9 As 264/2020 — Nejvyšší správní soud

47 A 37/2022- 53 - text 14 47 A 37/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: V. Š. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Davidem Zahumenským sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, 302 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2022, č. j. 047391/2022/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002, soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 22. 4. 2022 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Příbram (dále jen „městský úřad“) ze dne 2. 2. 2022, č. j. MeUPB 12104/2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím městský úřad shledal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 34 odst. 1 písm. a) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 261/2021 Sb. (dále jen „krizový zákon“). Přestupku se žalobkyně dopustila tím, že z nedbalosti nesplnila povinnost strpět omezení vyplývající z krizových opatření stanovených v době krizového stavu. Dne 29. 1. 2021 ve 21:05 v obci J., ulice E. čp. X, v restauraci M. J., v době nouzového stavu se žalobkyně pohybovala mimo bydliště v rozporu s povinností stanovenou fyzickým osobám podle § 31 odst. 3 písm. c) krizového zákona ve spojení s krizovým opatřením vyhlášeným usnesením vlády č. 1375 ze dne 23. 12. 2020 (dále jen „krizové opatření č. 1375“) a krizovým opatřením vyhlášeným usnesením vlády č. 56 ze dne 22. 1. 2021 (dále jen „krizové opatření č. 56“), podle kterých byl omezen volný pohyb osob na území České republiky od 21:00 do 4:59. Za přestupek městský úřad uložil žalobkyni trest napomenutí a povinnost zaplatit náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění zákona č. 261/2021 Sb. (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů. Obsah žaloby 3. Za prvé žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nezákonného a protiústavního krizového opatření, které nebylo řádně odůvodněno. Žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 106/20, č. 25/2021 Sb. ÚS. Ústavní soud shledal krizové opatření, kterým vláda vydala obecný zákaz provozu podnikatelské činnosti v provozovně, za protiústavní kvůli obecnému zákazu podnikání a nedostatečnému odůvodnění. Ústavní soud tedy závazně stanovil, že nedostatečné odůvodnění zakládá protiústavnost krizových opatření. Usnesení vlády ČR č. 1334 ze dne 14. 12. 2020 (včetně jeho změn a doplnění) je protiústavní, neboť také nebylo řádně odůvodněno a použilo Ústavním soudem kritizovanou metodu regulace (plošný zákaz volného pohybu osob a následně udělované výjimky). Absence odůvodnění krizového opatření způsobuje jeho nezákonnost (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, č. j. 10 A 21/2021-80). V případě žalobkyně se sice nejednalo o diskriminaci při výkonu podnikání, ale o diskriminaci při aplikaci výjimek z krizového opatření obdobně jako tomu bylo v citovaném nálezu. Bez řádného odůvodnění nelze posoudit, zda byl skutečně nezbytný zákaz nakupovat zboží a služby po 21:00. Nebo zda bylo nezbytné zakázat účast na menším politickém shromáždění v restauraci, kde se scházeli zakladatelé a příznivci politické iniciativy Chcípl pes (která se následně transformovala v politickou stranu a kandidovala ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021). 4. Za druhé namítla, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav, nezohlednily výjimky z krizového opatření a neuplatnily zásadu in dubio pro reo. Správní orgány se nevyjádřily k výjimkám, na které žalobkyně odkázala: cesta zpět do bydliště, do zaměstnání a k výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti a k výkonu povinností veřejného funkcionáře nebo ústavního činitele, výkonu činností sloužících k zajištění služeb pro obyvatele, včetně zásobování a rozvážkové služby, neodkladné cesty, jejichž uskutečnění je nezbytně nutné i v nočních hodinách z důvodu ochrany života, zdraví, majetku nebo jiných zákonem chráněných zájmů, účast na hromadné akci dovolené podle bodu VI krizového opatření. Žalobkyně si klade otázku, proč není shromáždění v restauraci za účelem projevu nesouhlasu s vládní politikou a opatřeními, která zásadním způsobem omezovala lidská práva a svobody, „jiným zákonem chráněným zájmem“. Žalovaný se s touto argumentací nevypořádal. Žalobkyně v té souvislosti citovala ze svého vyjádření o důležitosti a významu restaurací a kaváren v souvislosti s právem na soukromý a rodinný život. 