6 As 405/2017 — Nejvyšší správní soud

43 A 84/2021- 28 - text 10 43 A 84/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Lenky Bursíkové a soudců JUDr. Jana Peroutky a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobce: O. R. bytem X zastoupený obecným zmocněncem A. R. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje se sídlem Zborovského 81/11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2021, č. j. 090955/2021/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), napadl shora označené rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“) a domáhá se jeho zrušení. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání, potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav (dále jen „dopravní úřad“) ze dne 14. 5. 2021, č. j. MÚBNLSB-OD-50037/2021-PODMA, sp. zn. OD54/2021BERKA (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a sám výrokovou část změnil tak, že žádost o vydání řidičského průkazu podle § 109 odst. 2 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) zamítl, neboť žalobce neprokázal, že má na území České republiky obvyklé bydliště. 2. V odůvodnění žalovaný shrnul obsah správního spisu. Dále uvedl, že ke změně výrokové části prvoinstančního rozhodnutí přistoupil, aby napravil zjevnou písařskou chybu. Žalovaný se zabýval i oprávněním žalobcova zmocněnce, protože mu nebyla doložena plná moc, a dospěl k závěru, že za žalobce nikdo v souladu s právními předpisy jednat nemohl. Listina označená jako „Žádost o výměnu ŘP“ není řádnou plnou mocí, protože se vztahuje výhradně k § 116 zákona o silničním provozu, z čehož plyne, že není uplatnitelná v řízení podle § 109 odst. 2 písm. d) téhož zákona. Úkony zmocněnce podle žalovaného měly vést jen ke komplikaci postupu správních orgánů, aniž by fakticky žalobci v řízení pomohly. K věci samé konstatoval, že je nutno rozlišovat mezi řidičským oprávněním a řidičským průkazem. Rovněž je třeba odlišovat žádost o vydání řidičského průkazu, jež se vztahuje výhradně k průkazu České republiky, a žádost o výměnu řidičského průkazu, jež se vztahuje k průkazu jiného členského státu Evropské unie, resp. signatáře mezinárodních úmluv. Ustanovení § 116 odst. 3 zákona o silničním provozu není speciální úpravou k § 109 téhož zákona, jelikož se aplikuje jen v případě řidičského průkazu vydaného cizím státem. Vzhledem k tomu, že je žalobce držitelem řidičského průkazu České republiky, má se postupovat podle § 109 odst. 2 písm. d) zákona o silničním provozu. Dopravní úřad sice postupoval v rozporu se zákonem, protože ve své výzvě neuvedl zákonná ustanovení, z nichž vycházel, ale s ohledem na postoj žalobce by ani řádná výzva nevedla k doplnění žádosti. Poukázal na to, že pokud by žalobce, resp. jeho zmocněnec, nepolemizoval s právním názorem správních orgánů (zda je namístě podat žádat o výměnu řidičského průkazu nebo žádost o vydání řidičského průkazu) a doložil by doklady prokazující obvyklé bydliště, mohl již disponovat novým řidičským průkazem. Žalobci nic nebrání, aby podal novou žádost o vydání řidičského průkazu, a za předpokladu, že doloží doklady prokazující jeho obvyklé bydliště, bude mu řidičský průkaz vydán. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce uvádí, že na území České republiky pobývá na základě povolení k pobytu za účelem podnikání od roku 2010. Na základě nového rozhodnutí o povolení k pobytu má oprávnění pobývat na území České republiky do 15. 2. 2023. Dne 29. 9. 2010 byl žalobci k jeho žádosti vydán podle § 116 odst. 3 zákona o silničním provozu řidičský průkaz České republiky a žalobce odevzdal do úschovy průkaz vystavený Ukrajinou. Namítá, že jelikož zažádal o prodloužení povolení k pobytu, čemuž bylo vyhověno až po uplynutí platnosti řidičského průkazu, podal též dne 15. 4. 