1 Afs 148/2008 — Nejvyšší správní soud

51 A 113/2020- 87 - text 14 51 A 113/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobce: Krajina pro život, spolek IČO 27020886, sídlem Bohumila Kavky 933, Průhonice zastoupený JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou sídlem Panská 6, Praha proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha za účasti: 1. Domo Development a.s. IČO 27397319, sídlem Nádražní 32, Praha 2. MANCARI a.s. IČO: 28203411, sídlem Thámova 34, Praha zastoupená Mgr. Jiřím Kaňkou, advokátem sídlem Pod Hybšmankou 19, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2020, č. j. 070001/2020/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. I. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Řízení o žádosti o změnu územního rozhodnutí 1. Dne 8. 8. 2018 osoba zúčastněná na řízení 1) požádala Městský úřad Říčany (dále „stavební úřad“) o vydání rozhodnutí o změně územního rozhodnutí. 2. Následně stavební úřad oznámil zahájení řízení o této žádosti. V oznámení (ve znění opravy ze dne 3. 9. 2018) připomněl, že (původní) územní rozhodnutí bylo vydáno dne 26. 1. 2015 a dne 15. 3. 2017 bylo rozhodnuto o první změně územního rozhodnutí. Navrhovaná (druhá) změna územního rozhodnutí spočívá ve zrušení obratiště a nově umístěné stavbě autosalonu. Na konci oznámení stavební úřad za účastníky řízení označil celkem 7 osob. Žalobce mezi nimi nebyl. 3. Krajský úřad Středočeského kraje (dále „krajský úřad“) z titulu orgánu posuzování vlivů na životní prostředí dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí; dále „zákon o EIA“), v přípise ze dne 11. 9. 2018 konstatoval, že záměr „vybudování infrastruktury v k. ú. Č.“ byl v letech 2012–2013 podroben zjišťovacímu řízení dle zákona o EIA. K záměru byl dne 25. 1. 2013 vydán závěr zjišťovacího řízení s podmínkami s tím, že záměr nebude posuzován dle zákona o EIA. Dále konstatoval, že ve vztahu k první změně územního rozhodnutí dospěl k závěru, že nejde o významnou změnu dle zákona o EIA. K této žádosti o (druhou) změnu krajský úřad požadoval podání žádosti o jeho vyjádření k platnosti závěru zjišťovacího řízení. 4. Ve vyjádření ke změně záměru ze dne 17. 9. 2018 pak krajský úřad konstatoval, že novostavba autosalonu má být umístěna na ploše o rozloze 1662,7 m2, prodejní plocha je navržena pro 6 vystavených aut, v servisní části bude 7 pracovních stání s příslušnými manipulačními a přípravnými plochami a rovněž zde bude lakovna. Dále budou v budově kóje pro ruční mytí aut a kóje pro ruční čištění aut. Pro vjezd je navržena komunikace podél severní hranice pozemku u retenční nádrže. Celkem je navrhováno 61 parkovacích stání. K tomu krajský úřad konstatoval, že záměr svým rozsahem ani způsobem nenaplňuje dikci bodů z přílohy 1 zákona o EIA. Původně bylo v rámci zjišťovacího řízení počítáno s tím, že tam bude umístěna provozovna McDonald's a flexiboxy. Dle podkladů bude dopravní zatížení nižší než původně uvažované zatížení v rámci zjišťovacího řízení. Celkové limity celé komerční zóny budou dodrženy. Krajský úřad uzavřel, že nejde o významnou změnu ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) zákona o EIA, nepodléhá tedy posuzování dle tohoto zákona a platí závěr zjišťovacího řízení ze dne 25. 1. 2013. 5. Dne 2. 10. 2018 vydal stavební úřad rozhodnutí č. j. 143936/2018-MURI/OSÚ/000259 „o změně umístění stavby komunikace a inženýrské sítě Č., novostavba autosalonu“ (dále „prvostupňové rozhodnutí“) s odkazem na § 79, § 92 a § 94 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Současně stanovil podmínky pro umístění stavby. Žalobce opět nezařadil mezi účastníky řízení. Dne 5. 11. 2018 vyznačil na rozhodnutí doložku právní moci s datem 31. 10. 2018. 6. Dne 26. 8. 2019 žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, v němž se domáhal zrušení prvostupňového rozhodnutí. V odvolání uvedl, že se o vydání prvostupňového rozhodnutí dozvěděl dne 12. 8. 2019 a dne 18. 8. 2019 oznámil své účastenství stavebnímu úřadu. Dne 23. 9. 2019 pak odvolání doplnil. Dne 5. 12. 2019 žalobce podal další doplnění odvolání, v němž se vyjádřil k otázce svého účastenství ve správním řízení. Toto účastenství dovozoval z Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí účasti veřejnosti (dále „Aarhuská úmluva“), ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále „zákon o ochraně přírody a krajiny“), a z nálezu Ústavního soudu (dále „ÚS“) ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 1685/17. 