2 As 230/2016 — Nejvyšší správní soud

43 A 24/2019- 28 - text 17 43 A 24/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobkyně: M. H. bytem X zastoupena advokátem JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr. sídlem Dominikánské náměstí 656/2, Brno proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2019, č. j. 013351/2019/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl její odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Jesenice, stavebního úřadu, (dále jen „stavební úřad“) ze dne 6. 4. 2018, č. j. MěÚJ/04749/2018/Vit, ve věci žádosti žalobkyně o dodatečné povolení stavby. 2. Žalobkyně vlastní pozemky parc. č. Xa a parc. č. st. Xb v k. ú. P.. Na posledně uvedeném pozemku se nachází rekreační chata. V roce 2015 žalobkyně realizovala na parc. č. Xa stavbu garáže. Přípisem ze dne 12. 11. 2015 stavební úřad oznámil žalobkyni zahájení řízení o odstranění stavby, neboť ke stavbě garáže nebylo vydáno žádné rozhodnutí nebo opatření, které by umožňovalo stavbu realizovat. Následně žalobkyně podala dne 23. 11. 2015 žádost o dodatečné povolení stavby. Na základě její žádosti vydal Městský úřad Černošice (dále jen „orgán státní správy lesů“) dne 7. 6. 2016 závazné stanovisko podle § 14 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (dále jen „lesní zákon“), ve kterém vyslovil s dodatečným povolením stavby garáže nesouhlas. Stavební úřad následně žádost o dodatečné povolení stavby zamítl rozhodnutím ze dne 26. 1. 2017. Odvolání žalobkyně žalovaný zamítl dne 12. 6. 2017 pro opožděnost. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí nepodala žalobu ani jiný opravný prostředek. Stavební úřad proto přípisem ze dne 19. 7. 2017 oznámil pokračování v řízení o odstranění stavby. 3. Podáním doručeným stavebnímu úřadu dne 7. 12. 2017 žalobkyně opět požádala o dodatečné povolení stavby garáže (46 m2, výška 2,7 m). V příloze připojila (1) kopii smlouvy o podmínkách udělení souhlasu se zřízením stavby se vzdáním se práva na náhradu škody vzniklé na pozemcích, kterou uzavřela dne 5. 10. 2017 s Arcibiskupstvím pražským (dále jen „vlastník lesa“) podle § 2897 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), (2) vyrozumění o provedeném vkladu uvedené smlouvy do katastru nemovitostí a (3) souhlas vlastníka lesa s dodatečným povolením stavby ze dne 1. 11. 2017. 4. K výzvě stavebního úřadu k doplnění podkladů žádosti žalobkyně sdělila, že projektovou dokumentaci přiložila již ke své předchozí žádosti o dodatečné povolení stavby, a dále přiložila „sdělení k žádosti“ orgánu státní správy lesů ze dne 12. 3. 2018. 5. Orgán státní správy lesů poukázal na to, že ke stavbě žalobkyniny garáže v minulosti vydal již dvě negativní stanoviska (dne 30. 6. 2015 pro účel umístění a povolení stavby a dne 7. 6. 2016 pro účel dodatečného povolení po nepovolené realizaci stavby). Obě stanoviska žalobkyně napadla podněty k přezkumu, nadřízený orgán však neshledal k přezkumu důvod, o čemž žalobkyni informoval. Nově uplatněný souhlas vlastníka lesa je pro potřeby stanoviska podle § 14 odst. 2 lesního zákona bezpředmětný a nezávazný. Orgán státní správy lesů je při své rozhodovací činnosti nezávislý na vlastníku lesa a v konkrétním řízení postupuje podle správního uvážení v mezích zákonem stanovených procesních povinností. Bezpředmětná je i smlouva o vzdání se práva domáhat se náhrady škody, neboť řeší otázku náhrady škody až po škodní události, nikoliv předcházení škodě, k němuž slouží § 14 odst. 2 lesního zákona. Žalobkyně se danou smlouvou nevzdala práva na předcházení škodám z lesa (tj. práva na opatření za účelem ochrany stavby ve smyslu § 22 lesního zákona, např. preventivního odkácení ohrožujících stromů z lesního porostu) a podle zákona se tohoto práva ani vzdát nemůže. Rizika plynoucí z předmětné stavby vůči lesu tak nadále přetrvávají. Bezpečnostní problematika je navíc jen jednou z okolností zohledňovaných při posuzování výstavby u lesa. Orgán státní správy lesů uzavřel, že v argumentaci žalobkyně neshledal nové rozhodné skutečnosti, proto nemá důvod vydat v téže věci nové závazné stanovisko a odkazuje na platnost dříve vydaného nesouhlasu. Dodal, že tento postup přiměřeně koresponduje s aplikací institutů obnovy řízení a nového rozhodnutí podle § 100 a § 101 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. 