3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

54 A 63/2019- 48 - text 18 54 A 63/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobkyně: nezl. E. O., narozena X zastoupena zákonnou zástupkyní paní O. L. obě státní příslušnice Ukrajiny obě bytem X obě doručovací adresou X zastoupena advokátkou Mgr. Naďou Smetanovou sídlem 28. října 1001/3, Staré Město, Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Nusle, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2019, č. j. MV-67312-8/SO-2019, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2019, č. j. MV-67312-8/SO-2019, a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 25. 3. 2019, č. j. OAM-3777-34/PP-2018, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 650 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Nadi Smetanové. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 25. 3. 2019, č. j. OAM-3777-34/PP-2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím ministerstvo podle § 87e odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 7. 2019 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítlo žádost žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu, neboť žadatelka není rodinným příslušníkem občana Evropské unie (dále též „EU“) podle § 15a zákona o pobytu cizinců. 2. Žalobkyně předně uvádí, že žalovaná otázku, zda je rodinným příslušníkem občana EU ve smyslu § 15a odst. 2 písm. a) bodu 2 zákona o pobytu cizinců, posoudila nesprávně. Žalobkyně totiž žije ve společné domácnosti s matkou O. L., jejím druhem M. J. (dále jen „otčím“) a jeho synem, přičemž co se uspokojování základních potřeb týče, je žalobkyně závislá na výživě poskytované otčímem. Z předložených dokladů vyplývá, že rodina má v České republice (dále jen „ČR“) vytvořeno zázemí a žije aktivním společenským životem. Žalobkyně v ČR plní povinnou školní docházku, je výtečnou žákyní, věnuje se i volnočasovým aktivitám (tanci) a má zde veškeré zázemí, které pro řádný rozvoj potřebuje. Ministerstvo v rozporu s právním názorem žalované posoudilo věc tak, že z důvodu absence pokrevní linie s otčímem nemůže být jeho rodinným příslušníkem. Žalobkyně v odvolání namítala formalistický výklad pojmu „příbuzný“. Jelikož žalovaná v napadeném rozhodnutí názoru žalobkyně přisvědčila, není mezi účastníky sporu v posouzení otázky, zda lze vztah mezi žalobkyní a otčímem považovat za vztah příbuzenský. 3. Podle žalobkyně skutečnost, že je z důvodu uspokojování svých základních potřeb závislá na výživě poskytované otčímem, byla v předcházejícím řízení prokázána jak předloženými výpisy z účtu a doklady, tak výslechy matky žalobkyně a otčíma. Ani žalovaná nepopírá, že žalobkyni fakticky vyživuje otčím. Podle žalované ovšem žalobkyně neprokázala, že by k ní měl otčím vyživovací povinnost, neboť biologický otec žalobkyně vyživovací povinnost plní. Žalovaná je však povinna zkoumat faktický stav, ne se zabývat hypotetickými otázkami. Skutečnost, že se na výživě žalobkyně podílí (částkou cca 500 Kč měsíčně) i její biologický otec, není relevantní. Výživné je stanoveno s ohledem na poměry na Ukrajině a osobní poměry biologického otce, který by žalobkyni nikdy nebyl schopen zajistit výživu adekvátní poměrům v ČR. Závěry žalované ohledně zvýšení výživného na Ukrajině jsou irelevantní. 4. Žalobkyně se se závěrem, že neprokázala závislost na otčímovi, seznámila až v napadeném rozhodnutí. Tímto postupem žalovaná porušila její právo na přezkum rozhodnutí v rámci dvouinstančního správního řízení a znemožnila jí odpovídajícím způsobem doplnit důkazy. Odůvodnění prvostupňového rozhodnutí determinovalo obsah odvolání žalobkyně. Ministerstvo v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí uzavřelo, že žalobkyně není rodinným příslušníkem občana EU, neboť není vůči otčímovi v příbuzenském vztahu. Splněním druhé podmínky uvedené v § 15a odst. 2 písm. a) bodu 2 zákona o pobytu cizinců (závislost na výživě nebo jiné nutné péči) se ministerstvo pro nesplnění první podmínky nezabývalo. Žalovaná měla prvostupňové rozhodnutí zrušit a věc vrátit ministerstvu k novému projednání. Postupem žalované bylo žalobkyni upřeno právo domáhat se přezkumu rozhodnutí v rámci odvolacího řízení, a námitky týkající se této otázky mohla tudíž poprvé vznést až v žalobě. 