8 As 102/2019 — Nejvyšší správní soud

51 A 32/2021- 79 - text 18 51 A 32/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobkyně: GREMLIN GROUP s.r.o. se sídlem Fügnerova 2578, Mělník zastoupená advokátem Mgr. Pavlem Baťkem sídlem náměstí T. G. Masaryka 142, Příbram proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje se sídlem Zborovská 81/11, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2021, č. j. 030424/2021/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Mělník, odboru živnostenského úřadu (dále též jen „kontrolní orgán“) ze dne 27. 11. 2020, č. j. 2159/ZIV/19/Opl/1009992/104, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“), jehož dopustila tím, že „jako kontrolovaná osoba nesplnila povinnost podle § 10 odst. 2 téhož zákona, a to tím, že neumožnila kontrolujícímu výkon oprávnění stanovených kontrolním řádem a neposkytla k tomu potřebnou součinnost, jelikož nepředložila kontrolujícímu požadované podklady na základě IX. výzvy k doložení podkladů ze dne 30. 9. 2020, č. j. 2159/ZIV/19/Opl/1009992/88 [dále jen „devátá výzva“] a to v období od 19. 10. 2020 do doby vydání tohoto rozhodnutí. Jednalo se o účetní doklady za rok 2019 – tj. vystavené faktury nebo doklady o prodeji zboží nebo služby (s výjimkou "prodejek" č. 20191514, 20191456, 20192024, 20191852, 20191773, 20192026, 20191450, 20191775, 20191854, 20191763, 20191923, 20191778, 20191638, 20191924, 20191856, 20191781, 20192052, 20191857, 20191782, 20191777, 20191491, 20191858, 20191564, 20191859, 20191789, 20191721, 20191643, 20191565, 20191722, 20191644, 20191792, 20191786, 20191723, 20191438, 20192059), dále pak knihu tržeb, popř. daňovou evidenci nebo jinou evidenci, doklady prokazující nabytí materiálu používaného k poskytování služeb, ubytovací knihu (evidenci), písemné potvrzení objednávky (rezervace), popřípadě smlouvy o ubytování (jsou-li uzavírány) za rok 2019“, za což žalobkyni byla uložena pokuta ve výši 90 000 Kč a současně paušální náhrada nákladu řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Napadené a prvostupňové rozhodnutí vzešla z kontroly, jejímž předmětem bylo prověřování podnikatelských aktivit žalobkyně souvisejících s nabízením ubytovacích služeb přes internetové portály (zejména www.booking.com, www.booking.cz, zčásti www.hotel.cz) za období roku 2019. V průběhu kontroly nabyl kontrolní orgán podezření, že ubytovací služby nabízené žalobkyní zřejmě neodpovídají tomu, co je inzerováno na internetu a co je nabízeno spotřebiteli, a za účelem prověření této skutečnosti vyzýval žalobkyni k předkládání podkladů spojených s touto činností, ať už šlo o užívací titul k ubytovacím prostorám, pracovní smlouvy zaměstnanců a doklad o jejich přihlášení k sociálnímu a zdravotnímu pojištění, účetní doklady, ceníky, písemná potvrzení přijatých objednávek a podklady prokazující seznámení spotřebitele (tj. objednatele ubytování) se způsobem uplatnění práva z vadného plnění – reklamace. Právě rozsah požadovaných podkladů byl již v průběhu kontroly předmětem sporu: Zatímco žalobkyně byla přesvědčena, že potřebné podklady předložila nebo je v požadovaném rozsahu nebyla vůbec povinna vést, kontrolní orgán (jehož závěry žalovaný převzal) měl za to, že mu žalobkyně neposkytovala nezbytnou součinnost a požadované podklady nepředkládala ani po opakovaných výzvách. V tomto případě jde v pořadí o již třetí pokutu na základě již deváté výzvy. II. Obsah podání účastníků 4. Žalobkyně předně namítá, že podklady požadované devátou výzvou fakticky předložila, a to prostřednictvím svého zástupce (advokáta Mgr. Pavla Baťka – pozn. soudu), který se dne 7. 9. 2020, osobně dostavil ke kontrolnímu orgán a požadované podklady poskytl k nahlédnutí referentce kontrolního orgánu Bc. P. O. po dobu zhruba 55 minut. Tím došlo ke splnění povinnosti ve smyslu právního názoru žalovaného vyjádřeného v jeho rozhodnutí ze dne 9. 6. 2020, č. j. 079328/2020/KUSK (vztahujícího se k druhé pokutě na základě šesté výzvy; srov. též odst. 17 tohoto rozsudku – pozn. soudu), v jehož odůvodnění zaznělo, že po žalobkyni není požadováno naskenování či okopírování všech účetních podkladů a jejich přenechání kontrolnímu orgánu, nýbrž pouze jejich předložení k posouzení, tedy aby žalobkyně za přítomnosti svého zástupce umožnila kontrolnímu orgánu do podkladů nahlédnout. 