2 As 20/2010 — Nejvyšší správní soud

55 A 43/2019- 50 - text 11 55 A 43/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobkyně: E. Š., bytem X, zastoupená Mgr. Jánem Pajorem, advokátem, sídlem náměstí J. Seiferta 698, Kralupy nad Vltavou, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 11, Praha 5, o žalobách proti sdělení žalovaného ze dne 27. 3. 2019, č. j. 043757/2019/KUSK, a proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2019, č. j. 106423/2019/KUSK, takto: I. Žaloba proti sdělení žalovaného ze dne 27. 3. 2019, č. j. 043757/2019/KUSK, se odmítá. II. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2019, č. j. 106423/2019/KUSK, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah žalob 1. Žalobkyně se dvěma žalobami podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označených sdělení a rozhodnutí žalovaného. Sdělením ze dne 27. 3. 2019, č. j. 043757/2019/KUSK (dále jen „napadené sdělení“), žalovaný oznámil žalobkyni, že její podání ze dne 15. 2. 2019 označené jako odvolání posoudil podle obsahu jako podnět k mimoodvolacímu přezkumu rozhodnutí Městského úřadu Unhošť (dále jen „stavební úřad“) ze dne 4. 5. 2000, č. j. Výst.3-385/00-17/00 Br. (dále jen „stavební povolení“), podle § 65 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění účinném do 31. 12. 2005 (dále jen „správní řád z roku 1967“), avšak důvod k zahájení přezkumného řízení neshledal. Žalobkyně přitom tvrdí, že uvedené sdělení je z materiálního hlediska rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Následně vydaným rozhodnutím ze dne 5. 8. 2019, č. j. 106423/2019/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), však žalovaný rozhodl o zamítnutí téhož odvolání žalobkyně proti stavebnímu povolení pro nepřípustnost podle § 60 správního řádu z roku 1967. Soud řízení o obou původně samostatně podaných žalobách spojil usnesením ze dne 5. 5. 2020, č. j. 55 A 43/2019-26, ke společnému projednání. 2. Žalobkyně nesouhlasí se způsobem, jakým žalovaný naložil s jejím odvoláním proti stavebnímu povolení. V prvé řadě kritizuje jeho nekonzistentní postup, neboť žalovaný nejprve napadeným sdělením oznámil, že odvolání je opožděné, a proto je vyhodnotil jako podnět k zahájení přezkumného řízení, k čemuž neshledal důvod, a následně totéž odvolání napadeným rozhodnutím zamítl jako nepřípustné s tím, že bylo podáno osobou, která nebyla účastníkem stavebního řízení. 3. Jde-li o napadené sdělení, žalobkyně namítá, že není možné, aby podala odvolání opožděně, neboť jí stavební povolení v době vydání nebylo vůbec oznámeno a seznámila se s ním až dne 7. 2. 2019, kdy jí také začala běžet lhůta pro podání odvolání, kterou dodržela. Žalovaný nesprávně vyložil § 54 odst. 2 správního řádu z roku 1967. Není správné ani tvrzení žalovaného, že správní řád z roku 1967 na rozdíl od zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád z roku 2004“) nezná pojem „opomenutý účastník“, jak o tom svědčí závěry vyslovené Nejvyšším správním soudem (dále jen „NSS“) v rozsudcích ze dne 20. 10. 2004, č. j. 3 As 14/200440, a ze dne 18. 9. 2003, č. j. 4 As 27/2003-77. Dále žalobkyně nesouhlasí s tím, že žalovaný její odvolání vyhodnotil jako podnět k provedení přezkumného řízení a vyřídil jej napadeným sdělením. Žalobkyně má za to, že z materiálního hlediska je napadené sdělení rozhodnutím o zamítnutí odvolání pro opožděnost a jeho vyřízení pouhým sdělením je v rozporu se závěry vyslovenými v nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. III. ÚS 542/09. 4. Jde-li o napadené rozhodnutí, žalobkyně tvrdí, že měla, resp. její právní předchůdci měli být účastníky stavebního řízení, v němž bylo dne 4. 5. 2000 vydáno stavební povolení, jímž stavební úřad povolil paní J. M. (dále jen „stavebnice“) plynofikaci domu č. p. XA nacházejícího se na pozemcích p. č. XB a st. XC v katastrálním území Unhošť (stejně jako všechny nemovité věci dále uváděné v tomto rozsudku). Stavební úřad pochybil, neboť se žalobkyní, resp. s jejími právními předchůdci nejednal jako s účastníky stavebního řízení. Práva žalobkyně (resp. jejích právních předchůdců) mohla totiž být vydáním stavebního povolení zásadním způsobem dotčena. Její dům č. p. XD a dům č. p. XA jsou ve skutečnosti dvojdomkem se společnou nosnou zdí. Předmětem řízení nebylo jen vybudování plynovodní přípojky a nového plynového kotle, nýbrž kompletní plynofikace sousedního