2 As 212/2022 — Nejvyšší správní soud

51 A 1/2023- 97 - text 19 51 A 1/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. et Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobkyň: a) I. Ch. bytem X b) L. Š. bytem X obě zastoupeny advokátkou Mgr. Martou Záblockou sídlem Trojanova 37, 269 01 Rakovník proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha za účasti: 1) Ing. T. H. bytem X 2) JUDr. J. K. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2022, č. j. 082559/2022/KUSK-DOP/Svo, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2022, č. j. 082559/2022/KUSK-DOP/Svo, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit každé ze žalobkyň náhradu nákladů řízení ve výši 10 890 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupkyně Mgr. Marty Záblocké, advokátky. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Předmětem sporu v posuzované věci je otázka, zda se na pozemcích parc. č. XA a XB v katastrálním území X (dále též jen „dotčené pozemky“; všechny pozemky dále uváděné v tomto rozsudku jsou v témže katastrálním území) nachází veřejně přístupná účelová komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 217/2022 Sb. (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). Mezi účastníky je sporná především právní povaha této cesty. 2. Obě žalobkyně a osoba zúčastněná 1) považují spornou cestu za veřejně přístupnou účelovou komunikaci. S tím však nesouhlasí osoba zúčastněná 2), která je vlastníkem dotčených pozemků. Žalobkyně jsou spoluvlastnicemi přilehlých pozemků parc. č. XA, XB, XC a XD, jehož součástí je stavba pro rodinnou rekreaci č. ev. X. Osoba zúčastněná 1) vlastní přilehlé pozemky parc. č. XA a XB a dále parc. č. XC, jehož součástí je rodinný dům č. p. X. Soud pro přehlednost předkládá náhled předmětných pozemků v katastrální ortofotomapě: [OBRÁZEK] 3. Městský úřad Rakovník (dále jen „silniční správní úřad“) rozhodnutím ze dne 11. 12. 2020, č. j. MURA/52906/2020 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), určil, že se na dotčených pozemcích nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Na základě provedeného dokazování dospěl silniční správní úřad k závěru, že v daném případě byly splněny všechny definiční znaky veřejně přístupné účelové komunikace, tedy (i) že se jedná o cestu patrnou v terénu, (ii) která slouží zákonnému účelu, (iii) jejíž vlastník alespoň konkludentně souhlasil s obecným (veřejným) užíváním, (iv) přičemž je dána nutná a ničím nenahraditelná komunikační potřeba. 4. Žalovaný se rozhodnutím ze dne 16. 6. 2021, č. j. 030730/2021/KUSK-DOP/Svo (dále jen „první odvolací rozhodnutí“), s tímto závěrem neztotožnil a prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že se na dotčených pozemcích nenachází veřejně přístupná účelová komunikace. Žalovaný totiž na rozdíl od silničního správního úřadu shledal, že v daném případě nebyl udělen souhlas vlastníka pozemku s jeho obecným užíváním. Podle žalovaného byla sporná cesta vždy užívána pouze omezeným okruhem osob, a jedná se tak nanejvýš o výprosu. Ostatní definiční znaky veřejně přístupné účelové komunikace považoval žalovaný shodně se silničním správním úřadem za splněné. 5. Žalobkyně podaly proti prvnímu odvolacímu rozhodnutí žalobu podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), na jejímž základě zdejší soud rozsudkem ze dne 27. 6. 2022, č. j. 51 A 58/2021-133 (dále jen „rozsudek 51 A 58/2021-133“), první odvolací rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Soud zavázal žalovaného, aby se při posuzování souhlasu vlastníka sporné cesty s jejím veřejným užíváním pečlivě vypořádal se všemi relevantními podklady shromážděnými ve správním spise a případnými rozpory mezi nimi. Žalovanému uložil, aby se zaměřil především na hodnocení jím opomenutých čestných prohlášení předložených žalobkyněmi, která dle žalobkyň prokazují, že sporná cesta byla v minulosti užívána širším okruhem osob. Soud podotkl, že za účelem posouzení věrohodnosti prohlašujících osob a konkrétních okolností užívání cesty dalšími osobami může žalovaný též zvážit jejich svědecký výslech. Žalovaný měl dále přihlédnout k vyjádření obce Hřebečníky ze dne 11. 6. 2019 a v této souvislosti rovněž blíže prověřit, zda osoba zúčastněná 2) či její právní předchůdce aktivně bránili případnému veřejnému užívání sporné cesty (viz bod 37 rozsudku 51 A 58/2021-133). 