6. Součástí správního spisu je pak i závazné stanovisko ze dne 7. 6. 2016, ve kterém orgán státní správy lesů nesouhlasil s dodatečným povolením stavby garáže na pozemku parc. č. Xa. Již na základě zákona lze podle něj konstatovat, že území do 50 m od okraje lesa (tzv. ochranné pásmo lesa) je z hlediska ochrany lesa problematické a rizikové a v ideálním případě by nemělo být ke stavební činnosti vůbec využíváno. Souhlas orgánu státní správy lesů s konkrétním stavebním záměrem má charakter výjimky a je nenárokový. Rozhodným kritériem je především odstup stavby od lesa, který má být dostatečný k tomu, aby lesu zajistil ochranu před škálou přímých i nepřímých negativních projevů a účinků zástavby, včetně těch, které mohou nastat v bližší i vzdálenější budoucnosti. Posouzení je založeno na principu předběžné opatrnosti a slouží k ochraně veřejného zájmu na zachování lesa. 7. Negativní účinky výstavby vůči lesu se mohou projevit v narušení vodního režimu (tj. vláhových a odtokových poměrů), změně fyzikálních a chemických vlastností půdy, místního mikroklimatu apod., což může vést k poškození lesa (usychání) nebo změnám ve složení vegetace (nárůst buřeně). Míru takových důsledků nelze dopředu spolehlivě určit a nelze je ani vyloučit, proto musí být při posuzování záměru vzaty v úvahu. Umísťování staveb v ochranném pásmu lesa souvisí také s bezpečnostní problematikou, tedy ochranou osob a majetku před negativním působením lesa, jímž se rozumí zástin, splavování půdy, padání kamenů, větví nebo celých stromů, prorůstání větví nebo kořenů apod. Důsledkem pak může být nežádoucí zásah do lesního prostředí. Vlastníci staveb umístěných v nedostatečné vzdálenosti od lesa totiž mohou požadovat ochranná opatření (podle § 22 lesního zákona). Z praxe je orgánu státní správy lesů známo, že ochranná opatření spočívají většinou v pokácení „ohrožujících“ stromů nebo ořezu větví. Preventivním opatřením může být také omezení výšky porostu nebo trvalé vyloučení pěstování lesa. Všechna tato opatření pak omezují funkce lesa a jdou proti jeho potřebám (např. odkácení okrajových stromů narušuje tzv. porostní plášť, který chrání vnitřní mikroklima). 8. Podle orgánu státní správy lesů je třeba zabývat se bezpečnostními otázkami již při rozhodování o možnostech zástavby, neboť po dokončení staveb v nedostatečné vzdálenosti již přicházejí v úvahu zpravidla jen opatření na úkor lesa. Nelze připustit, aby orgán státní správy lesů nejprve udělil souhlas s problematickou stavbou a následně by v její prospěch stanovoval ochranná opatření na úkor lesa. Práva na uplatnění opatření podle § 22 lesního zákona se přitom nelze předem vzdát. 9. S ohledem na princip předběžné opatrnosti se za akceptovatelný minimální odstup staveb od lesa považuje hodnota absolutní výškové bonity (dále jen „AVB“) dřevin zastoupených v lesním porostu, přičemž se nevychází z aktuálního stavu, který je v čase proměnlivý, ale z dosažitelného výškového maxima. Hodnoty AVB se získávají z lesních hospodářských plánů a osnov. V posuzované věci se stavba nachází ve vzdálenosti cca 5 m od hranice lesa a je k lesu orientována svou delší stranou o délce 8,8 m. Orgán státní správy lesů dále popsal věkovou a druhovou skladbu dotčeného lesního porostu s tím, že pro přilehlý porost je hodnota AVB 22, pro vedlejší skupiny pak AVB 28, 24 a 20. Tyto hodnoty definují nejblíže přípustnou odstupovou vzdálenost. Dodal, že z hlediska kategorizace se jedná o hospodářský les, ve kterém je prvořadá reprodukční funkce, tj. dosažení maximální produkce dřevní hmoty. Plnění této funkce není žádoucí snižovat preventivními těžbami v době před dosažením mýtní zralosti porostu, takže nelze ustoupit od uplatnění odstupového kritéria podle hodnoty AVB. 10. Ze srovnání s hodnotami AVB plyne, že už odstup stávající žalobkyniny chaty od lesa není dostatečný k tomu, aby byl les ochráněn před negativními účinky stavby, zejména před nežádoucím efektem zabezpečovacích opatření činěných na úkor lesa. Z hlediska ochrany lesa proto není žádoucí dále zhoršovat současný nevyhovující stav a dále zvyšovat zátěž lesa. Nárůst zastavěné plochy a objemu stavby v blízkosti lesa může mít vliv na mikroklima v přilehlé části lesa (např. lokální zvýšení teploty