8 Afs 74/2019 — Nejvyšší správní soud

43 Af 16/2020- 68 - text 15 43 Af 16/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobkyně: LYNX Invest s.r.o., IČO: 25135571 sídlem Na Beránku IV 270, Ořech proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2020, č. j. 4021/20/5300-22444-704601, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 26. 3. 2020, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 13. 1. 2017, č. j. 33969/17/2102-52521-802091 (dále jen „dodatečný platební výměr za říjen 2013“), a ze dne 13. 1. 2017, č. j. 34073/17/2102/52521-802091 (dále jen „dodatečný platební výměr za listopad 2013“). Dodatečným platebním výměrem za říjen 2013 na DPH byla žalobkyni doměřena daňová povinnost ve výši 2 561 539 Kč a současně jí byla uložena povinnost uhradit penále ve výši 512 307 Kč. Dodatečným platebním výměrem za listopad 2013 na DPH byla žalobkyni doměřena daňová povinnost ve výši 2 795 979 Kč a byla jí uložena povinnost uhradit penále ve výši 559 195 Kč. Žalovaný změnil splatnost doměřené daně a penále u obou dodatečných platebních výměrů a ve výroku dodatečného platebního výměru za listopad 2013 změnil částky na ř. 20 a ř. 22 týkající se hodnot dodání zboží do jiného členského státu a vývozu zboží. Obsah žaloby 2. Za prvé žalobkyně namítá, že finanční orgány pochybily, když neprovedly důkazy, které navrhovala. Žalovaný nijak nereagoval na návrh žalobkyně na provedení místního šetření. Místní šetření by prokázalo permanentní elektronickou komunikaci mezi S. (jednatelem žalobkyně), B. [jednatelem společnosti ELKO Trading s.r.o. (dále jen „ELKO“)] a G., jejíž obsahem byly konzultace a pokyny obchodního rázu. Odůvodnění nadbytečnosti provedení výslechu svědků B., G. a S. (jednatele žalobkyně) považuje žalobkyně za nepřezkoumatelné. Žalovaný tím nerespektoval rozsudek zdejšího soudu ze dne 26. 2. 2019, č. j. 48 Af 34/2016-109. Notářské zápisy obsahující výpovědi výše uvedených svědků jsou důkazy listinnými, které nemohou suplovat svědeckou výpověď. Neprovedením výslechu bylo nadto upřeno právo žalobkyně být přítomna výslechů svědků a klást jim otázky. Žalovaný se vypořádal s návrhem na provedení výslechu S. přehnaně formalisticky a v rozporu s § 93 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění do 30. 6. 2017 (dále jen „daňový řád“), neboť výpověď jednatele daňového subjektu má sice povahu tvrzení daňového subjektu, avšak není pravdou, že ji nelze považovat za důkazní prostředek. Žalobkyně se dozvěděla až z napadeného rozsudku (míněno zjevně napadené rozhodnutí žalovaného – pozn. soudu), že žalovaný neprovede důkazy, jež navrhla. Jinak by veškerou elektronickou korespondenci žalovanému předložila. Proto alespoň k žalobě předložila reprezentativní vzorek e-mailové komunikace osvědčující stejný obchodní režim jako v srpnu 2013 i v říjnu a listopadu 2013. 3. Za druhé namítá, že skutková zjištění nemají oporu v provedených důkazech. Žalovaný se nekriticky ztotožňuje s názorem správce daně. Žalovaný vycházel pouze z důkazů zjištěných v jiných zdaňovacích obdobích, nezjistil tedy skutečný stav věci. Žalobkyně uvádí, že smlouva o vzájemné spolupráci v oblasti prodeje zboží, skladování a manipulace se zbožím ze dne 11. 6. 2013 (dále jen „smlouva o spolupráci“) je rámcovou smlouvou, která upravuje základní pravidla obchodního vztahu jejích účastníků. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by o nákupech rozhodovali zaměstnanci společnosti ELKO na základě pokynů svých nadřízených. Podle čl. II odst. 3 smlouvy o spolupráci platí, že o jednotlivých konkrétních obchodních případech budou rozhodovat pouze kvalifikovaní pracovníci společnosti ELKO. Podmínkou takové kvalifikace byla nejen odborná úroveň, ale také udělení plné moci. Z výpovědí B., paní L. a P. vyplývá, že v období srpen, říjen a listopad 2013 jednali jménem žalobkyně v souladu s příslušným zmocněním. Pokud by žalovaný v odvolacím řízení doplnil dokazování navrženým výslechem svědků a jednatele žalobkyně, byl by prokázán skutečný obsah jejich právního jednání. Finanční orgány učinily nesprávná a neúplná zjištění z notářských zápisů o výpovědi B., neboť při podrobnějším posuzování tohoto důkazu by finanční orgány nemohly dospět k závěru, že žalobkyně nikdy nenakládala se zbožím jako vlastník. Finanční orgány náležitě neprokázaly pochybnosti o dodání zboží. 