5. Žalobkyně má dále za to, že s ohledem na popsaný skutkový stav je napadené rozhodnutí v rozporu s mezinárodními závazky ČR, zejména s čl. 3 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.) a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; dále jen „Evropská úmluva o lidských právech“). Rozhodnutí ministerstva se Úmluvou o právech dítěte vůbec nezabývá, neboť ministerstvo poukázalo (avšak nedostatečně) pouze na čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech. Správní orgány opomněly, že žalobkyně je nezletilým dítětem plně odkázaným na péči matky a otčíma. Žalobkyně o místě svého pobytu nemůže rozhodovat autonomně, ale má nést následky napadeného rozhodnutí. Žalobkyně bude muset v důsledku napadeného rozhodnutí opustit území ČR, přičemž v dané situaci nemá žádnou zákonnou možnost požádat o povolení k pobytu na území. Žádost o povolení k pobytu může podat pouze na zastupitelském úřadu a po dobu řízení musí pobývat na území Ukrajiny. Pokud by žádala o dlouhodobý pobyt, činí lhůta pro vydání rozhodnutí až 270 dnů. Návrat žalobkyně na území ČR je tak v řádu několika měsíců nerealizovatelný. Pokud by se žalobkyně vrátila na Ukrajinu, oddělení od rodiny a vyčlenění z domova by mělo dopad na její dětskou psychiku a její rozvoj by byl významným způsobem omezen. Pro její vývoj by nebylo prospěšné ani vytržení ze školního kolektivu a oddělení od kamarádů. Prostředí vyžadované Úmluvou o právech dítěte má žalobkyně vytvořeno v ČR. To, že by mohla bydlet s biologickým otcem, se kterým není takřka v žádném kontaktu, je vyloučeno. Za rodinu žalobkyně považuje matku a jako otce vnímá otčíma. Povinnost žalobkyně opustit území ČR není odůvodněna národní bezpečností, hospodářským blahobytem země, předcházením nepokojů a zločinnosti, ochranou zdraví, morálky ani práv a svobod jiných. 6. Žalobkyně rovněž s ohledem na popsaný skutkový stav považuje posouzení odvolacích námitek za zcela neadekvátní a napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Byť žalobkyně namítala nedostatečné zjištění skutečného stavu věci a posouzení dopadů zamítnutí žádosti na její soukromý a rodinný život, žalovaná stroze konstatovala, že ministerstvo se s přiměřeností zásahu dostatečně vypořádalo a žalobkyně může požádat o jiné pobytové oprávnění. 7. Žalobkyně konečně namítá rovněž rozpornost napadeného rozhodnutí. Výrokem prvostupňového rozhodnutí byla žalobkyni uložena povinnost vycestovat z území ČR. V odvolání namítala, že jako držitelka biometrického pasu má právo pobývat v ČR po dobu až 90 dnů na základě bezvízového styku. V reakci na tuto námitku žalovaná uvedla, že žalobkyně není povinna z území vycestovat. 8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhuje její zamítnutí s tím, že trvá na zákonnosti napadeného rozhodnutí a že se k námitkám žalobkyně podrobně vyjádřila v jeho odůvodnění, na které tímto odkazuje. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 10. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili s tímto postupem nesouhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 11. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně požádala dne 28. 2. 2018 o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana ČR (otčíma). K žádosti přiložila mimo jiné: (i) kopii svého ukrajinského rodného listu s překladem do českého jazyka; (ii) kopii prohlášení pana O. O. O. (biologického otce žalobkyně) ze dne 3. 7. 2017 s překladem do českého jazyka, kterým udělil souhlas s vycestováním žalobkyně do ČR za účelem „trvalého pobytu“ s matkou žalobkyně; (iii) průvodní d