3 Azs 271/2022 — Nejvyšší správní soud

51 A 93/2022- 76 - text 13 51 A 93/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. et Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobkyně: N. N. N. narozená X, státní příslušnice Kamerunské republiky bytem X zastoupená advokátem Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D. sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 11. 2022, č. j. MV-170695-4/SO-2022, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 9. 11. 2022, č. j. MV-170695-4/SO-2022, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. et Mgr. Marka Čechovského, Ph.D., na náhradě nákladů řízení částku ve výši 18 580,50 Kč. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně v roce 2016 uzavřela manželství s H. M. F., který je stejně jako ona státním příslušníkem Kamerunské republiky. Již v roce X se jim narodila dcera H. F. J., rovněž státní příslušnice Kamerunské republiky, která s žalobkyní přicestovala do České republiky z Itálie v květnu 2021. Manžel žalobkyně má z předchozího vztahu syna S. F. (narozeného v roce X), jehož matkou je státní občanka České republiky a který sám je také českým občanem. 2. Právě ve vztahu k nezletilému S. se žalobkyně považuje za jeho rodinnou příslušnici, a proto z tohoto titulu podala dne 24. 5. 2021 žádost o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU podle § 87b odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále je zákon o pobytu cizinců“) ve znění účinném od 1. 1. 2021 do 1. 8. 2021(viz č. II bod 2 zákona č. 274/2021 Sb). 3. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále „ministerstvo“) při posuzování žádosti žalobkyně shromáždilo následující podklady: · Záznam Policie ČR (dále jen „policie“) o provedení pobytové kontroly dne 29. 6. 2021 v místě žalobkyní označeného bydliště (adrese X), z něhož vyplývá, že policejní hlídka zde zastihla manžela žalobkyně, který popsal, že v bytě s ním a žalobkyní bydlí syn S. a dcera H.. Poté, co se žalobkyně vrátila z nákupu, tyto informace potvrdila a doplnila, že pečuje o děti, s nimiž bydlí přibližně dva měsíce, dříve bydlela v Itálii. Hlídka jednoznačně usoudila, že všechny osoby na prověřované adrese skutečně bydlí a sdílejí společnou domácnost. · Rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 13. 2. 2020, č. j. 0 Nc 29244/2019-35, 5 P a Nc 415/2149 (dále též jen „rozsudek OS Kolín z roku 2020“), jímž byl nezletilý S. svěřen do péče otce (manžela žalobkyně) a jeho matce uložil povinnost přispívat na výživné včetně povinnosti uhradit dlužné výživné. Opatrovnický soud vyšel ze zjištění, že po rozchodu žalobkynina manžela a byl nezletilý S. nejprve v péči své matky. V době, kdy byl v matčině péči, však měl být sexuálně zneužit synem matčina nového partnera, což bylo předmětem policejního vyšetřování. Od srpna 2019 převzal faktickou péči o nezletilého Samuela manžel žalobkyně. V jeho péči orgán sociálněprávní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) neshledal žádné závady, naopak shledal, že nezletilý S. je v péči otce spokojený, žalobkyni oslovuje „teto“, rozumí si také s její dcerou. Nedostatky byly shledány naopak na straně matky, která v roce přecházejícím vydání rozsudku koupila nezletilému S. hračku, ale o rok později se už o něj přestala zajímat a od té doby se s ním prakticky nevídá. Opatrovnický soud rovněž přihlédl k přání nezletilého S. zůstat s otcem, současně neshledal důvod pro úpravu styku s jeho matkou. · Čestné prohlášení manžela žalobkyně, který v něm uvádí, že jeho syn S. byl kvůli neopatrnosti jeho matky znásilněn, proto vyžaduje zvláštní péči. Přítomnost žalobkyně a dcery H. mu velmi pomáhá se s prožitým traumatem vyrovnat. Žalobkyně se S. vychází jako s vlastním, hraje se s ním, učí se s ním do školy, chodí s ním do rodinného centra a jezdí s dětmi na výlety. S. vychází rovněž s dcerou žalobkyně a jejího manžela. Žalobkyně s manželem se společně podílejí na zajištění S. péče fyzicky, finančně i emocionálně. Přestože S. není biologickým synem žalobkyně, jako matku ji oslovuje. Měla na něj dobrý vliv, naučila ho spoustu věcí a obnovila v něm to, co v dětském věku ztratil. Samuel je smutný, když s ním žalobkyně není. Děti s žalobkyní tráví většinu času, když je manžel žalobkyně v práci. V průběhu soudního řízení o svěření S. do péče manžela žalobkyně se potvrdilo, že je S. v jejich rodině v pořádku. K čestnému prohlášení je připojeno několik fotografií žalobkyně s dětmi z jejich běžného života. · Smlouvu o poskytnutí sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi uzavřené dne 25. 