1 Afs 271/2016 — Nejvyšší správní soud

55 Af 27/2019- 73 - text 13 55 Af 27/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Jana Čížka a soudců JUDr. Bc. Kryštofa Horna a Mgr. Ing. Lenky Bursíkové, ve věci žalobce: Ing. V. L., bytem X, proti žalovanému: Finanční úřad pro Středočeský kraj, sídlem Žitná 12, 120 00 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2019, č. j. 2908970/19/2110-51521-209306, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2019, č. j. 2908970/19/2110-51521-209306, se ruší a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Obsah žaloby a vyjádření účastníků 1. Žalobce podal dne 31. 7. 2019 žalobu „proti zamítnutí námitky vůči chybám v evidenci (…) ohledně plateb provedených v rámci exekuce“ na srážky ze mzdy nebo jiných příjmů nařízené exekučním příkazem ze dne 13. 1. 2016, č. j. 66980/16/2110-00540-201353 (dále jen „exekuční příkaz“) pro vymožení nedoplatku v celkové výši 343 374 Kč a exekučních nákladů. 2. Soud zjistil, že žalovaný rozhodnutím o námitce ze dne 20. 5. 2019, č. j. 2908970/19/2110-51521-209306 (dále jen „napadené rozhodnutí“), které bylo žalobci doručeno 31. 5. 2019, zamítl námitku žalobce ze dne 18. 3. 2019 (označenou jako „námitka proti správnosti evidence FÚ Kladno o dosud provedených platbách“) . 3. Exekučním titulem dotčené exekuce je výkaz nedoplatků, ve kterém jsou ke dni 13. 1. 2016 evidovány nedoplatky na platebních výměrech vydaných Finančním úřadem v Kladně na daňové penále za prodlení s úhradou daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období kalendářního roku 1997, a to dle platebního výměru ze dne 22. 8. 2006, č. j. 138660/06/030913, (znějícího původně na částku 374 838 Kč, která byla částečně uhrazena – viz sdělení žalovaného ze dne 20. 3. 2019, č. j. 1246925/19/2110-51521-201341) ve výši 335 480 Kč a „rozdílových“ platebních výměrů ze dne 12. 10. 2009, č. j. 163762/09/030915201767, ve výši 333 Kč a ze dne 20. 11. 2008, č. j. 178633/08/030913/1400, ve výši 7 561 Kč. 4. Žalobce v žalobě uvedl, že mu při předchozí exekuci byla neoprávněně stržena částka, ze které mu byl přiznán úrok z prodlení ve výši 43 031,83 Kč. Tento úrok byl jako přeplatek převeden na úhradu nedoplatku daně, čímž došlo ke dni 22. 6. 2016 ke snížení vymáhaného dluhu z 343 374 Kč na 302 770,17 Kč. Přeplatek (úrok z prodlení) tedy byl dle žalobce použit v rozsahu 40 603,83 Kč (rozdíl výše uvedených částek – pozn. soudu), ačkoliv žalobci není jasné, proč nebyl použit celý. Podle sdělení žalovaného však bylo na úhradu exekuce použito z přeplatku (úroku) jen 21 762 Kč a zbývající částka 21 269 Kč pak byla použita k úhradě jiných daňových povinností. Žalobce má proto za to, že evidence jeho osobního daňového účtu je nepřesná. Podal proto k žalovanému námitku. Jelikož ji žalovaný zamítl, dožadoval se žalobce, aby soud „potvrdil další provedení platby ve výši 21 269 Kč v rámci exekuce“. 5. V podání ze dne 24. 11. 2019 označeném jako upřesnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný neobjasnil, na úhradu jakých „jiných daňových povinností“ byl přeplatek použit. Následně žalobce za užití údajů z poslední dostupné informace o úhradách exekuce (ze dne 2. 10. 2019, tj. po vydání napadeného rozhodnutí) provedl výpočty a dospěl k závěru, že údaje žalovaného o provedených platbách se od skutečnosti liší o 40 599,81 Kč nebo dokonce 71 508 Kč. Dále v podání zrekapituloval historii vzniku vymáhané daňové pohledávky vyplývající z činnosti sdružení žalobce a Ing. Číže, které bylo ukončeno před notářem uzavřenou dohodou, dle které za veškeré závazky sdružení odpovídá výhradně Ing. Číž. Žalobce má proto za to, že mu daň z příjmů fyzických osob vůbec neměla být doměřena, požadování její jistiny i nyní vymáhaného penále po něm je nespravedlivé a že příslušné platební výměry jsou nicotné. To má dle žalobce vyplývat i z rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 5 Cm 337/2006-267, který zamítl žalobcovu žalobu vůči Ing. Čížovi na vydání bezdůvodného obohacení s tím, že dodatečná zjištění finančních orgánů nemohou nic změnit na ukončení činnosti sdružení. Daň byla dle žalobce doměřena na základě zfalšovaného účetnictví a bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Závěrem žalobce navrhl, aby soud vydal rozhodnutí, kterým prohlásí evidence předpisů a plateb v případě exekuce dodatečného platebního výměru (na jistinu daně) a daňového penále za nepřesné a neúplné a nařídí žalovanému jejich doplnění tak, aby bylo zřejmé, jaké částky a v jakém termínu byly použity k jaké úhradě. S poukazem na usnesení zdejšího soudu ze dne 27. 