9 Azs 66/2019 — Nejvyšší správní soud

51 A 86/2020- 40 - text 9 51 A 86/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobce: S. M. státní příslušník Ukrajiny bytem X zastoupený advokátem Mgr. Martinem Kainem sídlem Nádražní 58/110, 150 00 Praha 5 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 6. 2020, č. j. MV-80618-4/SO-2020, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 25. 6. 2020, č. j. MV-80618-4/SO-2020, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Martina Kaina na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 342 Kč. Odůvodnění: I. Průběh správního řízení 1. Žalobce pobýval na území České republiky na základě zaměstnanecké karty s platností od 1. 7. 2017 do 30. 6. 2019. Dle této karty měl být žalobce zaměstnán u zaměstnavatele J., obchodní družstvo (dále jen „J.“), na pozici stavebního dělníka. 2. Dne 12. 6. 2019 žalobce požádal Ministerstvo vnitra (dále jen „ministerstvo“) o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele držitele zaměstnanecké karty podle § 42g odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České publiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 16/2019 Sb. (dále „zákon o pobytu cizinců“). K žádosti doložil pracovní smlouvu se společností I., spol. s r. o. (dále jen „I.“) jakožto zaměstnavatelem, podle které měl žalobce od 12. 6. 2019 nastoupit na pracovní pozici stavebního dělníka, č. X. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. 3. Ministerstvo následně vyzvalo žalobce, aby předložil doklad prokazující trvání či skončení pracovněprávního vztahu (výzva ze dne 27. 9. 2019, č. j. OAM-56581-6/ZM-2019). V reakci na tuto výzvu žalobce předložil „Potvrzení o trvání pracovního poměru“ vystavené společností INVESSALES, podle kterého pracovní poměr vzniklý dne 12. 6. 2019 nadále trvá. 4. Ministerstvo si v průběhu správního řízení dále opatřilo následující podklady: · výpis z Cizineckého informačního systému (dále jen „CIS“) ze dne 27. 9. 2019; · výpis z Centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty ze dne 27. 9. 2019 k volnému pracovnímu místu č. X; · sdělení Pražské správy sociálního zabezpečení (dále jen „správa sociálního zabezpečení“) ze dne 12. 11. 2019, podle kterého žalobce není evidován jako zaměstnanec společnosti I.. Přílohou sdělení je seznam zaměstnanců této společnosti; · sdělení Úřadu práce České republiky (dále jen „úřad práce“) ze dne 20. 11. 2019, podle kterého bylo žalobci vystaveno pouze prodloužení pracovního povolení u zaměstnavatele J. od 1. 7. 2017 do 30. 6. 2019, přičemž pro zaměstnání u společnosti I. mu nikdy nebylo vydáno pracovní povolení; · sdělení družstva J. ze dne 11. 1. 2020, podle kterého byl pracovní poměr žalobce ukončen dne 12. 6. 2019. Přílohou tohoto sdělení je potvrzení ze dne 17. 6. 2019 o tom, že družstvo J. souhlasí se změnou zaměstnavatele od 12. 6. 2019; · sdělení společnosti I. ze dne 14. 1. 2020 (zjevně mylně označené datem 14. 1. 2019 – pozn. soudu), podle kterého je žalobce v této společnosti zaměstnán od 12. 6. 2019 na pozici stavebního dělníka. K dotazu ministerstva, zda a případně kdy žalobce do práce skutečně nastoupil, uvedla společnost I. v bodě 7) následující: „Nastup pana M. je obsazen v PS a po předložení dokladu pobytu cizince na území ČR, a zaměstnavatele potvrzuji platnost pracovní smlouvy (smlouvy o smlouvě budoucí) – na pozice 93 130 stavební dělník č. 12427550761.“ 5. Dne 20. 4. 2020 vydalo ministerstvo rozhodnutí, č. j. OAM-56581-18/ZM-2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž podle § 42g odst. 7 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců zamítlo žalobcovu žádost o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu žalobce na území. Ministerstvo dospělo na základě shromážděných podkladů k závěru, že žalobce nejméně od 12. 6. 2019 do 14. 1. 2020 bez příslušného oprávnění a v rozporu s vydanou zaměstnaneckou kartou vykonával práci pro společnost I.. Uvedené jednání žalobce lze podle ministerstva kvalifikovat jako výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 327/2017 Sb. (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), který představuje jinou závažnou překážku pobytu cizince na území ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. 6. