8 Afs 250/2018 — Nejvyšší správní soud

51 Af 6/2021- 33 - text 15 51 Af 6/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobce: R. K. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Vaníčkem sídlem Šaldova 34/466, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Celní úřad pro Středočeský kraj sídlem Washingtonova 11, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2021, č. j. 74179-3/2020-610000-42.3, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2021, č. j. 74179-3/2020-610000-42.3, se v části, v níž došlo k zamítnutí návrhu žalobce na zastavení exekuce vedené z titulu · rozhodnutí Celního úřadu Kolín ze dne 18. 10. 2004, č. j. 9176/04, · rozhodnutí Celního úřadu Kolín ze dne 18. 10. 2004, č. j. 9182/04, · rozhodnutí Celního úřadu Kolín ze dne 18. 10. 2004, č. j. 9185/04, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Jiřího Vaníčka, advokáta, na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 228 Kč. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný vydal dne 14. 2. 2020 exekuční příkaz, č. j. 74179/2020-610000-42.3 (dále jen „exekuční příkaz“), jímž vůči žalobci nařídil daňovou exekuci srážkami ze mzdy k zaplacení nedoplatku ve výši 24 034 775,17 Kč. Exekuční příkaz byl vydán na základě 12 vykonatelných rozhodnutí (exekučních titulů), a to konkrétně: Pořadové číslo Exekuční titul - rozhodnutí vydaného dne číslo jednací na částku nedoplatek splatný dne 1. o celním deliktu 18. 10. 2004 9129/04 1 000 Kč 1 000 Kč 15. 11. 2004 2. o celním deliktu 18. 10. 2004 9176/04 870 000 Kč 870 000 Kč 15. 11. 2004 3. o celním deliktu 18. 10. 2004 9182/04 870 000 Kč 870 000 Kč 15. 11. 2004 4. o celním deliktu 18. 10. 2004 9185/04 870 000 Kč 764 484,17 Kč 15. 11. 2004 5. dodatečný platební výměr 2. 2. 2006 1356/06 4 113 900 Kč 4 113 900 Kč 6. 3. 2006 6. dodatečný platební výměr 2. 2. 2006 1357/06 8 696 160 Kč 8 696 160 Kč 6. 3. 2006 7. platební výměr na úrok z prodlení 26. 6. 2014 104168/2014- 610000-42.3 2 346 115 Kč 2 346 115 Kč 6. 3. 2006 8. platební výměr na úrok z prodlení 26. 6. 2014 104186/2014- 610000-42.3 4 959 330 Kč 4 959 330 Kč 6. 3. 2006 9. platební výměr na úrok z prodlení 13. 1. 2016 7248/2016-610000-42.3 4 466 Kč 4 466 Kč 6. 3. 2006 10. platební výměr na úrok z prodlení 13. 1. 2016 7281/2016-610000-42.3 9 440 Kč 9 440 Kč 6. 3. 2006 11. platební výměr na úrok z prodlení 14. 2. 2020 74118/2020-610000-42.3 449 566 Kč 449 566 Kč 6. 3. 2006 12. platební výměr na úrok z prodlení 14. 2. 2020 74163/2020-610000-42.3 950 314 Kč 950 314 Kč 6. 3. 2006 (pozn. soudu: v exekučním příkazu pořadové č. 1. je u rozhodnutí o celním deliktu, č. j. 9129/04, zjevně mylně uvedeno datum vydání 8. 10. 2004) Pro lepší přehlednost jsou exekuční tituly pod pořadovými čísly 2. – 4. v dalším textu tohoto rozsudku souhrnně označovány jako „rozhodnutí o celních deliktech“, exekuční tituly pod pořadovými čísly 5. – 6. jsou dále souhrnně označovány jako „dodatečné platební výměry“, a konečně exekuční tituly pod pořadovými čísly 7. – 12. jsou dále souhrnně označovány jako „platební výměry na úrok z prodlení“ (ve vztahu k exekučnímu titulu pod pořadovým číslem 1. žalobní námitky nebrojí, proto se jím soud v tomto rozsudku dále nezabývá). 2. Dne 20. 2. 2020 žalobce požádal o zastavení daňové exekuce z důvodu, že zde existují objektivní skutečnosti, které způsobují nesprávnost nalézacích řízení. Podle žalobce jsou exekuční tituly ve zjevném rozporu s principy právního státu, a proto vedou ke zjevné nespravedlnosti. 3. V mezidobí žalovaný rozhodl z moci úřední podle § 181 odst. 2 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád“) o částečném zastavení daňové exekuce na částku 1 199 899 Kč s tím, že nadále bude exekučnímu příkazu podléhat povinnost na peněžité plnění ve výši 23 297 730,17 Kč (rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2020, č. j. 74179-4/2020-610000-42.3). K částečnému zastavení daňové exekuce došlo v návaznosti na rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 21. 7. 2020, č. j. 36677/2020-900000-311, jímž byly k odvolání žalobce změněny platební výměry na úrok z prodlení ze dne 14. 2. 2020. 4. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2020 o částečném zastavení daňové exekuce podal žalobce správní žalobu, která byla zamítnuta rozsudkem Krajského soud v Praze ze dne 18. 6. 2021, č. j. 55 Af 56/2020 - 62. 5. Dne 15. 1. 