9 As 96/2008 — Nejvyšší správní soud

55 A 31/2021- 39 - text 17 55 A 31/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobce: M. Z., bytem X, zastoupený advokátem JUDr. Martinem Hádkem, sídlem Bartošova 1224/18, Přerov, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 11, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2021, č. j. 139368/2020/KUSK-OLPPŘ/KLU, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Sedlčany (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 13. 8. 2020, č. j. OD/4437/2019-50 Če (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byly zamítnuty námitky žalobce proti provedeným záznamům bodů v registru řidičů podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, jimiž bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, a provedené záznamy byly potvrzeny. 2. Žalobce namítá, že příkazový blok ze dne 17. 2. 2019, série AC/2017, č. C0897367 (dále jen „příkazový blok ze dne 17. 2. 2019“) nebyl způsobilým podkladem pro záznam 3 bodů do bodového hodnocení řidiče, neboť došlo k nesprávné právní kvalifikaci jednání řidiče, který nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem, a nebylo postaveno najisto, že tímto řidičem je žalobce. 3. Žalobce uvádí, že v době údajného spáchání skutku disponoval lékařskou zprávou ze dne 15. 2. 2019, v níž mu lékař doporučil nepoužívat ve vozidle bezpečnostní pásy. Podobu potvrzení stanoví toliko podzákonný právní předpis. Správní orgány zatížily svá rozhodnutí přepjatým formalismem odporujícím principům spravedlnosti, neboť dospěly k závěru, že lékařská zpráva není dostatečným důkazem o existenci zdravotních potíží žalobce. Jednání osoby, která disponuje lékařským vyjádřením vyvedeným jiným způsobem, než stanoví prováděcí vyhláška, a při silniční kontrole je nepředloží, neboť ho nemá u sebe, může být sice kvalifikováno jako naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, avšak ve spojení s jednáním uvedeným v § 6 odst. 6 téhož zákona, s nímž není spojen záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Pokud se na řidiče vztahuje výjimka uvedená v § 6 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu, nejsou splněny podmínky pro záznam bodů spojený s porušením povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008-45, žalobce poukazuje na to, že i když jsou naplněny formální znaky přestupku, nemusí být naplněn materiální znak, a takové jednání nemůže být označeno za přestupek. 4. K témuž příkazovému bloku žalobce dále namítá, že policista prap. V., který měl na místě příkaz uložit, byl vyslechnut v rozporu s právními předpisy a ustálenou praxí. Svědkovi nebyla dána možnost se k předmětu výpovědi vyjádřit. Namísto toho mu správní orgán položil návodné otázky, jimiž ho navedl na osobu žalobce a požadovaný předmět výpovědi. V takové situaci je logické, že si svědek vybavil totožnost žalobce a uvedl, že jej poznal, protože ho v minulosti několikrát stavěl. Žalobce si této skutečnosti není vědom a kromě sporného příkazového bloku neexistuje žádný záznam, který by toto tvrzení svědka potvrzoval. Podle evidenční karty řidiče žalobce nebyl v minulosti tímto policistou projednáván za přestupek. Tvrzení svědka, že žalobce několikrát kontroloval, proto považuje žalobce za účelové a nepodložené. Dále žalobce namítá, že svědek na dotaz správního orgánu I. stupně uvedl, že žalobce řídil vozidlo Š. F., přestože žalobce k jízdě používá vozidlo Š. O.. K barvě vozidla se svědek nevyjádřil. Svědek vypověděl, že žalobce předložil občanský průkaz, řidičský průkaz, ORV a zelenou kartu a svědek provedl lustraci, při níž se ukáže i fotografie. Nevyjádřil se však k tomu, kdo na této fotografii měl být. Žalobce byl svědkem identifikován podle předložené fotografie. K tomu žalobce namítá, že správní orgán I. stupně tím, že svědkovi předložil pouze fotografii žalobce, porušil pravidla