6. 2018, č. j. 45 Af 28/2016 - 34, který se v rámci přezkumu shodného exekučního řízení odmítl zabývat případnými vadami exekučního titulu, ledaže by šlo o natolik závažné vady, které by způsobily jeho nicotnost, se žalobce domáhal rovněž vyslovení nicotnosti dodatečného platebního výměru (na jistinu daně) a daňového penále, kterou spatřoval v údajné protikladnosti rozsudků Městského soudu v Praze a soudu zdejšího. 6. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že žalobci doměřil daň z příjmů fyzických osob za rok 1997 (dokumenty k tomu již nemá k dispozici, uvedl ale, že vyměření této daně žalobce nijak nesporuje) a předepsal mu proto za prodlení s její úhradou penále. Připustil rovněž, že při vymáhání jistiny daně došlo k pochybení, při kterém bylo neoprávněně vymoženo více, než kolik činila žalobcova daňová povinnost. Takto vzniklý přeplatek ve výši 47 052 Kč byl použit na úhradu daně z příjmů fyzických osob za rok 2006 ve výši 5 122,70 Kč, daně z příjmů fyzických osob za rok 2007 ve výši 13 777,30 Kč a úroku k těmto daním ve výši 4 725 Kč. Na úhradu předmětného penále pak byla použita částka 23 427 Kč. Z přeplatku byl žalobci přiznán úrok z prodlení ve výši 43 031,83 Kč, který žalobce použil na úhradu daně z příjmů fyzických osob za rok 2006 ve výši 6 412,30 Kč, na úhradu daně z příjmů fyzických osob za rok 2007 ve výši 13 332,73 Kč a úhradu úroku k těmto daním ve výši 1 523,97 Kč (celkem tedy ve výši 21 269 Kč na splatný, ale v exekuci nevymáhaný nedoplatek). Na úhradu vymáhaného penále žalobce použil zbytek úroku ve výši 21 762,83 Kč. Ke dni 1. 1. 2016 byl na osobním účtu žalobce ohledně daně z příjmů fyzických osob evidován nedoplatek ve výši 348 342 Kč. Na výkazu nedoplatků ze dne 13. 1. 2016 nebyl zahrnut úrok z prodlení ve výši 1 133 Kč a 3 835 Kč, proto byla exekuce zahájena jen pro částku 343 374 Kč. Dále žalovaný reagoval na námitky uvedené žalobcem v doplnění žaloby a uvedl, že použití plateb nových daní na uhrazení nařízené exekuce vychází z pořadí stanoveného § 59 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném v příslušných obdobích. Tímto postupem žalovaný žalobce neuvrhl do spirály dalších plateb. Naopak, pokud by žalovaný úhrady nepoužil na starší daňové povinnosti, bylo by předepisováno penále. Zvoleným postupem žalovaný navíc žalobce zvýhodnil o uspořený úrok z prodlení. Následně žalovaný reagoval na výpočty žalobce vlastními výpočty. Navrhl zamítnutí žaloby. 7. V replice žalobce poukázal na to, že jak v napadeném rozhodnutí, tak ve vyjádření k žalobě chybí stanovisko žalovaného k údajné systémové chybě přítomné již při první žalobcově daňové exekuci, v jejímž důsledku vznikl přeplatek, a k tomu, že při nařízení současné exekuce neměl žalovaný vyřešen přeplatek z exekuce předchozí. Sám žalovaný přitom přiznal nepřesnosti v evidenci tohoto přeplatku. Nesrovnalosti v evidenci žalobci způsobily vážné problémy při vymáhání regresní úhrady po Ing. Čížovi. Žalobce uvedl, že rozporuje tvrzení žalovaného, že mu byla daň z příjmu fyzických osob za rok 1997 vyměřena (žalobce však ve skutečnosti nenapadá skutečnost, že mu byla vyměřena, spíše tvrdí, že mu byla vyměřena nezákonně – pozn. soudu). Žalobce zopakoval námitky proti doměření jistiny daně a penále a dodal, že FŘ v Praze jako nadřízený orgán žalovaného měl usnesením č. j. 1147/11/02 vyslovit nicotnost dodatečného platebního výměru. Uzavřel, že je přesvědčen, že evidence plateb v rámci exekučního příkazu na penále, ale i předcházejících úhrad jistiny daně, je nepřesná. Navrhl, aby soud vydal rozhodnutí, kterým prohlásí evidence plateb dodatečného platebního výměru a daňového penále za nepřesné a stanovení výše zbývající částky neprojednatelné. Žalobní petit uzavřel takto: „Rozhodnutí FÚ v Kladně se ruší a věc se vrací FÚ k upřesnění evidence.“ Obsah správního spisu 8. Ze správního spisu vyplývá, že exekuční příkaz byl žalobci doručen a právní moci nabyl dne 18. 1. 2016. 9. Žalobce podal dne 2. 2. 2016 „návrh na zastavení exekuce“, ve kterém poukázal na to, že v předešlém exekučním řízení mu vznikl přeplatek, který nebyl zohledněn a nebyly mu vyplaceny ani „vratky“ za daňová přiznání za roky 2010-2015. Popsal rovněž důvody, pro které považoval za nesprávně stanovenou samotnou původní daňovou povinnost týkající se zdaňovacího období roku 1997, a to s ohled