2021 na dopravní úřad žádost o vydání řidičského průkazu s ohledem na jeho povinnost stanovenou v § 116 odst. 3 zákona. Referentka dopravního úřadu však nejprve odmítla jeho žádost přijmout, neboť poukazovala na § 2 zákona o silničním provozu, podle něhož by měl žalobce doložit nájemní smlouvu, výpis ze zdravotní pojišťovny, pracovní smlouvu a potvrzení, že má v České republice založený bankovní účet. Tímto postupem pak měl dopravní úřad porušit § 45 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Vzhledem k tomu, že žalobce na podané žádosti trval, dopravní úřad ji sice přijal, avšak nikoli na předepsaném formuláři (§ 12 vyhlášky č. 31/2001 Sb.), ale na volném listu, který žalobce podepsal. Do této žádosti referentka vepsala též zmocnění pro žalobcova bratra (obecného zmocněnce v řízení před správním soudem). Žádost ovšem dopravní úřad zamítnul, protože žalobce neprokázal existenci obvyklého bydliště na území České republiky. 4. Žalobce poukazuje na § 116 odst. 3 zákona o silničním provozu, který ukládá cizinci povinnost požádat o výměnu řidičského průkazu, přičemž tato povinnost vzniká udělením povolení k pobytu. Podle tohoto ustanovení se nemá aplikovat institut obvyklého bydliště podle § 116 odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu, jak se mylně domnívá žalovaný, ale právně formalizované pobyty. Je vyloučeno, aby úspěch jeho žádosti o výměnu řidičského průkazu podle § 116 odst. 3 zákona o silničním provozu byl podmiňován prokázáním obvyklého bydliště na území České republiky. Dodává, že opačný výklad by vedl k absurdním závěrům. Cizinec, jenž získá povolení k pobytu na dobu delší než jednoho roku, ale na území České republiky se nezdržuje 6 měsíců, nebude moci získat řidičský průkaz České republiky. Dopravní úřad měl vycházet podle § 116 odst. 3 zákona o silničním provozu z toho, že je cizincem, který má na území České republiky přechodný pobyt po dobu delší než jeden rok, přičemž tuto skutečnost mohl sám podle § 50 odst. 2 správního řádu ověřit dotazem na Ministerstvo vnitra. Je-li pak splněna podmínka povoleného přechodného pobytu na dobu delší než 1 rok, je třeba rozhodnout o výměně předloženého (uschovaného) řidičského průkazu vydaného cizím státem. Na vydání řidičského průkazu podle § 116 odst. 3 zákona o silničním provozu má žalobce právní nárok. Dopravní úřad tak postupoval nezákonně, jelikož odmítl přijmout žalobcovu žádost o vydání řidičského průkazu podle § 116 odst. 3 zákona o silničním provozu a sám sepsal neformální žádost o výměnu řidičského průkazu. Žalovaný dále nevyžádal vyjádření dopravního úřadu, z čehož plyne, že nezjistil dostatečným způsobem skutkový stav. Pokud měl žalovaný za to, že odvolání podal zástupce, který nedoložil řádnou plnou moc, měl ho vyzvat k odstranění vad a následně se s jeho námitkami řádně vypořádat. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žádost žalobce byla zamítnuta, protože ani přes výzvu nedoložil, že má na území České republiky obvyklé bydliště. Žádostí ze dne 15. 4. 2021 žádal o výměnu řidičského průkazu, jehož platnost skončila dne 29. 9. 2020 podle § 116 odst. 3 zákona o silničním provozu. V daném případě však bylo namístě postupovat podle § 109 odst. 2 písm. d) zákona o silničním provozu. Podle žalovaného se žalobce jen snaží obejít to, že svojí nečinností ponechal marně uplynout dobu platnosti řidičského průkazu. Již z jeho tvrzení plyne, že řidičský průkaz vydaný Ukrajinou odevzdal v roce 2010 a výměnou za to obdržel řidičský průkaz České republiky, z čehož je zřejmé, že opakovaně usiluje o výměnu řidičského průkazu. Dopravní úřad tak postupoval v souladu s právními předpisy, neboť nepřipustil druhou výměnu řidičského průkazu a žalobce v intencích § 109 odst. 2 písm. d) zákona o silničním provozu vyzval, aby doložil všechny doklady potřebné pro vydání řidičského průkazu, jehož platnost uplynula. Jelikož je žalobce cizinec, musí v souladu se zákonem prokázat obvyklé bydliště na území České republiky. III. Splnění procesních podmínek 6. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje i všechny ostatní formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Soud o věci rozhodl bez jednání, neboť měl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. za to, že účastníci s tímto postupem souhlasili. Soud neprovedl jako důkaz listiny předložené žalobcem (listina označená jako „Žádost o výměnu ŘP“ a odvolání), neboť jsou součástí správního spisu, z něhož soud při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel, a proto není třeba provádět dokazování. IV. Relevantní skutková zjištění z obsahu správního spisu 7. Ze správního spisu plyne, že žalobce dne 15. 4. 20