pro rekognici, jejíž provedení musí respektovat zásady trestněprávní doktríny. Poukazuje na to, že i záznam bodů je trestem. Domněnku správního orgánu I. stupně, že se nechtěl setkat se svědkem, žalobce považuje za nepodloženou a neodůvodněnou. Tvrzení se nezakládá na pravdě, neboť žalobce mohl svědka od vidění znát. 5. Žalobce namítá, že správní orgán I. stupně se výpovědí svědka snažil zhojit nesprávnost příkazového bloku na pokutu na místě zaplacenou, v němž je v kolonce č. 4 namísto čísla občanského průkazu napsáno pouze „lustrace“. Tato nesprávnost činí dle názoru žalobce pokutový blok nezpůsobilým k záznamu do bodového hodnocení řidiče. Správnost příkazového bloku nepotvrdil ani výslech svědka. Žalobce se domnívá, že pokud by řidič při kontrole doklady předložil, bylo by alespoň číslo občanského průkazu na bloku uvedeno. Dále poukazuje na rozpor ve výpovědi svědka. Zatímco při výslechu svědek k dotazu uvedl, že žalobce lustroval v systémech v mobilní bezpečné platformě, v úředním záznamu ze dne 10. 7. 2019 napsal, že lustraci prováděl pro kontrolu kolega, který se však k věci nevyjádřil. To dle žalobce zpochybňuje svědeckou výpověď i úřední záznam. 6. Žalobce též namítá, že citace z oznámení o uložení pokuty příkazem na místě neodpovídá výroku uvedenému na bloku na pokutu na místě zaplacenou, což způsobuje nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. 7. Žalobce dále namítá, že průtahy na straně žalovaného bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 8. Žalobce namítá, že správní orgány měly dle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a závěrů rozsudku NSS ze dne 10. 2. 2016, č. j. 5 As 214/2015-24, z vlastní iniciativy po zahájení řízení zkoumat, zda podklady pro rozhodnutí o námitkách představují způsobilý podklad pro záznam bodů, a zjistit jejich nezákonnost. K tomu uvádí, že rozhodnutí vydané v příkazním řízení na místě dne 28. 1. 2019 (příkazový blok série AC/2017, č. C1564051) bylo zrušeno rozhodnutím Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje č. j. KRPS-107996-5/ČJ-2019-0300 DP v přezkumném řízení na základě podnětu žalobce, nikoliv z iniciativy správního orgánu, který s ním nakládal jako se způsobilým podkladem pro záznam bodů. 9. Dále žalobce namítá, že prvostupňové rozhodnutí obsahuje jeho fotografii, čímž bylo porušeno jeho právo na ochranu osobních údajů dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“). Ačkoli je správní orgán v odůvodněných případech oprávněn v rámci správního řízení nakládat s fotografiemi účastníků, žádná právní norma jej neopravňuje uvést fotografii účastníka řízení v rozhodnutí. Způsob využití podoby žalobce je v rozporu s § 25 zákona o ochraně osobních údajů. V případě detailní fotografie obličeje se jedná o citlivý osobní údaj. Žalobce požadoval, aby byl proveden výmaz fotografie z rozhodnutí a použití tohoto důkazního prostředku vyhodnoceno jako nezákonné. Prvostupňové rozhodnutí a napadené rozhodnutí, které se s touto zřejmou namítanou nezákonností vypořádalo, jsou dle žalobce v tomto ohledu nezákonná. 10. Žalobce též namítá, že od doby zápisu posledních bodů do bodového hodnocení řidiče dne 17. 2. 2019 mu nebyly zapsány žádné body a že se po dobu téměř tří let nedopustil žádného přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Došlo tak k naplnění požadavku pro odpočet bodů dle § 123e zákona o silničním provozu. Tím dle žalobce odpadl důvod pro vedení předmětného řízení, neboť smyslem bodového systému je výchova řidiče. Po téměř třech letech bezchybného řízení motorových vozidel tento důvod chybí. Žalobce poukazuje na to, že rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014-55, dospěl k závěru, že záznam bodů v bodovém hodnocení řidičů je trestem ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Na trest se musí vždy vztahovat promlčitelnost jeho uložení,