5. Žalobkyně dále namítá, že jí nebylo vysvětleno, proč jsou po ní požadovány podklady prokazující nabytí materiálu. Již v průběhu řízení uváděla, že nabízí ubytovací službu prostřednictvím internetových portálů, jejichž prostřednictvím většinou dojde i k prodeji objednaného ubytování. K poskytnutí nabízené služby tudíž nepotřebuje nabýt žádný materiál. Uvádí-li se v napadeném rozhodnutí jako příklad „drogistické zboží, čisticí prostředky, ložní prádlo apod.“, tak toto vysvětlení mělo přijít již v průběhu kontroly od kontrolního orgánu, a nikoliv až od žalované v napadeném rozhodnutí. Zboží tohoto druhu navíc ani neposkytovala. 6. Žalobkyně dále nesouhlasí s požadavkem kontrolního orgánu na předložení dokladu prokazujícího nabytí ubytovacích prostor, neboť mu již předložila nájemní smlouvu včetně dodatku, ze které vyplynul právní důvod pro užívání prostor, ve kterých je služba poskytována. Pokud se kontrolnímu orgánu jednalo o něco jiného, měl to jasně specifikovat. 7. Žalobkyně dále namítá, že kontrolní orgán nebyl oprávněn vyžadovat po ní předložení ubytovací knihy. Povinnost vést ubytovací knihu ve smyslu § 7 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění účinném k 31. 12. 2019 (dále jen „zákon o místních poplatcích“) se týká zařízení určených k přechodnému ubytování za úplatu. Žalobkyně však již ve sdělení ze dne 3. 9. 2019 vysvětlila, že ubytovací služby provozuje v prostorách zkolaudovaných jako rodinný dům v režimu ubytování v soukromí. Nebyla proto vůbec povinna ubytovací knihu vést, požadavek kontrolního orgánu na její předložení je tedy excesivní. 8. Žalobkyně považuje za neoprávněný rovněž požadavek na „písemné potvrzení objednávky, popřípadě smlouvy o ubytování“, neboť již ve svém podání ze dne 8. 12. 2019 vysvětlila, že své ubytovací služby nabízí pouze prostřednictvím internetových portálů, a proto nedochází k písemnému potvrzení objednávek (rezervací), ani k uzavírání písemných smluv o ubytování. Navíc požadoval-li kontrolní orgán poskytnutí písemného potvrzení objednávky (rezervace), pak to znamená, že již učinil zjištění o tom, že ubytovací služba nebyla ze své povahy poskytována na počkání, ale skrz zprostředkovatele. Stejně tak již kontrolní orgán učinil zjištění, že zprostředkovatel odesílá potvrzenou jednak klientovi žalobkyně (spotřebiteliobjednateli ubytování), tak i samotné žalobkyni, z čehož lze učinit triviální úsudek, že sama žalobkyně již klientovi žádné potvrzení nezasílá, proto jej logicky ani nemá k dispozici a nelze od ní požadovat jeho předložení. Kontrolnímu orgánu by navíc mělo být z jeho vyšetřovací činnosti známo, jakým způsobem žalobkyně svým klientům oznamuje potvrzení objednávek, neboť sám dne 9. 12. 2019 inkognito provedl kontrolní objednávku, tedy si sám zjistil, jak dochází k potvrzování rezervací. 9. Za nesprávný považuje žalobkyně závěr žalovaného na str. 10 napadeného rozhodnutí o objektivní odpovědnosti za splnění vyžadované povinnosti, neboť tento závěr nevypovídá nic o tom, zda toto povinnost byla splněna, ani zda vůbec na straně žalobkyně daná povinnost existuje. 10. Žalobkyně konečně brojí proti výši uložené pokuty, kterou považuje za nepřiměřenou a nezákonnou, neboť ji správní orgány nikdy nevyzvaly k doložení výše svých osobních a majetkových poměrů ve smyslu usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133. Nesprávné je i odůvodnění výše pokuty tím, že žalobkyně aktivně vyvíjí podnikatelskou činnost, neboť v době předcházející vydání napadeného rozhodnutí již byl vyhlášen nouzový stav v souvislostí s pandemií COVID-19, včetně zákazu provozování činnosti poskytování ubytovacích služeb. Není pravdou, že by žalobkyně byla v průběhu kontroly pasivní, pouze nesdílela stejný pohled na rozsah pravomocí kontrolního orgánu, který tento rozsah ani navzdory opakovaným dotazům nevysvětlil. 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně obhajuje přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, k čemuž obsáhle cituje judikaturu vztahující se k výkladu tohoto pojmu. K věci samé