2. 2021 mezi žalobkyní a poskytovatelem LECCOS, z. s. (dále jen „Leccos“), z jejíhož obsahu vyplývá, že žalobkyně si stanovila za cíl najít pro „syna S.“ nového lékaře, pomoci mu zlepšit se v českém jazyce a v matematice, v čemž ji měl podporovat spolek Leccos. · Vyjádření sociální pracovnice spolku Leccos ze dne 28. 1. 2021, podle něhož žalobkyně od ledna 2020 pravidelně dochází do Rodinného centra Kostička na dopolední program pro rodiny s dětmi, nejprve s dcerou H. a později i se S.; využívá také jejich hlídání, konzultací a další sociálně-aktivizační služby. · Potvrzení Základní školy Český Brod ze dne 25. 1. 2021 o tom, že nezletilého S. každý den do školy přivádí a ze školy odvádí žalobkyně. 4. Ministerstvo rozhodnutím ze dne 9. 6. 2022, č. j. OAM-8120-18/PP-2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žádost žalobkyně zamítlo podle § 87e odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, protože neshledalo, že by žalobkyně byla rodinnou příslušnicí nezletilého Samuela ve smyslu § 15a téhož zákona. Ministerstvo dále žalobkyni stanovilo lhůtu 30 dnů k vycestování z území ČR. Ministerstvo posoudilo postavení žalobkyně z hlediska § 15a zákona o pobytu cizinců a uzavřelo, že žalobkyně nenaplňuje ani jednu z definic rodinného příslušníka občana EU. Manžel žalobkyně není občanem ČR ani jiného členského státu EU, totéž platí o jejich společné dceři H.. Nezletilý S. je sice českým státním příslušníkem, ale jeho rodiči jsou manžel žalobkyně a jeho bývalá česká partnerka. Žalobkyně není jeho rodič, neosvojila ho a o jeho matce není známo, že by se vzdala rodičovských práv. Pokud jde o příbuzného občana EU dle odst. 2 písm. a) příslušného ustanovení, je třeba jím rozumět buď osobu pokrevně příbuznou, případně osobu s příbuzenským vztahem založeným osvojením. Rozšiřující výklad pojmu „příbuzný“ neumožňuje ani čl. 3 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „směrnice 2004/38/ES“). Obdobně vymezuje příbuzenství § 771 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Žalobkyně tak nesplnila už první předpoklad § 15a odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Množinu vztahů, které zahrnuje § 15a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, je pak podle ministerstva nutné chápat jako vztahy partnerské ve smyslu mileneckého. Vztah obdobný rodinnému § 15a zákona o pobytu cizinců v rozhodné době nerozeznává. Ministerstvo považovalo za prokázané, že žalobkyně o S. pečuje, neprovedlo tedy výslech žalobkyně ani S.. Ministerstvo neshledalo, že by prvostupňové rozhodnutí nepřiměřeně zasahovalo do soukromého či rodinného života žalobkyně. Žalobkyně nemá žádná práva ani povinnosti vůči S., „bohužel i přesto, že se plně podílí na jeho výchově, péči a výživě“. Tato práva a povinnosti náleží pouze jeho biologickým rodičům. Manžel žalobkyně, jemuž byl S. svěřen do péče, pobývá na území v rámci trvalého pobytu rodinného příslušníka občana EU. Povolit žalobkyni žádost je tak „nemožné“, přestože ministerstvo chápe složitost a citlivost celé situace žalobkyně, která zvolila nevhodný typ žádosti o pobytové oprávnění. 5. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž se obdobně jako později v žalobě soustředila na to, že její vztah k nevlastnímu synovi S. podle ní naplňuje znaky trvalého partnerského vztahu dle § 15a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Stejně jako později v žalobě namítla nepřiměřenost dopadu prvostupňového rozhodnutí do soukromého a rodinného života jejího a S.. 6. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím ze dne 9. 11. 2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolání žalobkyně zamítla a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. Ani žalovaná nezpochybnila, že žalobkyni se S. pojí citové pouto a že s ním skutečně žije ve společné domácnosti. Ztotožnila se se závěrem ministerstva, že postavení rodinného příslušníka dle § 15a zákona o pobytu cizinců nevyplývá z jakéhokoliv příbuzenského či rodinného vztahu nad rámec definic vymezených v tomto ustanovení. Žalobkyně je nevlastní matkou S., se kterým ji nepojí žádná příbuzenská vazba v tomto smyslu. Ani po