5. Dle žalobkyně je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné také proto, že městský úřad nezohlednil předchozí zrušující rozhodnutí žalovaného a nezhojil vady odůvodnění. Žalobkyně citovala z předchozího zrušujícího rozhodnutí žalovaného - z prvního rozhodnutí nebylo zřejmé, čím bylo doloženo, že se žalobkyně měla nacházet ve 21:05 mimo bydliště, co bylo obsahem úředního záznamu, zda městský úřad posuzoval případnou aplikaci výjimek z krizového opatření a zároveň městský úřad neposoudil v konkrétním případě naplnění materiálního znaku skutkové podstaty. Žalovaný se dále nevypořádal s argumentací žalobkyně, že „[p]okud v dané době docházelo k zásahu ze strany policistů, tak je nutno zohlednit, kdy tento zásah započal a zda se ve skutečnosti obviněná nemusela na místě zdržet právě v důsledku zásahu policistů (to by jí pak tato skutečnost logicky nemohla být kladeno k tíži).“ 6. Za třetí namítla, že se správní orgány nedostatečně a nesprávně vypořádaly s otázkou materiální stránky přestupku. Žalobkyně byla „přistižena“ jen několik minut po 21:00 a byla zcela zdráva. Materiální stránka přestupku tedy chybí, neboť se nejednalo o společenský škodlivý protiprávní čin. Žalobkyně měla důvody pro to, aby považovala krizové opatření vlády i mimořádné opatření ministerstva za nezákonné. Tomu ostatně daly soudu za pravdu. 7. Za čtvrté městský úřad řádně nevedl dokazování. Úřední záznam podle ustálené judikatury NSS nemůže sloužit jako důkaz ve správním řízení. Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, čím bylo doloženo, že se žalobkyně měla nacházet ve 21:05 mimo své bydliště. 8. Za páté byla porušena ustanovení o příslušnosti správního orgánu. Příkaz byl vydán odborem občanských agend. Prvostupňové rozhodnutí však vydal odbor práva a veřejných zakázek. Vypořádání této odvolací námitky je nedostatečné. Obdobně jako je dáno právo na zákonného soudce, nemůže být libovolným způsobem měněna zodpovědná úřední osoba a odbor. Obsah vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že krizová opatření č. 1375 a č. 56 byla v den spáchání přestupku platnými a účinnými právními předpisy, u kterých platí presumpce správnosti. Námitky žalobkyně jsou obecné a nesouvisí s těmito opatřeními. Žalobkyně sama připouští, že z opatření žádné výjimky nebyly, resp. byly natolik obecné, že nepřipouštěly jiný výklad (na rozdíl od jiných krizových opatření, které byly zrušeny). Žalobkyně v době spáchání přestupku nebyla na cestě do bydliště, ale v restauraci. Ostatně to vypověděla i sama žalobkyně při ústním jednání. Správní orgány se dostatečně vypořádaly s otázkou materiální stránky přestupku. Městský úřad zhojil nedostatky v odůvodnění, jak jej zavázal žalovaný v předchozím zrušujícím rozhodnutí. Výkon přenesené působnosti je svěřen pouze obecnímu úřadu, nikoliv konkrétnímu odboru. Změna názvu odboru proto nemá vliv na věcnou příslušnost obecného úřadu. Obsah dalších podání žalobkyně 10. Žalobkyně v replice uvedla, že správní orgán může (předvídatelně) vnitřními předpisy určit, který odbor bude v určitých věcech rozhodovat. Pokud v téže věci rozhodují dva různé odbory, vzbuzuje to však pochybnosti o řádném, férovém a nestranném postupu. Správní řízení je spojeno se zásadou legality a vázaností zákonem. Proto musí být jednoznačně určeno, který odbor je příslušný k projednání přestupku. Jinak by neměla smysl úprava možnosti vyloučení z projednávané věci podle § 14 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 403/2020 Sb. I ve správním řízení se v souladu s judikaturou NSS uplatní v přiměřené (nikoli absolutní podobě) zásada práva na zákonného soudce. Správní orgány porušily právo na spravedlivý proces garantovaný čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. 11. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 30. 12. 2022 odkázala na rozsudky Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2022, č. j. 20 A 10/2021-71, a ze dne 22. 12. 2022, č. j. 19 A 22/2021-110, č. j. 19 A