6. Žalovaný v záhlaví označeném rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“) setrval na svém původním právním názoru a opět změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že se na dotčených pozemcích veřejně přístupná účelová komunikace nenachází. Zopakoval, že sporná cesta byla užívána pouze omezeným okruhem osob (žalobkyněmi a osobami hospodařícími na přilehlých pozemcích), nikoli veřejností. Doložená čestná prohlášení za důkazní materiál nepovažoval. Nadto ani nemají rozporovat to, co žalovaný uvedl již v prvním odvolacím rozhodnutí. K ověření věrohodnosti prohlášení žalovaný vyslechl 3 podepisující osoby. Z jejich výpovědí vyplynulo, že cestu neužívají, neboť k tomu nemají důvod. K čestným prohlášením žalovaný jako k důkazu nepřihlédl, neboť si při svědeckých výpovědích ověřil, že měla především pomoci žalobkyním při ztrátě přístupu k jejich nemovitosti. Jestliže svědci zmínili, že jim nikdo v užívání sporné cesty při návštěvě žalobkyň nebránil, nesvědčí to o obecném užívání cesty. Žalovaný dovodil, že přístup k nemovitosti žalobkyň má charakter samostatného sjezdu. Osoba zúčastněná 2) zjevně nepovažovala užívání cesty za obecné užívání, proto v jejím užívání nebránila. Samostatný sjezd není součástí pozemní komunikace, a proto se na něj obecné užívání nemůže ani vztahovat. Žalovaný dále podotkl, že vyjádření obce Hřebečníky bylo zejména aktivitou starosty obce za účasti jeho místostarosty, nikoli ale vůlí obce Hřebečníky. Obsah podání účastníků a osob zúčastněných na řízení 7. Žalobkyně v žalobě namítají nekoncepčnost odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný totiž nejprve uvedl své skutkové a právní závěry a až následně se zabýval provedením a hodnocením důkazů. Takový postup svědčí o předpojatosti žalovaného, jenž se snaží obhájit svůj postoj vyjádřený již v prvním odvolacím rozhodnutí. Tendenčně zhodnotil zejména čestná prohlášení a vyjádření obce Hřebečníky. Z výpovědí svědků užil jen to, co podporuje jeho vlastní závěr. Zcela přehlédl, že všichni svědci v podstatě vypověděli, že po cestě sami chodili a cestu užívali i jiní obyvatelé obce a že jim v užívání cesty nikdo aktivně nebránil. Svědci jakožto osoby bez právního vzdělání se těžko mohli vyjádřit k právní definici veřejně přístupné účelové komunikace. Jejich prohlášení se týkala pouze faktického stavu, že se sporná cesta v daném místě nacházela od nepaměti a dalo se po ní vždy bez obtíží procházet a jezdit, přičemž ji využívali nejen vlastníci okolních nemovitostí, ale i jiní obyvatelé obce. 8. Žalobkyně pokládají hodnocení důkazů žalovaným za absurdní, jestliže 31 čestných prohlášení obyvatel obce považuje za nevěrohodná, a to jen z toho důvodu, že 3 osoby z 31 nedokázaly při svědecké výpovědi vysvětlit pojem veřejně přístupné účelové komunikace. Věrohodnost prohlášení nemůže zpochybnit ani to, že podepisující osoba se s předloženým prohlášením ztotožnila. Bylo na žalovaném, aby výslechem svědků (podepisujících osob) zjistil a posoudil konkrétní okolnosti užívání cesty. Žalovaný si bez opory v dokazování domýšlí, že prohlašující osoby chtěly uživatelům cesty pomoci ve chvíli, kdy byla cesta zahrazena. Bez výslechu ostatních 28 osob nemohl k čestným prohlášením nepřihlížet. Žalovaný též nesprávně uvedl, že čestná prohlášení nejsou důkazním materiálem. Nadto nedává smysl, aby žalovaný zastávaje tento názor následně čestná prohlášení hodnotil jako důkazy. Dle žalobkyň Krajský soud v Praze v rozsudku 51 A 58/2021-133 nepochyboval o čestných prohlášeních jako o důkazním prostředku. Závěr žalovaného je tak v rozporu s rozhodnutím soudu. 9. Žalobkyně rovněž brojí proti konstatování žalovaného, že by z čestných prohlášení přímo nevyplynulo, že by cesta sloužila jako veřejně přístupná účelová komunikace. Podepisující osoby naopak potvrdily, že cestu mohly užívat a též ji i užívaly bez jakéhokoliv omezení. Skutkové závěry žalovaného neodpovídají provedenému dokazování. Žalovaný nepřistoupil k výpovědím svědků individuálně. Žalobkyně mají za to, že výpovědi svědků a čestná prohlášení jednoznačně prokazují, že cesta je blíže neurčeným okruhem osob užívána od nepaměti. Svědci si zde cestu vždy pamatují, lidé tudy chodili a dříve byla i průchozí kolem hospody. Slepou se cesta stala kvůli stavbě plotu u bývalé hospody. Z výpovědí svědků R. a S. též vyplývá, že veřejnost mohla cestu užívat i po roce 1995, kdy byl dotčený pozemek restituován. Sama osoba zúčastněná 2) v podání ze dne 16. 9. 2020