1 As 93/2011 — Nejvyšší správní soud

44 A 10/2022- 12 - text 12 44 A 10/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní JUDr. Věrou Šimůnkovou ve věci žalobce: C. U., narozen dne X státní příslušník Turecké republiky toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková Balková 1, 331 65 Tis u Blatna zastoupen Mgr. Marcelem Kmeťem, advokátem sídlem Senovážné náměstí 977/24, 110 00 Praha proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje sídlem U Šestého 1017, 272 03 Kladno 3 - Dubí o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 11. 2022, č. j. KRPS-277343-20/ČJ-2022-010026-ZZC, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 9. 11. 2022, č. j. KRPS-277343-20/ČJ-2022-010026-ZZC, se ruší II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 800 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Marcela Kmeťe, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou u zdejšího soudu ve smyslu § 172 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byl podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců zajištěn za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění žalobce byla stanovena na 45 dnů ode dne omezení osobní svobody. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 2. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce byl dne 8. 11. 2022 zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Policii ČR“), neboť byl dán důvod se domnívat, že neoprávněně vstoupil a pobýval na území České republiky (dále jen „ČR“). Po prvotních úkonech, provedených lustracích v informačních systémech a porovnání daktyloskopických otisků v systémech AFIS a EURODAC nebyly o žalobci zjištěny žádné dodatečné informace. 3. Dne 9. 11. 2022 žalovaná zahájila správní řízení ve věci správního vyhoštění žalobce podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. 4. Téhož dne byl s žalobcem za přítomnosti tlumočníka do tureckého jazyka sepsán protokol o výslechu účastníka správního řízení. Žalobce vypověděl, že jeho rodným jazykem je kurdský jazyk, ale s ustanovením tlumočníka do turečtiny souhlasil. Následně uvedl, že je svobodný a že v domovském státě bydlí u rodičů s dvěma sestrami a bratrem. Dále má ještě sedm sourozenců, kteří u rodičů nepobývají. V Německu žije asi 10 let jeho další bratr, který má i německé občanství. Žalobce se přihlásil ke kurdské menšině, avšak na otázku, jaké je její postavení v Turecku, se odmítl vyjádřit, jelikož by mohl mít problémy s tureckými úřady. Do ČR cestoval nejprve letecky z Istanbulu do Sarajeva, následně autobusem až k hranicím s Maďarskem, kde se připojil ke skupině migrantů. Syrskému převaděči zaplatil 1 000 EUR za přesun až do Německa. Oplocení na maďarské hranici překonal s pomocí žebříku. Z Maďarska cestoval v osobním vozidle s dalšími lidmi, byli zastaveni a zajištěni Policií ČR. Jako důvod vycestování z Turecka označil obavu o svůj život v důsledku vzájemné potyčky s rodinou z vedlejší vesnice, při níž byli zabiti někteří členové obou rodin. Obává se krevní msty, proto vycestovat za svým bratrem žijícím v Německu. Nebyl si vědom povinnosti obstarat si víza pro vstup na území jiných států. Na přímou otázku, zdali mu v případě návratu domů hrozí mučení, trest smrti, nelidské či ponižující zacházení nebo trest či jiné vážné nebezpečí, odpověděl, že se bojí o život v důsledku zmiňované krevní msty. Na otázku, zda mu hrozí nebezpečí ze strany tureckých úřadů, odmítl odpovědět z důvodu obav. Cílem jeho cesty bylo Německo. O azyl nikde nežádal, cestoval sám. Žalovanou byl následně dotázán, proč z Turecka odešel pouze on sám a nikoli zbytek jeho rodiny, a zda ostatním členům jeho rodiny také nehrozí nebezpečí. K tomu sdělil, že si myslí, že nebezpečí hrozí pouze jemu. Krevní msta se netýká žen. Žil u sestry v X, kde byla tzv. pastevecká válka. Po tomto incidentu se odstěhoval k rodičům. Vystudoval uměleckou univerzitu v oboru výtvarného umění. Pět let vyučoval výtvarnou výchovu. Absolvoval i vojenský výcvik a 15 měsíců sloužil u námořnictva. Není členem žádné extremistické skupiny. Na otázku, zda se má v domovské zemi kam vrátit, odvětil, že se může vrátit k rodičům, ale návratu se obává. Svého protiprávního jednání si je vědom, jaký postih mu hrozí, neví. V ČR