7. Žalovaný dne 13. 8. 2020 odvolání žalobce v záhlaví označeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) zamítl jako nepřípustné podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. V odůvodnění konstatoval, že žalobcovo podání nelze považovat za řádný opravný prostředek, protože bylo podáno osobou, která nebyla účastníkem řízení podle § 85 stavebního zákona. Žalobce je spolkem zaměřeným na ochranu přírody a krajiny a mohl by dovozovat své účastenství z § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny v jeho znění účinném do 31. 12. 2017 v řízeních zahájených do tohoto data, pokud by splnil příslušné podmínky; zejména že by svoji účast stavebnímu úřadu řádně oznámil. Řízení předcházející vydání prvostupňového rozhodnutí ovšem bylo zahájeno po 1. 1. 2018, kdy nabyl účinnosti zákon č. 225/2017 Sb., a účastenství žalobce je třeba posuzovat podle § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny v novém znění. Podle něj se spolek může účastnit řízení podle zákona o ochraně přírody a krajiny, už ne jakéhokoli správního řízení. Pokud by stavební úřad připustil žalobce jako účastníka řízení, porušil by zákon. Žalovaný dodal, že žalobce není ani účastníkem podle zákona o EIA, podle kterého by se mohl účastnit jako tzv. dotčená veřejnost navazujícího řízení. Je tomu tak proto, že řízení předcházející vydání prvostupňového rozhodnutí není navazujícím řízením ve smyslu zákona o EIA, protože záměr s ohledem na svoji velikost nepodléhá posouzení vlivů na životní prostředí. Žalobce měl možnost uplatnit námitky v řízení podle zákona o EIA. S ohledem na velikost záměru nepodléhá stavba zjišťovacímu řízení. Nelze proto hovořit o „salámování“ EIA, jak činí žalobce. Ten zcela mimoběžně odkazuje na umístění jiných záměrů staveb v širším zájmovém území. Vydání usnesení podle § 28 správního řádu nebylo na místě, neboť řízení již bylo pravomocně ukončeno; v takovém případě po vydání rozhodnutí ve věci samé nelze vydat usnesení o tom, že je určitá osoba účastnicí, nebo není. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyjádřil ještě k námitce chybějící výjimky z ochrany chráněných druhů živočichů a k námitce nadlimitní zátěže. Konstatoval, že umístění stavby jediného autosalonu nelze přisuzovat hodnoty celého projektu komerční zóny. Připomněl, že stavba již byla pravomocně povolena, zahájena a probíhá. V postupu stavebního úřadu žalovaný neshledal pochybení. Shrnutí žaloby 8. Žalobce úvodem žaloby předesílá, že z prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že žadatelkou byla osoba zúčastněná na řízení 1), avšak žalovaný tvrdí, že změna byla povolena jinému subjektu, a sice společnosti Domo Development II s.r.o. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný o jeho odvolání rozhodl až téměř po roce od vydání kolaudačního souhlasu ke stavbě, aby se vyhnul efektivnímu soudnímu přezkumu napadeného rozhodnutí. Žalobce tvrdí, že byl ve správním řízení hrubě zkrácen na svých právech. Prvostupňové rozhodnutí je podle něj nezákonné, protože formou změny původně povoleného kruhového obratiště umístilo nový komerční projekt autosalonu. 9. Ke své procesní žalobní legitimaci žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 18. 4. 2014, č. j. 4 As 157/2013-33, podle něhož mohou být aktivně legitimovány k podání žaloby i osoby, které se neúčastnily správního řízení, včetně spolků. Současně odkazuje na judikaturu ÚS a NSS týkající se podmínek uplatňování práv a aktivní legitimace environmentálních spolků. Žalobce tyto podmínky splňuje. Jeho právo na ochranu životního prostředí lze dovodit z veřejně přístupných stanov, z účelu spolku, který zahrnuje mimo jiné ochranu přírody a krajiny, ochranu životního prostředí a ochranu veřejného zdraví, a ze spolkové činnosti popsané na webových stránkách žalobce. Žalobce předkládá výčet řízení, kterých byl účastníkem a podával námitky, odvolání, případně žaloby. 10. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného o nepřípustnosti jeho odvolání, neboť se rozhodovalo o otázkách ochrany přírody a krajiny, zemědělského půdního fondu (dále „ZPF“) a obecně životního prostředí. Současně žalovaný ignoroval otázku práva žalobce na informování o zahajovaných řízeních. V projednávané věci byl žalobce vedle procesní