2021 žalovaný vydal v záhlaví označené rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž zamítl návrh žalobce na zastavení daňové exekuce. Žalovaný neshledal, že by v daném případě existoval jiný důvod ve smyslu § 181 odst. 2 písm. i) daňového řádu, pro který nelze v daňové exekuci pokračovat. Podle žalovaného jsou veškeré exekuční tituly legitimní, přičemž žalobcem namítaná pochybení v nalézacích řízeních nepředstavují takový exces, pro který by bylo možné daňovou exekuci zastavit. Neexistují totiž žádné okolnosti, pro které by další provádění výkonu bylo způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), na nichž je výkon rozhodnutí vybudován. Výkon rozhodnutí se rovněž nepříčí účelu, který se jím sleduje, totiž zajistit efektivní splnění povinnosti vyplývající z vykonávaného titulu. Žalovaný konečně neshledal, že by výkon exekučních titulů vedl ke zjevné nespravedlnosti, ani že by jejich výkon byl v rozporu s principy právního státu. II. Obsah žaloby 6. Žalobce v žalobě namítá, že žalovaný posuzoval důvody pro zastavení daňové exekuce čistě formalisticky, přičemž jediným skutečným důvodem pro zamítnutí jeho návrhu byla skutečnost, že nepodal opravný prostředek, kterým by zabránil prekluzi práva na stanovení daně. Exekuční tituly jsou sice po formální stránce v pořádku, nicméně materiálně jsou vadné. Žalobce má za to, že žalovaný nerespektoval stěžejní zásadu správy daní, aby daň byla správně zjištěna a stanovena (§ 1 odst. 2 a § 134 odst. 1 daňového řádu). Žalovaný rovněž nezohlednil konkrétní okolnosti daného případu a důvody, pro které měla být daňová exekuce zastavena. Na podporu své argumentace odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 13. 12. 2013, č. j. 5 Afs 65/2012 - 34, a Krajského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2019, č. j. 48 Af 10/2016 - 131. 7. Žalobce dále brojí proti jednotlivým exekučním titulům (tj. dodatečným platebním výměrům, platebním výměrům a rozhodnutím o celních deliktech; viz odst. 1 tohoto rozsudku), přičemž uvádí obdobné argumenty jako v samotném návrhu na zastavení daňové exekuce: 8. Žalobce předně zpochybňuje dodatečné platebními výměry, jimiž Celní úřad Kolín (dále jen „celní úřad“) rozhodl, že žalobce v roce 2003 dovezl tabákový odpad namísto jím deklarovaného zboží, a proto mu doměřil daňovou povinnost. Podle žalobce však byly tyto dodatečné platební výměry podloženy toliko jediným relevantním důkazem, a to odběrem vzorku takto deklarovaného zboží v obdobných případech (konkrétně ve věcech týkajících se celních prohlášení č. 11704033-01425-9, resp. č. 11704033-01425-0, č. 11704023-00991-9, a č. 11704023-01013-2). Závěr celních orgánů, že se mělo jednat o tabákový odpad, byl přitom podle žalobce v následných řízeních vyvrácen. Všechna rozhodnutí (tj. rozhodnutí celního úřadu ze dne 19. 10. 2014, č. j. 10413/04, 10415/04 a 10418/04), která byla vydána na základě odebraného vzorku deklarovaného zboží, totiž byla po vydání dodatečných platebních výměrů zrušena pro nezákonnost, jelikož nebylo prokázáno, že se skutečně jednalo o tabákový odpad. K povaze zkoušek a analýz, o které celní úřad opíral svá zjištění, že namísto deklarovaného zboží byl dovezen tabákový odpad, se rovněž vyslovil Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 11. 12. 2007, č. j. 8 Ca 290/2007 - 142, se závěrem, že velikost odebraných vzorků nebyla s ohledem na vnitřní předpis Celní správy SPČ 1/2000 dostatečná, a celním orgánům se tak nepodařilo zpochybnit celní prohlášení žalobce. K závěru, že celní orgány neunesly v doměřovacím řízení důkazní břemeno, dospělo rovněž Generální ředitelství cel v rozhodnutí ze dne 14. 1. 2014, č. j. 1345/2014-900000-304.7, jímž zrušilo dodatečný platební výměr celního úřadu ze dne 19. 10. 2014, č. j. 10418/04. Rozhodnutí celního úřadu ze dne 19. 10. 2014, č. j. 10415/04, pak bylo zrušeno rozhodnutím Celního ředitelství Praha ze dne 27. 4. 2010, č. j. 1326-II/05-1701-21/R (1326/05), z důvodu uplynutí lhůty pro stanovení daně. Exekvované dodatečné platební výměry tak stojí na předběžné otázce, že žalobce namísto deklarovaného zboží dovezl tabákový odpad, jejíž posouzení však bylo následně změněno rozhodnutími celních orgánů [rozhodnutími Celního ředitelství Praha ze dne 7. 5. 2008, č. j. 9046/08-1701-21, a ze dne 27. 4. 2010, č. j. 1326-II/05-1701-21/R (1326/05) a Generálního ředitelství cel ze dne 14. 1. 2014, č. j. 1345/2014-900000-304.7] a správního s