8 Ads 17/2015 — Nejvyšší správní soud

42 Ad 1/2021- 21 - text 14 42 Ad 1/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Čížkem ve věci žalobkyně: L. M. zastoupená obecným zmocněncem Ing. V. M. oba bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 1. 2021, č. j. MPSV-2020/234061-912, ze dne 4. 1. 2021, č. j. MPSV-2020/241807-912, a ze dne 9. 7. 2020, č. j. MPSV-2020/122301-912, takto: I. Řízení ve věcech vedených u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 42 Ad 1/2021, 42 Ad 2/2021 a 58 Ad 16/2021 se spojují ke společnému řízení. Věci budou nadále vedeny pod sp. zn. 42 Ad 1/2021. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2021, č. j. MPSV-2020/234061-912, a ze dne 9. 7. 2020, č. j. MPSV-2020/122301-912, se ruší a věci se mu vrací k dalším řízením. III. Žaloba proti rozhodnutí ze dne 4. 1. 2021, č. j. MPSV-2020/241807-912, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se třemi samostatně podanými žalobami podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadená rozhodnutí“), kterými žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajská pobočka v Příbrami, kontaktní pracoviště Dobříš (dále jen „správní orgán I. stupně“). 2. Podle § 39 odst. 1 s. ř. s. může předseda senátu usnesením spojit ke společnému projednání samostatné žaloby směřující proti témuž rozhodnutí anebo proti rozhodnutím, která spolu skutkově souvisejí. 3. Všechny žaloby se týkají dávek pěstounské péče podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 200/2017 Sb. (dále jen „zákon o sociálně-právní ochraně dětí“). V žalobách proti rozhodnutí ze dne 4. 1. 2021, č. j. MPSV-2020/234061-912 (dále jen „napadené rozhodnutí 1“) a ze dne 9. 7. 2020, č. j. MPSV-2020/122301-912 (dále jen „napadené rozhodnutí 2“) se jedná o skutkově i právně totožnou věc zamítnutí žádosti o dávku pěstounské péče - příspěvek při převzetí dítěte podle § 47l zákona o sociálně-právní ochraně dětí týkající se dvou různých nezletilých dětí. Jádro sporu v obou věcech spočívá ve výkladu osoby pečující podle § 4a písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí a posouzení otázky, zda lze příspěvek při převzetí dítěte přiznat i osobám poskytujícím pěstounskou péči na přechodnou dobu. V žalobě proti rozhodnutí ze dne 4. 1. 2021, č. j. MPSV-2020/241807-912 (dále jen „napadené rozhodnutí 3“) jde o skutkově odlišnou věc týkající se výplaty dávky pěstounské péče příspěvku na úhradu potřeb dítěte podle § 47f zákona o sociálně-právní ochraně dětí osobě pečující. Jelikož je i v tomto případě aplikován § 4a písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí definující osobu pečují a zároveň se věc týká jednoho z výše zmíněných nezletilých dětí, je vhodné i tuto žalobu spojit. 4. Z obsahu žalob a napadených rozhodnutí tedy plyne, že všechny věci jsou vedeny mezi totožnými účastníky, mají obdobný skutkový základ, předmětem je obdobná právní otázka a žaloby směřují proti rozhodnutím, která spolu úzce skutkově souvisejí. Soud proto rozhodl o spojení věcí ke společnému projednání podle § 39 odst. 1 s. ř. s. s tím, že řízení bude nadále vedeno pod sp. zn. 42 Ad 1/2021, neboť žaloba v této věci napadla soudu jako první v pořadí (výrok I). Obsah podání účastníků 5. Žalobkyně namítá nezákonnost napadených rozhodnutí 1 a 2, která jsou dle jejího názoru v rozporu se závěry Nejvyššího správního soudu vyslovenými v rozsudku ze dne 20. 10. 2015, č. j. 8 Ads 17/2015-49, č. 3353/2016 Sb. NSS, podle kterého se stává osoba v evidenci (osoba poskytující pěstounskou péči na přechodnou dobu) v době svěření dítěte soudem do pěstounské péče na přechodnou dobu osobou pečující. Žalobkyně namítá, že tyto závěry měly být aplikovány i v jejím případě, a tudíž měla nárok na příspěvek při převzetí dítěte podle § 47l zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Namítá, že správní orgán I. stupně ani žalovaný nezpochybňují, že je vyplácen příspěvek na úhradu potřeb dítěte i pěstounům na přechodnou dobu, jedná se tedy o nelogický postup, kdy v jednom případě nazírají správní orgány na osobu poskytující pěstounskou péči na přechodnou dobu jako na osobu pečující a v druhém případě nikoliv. Žalobkyně popisuje důležitost dávky příspěvku při převzetí dítěte související s počátečními náklady, jelikož děti často nejsou vybaveni ničím jiným než oblečením, které mají na sobě. Žalobkyně dále konstatuje, že se snažila o mimosoudní řešení, ale správní orgány jí nevyhověly. 