8 Afs 65/2012 — Nejvyšší správní soud

59 Af 7/2021- 102 - text 19 59 Af 7/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Bc. Kryštofa Horna a Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., ve věci žalobce: Š. N., IČO X sídlem X zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Schüllerem, LL.D., MBA sídlem U Sluncové 666/12a, 180 00 Praha 8 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2021, č. j. 6552/21/5300-21441-708460, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2021, č. j. 6552/21/5300-21441-708460, se ve výroku 7 ruší a v tomto rozsahu se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 580,50 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Jiřího Schüllera, LL.D., MBA, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků řízení 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), dodanou do datové schránky soudu dne 26. 4. 2021, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jehož výroky 1 až 7 byla k odvolání žalobce změněna rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 10. 7. 2019 – dodatečné platební výměry, jimiž byla žalobci jakožto podnikající fyzické osobě doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za jednotlivá zdaňovací období od 1. čtvrtletí 2014 až do 4. čtvrtletí 2015 (vyjma 3. čtvrtletí 2015) a současně uložena povinnost uhradit penále z doměřené daně (dále souhrnně jen „napadené platební výměry“). 2. Konkrétně u zdaňovacího období 4. čtvrtletí 2015 dospěl správce daně (mimo jiné též) k závěru, že žalobce byl povinen podle § 78 odst. 1, odst. 4 písm. a) a odst. 6 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 12. 2015 (dále jen „zákon o DPH“) v daňovém přiznání za toto zdaňovací období provést úpravu původně uplatněného odpočtu daně ze čtyř přijatých zdanitelných plnění (dodávky týkající se topení, koberce a kamerového systému v jím provozovaném hotelu), jelikož tato plnění bylo třeba považovat nikoliv za opravu, nýbrž za technické zhodnocení budovy hotelu, jenž žalobce následně prodal za cenu bez DPH před uplynutím desetileté lhůty od vynaložení výdajů na technické zhodnocení. K odvolání žalobce pak žalovaný výrokem 7 napadeného rozhodnutí změnil právě i dodatečný platební výměr č. j. 3758006/19/2121-50522-203931 tak, že se žalobci za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2015 doměřuje DPH (pouze) ve výši 313 776 Kč (původně bylo doměřeno 331 640 Kč) a ukládá se mu uhradit penále (pouze) ve výši 62 755 Kč (původně 66 328 Kč), a současně změnil údaje odpovídající řádkům 60, 63 a 66 daňového přiznání. Tato změna byla odůvodněna (mimo jiných, žalobou nerozporovaných položek) tím, že správce daně nesprávně vypočetl úpravu odpočtu daně. U sporných plnění došlo dle str. 20 odůvodnění napadeného rozhodnutí k následující úpravě: [OBRÁZEK] 3. V prvním okruhu žalobní argumentace žalobce namítá, že se žalovaný nevypořádal se všemi jeho námitkami vznesenými v odvolání a ve vyjádření k výsledku kontrolního zjištění. Nadto má za to, že mu správce daně a žalovaný podstatným způsobem ztížili bránění jeho práv a způsobili mu zbytečné náklady, neboť z důvodu právní jistoty musel podat odvolání proti každému napadenému platebnímu výměru zvlášť. Obsáhlá zpráva o daňové kontrole ze dne 8. 7. 2019, č. j. 3721304/19/2121-60561-209323, pojednávala jen o letech, nikoliv o jednotlivých čtvrtletích, a pro žalobce tak bylo zmatečné a nesrozumitelné, která zjištění se vztahovala k tomu kterému napadenému platebnímu výměru. Podle názoru žalobce tím správce daně i žalovaný porušili základní zásady správy daní ve smyslu § 6 odst. 3 a § 7 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (viz čl. XI bod 1 zákona č. 170/2017 Sb.; dále jen „daňový řád“). V důsledku toho jsou z pohledu žalobce napadené platební výměry i napadené rozhodnutí rozhodnutími nepřezkoumatelnými a nezákonnými. 4. Ve druhém okruhu žalobní argumentace žalobce namítá, že oprava topení, koberců a kamerového systému (dále souhrnně „sporná plnění“) nebyla věcně ani časově spojena se stavebními úpravami hotelu ohlášenými Stavebnímu úřadu v Chomutově dne 20. 2. 2013 (osazení oken a odstranění schodiště) a dne 24. 7. 2013 (vybourání nenosných příček a obnovení vyrovnávacího schodiště), a netvořila tak s touto stavební akcí jeden záměr. Žalobce k časovému sledu událostí poukázal na to, že oprava topení byla provedena již v roce 2012 [na základě faktur ze dne 5. 