upozornit na jednoznačné závěry judikatury, podle níž, „má-li k téže otázce správce daně k dispozici dva rovnocenné, ale co do závěru odlišné znalecké posudky, nepřísluší mu, aby sám bez dalšího uvážil, který z nich použije pro rozhodná skutková zjištění a který nikoliv. Naopak je povinen odstranit jejich vzájemné rozpory a nesrovnalosti, a to především prostřednictvím výslechu znalce, popřípadě znalců obou. Nevedly-li by tyto výpovědi k ozřejmění vzešlých nejasností, bylo by namístě přistoupit k dalšímu znaleckému zkoumání nebo reviznímu znaleckému posouzení“ (rozsudek NSS ze dne 1. 7. 2010, č. j. 7 Afs 50/2010-60). Žalovaný postupoval chybně, pokud zohlednil posudek AA č. 2 jen zčásti a ve zbytku pouze odkázal na ocenění Ing. Š., aniž by blíže vysvětlil, proč toto ocenění preferuje, přičemž k návrhu žalobce na výslech znalce, který zpracoval posudek AA č. 2, pouze uvedl, že výslech by nepřinesl žádné nové skutečnosti. 7. Soud proto uložil žalovanému, aby se v dalším řízení odpovídajícím způsobem zabýval vůbec samotným významem ocenění Ing. Š. jako důkazního prostředku ve vztahu k posudku AA č. 2. Jestliže žalovaný dospěje k tomu, že otázku ceny předmětných nemovitostí je schopen posoudit sám (prostřednictvím svých k tomu odborně vybavených zaměstnanců), bude nezbytné, aby v návaznosti na vyjádření žalobce odpovídajícím způsobem (poté, co seznámí žalobce se všemi svými podklady pro takový závěr) své závěry odůvodnil a současně vyvrátil závěry plynoucí z důkazních prostředků (především znaleckých posudků) předložených žalobcem. Pokud by naopak žalovaný dospěl k závěru, že odborná posouzení, která má v dané věci k dispozici, jsou z hlediska svého významu pro danou věc rovnocenná, bude nutno odstranit jejich vzájemné rozpory a nesrovnalosti, a to buď prostřednictvím výslechu znalce (znalců), případně přistoupením k reviznímu znaleckému posouzení. 8. V rámci dalšího řízení finanční úřad provedl na pokyn žalovaného výslech Ing. P. O., Ph.D., který měl podle sdělení žalobce zpracovat oba posudky AA, a výslech jeho spolupracovníka Ing. J. K. M. 9. Finanční úřad následně v úředním záznamu ze dne 16. 2. 2018 uvedl, že na základě výpovědí obou svědků (Ing. O. a Ing. M.) dospěl k závěru, že společnost American Appraisal nevypracovala znalecké posudky pečlivě, nezjistila všechny informace k oceňovaným nemovitostem, nepostupovala v souladu s vyhláškou č. 3/2008 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2011 (dále jen „oceňovací vyhláška“) a hodnotila závěry neobjektivně. Zároveň vzhledem k tomu, že ocenění Ing. Š. nebylo možné s ohledem na její pracovní poměr ke správci daně považovat za znalecký posudek, rozhodl žalovaný o zadání revizního posudku, pro jehož zpracování vybral znalecký ústav STATIKUM s. r. o. (dále jen „společnost Statikum“). 10. Dne 29. 3. 2018 společnost Statikum vyhotovila znalecký posudek, který ocenil předmětné nemovitosti na částku v celkové výši 11 051 130 Kč (dále jen „posudek Statikum“). 11. Žalovaný následně vyzval žalobce k uplatnění práva vyjádřit se ke skutečnostem zjištěným v rámci odvolacího řízení s tím, že hodlá při svém rozhodování vycházet z posudku Statikum. Na uvedené reagoval žalobce podáním ze dne 13. 6. 2018, v němž především poukázal na rozdíly mezi posudkem Statikum a posudkem AA č. 2, které se týkaly zejména zatřídění kalové nádrže. Dále pak nesouhlasil s odmítnutím použití přirážky 1.2 a s výší přirážky 1.4.2. 12. V reakci na žalobcovo vyjádření nechal žalovaný zpracovat doplnění posudku Statikum ohledně přirážky 1.4.2 (dále jen „dodatek č. 1“). 13. Žalobce následně zaslal žalovanému vyjádření ze dne 19. 7. 2018, v němž poukazoval zejména na to, že posudek Statikum vychází nesprávně z toho, že kalová nádrž je příslušenstvím haly. Hala byla k datu ocenění ve vlastnictví jiné osoby, a proto nemůže být kalová nádrž jejím příslušenstvím. Dále uvedl, že dodatek č. 1 ignoroval námitku týkající se přirážky 1.2 a že mu připadá nelogické odepření přirážky 1.3. Vysvětlení týkající se přirážky 1.4.2 považoval žalobce nadále za nepřezkoumatelné. K vyjádření připojil znalecký posudek z