5 As 57/2010 — Nejvyšší správní soud

51 A 50/2022- 42 - text 8 51 A 50/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobce: Mgr. Bc. P. K., Ph.D., MBA bytem X zastoupený obecnou zmocněnkyní V. K. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2022, č. j. MPSV-2022/86010-331/1 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce – krajské pobočky v Příbrami (dále jen „úřad práce“) ze dne 28. 4. 2022, č. j. UPCR-PB-2022/144845-20210202, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 6. 2022, č. j. UPCR-PB-2022/201607-20210202 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím úřad práce odmítl žádost žalobce o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 261/2021 Sb. (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Žalobce požadoval poskytnutí informací o spisovém přehledu osmi specifikovaných správních řízení, anonymizovaných rozhodnutí o přiznání příspěvku na bydlení vydaných v těchto řízeních a anonymizovaných žádostí o tento příspěvek včetně předložených příloh. Správní orgány odmítly žalobcovu žádost podle § 8a, § 8b a § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím ve spojení s čl. 6 obecného nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně osobních údajů (dále jen „nařízení GDPR“) s odůvodněním, že požadované informace obsahují osobní údaje o konkrétních osobách, které jsou žalobci zjevně známy, a tudíž by jejich případná anonymizace postrádala smysl. Upozornily, že požadované informace se týkají příspěvku na živobytí, příspěvku na bydlení, příspěvku na péči a evidence uchazečů o zaměstnání, a to ve vztahu ke konkrétním identifikovatelným osobám, které s jejich poskytnutím neudělily souhlas ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení GDPR. Podle správních orgánů by mohly být dotčené osoby rovněž ztotožněny podle údajů v katastru nemovitostí, neboť požadované informace ohledně příspěvku na bydlení se týkají rodinného domu, a proto by bylo možné snadno zjistit, která osoba je příjemcem dávek státní sociální podpory. Správní orgány dále zdůraznily, že účelem svobodného přístupu k informacím je zejména kontrola veřejné správy, nikoliv získávání informací o třetích osobách bez jakéhokoliv omezení či pouhé uspokojování osobní zvědavosti žadatele bez vazby na veřejný zájem. Jelikož žalobce nespecifikoval účel, pro který informace požadoval, dospěly správní orgány k závěru, že v daném případě převáží zájem na ochraně soukromí dotčených osob nad žalobcovým právem na informace. II. Obsah podání účastníků 2. Žalobce v žalobě předně namítá, že žalovaný v průběh řízení hrubě a mnohonásobně překročil zákonem stanovenou lhůtu k vyřízení odvolání, čímž porušil § 16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Tuto lhůtu žalovaný nedodržel jak v řízení o odvolání proti prvnímu rozhodnutí úřadu práce o neposkytnutí informace, tak v odvolacím řízení proti prvostupňovému rozhodnutí. 3. Žalobce dále nesouhlasí s důvody, pro které mu správní orgány odmítly poskytnout požadované informace. Upozorňuje, že postup žalovaného je v této věci názorově velmi nekonzistentní. Když se totiž jiný žadatel domáhal poskytnutí informací obdobné povahy prostřednictví nahlížení do spisu, byla jeho žádost zamítnuta s tím, že si měl o dané informace požádat dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Nyní však žalovaný argumentuje tím, že požadované informace nelze žalobci tímto postupem poskytnout. K tomu žalobce odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1.2022, č. j. 30 A 45/2021 - 72, z něhož dovozuje, že v minulosti žalovanému nevadilo, že je totožnost daných osob žadateli o informace známa. Proto neobstojí jeho argumentace, že by poskytnuté údaje mohly být přiřazeny ke konkrétním osobám. V této souvislosti žalobce namítá, že by správní orgány měly v souladu s § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „správní řád“) postupovat ve skutkově shodných nebo obdobných případech tak, aby nevznikaly nedůvodné rozdíly. Obdobné informace přitom úřady práce běžně poskytují, o čemž svědčí několik spisů krajských poboček Úřadu práce v Hradci Králové a v Brně. V tomto ohledu žalobce odkazuje na poskytnuté informace, které přiložil k žalobě. 