domu, vybudování domovního plynovodu, ústředního vytápění a komínu. Prostupy plynovodu, stoupačky a systém odtahu spalin se dotýkají i nosných zdí, včetně nosné zdi společné oběma domům. Některé z uvedených částí stavby byly podle přesvědčení žalobkyně vybudovány v rozporu s právními předpisy. Komín je zbudován tak, že dým z něj vycházející znečišťuje vzduch na pozemku žalobkyně a výpary z digestoře mohou pronikat do její střechy. To vše může jistě mít zásadní dopady na nemovité věci žalobkyně zejména v případě jakékoli poruchy či havárie. Rovněž se tím omezuje její možnost dům podstatněji rekonstruovat (žádost žalobkyně o stavební povolení na rekonstrukci byla zamítnuta právě s odkazem na provedenou plynofikaci). Žalobkyně uzavírá, že tím, že s ní stavební úřad nejednal jako s účastnicí řízení, hrubě zasáhl do jejích práv. Žalovaný měl o podaném odvolání rozhodnout věcně. 5. Konečně žalobkyně namítá, že žádost o stavební povolení podaná stavebnicí dne 10. 4. 2000 trpí takovými vadami, že stavební povolení nemělo být vůbec vydáno. Chybí na ní podpis stavebnice, a pokud jde o podpisy sousedů, jež mají dokládat souhlas se stavebním záměrem, má za to, že podpis jejího otce J. Š. není pravý. Stavební povolení tedy bylo získáno podvodem. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že původně vyřídil odvolání žalobkyně pouze napadeným sdělením, záhy však změnil právní názor a o jejím odvolání rozhodl napadeným rozhodnutím tak, že je pro nepřípustnost zamítl. V každém případě má za to, že by žaloba proti napadenému sdělení měla být odmítnuta, neboť se nejedná o rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. 7. Jde-li o žalobu proti napadenému rozhodnutí, žalovaný uznal, že stavební povolení a řízení, jež jeho vydání předcházelo, vykazuje některé formální chyby jak v žádosti, tak co do komplexnosti projektové dokumentace, ovšem jinak má všechny podstatné náležitosti. Tehdejší praxe stavebního úřadu byla taková, že za účastníky řízení, která se nedotýkala sousedních domů, pokládal pouze vlastníka domu; takto proběhla plynofikace v celé obci a byla tak ostatně zbudována i kanalizační přípojka v domě žalobkyně. S tehdejšími vlastníky domu č. p. XD B. a J. Š. skutečně stavební úřad nejednal jako s účastníky ani jim stavební povolení nedoručil. O záměru a jeho realizaci nicméně nepochybně věděli, byli s tím srozuměni, a dokonce k tomu udělili souhlas, jak plyne z jejich podpisů na žádosti podané stavebnicí (to, že je žalobkyně nyní označila za falešné, nelze zpětně potvrdit ani vyvrátit). Po celou dobu existence stavby si na ni oficiální cestou nestěžovali. Z rozsudku NSS ze dne 30. 4. 2010, č. j. 2 As 20/2010-57, který se zabýval podobnou věcí, plyne, že i pokud by účastníky řízení být měli, jednalo by se o vadu dávno zhojenou, resp. nemající vliv na právní moc vydaného stavebního povolení. 8. K další argumentaci žalobkyně žalovaný uvedl, že z archivní dokumentace obou domů vyplývá, že od sebe mají být vzdáleny asi 1 metr; zpětně není možné zjistit, jak došlo k tomu, že byly postaveny jako těsně k sobě přiléhající, ani zda je společná zeď mezi nimi nosná. Kompletní plynofikace provedená v domě č. p. XA obsahuje mj. také zřízení domovního plynovodu, ústředního vytápění a vyvložkování komína. Stavba je provozována už 19 let a sousedé si na její provoz nikdy nestěžovali. Podle přesvědčení žalovaného je hlavní motivací pro podání žaloby, jak žalobkyně sama zmiňuje, skutečnost, že došlo k zamítnutí její žádosti o stavební povolení k rekonstrukci jejího domu. Ústní jednání 9. Během jednání konaného dne 1. 6. 2022 účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. Zástupce žalobkyně uvedl, že důvodem, který vedl žalobkyni k omezení stavebního záměru na rekonstrukci jejího vlastního rodinného domu č. p. XD, byla nemožnost vyhovět požadavku stavebního úřadu na posouzení splnění technických požadavků na stavby pro komíny a kouřovody (§ 24 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o obecných požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů), neboť neměla k dispozici stavební dokumentaci ke komínu, který stavebnice vybudovala v rámci plynofikace. Sama žalobkyně pak obsáhle popsala průběh řízení o její žádosti o stavební povolení k rekonstrukci domu č. p. XD, poukázala na postup stavebního úřadu i žalovaného v této věci a zdůraznila, že komín, do něhož jsou vyvedeny spaliny z plyno