4. Za třetí namítá, že byl postup při zjišťování skutkového stavu přepjatě formalistický. Finanční orgány úzce pojaly výklad předložené plné moci vystavené žalobkyní pro G. Mezi zmocněncem a zmocnitelem nebylo sporu o rozsah uděleného mandátu, zmocněnec jednal řádně a případné překročení mandátu nebylo žalobkyní reklamováno. Z uvedeného žalobkyně dovozuje, že faktické jednání všech osob bylo v souladu s prvotní vůlí zmocnitele. 5. Za čtvrté namítá nesprávné právní posouzení. Finanční orgány nesprávně dovodily porušení § 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 28. 2. 2017 (dále jen „zákon o DPH“) a nesprávně odkázaly na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 18. 3. 2010, č. j. 9 Afs 83/2009-232. Závěr tohoto rozsudku nelze uplatňovat v předmětné věci, neboť NSS rozhodoval na základě odlišných skutkových základů. Žalobkyně tvrdí, že zákonodárce odlišil osobu nadanou právem nakládat se zbožím od jejího vlastníka. Není proto nutné, aby taková osoba předmětné zboží fyzicky převzala. K dalšímu obchodování plně postačí právo se zbožím nakládat jako vlastník, aniž je získala do svého vlastnictví nebo fyzicky převzala. S technickým rozvojem se realizace obchodů zrychluje, jsou nezřídka prováděny online. Společnost ELKO prodala zboží žalobkyni a žalobkyně se stala jejich vlastníkem. Ze smlouvy o spolupráci je zřejmý obchodní záměr, na jehož výsledku participují obě smluvní strany tak, že se dělí o marži. Takový vztah není zákonem zakázán ani jej neobchází. Nelze proto souhlasit s tím, že by na žalobkyni nebylo převedeno zboží takovým způsobem, že by s ním nemohla nakládat. To, že na základě smlouvy o spolupráci využívá žalobkyně další osoby, nic nemění na věci, že žalobkyně může rozhodovat o tom, co s předmětným zbožím učiní, zda si zboží ponechá či prodá, za jakou cenu a komu zboží prodá. I kdyby se žalobkyně nestala vlastníkem předmětných věcí, byla by oprávněna nakládat s nimi jako vlastník. V posuzovaném případě se nejednalo o uměle vytvořené transakce. Zboží odebrané žalobkyní bylo sice umístěno ve skladu společnosti ELKO, avšak bylo fyzicky vyčleněno a žalobkyně s ním mohla jakkoliv nakládat. Předmětné zboží žalobkyně řádně nakoupila od plátce DPH v tuzemsku, řádně mu včetně DPH zaplatila, ten následně DPH přiznal a odvedl. Takto zakoupené zboží žalobkyně prodala odběrateli do jiného členského státu EU, jenž převzetí zboží potvrdil, zaplatil a posléze zřejmě prodal konečným spotřebitelům. Požadavek, aby i žalobkyně odvedla DPH je proto duplicitní a žalovaný by tak inkasoval DPH dvakrát. Finanční orgány svým postupem porušily základní zásady správy daní podle § 1 odst. 2 a § 5 odst. 1, 2 a 3 daňového řádu. 6. Za páté podle žalobkyně nepostupovaly finanční orgány podle principu in dubio mitius (v pochybnostech ve prospěch daňového subjektu). Obsah vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Vyjádření k žalobě se z podstatné části shoduje s obsahem napadeného rozhodnutí. Nad rámec obsahu napadeného rozhodnutí žalovaný k prvnímu žalobnímu bodu uvádí, že správce daně není povinen provést každý důkaz, který daňový subjekt navrhnul. Žalovaný náležitě vyložil, z jakých důvodů navrhované důkazy neprovedl. Zdejší soud ponechal zcela na žalovaném, které důkazy provede, pouze obecně uvedl, že není vyloučeno, že v dalším řízení vyvstane nutnost provést další důkazy, které dosud byly považovány za nadbytečné. Dle žalovaného však taková nutnost v posuzovaném případě nenastala. Žalobkyně navrhovala místní šetření k ověření elektronických stop e-mailové komunikace ze dne 26. 8. 2013, nikoli k tomu, aby žalovaný za žalobkyni aktivně vyhledával další e-mailovou korespondenci týkající se všech zpochybňovaných zdaňovacích období, jak tvrdí v žalobě. Žalobkyně navrhovala výslech svědků v jiném rozsahu, než nyní tvrdí v žalobě. Navrhla pouze výslech B. a S. za účelem ověření e-mailové korespondence ze dne 26. 8. 2013. Žalovaný přihlédl k e-mailové korespondenci týkající se dodávek zboží v srpnu 2013 a odvolání žalobkyně týkající se zdaňovacího období srpen 2013 vyhověl. Žalobkyně na v