4. Žalobce konečně namítá, že požadoval více oddělitelných informací, a proto mohla být jeho žádost odmítnuta toliko částečně, nikoliv jako celek. Žalobci není zřejmé, jak by mohlo poskytnutí spisového přehledu, ve kterém je uveden pouze soupis dokumentů, zasáhnout do práv třetích osob. 5. Žalovaný s argumentací žalobce nesouhlasí a navrhuje zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě setrvává na závěru, že požadované informace obsahují osobní údaje o konkrétních osobách, a proto nemohly být žalobci poskytnuty. Spisové přehledy k jednotlivým řízením obsahují názvy dokumentů a mají vztah ke konkrétním úkonům, a proto by na jejich základě mohly být ztotožněny konkrétní osoby. Žalovaný dále uvádí, že žalobcem uváděné případy nelze považovat za obdobné. 6. Žalobce v podání ze dne 19. 7. 2022 dále upozornil, že žalovaný ve sdělení ze dne 19. 7. 2022, č. j. MPSV-2022/122789-331/1 (dále jen „sdělení ze dne 19. 7. 2022“), uznal své předchozí pochybení, že napadené rozhodnutí nebylo poprvé řádně doručeno žalobci ani jeho zástupkyni. III. Posouzení věci soudem 7. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou po vyčerpání řádných opravných prostředků a obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel soud v souladu s § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného, přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je podle § 75 odst. 2 věty prví s. ř. s. vázán. 8. Soud o žalobě rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. Vady, k nimž by bylo nutné přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 9. Žaloba není důvodná. 10. Argumentoval-li žalobce tím, že žalovaný v průběh odvolacího řízení překročil zákonem stanovenou lhůtu pro vydání rozhodnutí, soud zdůrazňuje, že samotné nedodržení 15denní lhůty pro rozhodnutí o odvolání ve smyslu § 16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím nemůže být důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí, neboť nemá žádný vliv na zákonnost jeho výroku. Právní řád v souvislosti s nečinností správních orgánů nabízí zvláštní prostředky ochrany, které mohl žalobce využít, pokud se cítil nadměrnou délkou odvolacího řízení dotčen. Ze správního spisu ostatně vyplývá, že žalobce tohoto prostředku ochrany využil a podle § 16b odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím požádal Úřad pro ochranu osobních údajů o uplatnění opatření proti nečinnosti. Soud proto neshledal tento žalobní bod důvodným. 11. Soud nepřisvědčil ani stěžejní námitce žalobce, že mu měly správní orgány požadované informace poskytnout. 12. V posuzované věci stojí na jedné straně žalobcovo právo na informace (čl. 17 odst. 5 Listiny), na straně druhé pak právo dotčených osob na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí (čl. 7 odst. 1 Listiny) a jejich právo na ochranu před neoprávněným zveřejňováním údajů o své osobě (čl. 10 odst. 3 Listiny). 13. Obecně je třeba při řešení konfliktu ústavně zaručených práv vycházet z principu, že všechna základní práva jsou rovnocenná. V konkrétních případech je pak zpravidla aplikován tzv. test proporcionality, jehož výsledkem je závěr o nutnosti upřednostnit jedno z konkurujících si subjektivních práv při současném minimálním omezení práva druhého. Jak připomněl Ústavní soud v nálezu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16, „[p]rávo na informace ve veřejném zájmu není absolutní; pokud jeho výkon zasahuje do práva na ochranu soukromého života, chráněného článkem 10 Listiny a článkem 8 Úmluvy, je nutno v každém jednotlivém případě všechna tato práva poměřovat, a zajistit mezi nimi spravedlivou rovnováhu, neboť jde o práva rovnocenná. Takovou povinnost mají i všechny subjekty aplikující relevantní právní úpravu, obsaženou v zákoně o svobodném přístupu k informacím, tj. osoby poskytující informaci, správní orgány a soudy v systému správního soudnictví. Žádným zákonem nelze abstraktně vyloučit ochranu základních práv a svobod, zaručenou ústavním pořádkem. V každém jednotlivém případě střetu ústavně zaručených práv musejí soudy a jiné orgány veřejné moci zvážit význam a intenzitu dotčených práv.“ Je proto na řádném zhodnocení správních orgánů, aby s ohledem na konkrétní okolnos