12. 2012, č. R74/12, vystavené obchodní společností Multitechnik spol. s r.o. (dříve " MULTITECHNIK ", spol. s r.o., dále jen „MULTITECHNIK“), a ze dne 21. 12. 2012, č. R81/12, vystavené P. K.] a že oprava koberců byla provedena již v březnu 2013 (na základě faktury ze dne 12. 3. 2013, č. R65/13, vystavené R. P.). Oprava kamerového systému sice byla provedena až po obou ohláškách na stavební úřad (faktura č. R119/13 vystavená společností Ideafactory s.r.o.), ale ani ta neměla věcnou souvislost s vybouráním nenosných příček a obnovením vyrovnávacího schodiště. 5. I kdyby však předmětné opravy se stavební akcí žalobce souvisely, nejednalo by se o technické zhodnocení, nýbrž o prosté opravy, neboť topení, koberec i kamerový systém již v hotelu byly, nebyly nahrazeny vyšší kvalitou ani nebyly nahrazeny zcela, nýbrž byly opraveny pouze jejich nefunkční prvky. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2020, č. j. 2 Afs 335/2019-32, a tam citovaný rozsudek ze dne 21. 5. 2013, č. j. 2 Afs 17/2012-26, což jsou podle názoru žalobce rozhodnutí, která modifikovala starší rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2012, č. j. 8 Afs 33/2011-99, o který se žalovaný opřel. Žalobce tak žalovanému vyčítá, že nepostupoval v souladu s aktuální rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu a zaujal (překonaný) právní názor, že veškeré výdaje musely být technickým zhodnocením (s odkazem na skutečnost, že byly práce prováděny v rámci jedné investiční akce), aniž se zabýval posouzením jednotlivých prací, tedy zjišťováním, zda se skutečně jednalo o technické zhodnocení, nebo o opravu. Žalobce má proto za to, že se žalovaný nevypořádal se všemi jeho námitkami a nesprávně nevyhověl jeho návrhu ze dne 9. 2. 2021 na výslech dodavatelů k prokázání oprav topení, koberce a kamerového systému. 6. Žalobce uzavřel, že je přesvědčen, že postupoval v souladu se zákonem, když předmětná plnění považoval za opravu, nikoliv za technické zhodnocení. Napadené rozhodnutí pokládá za nesprávné a nezákonné, neboť je stiženo velkým množstvím hmotněprávních a procesních pochybení. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poté, co podrobně shrnul dosavadní průběh řízení, setrval na své argumentaci z napadeného rozhodnutí, pročež navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. K námitce, že se nezabýval argumentací žalobce uvedenou v jeho různých podáních, uvedl, že povinnost řádně odůvodnit rozhodnutí nelze interpretovat jako požadavek detailní odpovědi na každou dílčí námitku (k tomu citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 6 Ads 237/2014-9). Oponoval, že žalobci (který byl v odvolacím řízení zastoupen advokátem) nic nebránilo podat odvolání pouze s jedním odůvodněním proti všem napadeným platebním výměrům, byť předmětem zprávy o daňové kontrole byla jak daň z přidané hodnoty (osm zdaňovacích období), tak daň z příjmů fyzických osob (tři zdaňovací období). Žalovaný je pak dále toho názoru, že on i správce daně dodrželi zásadu poučovací a zásadu hospodárnosti v maximálním rozsahu tak, jak jim ukládá daňový řád. V té souvislosti zdůraznil, že správce daně nemohl vydat jen jeden (dodatečný) platební výměr na různá zdaňovací období (například souhrnně za celý kalendářní rok, jestliže zdaňovacím obdobím na DPH je každé čtvrtletí) a na různé daně (například na daň z příjmů a DPH), a že pokud dojde ke stanovení daně výlučně na základě výsledku daňové kontroly, považuje se za odůvodnění právě zpráva o daňové kontrole v souladu s § 147 daňového řádu. Žalovaný pak dostál zásadě hospodárnosti a vstřícnosti i tím, že o všech odvoláních rozhodl jedním (napadeným) rozhodnutím, aby žalobce následně mohl podat pouze jednu správní žalobu. 8. K úpravě odpočtu z plnění přijatých od dodavatelů Ideafactory s.r.o., P. K. a R. P. žalovaný uvedl, že není sporné, že žalobce uskutečňoval zdanitelná plnění z provozu hotelu a v roce 2015 dlouhodobý majetek prodal, přičemž v souladu s § 56 zákona o DPH tento prodej vykázal jako uskutečnění plnění bez nároku na odpočet daně. Z uvedeného tak podle žalovaného vyplývá, že počínaje rokem 2015 došlo ke změně rozsahu použití odpočtu původně žalobcem uplatněného již v letech 2012 a 2013,