6. Žalobkyně namítá v obecné rovině nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 3, jelikož se žalovaný nevyjádřil k jejím odvolacím námitkám a navrhovaným důkazům. V žalobě dále specifikuje, že žalovaný dostatečně nevypořádal její odvolací námitku, kdo je ze zákona povinen náklady na péči proplatit. Žalobkyně v květnu 2020 dítěti poskytovala péči a hradila jeho potřeby, nelze tedy vynaložené prostředky požadovat zpět. Namítá rovněž nezákonnost napadeného rozhodnutí 3, jelikož správní orgány nesprávně vyložily relevantní ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Podle žalobkyně by měl být způsob výplaty dávky „podle stavu, který byl v daný měsíc, a ne podle stavu, který nastal až další měsíc“. Žalobkyně tvrdí, že zákon nevylučuje možnost vyplácet dávku i poměrně, pokud o dítě pečovalo v jednom měsíci více osob a v této souvislosti odkazuje na § 47t zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Namítá, že denní úhradu umožňuje například § 42c a § 42f zákona o sociálně-právní ochraně dětí upravující příspěvek na úhradu pobytu a péče. V této souvislosti odkazuje rovněž na § 47g odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Namítá, že argumentace žalovaného, že je třeba přihlédnout i k tomu, že v březnu 2020 byla žalobkyni vyplacena celá dávka, ačkoliv nepečovala o nezletilé dítě po celý měsíc, není v souladu se zákonem, jelikož výplata první dávky nemá vliv na výplatu poslední dávky. Žalobkyně namítá, že i samotný správní orgán I. stupně si je vědom nesmyslnosti této úpravy, pokud zmiňuje možnost vyrovnání mezi osobami pečujícími v rozhodnutí o vrácení přeplatku ze dne 2. 11. 2020, č. j. 178304/20/PB. Komentuje rovněž problematičnost návrhu novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí. 7. Ve vyjádření k žalobě proti napadeným rozhodnutím 1 a 2 žalovaný rekapituluje dosavadní průběh správních řízení a odkazuje na relevantní právní úpravu. V obou vyjádřeních shodně namítá, že žalobkyně je osobou v evidenci podle § 4a písm. c) zákona o sociálně-právní ochraně dětí, a nelze ji proto považovat za osobu pečující podle § 4a písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Namítá, že žalobkyní zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu se týkal jiné dávky - příspěvku na úhradu potřeb dítěte, a to ve zvláštním případě, kdy dítě nabylo zletilosti v pěstounské péči na přechodnou dobu, přičemž pokud by byly činěny rozdíly mezi typy pěstounské péče, zůstalo by dítě v tomto případě finančně nezabezpečeno. Závěrem uvádí, že je momentálně předložen návrh změny zákona o sociálně-právní ochraně dětí (zákon č. 363/2021 Sb., jenž nabyl účinnosti dne 1. 1. 2022 - pozn. soudu), která přesně tyto otázky řeší, avšak aplikovatelné znění zákona je neupravuje. Navrhuje proto žaloby zamítnout. 8. Ve vyjádření k žalobě proti napadenému rozhodnutí 3 žalovaný rekapituluje dosavadní průběh správního řízení a relevantní právní úpravu. Uvádí, že dávka je nárokem a příjmem dítěte, proto musí výplata dávky sledovat tu osobu pečující, která má nezletilé dítě v péči v kalendářním měsíci, ve kterém se dávka vyplácí podle § 47t odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Připouští, že tedy může dojít k situaci, že příspěvek bude vyplácen k rukám jiné osoby, než která zajišťovala péči o dítě v měsíci, za který příspěvek na úhradu potřeb náleží. Žalovaný proto navrhuje žalobu zamítnout. Obsah správního spisu 9. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně podala dne 21. 9. 2020 žádost o dávku pěstounské péče - příspěvku při převzetí dítěte, a to nezletilého chlapce, kterého převzala do péče dne 8. 9. 2020 na základě usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 8. 9. 2020, č. j. 0 Nc 8/2020, o předběžném opatření. Správní orgán I. stupně vydal dne 20. 10. 2020 rozhodnutí, č. j. 172916/20/PB, o zamítnutí žádosti o dávku pěstounské péče příspěvek při převzetí dítěte podle § 47l a § 47p zákona o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen „prvostupňové rozhodnutí 1“). V odůvodnění uvedl, že žalobkyně je osobou v evidenci podle § 4a písm. c) zákona o sociálně-právní ochraně dětí, a proto ji nelze považovat za osobu pečující podle § 4a písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný zamítl napadeným rozhodnutím 1. V odůvodnění potvrdil názor správního orgánu I. stupně, že