nemá žádný majetek, pouze věci osobní potřeby, které zajistila policie. Na otázku, zdali je příslušníkem občana Evropské unie nebo ČR, odpověděl záporně. Na složení finanční záruky patrně nemá dostatečný obnos. Nikdo další se za něj nemůže finančně zaručit. Není ani schopen polici uvést adresu místa pobytu a zdržovat se tam. K otázce, zdali je mu znám důvod, který by mu znemožňoval vycestování z ČR, uvedl, že se do Turecka nemůže vrátit a v jiné zemi by byl nelegálně jako v ČR. 5. Napadeným rozhodnutím žalovaná zajistila žalobce za účelem správního vyhoštění, a to podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Dobu trvání zajištění stanovila v délce 45 dnů ode dne omezení osobní svobody. Žalovaná dospěla k závěru, že z předešlého jednání žalobce, kdy vědomě z Turecké republiky přicestoval na území Evropské unie bez povolení k pobytu, zjevně plyne, že existuje nebezpečí, že cizinec bude mařit výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobce svým jednáním dokazuje, že nehodlá respektovat právní řád ČR, a tedy neskýtá záruku, že bude plnit povinnosti uložené mu žalovanou. Žalovaná se zabývala možností uložit žalobci některé ze zvláštních opatření za účelem vycestování, avšak dospěla k závěru, že by v případě žalobce nebyla účinná a dostatečná. Při stanovení doby trvání zajištění žalovaná přihlédla k době, která je nutná k vydání a zabezpečení přepravních dokladů, přičemž Ředitelství služby cizinecké policie obstarává letenku nebo vyjednává průvoz cizince přes jiné státy Evropské unie, kdy je nutné zajistit policejní eskortu přes dotčené státy, a komunikuje se státem o vzetí cizince zpět do domovského státu. Žalovaná podotkla, že vyřízení víz bude trvat dle odhadu déle než měsíc. Dále je třeba zajistit letenky, neboť vzhledem k poloze Indie (sic!) nelze věc řešit jinak než aviatickou cestou, a případné vstupy na území dotčených států. Z těchto důvodů je žalovaná přesvědčena, že doba trvání zajištění v délce 45 dnů je přiměřená a dostatečná. Závěrem žalovaná konstatovala, že z běžné praxe je jí známo, že v případě žalobce existuje reálný předpoklad realizace výkonu jeho vyhoštění z území členských států Evropské unie, a to ve stanovené době trvání zajištění, neboť v daném případě neexistuje překážka trvalejší povahy, která by bránila ve vyhoštění žalobce. 6. Žalobce byl předán do zařízení pro zajištění cizinců Balková dne 10. 11. 2022. 7. Stejného dne (10. 11. 2022) vydalo Ministerstvo vnitra (dále jen „ministerstvo“) závazné stanovisko k možnosti vycestování žalobce, v němž konstatovalo, že vycestování žalobce do Turecké republiky je možné. Ministerstvo neshledalo žádné skutečnosti, na základě kterých by žalobci mohlo hrozit v případě návratu do vlasti skutečné nebezpečí podle § 179 zákona o pobytu cizinců, tedy porušení čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Ministerstvo nepovažuje obavu žalobce o svůj život z důvodu krevní msty za relevantní a podloženou, neboť je plně řešitelná v rámci stávajícího tureckého právního systému. Žalobce se měl obrátit s žádostí o pomoc na turecké orgány, se kterými neuvedl za svého pobytu ve vlasti žádné potíže. Z jeho vyjádření, že patří ke kurdské menšině, a proto se k jejímu postavení nebude blíže vyjadřovat, protože by měl obtíže s tureckými úřady, nelze dovozovat, že by mu příslušné turecké orgány účinně nepomohly. 8. Rovněž v tento den vydala žalovaná rozhodnutí, č. j. KRPS-277343-32/ČJ-2022-010026-ZZC, kterým podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců žalobci uložila správní vyhoštění a stanovila dobu 1 roku, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. 9. Dne 15. 11. 2022 žalobce podal podle § 3a písm. a) bodu 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu) (dále jen „zákon o azylu“) žádost o mezinárodní ochranu. 10. Ministerstvo vydalo rozhodnutí dne 16. 11. 2022, č. j. OAM-372/LE-BA02-VL15-PS-2022 (dále jen „rozhodnutí o přezajištění“), kterým žalobce zajistilo podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Dobu trvání zajištění stanovilo podle § 46a odst. 5 zákona o azylu do 15. 3. 2023. Ministerstvo dospělo k názoru, že žalobci nic nebránilo v tom, aby o mezinárodní ochranu požádal již dříve, resp. z jednání žalobce je zřejmé,