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém argumentoval v zásadě obdobně jako později v žalobě. Žalobce zejména namítal, že je mu kladeno za vinu porušení právních předpisů, ke kterému došlo v důsledku nečinnosti ministerstva. Žalobce zdůraznil, že ministerstvo jeho žádost řešilo déle jak 10 měsíců, ačkoliv mělo ve věci rozhodnout bezodkladně. Žalobce dále zdůraznil, že „nepostupoval jakkoliv pokoutně či za zády správního orgánu, ale o této skutečnosti správní orgán řádně dne 12. 6. 2019 informoval.“ 7. Žalovaná rozhodnutím ze dne 25. 6. 2020, č. j. MV-80618-4/SO-2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), odvolání žalobce zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Ztotožnila se přitom se závěrem ministerstva, že žalobce vykonával nelegální práci pro společnost I. minimálně po dobu 7 měsíců, tedy po dobu nikoliv zanedbatelnou. Podle žalované dosahuje zjištěné protiprávní jednání takové intenzity, aby mohlo být považováno za závažnou překážku pobytu žalobce na území podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, pro kterou mu není možné udělit souhlas se změnou zaměstnavatele. V této souvislosti odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2017, č. j. 11 A 168/2017 - 47, a rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 3. 7. 2018, č. j. 6 Azs 178/2018 - 24. Žalovaná připustila, že ministerstvo překročilo zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí, nicméně shledala, že průtahy ve správním řízení nemají vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. 8. Proti tomuto rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 9. Žalobce v žalobě namítá, že u něj nebyla dána jiná závažná překážka pobytu na území ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Podle žalobce vycházely správní orgány z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, věc nesprávně právně posoudily a podstatným způsobem porušily jeho procesní práva. 10. Žalobce zejména brojí proti závěru správních orgánů, že měl pro společnost I. vykonávat nelegální práci. Podle žalobce nebyl tento závěr v průběhu správního řízení nikdy řádně prokázán. Žalobce má především za to, že správní orgány dezinterpretovaly sdělení společnosti I. ze dne 14. 1. 2020, z něhož nelze dovodit, že by u dané společnosti od 12. 6. 2019 skutečně pracoval. Podle žalobce naopak z bodu 7) předmětného sdělení vyplývá, že měl mít pracovní pozici stavebního dělníka pouze „obsazenou“. Závěr o výkonu nelegální práce pak podle žalobce nepodporuje ani sdělení družstva J., ani sdělení správy sociálního zabezpečení. Žalobce rovněž nesouhlasí s argumentací žalované, že se měl k výkonu nelegální práce doznat ve svém odvolání. Podle žalobce se správní orgány s těmito rozpory v jednotlivých důkazech dostatečně nevypořádaly, a proto jejich rozhodnutí trpí vadou nepřezkoumatelnosti. 11. Žalobce dále namítá, že v průběhu správního řízení byla podstatně porušena jeho procesní práva, kdy mu správní orgány kladou za vinu porušení právních předpisů, ke kterému došlo v důsledku jejich nečinnosti. Žalobce upozorňuje, že žádost o udělení souhlasu ministerstva se změnou zaměstnavatele podal dne 12. 6. 2019 s přesvědčením, že je tato žádost úplná. Za nestandardní považuje žalobce postup ministerstva, které jej až po více jak třech měsících vyzvalo k odstranění vad žádosti, ačkoliv tak mělo v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 176/2018 Sb. (dále jen „správní řád“) učinit ihned při podání žádosti. Žalobce dále upozorňuje, že řízení o jeho žádosti bylo vedeno déle jak 10 měsíců, ačkoliv ministerstvo mělo ve věci v souladu s § 71 odst. 1 správního řádu rozhodnout bez zbytečného odkladu. V této souvislosti žalobce podotýká, že ministerstvo po celou dobu správního řízení nezjistilo na jeho straně žádné pochybení, vyjma toho, že údajně nevyčkal na udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele. Překážku pobytu ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců tak podle žalobce vytvořilo svou nečinností samo ministerstvo. 12. Žalobce konečně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu, že žalovaná dostatečně nevypořádala veškeré odvolací námitky a zcela nekriticky převzala nesprávná skutková zjištění ministerstva. 13. Žalovaná se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádření k ža